Zvol správnou rychlost

Zvol správnou rychlost

Dan Drápal

 

Když byli synové Izraele v pustině, našli muže, který sbíral v sobotní den dříví. Ti, kdo ho našli, jak sbírá dříví, ho přivedli k Mojžíšovi, Áronovi a celé pospolitosti. Nechali ho u stráže, protože nebylo rozhodnuto, co se s ním má dělat. Hospodin řekl Mojžíšovi: Ten muž bude jistě usmrcen! (Nu 15,32-35)

 

Neříkejte, že s tímto biblickým textem nemáte problém. Trest smrti za sbírání dříví v sobotu? Nehumánní bigotnost nejhoršího kalibru! Nemělo by se takové čtení zakázat? Byli lidé, kteří už s tímto nápadem přišli. Já jsem ale ctitelem Kristovým, a vím, že místo k popravčímu kůlu mám lidi vodit ke Kristově kříži. A představte si, že nacházím smysl i v těchto starozákonních textech!

 

Když jsem se jako duchovní začal soustavněji a často věnovat pastoraci, poznal jsem celou škálu problémů, které lidé mají. A protože jsem byl zároveň pilným čtenářem Bible, po několika letech jsem si všiml, že když někdo v životě dělal něco, za co byl ve Starém zákoně trest smrti (např. zlořečení rodičům, vztažení ruky na rodiče, různé formy okultismu, určité perverzní sexuální praktiky apod.), měl zpravidla i po obrácení ke Kristu vážné problémy. Pokud z nich měl vybřednout, bylo třeba, aby činil nejen obecné pokání, ale výslovné pokání z hříchu, kterého se dopustil, a zpravidla potřeboval, aby ho někdo jiný z tohoto hříchu rozvázal. (V této souvislosti se mi začal také trochu otvírat novozákonní text o svazování a rozvazování.)

 

Zde se setkáváme s trestem smrti za porušení soboty. Jaký to má smysl? Co to vlastně znamená? Židé doby Ježíšovy měli velmi přesně rozpracováno, co se v sobotu smí a nesmí a jak by se měla správně sobota dodržovat. Pravda, byly mezi nimi různé směry; některé liberálnější, jiné konzervativnější. Perikopa o tom, jak učedníci v sobotu trhají klasy a třením z nich vybírají zrníčka, není v Novém zákoně náhodou. Mezi farizeji se diskutovala otázka, zda právě tato činnost je prací nebo ne. Ježíš měl k farizeům ve skutečnosti hodně blízko a často se postavil za jeden ze směrů proti druhému (např. v otázce rozvodu se postavil za konzervativce, zatímco ve věci mnutí zrna z klasů za liberály).

 

Židovský přístup k sobotě je ovšem názorným příkladem, jak zákonictví zcela zastře podstatu věci. Ježíš vícekrát opakoval, že sobota je učiněna pro člověka a nikoli člověk pro sobotu, nicméně ti, kteří už byli zcela pohlceni zákonictvím, asi vůbec nechápali, o čem mluví. Pokusím se vysvětlit, o čem mluvil, a proč byl za porušení soboty tak přísný trest.

 

Bůh ustanovil sedmý den jako den odpočinku. A řekl, že je pro nás nesmírně důležitý. Dokonce nějak souvisí se skutečností, že člověk je Božím obrazem, protože Bůh sám sedmého dne odpočinul. (Zajímavá je skutečnost, že zatímco pro Boha samotného byla sobota posledním dnem, završujícím stvoření, pro člověka byla vlastně prvním dnem. Člověk přišel na svět a začínal dnem odpočinku.)

 

V posledním letošním čísle časopisu Respekt byl zajímavý článek o fungování lidského mozku. (Možná vám to přijde zvláštní, ale onen článek byl podnětem k sepsání této mé úvahy.) Referoval o vědeckém zjištění, že člověk bytostně potřebuje vypnout, občas nic nedělat, a že s nejvýznamnějšími objevy přicházeli lidé, kteří se dovedli „jen tak flákat“ a na nic konkrétního nemyslet. (Samozřejmě zde nemluvím o notorických nemakačencích, kteří mají „vypnuto“ permanentně.) Zatímco my spíme nebo „nic neděláme“, náš mozek zpracovává podněty, jichž se mu dostalo v předchozím období, jež mohlo být naplněno činorodou prací nebo usilovným bádáním. Pokud mozku neposkytneme dostatečně dlouhou dobu, není schopen přicházející impulzy zpracovat.

