Dostal jsi schopnost vytvářet bohatství

Dostal jsi schopnost vytvářet bohatství

Tomáš Korčák

Prorok Ageus mluví o otřesech poslední doby a to o otřesech především v ekonomické oblasti. Pán říká: „Mé je stříbro, mé je zlato.“ Poté však přijde úžasná Boží moc a sláva do chrámu z živých kamenů – tedy do církve.

Toto praví Hospodin zástupů: Ještě jednou, a bude to brzy, otřesu nebem i zemí, mořem i souší. Otřesu všemi pronárody, a přijdou s tím nejvzácnějším, co mají; a naplním tento dům slávou, praví Hospodin zástupů. Mé je stříbro, mé je zlato, je výrok Hospodina zástupů. Sláva tohoto nového domu bude větší nežli prvního, praví Hospodin zástupů. A na tomto místě budu udílet pokoj, je výrok Hospodina zástupů. (Ag 2,6-9 ČEP)

Rick Joyner ve své knize Prorocká vize pro 21. století, která vyšla v roce 1999, říká: „Je před námi velká hospodářská krize, větší než ve dvacátých letech minulého století. Všichni nepřipravení ztroskotají. Pán chce, aby na ni byl jeho lid připraven. Ne, aby ji vydržel nebo na ní zbohatl, ale byl připraven pro evangelium. Bible zaslibuje bohatství národů těm, kdo slouží Pánu. Pán chce svůj lid připravit. Dvacet pět let napomíná církev, aby žila bez dluhů. Bylo to dost času na přípravu, ale protože dlouho nebyly velké problémy v ekonomice, mnozí toto volání nerespektovali. Ještě je čas uvést své domy do pořádku, ale nesmíme už čas ztrácet.“

Ještě Rick Joyner velice dobře zmiňuje tři pasti spoutanosti ve financích:

1. Spontánní nákupy: Je zde ohromný vliv reklamy: „Musíš to mít! Ty to ještě nemáš?! Podívej se, všichni okolo tebe to mají a ty to ještě nemáš. Všechny děti ve třídě, kam chodí tvoje dítě, to mají. Ty tohle uděláš svému dítěti, že mu to nepořídíš? Jak se musí cítit chudinka.“ Projevuje se v nich to, co popisuje už Šalomoun: Oko se bohatství nenasytí. Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí, kdo miluje hojnost, nemá nikdy dosti. (viz Kaz 4,8; 5,9)

2. Nespokojenost: Nespokojenost je chorobný postoj: „Nemám dost, chci více, nebo lepší než mám.“

3. Lenost: Možná máš málo kvůli lenosti (viz Př 6,5-11). Mravenec nemá dozorce, avšak instinktivně ví, co má dělat. Tak i znovuzrozený křesťan nepotřebuje motivaci z venku, je motivován z nitra, kde má mít zakotvené Boží cesty a Slovo, což nevylučuje občasnou duchovní radu. Nezapomeň, že Bůh na tebe nevylije bohatství, když neustále ležíš v posteli.

DVOJÍ MOŽNOST UŽITÍ MAJETKU

Když Izraelci vyšli z Egypta, vyplenili Egypt. Bůh je k tomu vyzval, řekl jim: „Požádejte sousedy, ať vám dají všechno svoje bohatství.“ Když odcházeli, Egypťané jim to rádi dávali. „Prosíme vás, už jděte, už jděte pryč. Všechno vám dáme.“ To bylo bohatství národů. Když čteme v Písmu o Josefovi, všechno bohatství šlo tehdy (byla doba velkého hladu) do Egypta. A nyní to dostávali Izraelci.

Jsou dvě možnosti, co s bohatstvím můžeme dělat. Izraelci zázračným způsobem prošli Rudým mořem a přišli na poušť, kde měli sloužit Hospodinu. Mojžíš odešel na horu Sinaj. Někteří lidé však povstali a říkali Áronovi: „Árone, ten muž už tady dlouho nebyl. On nepřichází z té hory, a my chceme, aby jsi vytvořil Boha. Nechceme udělat nového boha, ale toho Boha který nás vyvedl z Egyptské země. Udělej nám zpodobeninu Boha, který nás vyvedl z Egypta.“ Hrozné je, že Áron na tohle přistoupil. Řekl: „Přineste svoje náušnice a prsteny a přineste to, co máte. Dáme to na hromadu a slijeme Boha, který nás vyvedl z Egyptské země.“

Takže Izraelci přinesli náramky a to, co dostali od Egypťanů, když odcházeli. Dali to na hromadu. Udělala se forma, drahé kovy se roztavily do tekuté podoby a odlil se býček. Takhle vypadala božstva v Egyptě. Oni však tuto modlu stále nazývali Hospodinem, který je vyvedl z Egyptské země. To je strašné. Pro nás je to skutečně velké ponaučení, protože hodně model se nazývá křesťanskými jmény. To je právě to velké oklamání. Jsou božstva, která jsou nazývaná úplně jinak: Krišna, Buddha a tak podobně. Jsou však modly, které jsou nazývány křesťanskými názvy. Je to ohavný hřích modlářství, pokud živého Boha nějakým způsobem zobrazujeme, či z něho děláme sochu. Je to překročení druhého přikázání desatera a můžeme to neustále nazývat křesťanskými názvy. Židé neustále nazývali tuto ukydanou modlu jménem skutečného Hospodina, který je vyvedl z Egypta.

