Nesnesitelná lehkost kliknutí

Nesnesitelná lehkost kliknutí

Dan Drápal

 

Pravím vám, že z každého planého slova, jež lidé promluví,

budou skládat účty v den soudu. (Matouš 12,36)

 

Snad v každé době se stává, že se církev v něčem přizpůsobuje tomuto světu. Zpravidla to bývá nevědomky – nepředpokládám, že by křesťané chtěli být vědomě neposlušní. Žijeme v konzumní společnosti a jako pamětník mohu posoudit, jak se v tomto směru proměnil i přístup k církvi. Nedávno jsem vedl korespondenci s jedním člověkem, který se rozhoduje, do jakého sboru bude v Praze chodit. Vyměnili jsme si celou řadu sdělení. Daný člověk řešil, co mu který z pražských sborů může nabídnout. Jedinkrát se ani vzdáleně neobjevila úvaha, zda by neměl uvažovat i o tom, co on sám může církví dát.

 

Dnes ale chci psát o jiném jevu, byť příbuzném. Dnes jsou již křesťané propojeni internetem a díky tomuto médiu můžeme být „informováni“ o všem možném. Dostaneme nějaký e-mail, který nás trochu zaujme, a příliš si nelámeme hlavu, zda informace v něm obsažené jsou pravdivé či ne. Stačí jediné kliknutí na ikonku „předat dál“ a informaci, kterou jsme obdrželi, ihned přepošleme všem svým přátelům.

 

Tak se přeposílají různá „proroctví“, kázání, která někoho zaujala, ale i „světské“ informace – třeba o tom, že zemětřesení s následnou vlnou tsunami udělali Japoncům Američané, že Evropská Unie nám zakáže pěstovat si zeleninu na zahrádkách apod.

 

Nyní budu znít namyšleně, ale rád bych vám dal sám sebe za příklad. Ode mne jste nikdy nic podobného nedostali. Jste tím ochuzeni? Vždyť bych taky mohl kliknout na ikonku „předat dál“… Proč to nedělám?

 

Protože chci, abyste mohli mít jistotu, že informace, které dostáváte ode mne, jsou ověřené a především pravdivé.

 

Hřích nemístného klikání

 

Pán Ježíš nás varuje nejen před slovy vyloženě lživými, ale i před slovy planými (kraličtí překládají: prázdnými). Z takových slov budeme vydávat počet v den soudu.

 

Když klikneme na ikonku „předat dál“, tak vlastně žádné slovo nevyslovíme. Možná se tedy někdo cítí být z obliga. Chci ale upozornit na jednu věc: Pokud internetem šíříme zprávy nepravdivé nebo třeba jen polopravdy, nechtěně přispíváme k veliké bolesti současného světa. Mám na mysli stírání rozdílu mezi pravdou a lží. Internet může sloužit pravdě i lži.

 

Možná vám připadá důležité někomu sdělit, že zemětřesení v Japonsku způsobili Američané. Mně se to zdá jako velká hloupost – nevím, proč by to Američané dělali zrovna Japoncům, a pochybuji, že to je technicky možné. Zaujalo mě, že tato zpráva pochází z Ruska. Když jsem se to dověděl, trochu jsem se přestal divit. (Někteří Rusové se prý také domnívají, že Američané jim jakýmisi vlnami způsobili loňské katastrofální sucho.)

 

Nemám čas podobné informace ověřovat, natož vyvracet. Ale nabádám vás, nešiřte je, pokud si nejste stoprocentně jistí, zda jsou pravdivé. Můžete dělat něco užitečnějšího: Pracovat na svém charakteru, abyste byli vždy a za všech okolností pravdiví – ve svém soukromém životě, na pracovšti, ve veřejném životě. Potřebujeme takové lidi jako Libor Michálek. Nevím, zda jste ho někdy slyšeli mluvit, a pokud ano, zda jste si všimli, jak mluví. Nikdy jsem ho neslyšel zesměšňovat odpůrce, nikdy jsem ho neslyšel vyslovovat nedoložitelné dohady, přestože se ho různí reportéři a novináři snažili k podobným věcem dotlačit a kladli mu značně sugestivní otázky. Popisoval vždy jen to, co jasně viděl – a přitom byla jeho slova velmi zajímavá a svým způsobem výbušná. Popravdě řečeno, zajímavější než různé „zajímavé“ zvěsti, šířící se internetem. Bůh vám nebude vyčítat, že jsou věci, kterým nerozumíte. Jako šiřitelé neověřených informací nebudete mít pro Boží království žádnou hodnotu. Pokud budete stát pevně na svém místě a zůstanete pravdiví, můžete pro tuto společnost i pro Boží království udělat více, než si myslíte.