Modlářství vždycky vede i do nevázaného života. Takže za chvíli se z toho masopustu stala nevázaná pitka. A ten zvuk vyšel až nahoru k Mojžíšovi. Bůh mu řekl: „Brzy se spustili a oddělili od cesty, kterou měli jít.“ Mojžíš tedy přichází dolů a jedná. Všichni, kdo se nepřidali k Hospodinu, živému Hospodinu (který je duch a kterého nesmíme uctívat v nějaké podobě), uctívali zlaté tele a neodvrátili se od něho, museli být zabiti a Izrael musel být očištěn od modloslužby. Modlářství vede do smrti.

Byla to velká tragédie pro Izrael, avšak za tím vším bylo nesprávné užití majetku a bohatství – toho, co měli. Všechno patří Hospodinu. Jde však o to, v jakých je to rukách, kdo to spravuje a jak to spravuje. Je zde svod pokušení, že ti, kteří opravdu s čistým srdcem užívají majetek ke slávě Pána, se nebudou střežit a nechají se svést klamem mamonu. Peníze jsou dobré, majetek a bohatství jsou dobré, ale láska k majetku je velmi zlá. Byl to samotný Bůh, kdo první určil, že zlato je výborné (viz Gn 2,12 ČEP).

Po této katastrofě, kdy se mnoho lidí odklonilo od Hospodina, zemřelo a Boží přítomnost musela jít za tábor, dal Hospodin Mojžíšovi příkazy, jak má být postaven stan setkávání a budoucí chrám – tedy místo, kde on sám chce přebývat. Určil také z čeho to všechno má být postaveno – z majetku Izraelců ze zlata, stříbra a bronzu.

Izraelci dělali sbírky a lidé měli srdce u toho díla, takže přinášeli své bohatství na stavbu Božího díla. Bylo toho nakonec více, než potřebovali, takže sbírku museli již ukončit.

Pro nás je to obrazem, jak může být bohatství použito a jak zneužito. Můžeme z něho udělat zlaté tele (a můžeme ho přitom nazývat křesťanskými názvy). Kéž Bůh prosvítí naše srdce. Na druhé straně můžeme skutečně všechno, co máme dát do služby Bohu a Bůh je z toho oslaven. Pán přijde do těchto chrámů, kde je vydanost, důvěra, láska k Bohu a kde je dobře užito bohatství, které jsme vlastně dostali od něho samotného.

Jsou tedy dva způsoby, jak užít bohatství: buď na modly anebo na chrám. Nemluvím o nějakých budovách (i když můžeme nějaké budovy také stavět). Mluvím především o bohatství na šíření Božího království.

NEOPUSTÍM TĚ ANI V OBLASTI TVÝCH FINANCÍ

Podívejme se do listu Židům. Zpíváme pěknou píseň, že Pán je můj pomocník, nebudu se bát, nikdy mě neopustí a nikdy mě nezanechá. Myslím, že budete překvapeni zvláštním kontextem těchto slov v Písmu:

Žijte bez lásky k penězům, spokojeni s tím, co máte (doslova: je zde); neboť on sám řekl: ‚Nezanechám tě, ani tě neopustím;’ a tak s důvěrou (nebo: s dobrou myslí) říkejme: ‚Pán je můj pomocník, nebudu se bát; co mi udělá člověk?’ (Heb 13,5-6)

Apoštol zde říká: „Žijte bez lásky k penězům.“ Naše srdce musí milovat Boha a lidi, ale ne peníze a bohatství. To není náš střed života, to není náš Bůh. Buďte spokojeni s tím, co máte. Tak se projevuje správná láska k Bohu a k bližním. Spokojenost v Bohu je klíčová pro život každého křesťana.

Možná máš nějaké potřeby. Jsi však spokojený v Bohu a důvěřuješ mu, že ti pomůže tvoje potřeby naplnit. Někdy se můžeme dostat do dluhu i bez vlastní viny. Můžeme však přijít k Bohu a on nám pomůže. Můžeme odpočívat skrze důvěru, skrze víru. Pán říká: „Netrap se úzkostmi!“ Strach a starosti nás mohou totálně ochromit a zašpuntovat pro Boží lásku, jeho pomoc a působení.

Buďte spokojeni s tím, co máte. Žijte bez lásky k penězům. Neboť on sám řekl: „Nezanechám tě, ani tě neopustím.“ Takže jinými slovy, Pán nám dává jednoduché zaslíbení na mnoha místech Písma: „Nikdy tě neopustím, nikdy tě nezanechám.“ Toto slovo můžeš a máš aplikovat pro svoje finance a svoje hospodaření. Můžeš ho aplikovat do všech oblastí svého života, ale ten kontext zde je zabezpečení. Aplikuj toto slovo na tvůj stav konta v bance.

Pán nám dává jednoduché zaslíbení: „Nikdy tě neopustím, nikdy tě nezanechám.“ A v 6. verši: A tak s důvěrou říkejme: ‚Pán je můj pomocník, nebudu se bát; co mi udělá člověk?’ Říkej to s důvěrou, protože to Pán řekl. Vytlač všechnu nevěru, všechen strach a úzkost, protože Pán promluvil ta jednoduchá slova. Jdi proti nevěře a strachu uprostřed otřesů, protože Pánovo je všechno zlato a všechno stříbro. Jdi s důvěrou a s dobrou myslí. Můžeme mít dobrou mysl, jestliže důvěřujeme Pánu a jeho jednoduchým slovům. Protože Pán promluvil, proto s dobrou myslí a s důvěrou říkáme: „Pán je můj pomocník, nebudu se bát. Co mi udělá člověk.“

Takže v zaměstnání je propuštěno deset kolegů a tobě přichází strach: „Jak to bude, co se stane? Jaká bude budoucnost?“ Pán řekl: „Já tě nikdy neopustím, nikdy tě nezanechám.“ A proto říkám: „Pán je můj pomocník, nebudu se bát. Dokonce i kdyby mě propustili, on se o mě postará. On mi pomůže.“ Nezapomeň, že úžasné zaslíbení: „Nikdy tě neopustím a nikdy tě nezanechám,“ se týká zde především peněz.

Buďte spokojeni s tím, co máte. Zde je doslova řečeno: Buďte spokojeni s tím, co je zde. Něco tady je. Něco je ve tvém domě. To „něco“ můžou být hmotné věci ve tvém domě, ale můžou to být i věci, které jsou v tobě – tedy určité schopnosti, které Bůh do tebe vložil. Bůh do každého z nás něco vložil. Něco tady je. Něco je zde!

PRINCIP CHUDÉ VDOVY

Podívejme se do 2. Královské 4,1-7 na úžasný příběh, který se skutečně stal. Není to podobenství, ale jako podobenství nebo určitý obraz můžeme tento příběh vzít. Věřím, že porozumění Božímu jednání v tomto příběhu může vyvést z jakékoliv nouze a změnit váš život.

Jedna z žen prorockých žáků úpěnlivě volala k Elíšovi: „Tvůj služebník, můj muž, je mrtev. Ty víš, že se tvůj služebník bál Hospodina. A teď přišel věřitel, aby si vzal obě mé děti za otroky.“ Elíša jí řekl: „Co mohu pro tebe udělat? Pověz mi, co máš doma.“ (Vzpomeňte si na slovo z Židům 13,5: Buďte spokojeni s tím, co máte – s tím, co je zde.) Odpověděla: „Tvá služebnice nemá v domě nic než baňku oleje.“

Tato žena říká: „Já nic nemám. Jenom malou baňku oleje, ale jinak nic nemám. Já skutečně nic nejsem a nic nemám.“ Zemřel manžel, žádné důchody ani sociální dávky nemá. Dnes by lidé řekli: „Nic nemám, stát se o mě musí postarat.“ Nejsem proti sociálním dávkám, které některým lidem skutečně mohou pomoci v těžkých situacích. Co je však zlé, když lidé na tyto státní dávky pasivně spoléhají a jsou na nich dlouhodobě závislí. Mají postoj: „Stát mi musí pomoci.“ A když stát nepomůže, tak bude problém. Budou sociální nepokoje, které vycházejí z tohoto způsobu myšlení. Na mnoha místech světa bude tohle socialistické myšlení způsobovat velké sociální nepokoje a velká krveprolití.