 

A pak bude dobré, když se budeme snažit být odborníkem každý ve svém oboru. Mně by třeba zajímalo, co by o oněch zprávách o uměle vyvolaném zemětřesení řekl nějaký geofyzik. Já jsem vystudoval teologii a snažím se zodpovědět na různé odborné dotazy typu „jak je to v hebrejštině“ apod., přestože mě to někdy stojí spoustu drahocenného času. Chci druhým sloužit tím, co znám. A jsem rád, když se setkám s někým, kdo je skutečně mistrem ve svém oboru.

 

Nenaplněná proroctví

 

Zvláštní kapitolou jsou přeposílaná „proroctví“. Ač nerad, musím upozornit na to, že často i velice vážení lidé vyslovili věci, které se prostě nestaly. Mám na mysli třeba proroctví Davida Wilkersona, že nastane ekonomický kolaps Mexika a po něm celých Spojených států. Pokud se dobře pamatuji, k tomu kolapsu mělo dojít počátkem loňského roku. Už si nepamatuji, kolik lidí mi toto proroctví přeposlalo. Nevím, zda bratr Wilkerson z tohoto proroctví činil pokání – pokud ano, ti lidé, kteří mi přeposlali jeho falešné proroctví, už mi nepřeposlali zprávu o jeho pokání. Podobných nenaplněných proroctví dostávám každoročně několik – sám se po nich nijak aktivně nepídím. Uvědomujeme si, co tady vzniká? Naprostá lhostejnost k pravdě! Naprostá neúcta k proroctví! Mám za to, že je to od zlého: Až pak přijde pravé proroctví, hrozí, že k němu budeme mít stejnou nedůvěru jako k těm falešným!

 

Proto znovu volám k „internetové hygieně“. Než nějakou zprávu přepošlete dál, podívejte se nejprve na webovou stránku www.hoax.cz, kde najdete poučení o tom, co je to hoax (falešná zpráva šířící se internetem) a kde si můžete ověřit, zda zpráva, kterou jste právě dostali, není také hoax. Pro zajímavost, k dnešnímu dni tato stránka uvádí tyto nejrozšířenější hoaxy:

Automaticky můžete za hoax považovat každou zprávu o tom, že když někomu přepošlete nějaký e-mail, někdo dostane peníze (třeba rodiče nemocného dítěte).

 

Pokud jde o zprávy typu „Američané způsobili tsunami“, věřte spíše novinám než internetu. Ten, kdo takovéto zprávy šíří po internetu, se nemusí bát stíhání a nijak se neztrapní, pokud píše nesmysly, protože zůstává v anonymitě. Noviny si to dovolit nemohou. Skutečně důležité zprávy se zpravidla do novin dostanou. A víte, kdo je pod nimi podepsán.

 

Zásadně nešiřte zprávy neověřené a neověřitelné, zejména ty, pod nimiž chybí jakýkoli podpis. A pokud tam podpis je, ověřte si, o koho jde. Stačí zadat jméno autora do Googlu a zpravidla vám o něm vypadnou nějaké relevantní informace.

 

Křesťané by měli být vzorem pravdivosti a příkladem tomuto světu v opatrném a odpovědném zacházení se slovy a s informacemi. Bohužel zatím mám dojem, že si nechají kde co nabulíkovat ještě snáze, než ostatní.

 

Jistě jste si všimli, že jsem v tomto článku nikde nenapsal „Takto praví Hospodin“, „Ježíšovo poselství církvi“ nebo cokoli podobného. Nicméně k něčemu se přiznám. Byl bych rád, kdyby ses vážně zamyslel, zda ti skrze tento článek nechce něco říci sám Bůh.

24. března 2011

Příspěvek byl publikován v rubrice Analýzy, trendy, společnost, Vítězný život křesťana, Vyučování se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.