Tato žena však měla Boží bázeň, byla zbožná. Její manžel sloužil Hospodinu jako prorok. Bůh se o něj staral, žili z víry. V Písmu je řečeno, že kdo rozsévá spravedlnost má mzdu jistou. Bůh se postará i o rodinu takového Božího služebníka. Takže tato žena jde na správnou adresu k Hospodinu za jeho prorokem. Hledá odpověď od Boha. Bůh ji však nejprve musel skrze Elíšu vyvést z určitého způsobu myšlení: „Já nic nemám. Já mám jenom baňku oleje.“

Hospodin jí říká skrze Elíšu: „Jdi, vypůjči si venku nádoby ode všech svých sousedů, prázdné nádoby, ale nespokojuj se s málem. Pak jdi domů, zavři za sebou a za svými syny dveře a nalévej do všech těch nádob; plné dávej stranou.“

Mohla reagovat způsobem: „To je přece hloupost. Tu trošku oleje mám nalévat do nádob od sousedů? A co si o mně řeknou? Co jim mám odpovědět, když se mne budou ptát, na co chci ty nádoby? Oni mě znají, vědí, že nic nemám.“

Bůh promluvil a tak se ztrapnila, ale poslechla. Udělala, co Bůh řekl. Odešla od něho a zavřela za sebou a za svými syny dveře. Ti jí podávali nádoby a ona nalévala. Šla, vypůjčila si nádoby od sousedů, nehleděla na ty posměšky, které tam musely být. Šla domů, zavřela za sebou dveře. Zavřela dveře za tím vším rozptýlením, posměchem, veřejným míněním a tak podobně. Na tomto projektu víry pracovala společně se svými syny. Začala nalévat do nádob a plné dávala stranou. Stal se zázrak, protože poslechla Boha. Protože byla ochotná se ztrapnit a udělat pro Boha i „hlouposti“, které však jsou nakonec Boží moudrostí.

Když nádoby naplnila, řekla svému synu: „Podej mi další nádobu.“ On jí odvětil: „Už tu žádná nádoba není.“ Tu přestal olej téci.

Co nám chce Bůh tímto slovem říci? Tato žena vzala to, co měla a dala to k dispozici Bohu. Na začátek si půjčila. Buďme velmi opatrní ohledně půjček a života na dluh. Jsou však určité půjčky, které mohou být dobré na rozjezd podnikání. Musíme jít v moudrosti pod vedením Ducha svatého. Potřebujeme i moudré rádce, abychom neudělali nějakou hloupost. Když si půjčíš kolo a někam jedeš, tak to není nic špatného, pokud to kolo potom vrátíš. Tak to může být i s penězi, ale musíme být velmi opatrní, abychom se nedostali do životního stylu dluhů. Lidé musí mít všechno, co vidí v reklamě. Jsou určováni veřejným míněním a svojí méněcenností. Chtějí něčím být skrze to, co mají. Nepůjčuji si na větší televizor, ale například na šicí stroj, skrze který mohu něco vyrobit.

Tato žena si půjčila prázdné hrnce. Avšak to, co měla, začala dávat – tu trošku oleje začala nalévat. Může to být něco, co máš doma, či co je v tobě. Může to být určitá schopnost, talent, něco co umíš. Možná to ještě neumíš dokonale, ale jak to začneš dávat, tak to začne téci a zdokonalovat se. A ty naléváš a naléváš…

Možná v sobě nosíš určitý sen, touhu či povolání. Mluv o tom se svým Pánem. Poraď se s moudrými lidmi, v jejichž životě je vidět konkrétní ovoce. Nezapomeň, že v množství rádců je vítězství (Př 24:6 ČEP). Vzdušné zámky, zkratky bez práce, rychlé zbohatnutí a začátky hned ve velkém splasknou jako bubliny (viz Př 13:11). Většinou vycházejí z lidské pýchy a méněcennosti – „Jsem velký podnikatel, šéf, pan prezident…“ Zdravé touhy od Boha začínají v malém a nedokonalém, jdou i přes nezdary, avšak stále v poučitelném duchu a s ochotou se měnit a zlepšovat. Uskutečnění velkých snů od Boha vždy začíná malými a nedokonalými krůčky.

Šla to sdělit muži Božímu. Ten jí řekl: „Jdi prodat olej a vyrovnej svůj dluh. Potom budeš se svými syny žít z toho, co zbude.“ Ona vytvořila nějakou hodnotu. Dala tu trošku, kterou měla a ono to stačilo. Úplně to stačilo pod Božím požehnáním. Dala trošku, půjčila si na začátek, vytvořila určitou hodnotu a tu prodala. Zaplatila nejdřív dluhy a pak žila z toho, co jí zbylo. To je úžasný model jednání.

To, co máš, stačí pro Boží království. Všechno božské začíná v malém. Všechny zkratky a všechny metody, které přeskakují schody na cestě a třídy výchovy, jsou falešné a nebudou fungovat. Všechno božské začíná v malém. Boží království roste jako hořčičné zrno. Možná že tato žena pak měla živnost na olej. Také si představuji, jak šla vrátit velké hrnce sousedům a v nich ještě trochu zbylo oleje za odměnu. Vrátila jim hrnce i s úrokem oleje. Proč by ne?

Pán se tě ptá: „Co mohu pro tebe udělat? Řekni, co máš doma?“ Vycházej z toho, co máš doma. Řešení máš u sebe. Skrze víru a poslušnost dosáhneš pomoci. Satanovou pastí je myšlení, že abys mohl sloužit Bohu, potřebuješ to a to a potřebuješ být jako ten a ten. To je past, která nikdy nebude fungovat. S tímto myšlením nikdy nevstoupíme do svého povolání a potenciálu. „Tvá služebnice nemá v domě nic než baňku oleje.“ „To stačí, to stačí!!!“

Kolik chlebů a rybiček potřeboval Ježíš na nasycení pěti tisíc mužů, kromě žen a dětí? Potřeboval pět chlebů a dvě ryby a ještě zbylo dvanáct nůší úlomků! A kolik chlebů a rybiček potřeboval na druhé nasycení čtyř tisíc mužů, kromě žen a dětí? Sedm chlebů a několik rybiček a zbylo sedm košů úlomků! To, co máš, stačí! Co Ježíš nad tím „málem“ udělal? Poděkoval! To nebyl postoj reptání, stěžování, kňučení a skuhrání, malomyslnosti a sebelitování: „Ó, to je málo, to nestačí.“ Ježíš poděkoval a skrze vděčnost se uvolnily nebeské zdroje. Jednou k nám Bůh promluvil při modlitebním setkání: „Vy sami dejte najíst lidem ve vašem okolí. Vy však říkáte: „Nemohu – nemám.“ Kdy již začnete věřit, že já přebývám ve vás a to se všemi svými zdroji!“

Víte, ona je to ale práce! Nejprve se ztrapníš před sousedy a potom chodíš po celém městě sbíráš hrnce, potom naléváš a prodáváš. Jsi od toho celý umaštěný. Je to dřina a je jednoduší, když dostaneš různé sociální podpory v nezaměstnanosti a neděláš nic. Také ale nikdy nic nezískáš. Před lety jsem na Slovensku mluvil s jedním mužem a on mi řekl: „Já mám sociální podporu větší než bych měl plat ve fabrice. Co já bych chodil do fabriky.“ Dneska to tam již také bude jiné, protože Slováci sociální politiku změnili (což také způsobilo velké nepokoje u lidí se socialistickým myšlením). Tato vdova neměla žádné sociální zabezpečení. Kdyby Bůh neudělal zázrak, tak špatně dopadne. Nezbývalo jí nic než věřit Bohu, poslechnout ho a pracovat s tím, co má.

Někteří lidé řeknou: „To je moc práce.“ Jiní zase přepadnou na druhou stranu a vidíte, jak vše berou jenom do svých rukou. „Musím zabezpečit rodinu, nemám čas na Boha, na Písmo, na církev, na nic… To není možné. Tobě se to řekne. Já na to nemám čas.“ Oba dva typy lidí budou mít nouzi. Protože když neshromažďujeme s Pánem, tak rozptylujeme. Když zanedbáváme vztah s Bohem, tak budeme mít děravé kapsy. Můžeme vydělávat mraky peněz, strčíme je však do děravých kapes a všechno to propadne. Tak peníze promarníme. Když však jednáme s Pánem, tak je on oslaven.

Představte si, že za tento princip chudé vdovy dostal v roce 2006 jeden muž Nobelovu cenu. On to vůbec neví, protože není ani křesťanem. Tomuto principu se říká mikroúvěry a na nich jsou založeny některé banky, které pomáhají chudým lidem ve třetím světě. Je to skutečně úžasné řešení pro jejich situaci. Jedna z prvních a nejznámějších je banka Gramín a její šéf je ten, který za mikro úvěry dostal Nobelovu cenu. Přečtěte si něco o tom z encyklopedie:

Banka Gramín je organizace zabývající se mikrofinancováním a velkou měrou se podílí na rozvoji společnosti. Její činnost začala v Bangladéši, kde banka začala poskytovat drobné úvěry (známé jako mikroúvěry) chudým obyvatelům bez nároků na ručitele. Systém je založen na myšlence, že i chudí lidé jsou schopni splácet úvěr a navíc vládnou schopnostmi, které nejsou dostatečně využité. Banka poskytuje i standardní bankovní služby a spolupracuje s dalšími společnostmi (patřícími do „rodiny“ banky Gramín) zaměřenými např. na odvětví textilní výroby, infrastruktury, telekomunikací, energetiky apod. Zakladatel Banky Gramín, ekonom a bankéř Muhammad Yunus, byl v r. 2006 oceněn Nobelovou cenou za mír za boj proti chudobě. Banka Gramín zcela změnila standardní bankovní postupy tím, že odstranila potřebu záruky za poskytnutý úvěr a dala vzniknout novému bankovnímu systému založenému na vzájemné důvěře, kreativitě, spoluúčasti a zodpovědnosti. Do ledna 2007 měla banka Gramín 6,95 mil. dlužníků, z nichž 97 % byly ženy. Díky všem 2343 pobočkám poskytuje banka služby 75 359 vesnicím, což je asi 90 % všech vesnic v Bangladéši. Pozitivní vliv banky Gramín na rozvoj společnosti byl zaznamenán v mnoha nezávislých studiích. (Zdroj: http://cs.wikipedia.org/)

Toto je jenom jedna z mnoha bank a je to určitý způsob pomoci. Věřím, že je to skutečně jedna z možností, jak pomoci chudým lidem ve třetím světě. Dávat chudým pouze peníze na jídlo je hrozně málo. Je velice zajímavé, že nejvíce jsou v tom angažované ženy a já si říkám, co asi dělají jejich manželé. Lidé, kteří tyto mikroúvěry zprostředkovávají, také na spravování půjčených peněz dohlížejí a pomáhají těmto chudým lidem k dobrým návykům a zdravému životnímu stylu (dobrá hygiena, školní docházka dětí …).

Nejsme těmi nejchudšími lidmi, je to právě naopak. Tento model chudé vdovy však může fungovat i v naší zemi, stejně tak jako v nejchudších zemích světa. Bůh může dát řešení do tvého života skrze tyto principy.

ZÁVISLÝ NA BOHU A NEZÁVISLÝ NA STÁTU

Pavel píše Tesalonickým: O bratrské lásce vám není potřeba psát, neboť jste sami vyučeni od Boha, abyste milovali jeden druhého. A opravdu tak činíte všem bratřím v celé Makedonii. Vyzýváme vás však, bratři, abyste se v tom ještě více rozhojňovali a zakládali si na pokojném životě, věnovali se vlastním věcem a pracovali vlastníma rukama, jak jsme vám přikázali (To neznamená, že musíme být všichni dělníci či rolníci, ale je důležité, abys pracoval.), a abyste chodili slušně před těmi, kteří jsou vně, a nikoho (nebo: nic) nepotřebovali. (1Te 4:9-12)

Je to velice zajímavé slovo a musíme ho opravdu dobře pochopit. Různé způsoby překladů říkají: Pracujte vlastníma rukama … abyste nikoho a nic nepotřebovali (ČSP), … a na nikoho nebudete odkázáni (ČEP), … a abyste v ničemž neměli nedostatku (KP), … tak povedete poctivý život beze všeho nedostatku (B21).

Bůh chce, abychom byli zdravě nezávislí. Zdravě nezávislý člověk není pyšným člověkem, který říká: „Já nikoho nepotřebuji.“ To by byla cesta do velkého pádu. My se navzájem potřebujeme, což je princip těla. Bůh nás však chce vyvést z určitého socialistického myšlení: „Abych se dostal z problémů, musí mi pomoci vláda, musí mi pomoci druzí…“ Někdy potřebujeme pomoc druhých, avšak Bůh nás chce vyvést ze závislostí. Potřebuješ druhé bratry a sestry. Nemáme však být závislými na člověku, závislými na vládě, celoživotně závislými na státním sociálním systému. Jestliže se tohle stane, tak je něco v nepořádku.

Vždy zcela potřebujeme pomoc od neviditelného a přece tak skutečného nebeského Otce a vždy jsme na něm plně závislí. Bůh nás chce uvést do takové soběstačnosti, kdy my můžeme být zdrojem požehnání pro druhé, kdy my můžeme dávat skutečně chudým a kdy můžeme podporovat šíření Království. Neříkej si však: „Až budu mít, budu dávat,“ začni dávat ještě, když máš nedostatek. Tak vyjdeš z nedostatku do mentality vděčnosti, hojnosti a dávání.

Tesalonickým Pavel dále říká: Neboť když jsme u vás byli, přikazovali jsme vám toto: Jestliže někdo nechce pracovat, ať také nejí. (2Te 3:10) Toho se musíme také držet. Jsou lidé, kteří chtějí pracovat a nemůžou. I když i ti nejchromější lidé můžou najít způsoby, jak něco začnou dávat. Jsou však lidé, kteří jsou více odkázáni na pomoc druhých. Jsou však také lidé, kteří pracovat nechtějí; těm nemáme pomáhat.

Do Efezu Pavel píše: Zloděj ať již nekrade, ale ať raději pracuje a dělá vlastníma rukama něco dobrého, aby měl co dávat tomu, kdo má nedostatek. (Ef 4:28) Jestliže jsi byl dříve zloděj, tak nyní choď v opačném duchu – začni dávat. A jistě choď v tomto duchu, i když jsi ve svém životě nic neukradl.

BŮH TI DÁVÁ SCHOPNOST VYTVÁŘET BOHATSTVÍ

Bůh je zdrojem veškerého bohatství. Bůh je bohatý. Věřím, že slovo bohatství vzniklo ze slova Bůh. Bohu patří všechno. Klíčové slovo pro každého z nás najdeme v Deuteronomiu 8,18: Pamatuj tedy na Hospodina, svého Boha, že on ti dává moc získat majetek, aby naplnil svou smlouvu, kterou odpřisáhl tvým otcům, jak je tomu dnes.

Jsme ve smlouvě s Bohem skrze přijetí Ježíše Krista. Při Večeři Páně si připomínáme smlouvu v Ježíšově krvi. Je to něco velmi pevného, jistého, věčného… Na základě této smlouvy nám Bůh zaslibuje: „Já ti dávám sílu, moc a schopnosti k získávání bohatství.“

Podívejme se na různé překlady: Je to přece on, kdo ti dává schopnost vytvářet bohatství (B21); on dává tobě moc k dobývání zboží (KP); k nabytí blahobytu ti dává sílu on (ČEP).

Hospodin ti dává sílu k nabytí blahobytu, aby potvrdil svou smlouvu. Je to schopnost vytvářet bohatství či moc k dobývání zboží. On ti dává schopnost a sílu vytvářet nějaké hodnoty a tato schopnost je v tobě. „Ale já nic nemám, já mám jenom tu základní školu…“ To stačí! Od tohoto bodu začni. Je jistě také velmi důležité si zvyšovat kvalifikaci. Lidé s menší kvalifikací seženou práci podstatně hůře. Je dobré investovat do vzdělání či do různých dobrých rekvalifikačních kurzů.

Bůh nám tedy dává moc, sílu a schopnost získat majetek. Dává nám schopnost vytvářet hodnoty a bohatství. On to do tebe vkládá a je to projev jeho smlouvy s tebou. To je úžasné. Teď je jen potřeba, aby tato schopnost byla v tobě uvolněna. Potřebuješ odhodit svoji méněcennost či pýchu a najít tu svoji baňku oleje. Potřebuješ vejít do Božího povolání a začít dávat to, co máš. Potřebuješ hledat Pána, ptát se ho, naslouchat mu a slyšet ho. Když budeš hledat nejprve jeho Království a jeho spravedlnost, on ti dá vše, co potřebuješ. Když ho budeš hledat, bude k tobě mluvit i o velmi praktických věcech tvého života.

Například Bůh dal Jákobovi ve snu skrze anděla strategii, jak vypěstovat pruhované ovce a tak získat velký majetek od tchána Lábana (viz Gn 30,31-43; 31,8-13). V tu dobu bylo jen velmi málo pruhovaných ovcí. Proto Lában souhlasil, že všechny pruhované ovce připadnou Jákobovi. Bůh mu však dal nápad (vidění, způsob, strategii, schopnost) jak vypěstovat silné pruhované kusy. Nakonec po šesti letech zbylo Lábanovi malé stádo slabých ovcí a silné kvalitní stádo patřilo Jákobovi.

Když budeme hledat Boha, on nám dá nápady. Nesmíme pak udělat tu chybu, že on nám dá nápad, my se do toho pustíme a zapomeneme na něj. Jistě, je to práce, je to dřina – je to nalévání a nošení, prodávání, nakupování a já nevím, co ještě. Je to práce, ale stojí to za to. Přichází řešení krize. Pak můžeme financovat i nějaká Boží díla. Je to úžasné, Bůh dává nápady, jak vyplenit pyšný Egypt nebo Lábana.

Nad následujícím slovem z Exodu 35,35 rozjímejte delší dobu. Proste Ducha svatého, aby k vám mluvil a aby vám ukázal, co to pro vás znamená. Jsou to biblické principy, které fungují v jakékoli společnosti a kultuře. Mluví se zde o lidech, které Bůh naplnil svým Duchem a pomazáním pro práci, ke které je povolal. Je zde řečeno: Naplnil je zručností dělat všechnu práci … aby konali veškerou práci a vymýšleli nápady. V jiných překladech: Obdařil je dovedností zhotovovat jakékoli dílo … aby dovedli udělat jakékoli dílo a pracovat s vynalézavostí. (ČEP) Naplnil je moudrostí srdce, aby dělali všelijaké dílo … aby dělali všelijaké dílo a vymýšleli vtipné věci. (KP) Obdařil je nadáním pro každé řemeslo … Ovládají každé řemeslo a umí vymýšlet plány. (B21)

Zručnost, nápaditost, dovednost, vynalézavost, důvtip, nadání, plánování a tvůrčí představivost to všechno působí Bůh v lidech, kteří se mu vydají a kteří na něho spoléhají. Neboť člověku, který se mu líbí, dal moudrost, poznání a radost. (Kaz 2:26) Je to pro ty, kteří chtějí pracovat, nevzdají to při těžkostech, nebojí se proher, vždy znovu povstanou a zkoušejí nové věci.

Pán chce dávat obyčejným, jednoduchým lidem nápady a způsoby, jak pracovat a vydělat si. Uvolní v nich schopnost vytvářet bohatství, kterou již do nich vložil. Dělají všechno pro Pána, aby zajistili svoji rodinu, měli dostatek a zdar ve svém životě. Svůj majetek používají ke službě Bohu.

Nedávno jsem slyšel o člověku, který vymyslel zahnuté párátko. Taková malichernost, ale on na tom získal mnoho peněz, protože pro lidi to bylo velmi zajímavé. Pán vám může dát velmi jednoduché nápady, skrze které můžete prolomit ve svých osobních životech.

Na závěr přečtu prorocké slovo, které jsme přijali v roce 2003 při sborovém půstu za misii a misionáře: „Mějte víru v nebeské zdroje (nebeské průduchy ‑ Mal 3,10). Tyto zdroje převyšují naše omezené lidské myšlení ‑ nikdy by nás nemohlo napadnout, že by tak mohly být naplněny naše potřeby, nebo vyhrány naše války. Při naplnění potřeb to byly například křepelky, mana a voda tryskající ze skály pro Izraelce na poušti, krkavec s jídlem pro Elijáše, prázdné nádoby naplněné olejem pro chudou vdovu (2Král 4) atd. U božských bitev to bylo například vítězství skrze šustění stromů (2S 5,24), vrhání balvanů z nebe (Joz 10,11), zvuk vozů, koní a velikého vojska (2Kr 7,6), vyhloubení prohlubní (2Kr 3,16‑17) atd. Tato řešení přišla, když hledali Pána, volali k němu, dotazovali se ho a uctívali ho (2Kr 3,15; 2Par 20).“

To je cesta pro nás. Hospodin ti otevře svou hojnou pokladnici, nebesa, aby dal tvé zemi ve svůj čas déšť a požehnal každé dílo tvých rukou. Budeš půjčovat mnohým národům, ale sám si nebudeš půjčovat. (Dt 28,12) Bůh ti chce otevřít svoji štědrou pokladnici.

Nebeský Otče, prosím tě, abychom byli skutečně čestní v oblasti financí a abychom byli věrní v mále. Prosím, aby jsi od nás odstranil všechno to, co ti překáží nás použít. Věřím, že nám chceš žehnat i v oblasti financí a hmotného zabezpečení. Ty znáš naše srdce a také víš, co každý z nás unese a co by s námi udělalo, kdybychom hned nyní získali velké bohatství. Ukazuješ nám, jakým způsobem jednáš a že všechno veliké, mocné a přemáhající začíná v malém. Pane, mi nechceme přeskakovat tebou určené kroky, chceme jít krok za krokem. Chceme jít dopředu a chceme, aby věci rostly. Chceme od tebe nápady a prosím o odvahu a moudrost do těch nápadů pak vstoupit.

Pane, ty jsi vstoupil do smlouvy s námi a dal jsi nám schopnost a moc dobývat bohatství. Stejně ti patří všechno, co jsme a co máme, a to, co získáme, chceme také dát do tvého Království. Chceme, aby naše rodiny vzkvétaly ke tvé chvále a aby byly dobře zabezpečeny. Je to i naše zodpovědnost jako rodičů a především mužů. Chceme, aby ze všeho vzešla tobě chvála a světlo i uprostřed a právě uprostřed ekonomické krize. Pane, ty jsi řekl: Tak ať září vaše světlo před lidmi, aby uviděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci, který je v nebesích. (Mt 5,16) Pane, ať tato oblast je velikým světlem pro naše okolí. Právě tato oblast, kde se na tebe spolehneme, jsme plní pokoje, nebojíme se, protože ti důvěřujeme a máme nápady, které realizujeme.

Pane, ať se nikdo z nás nepřizpůsobuje tomuto světu v reptání a v nezdravé závislosti na člověku a státu. Pane, ať je od nás odříznuto reptání a ať je zbořena v našich myslích pevnost socialistického myšlení. Kéž povstanou zbožní křesťanští poradci v oblasti financí, podnikání a uvolňování zdrojů. Děkuji ti, Pane, že tyto principy pomáhají i chudým lidem ve třetím světě a prosím tě, aby s velkou mocí a autoritou do této pomoci vstupovali křesťané. Ty chceš, abychom byli zdrojem takovéto pomoci chudým a aby s tím šlo i tvé evangelium a tvoje nadpřirozená moc. Amen.

Na závěr nahlas vyznejme slovo z Židům 13: „Bůh řekl: Nezanechám tě, ani tě neopustím. A tak s důvěrou říkám: Pán je můj pomocník, nebudu se bát!“

Příspěvek byl publikován v rubrice Analýzy, trendy, společnost, Vítězný život křesťana, Vyučování se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.