 

Jednoduše řečeno, mozek potřebuje jak dostatek podnětů, tak dostatek času, aby tyto podněty účinně zpracoval. Člověk je stvořen k sedmidennímu cyklu. Lidské dějiny zaznamenaly několik pokusů tento sedmidenní cyklus změnit (zpravidla na desetidenní; my lidé chceme mít věci logičtější než sám Hospodin, a sedmička je takové ne příliš praktické číslo, že? Je to číslo liché, a vůbec, špatně se s ním počítá). Tyto pokusy ale byly zpravidla velmi brzy odpískány, protože lidem se v nich nevedlo dobře.

 

Poučení je nasnadě: Potřebujeme den odpočinku. Potřebujeme někdy zcela vypnout. Potřebujeme mít rytmus práce a volna. Jenže u soboty, ustanovené Zákonem, daným skrze Mojžíše, šlo ještě o víc. Izraelce sytila v pustině mana padající z nebe. Jak se v Písmu dočítáme, nedala se přechovávat do druhého dne. Musela se spotřebovat v den, kdy byla nasbírána – druhý den už byla nepoživatelná. Jen s páteční manou tomu bylo jinak. V pátek dostali Izraelci many na dva dny – a ejhle, v sobotu byla páteční mana stále čerstvá. Byli i tací, kteří Bohu nevěřili, a tak šli „na manu“ i v sobotu. Jenže žádnou nenašli.

 

Sobota byla nadpřirozeným znamením Boží milosti, z níž musíme žít. Zákonictví sobotu tohoto nadpřirozeného rozměru zcela zbavuje. Sobota, jak ji znal Izrael v pustině, byla viditelným a hmatatelným (v případě many dokonce poživatelným) znamením toho, že Bůh je schopen se o člověka o dni odpočinku (a – analogicky – i o milostivém létě, kdy mělo pole zůstat ležet ladem) postarat. Když Izrael překročil Jordán a vstoupil do zaslíbené země, mana přestala. Ale sobota měla – mimo jiné – neustále připomínat toto zázračné sycení.

 

Den odpočinku dodává tvému životu rytmus. Umožňuje ti zastavit se a začít přemýšlet o něčem jiném než o práci. Mnohdy umožňuje dětem, aby si alespoň trochu užily své přepracované rodiče. Sobota ve svém správném pojetí tě vytrhne z honby za prosperitou, za úspěchem, a kdoví za čím ještě.

 

Pokud nepochopíš smysl soboty, zaplatíš za to životem. (To je poselství příběhu o tom přísném trestu.) Budeš ale umírat pomalu a dlouho. A ani na konci života ti nedojde, jak fatální bylo, žes pracoval od nevidím do nevidím a nikdy ses nezastavil, aby sis položil otázku, proč tady vlastně jsi.

 

Zatímco dříve bývalo podnětů málo a dějiny postupovaly velmi, velmi pomalu, nyní máme opačný problém. Jsme zahlceni podněty, dostáváme jich víc, než jich stačíme zpracovat, a někdy nás zcela udolají. Je jich tolik, že nás připraví o identitu. Jak řekl jeden z nejslavnějších amerických písničkářů: „Já vlastně žádnou identitu nemám. Večer jsem jiný člověk, než jsem byl ráno.“

 

Onen článek v Respektu to dosti barvitě popisoval. Dnes toho lidé musí stačit mnohem více než kdy dříve – ať už jde o práci nebo o zábavu. Proto je v Západní společnosti stres patrně největším zabijákem současnosti. Proto mají psychiatři tolik práce.

 

Radím ti, zvol si svou vlastní rychlost. Bude to možná znamenat radikální rozhodnutí. Několik Ti jich navrhnu:

  • Neoznamuj nikomu žádná zásadnější rozhodnutí prostřednictvím SMS. Textovky by ti měly sloužit jen ke sdělením typu: „Přijdu o pět minut později“ nebo „zapomněla jsem ti říct, abys koupil ještě droždí“. Nikoli ke sdělení typu: „Dospěla jsem k závěru, že bude lepší, když se rozejdeme.“
  • Reklamní letáky pročítej, pouze když víš, že chceš něco konkrétního koupit. Jinak je rovnou vyhazuj.
  • Odhlas se z Facebooku. Facebook ti lže. Říká ti, že máš 243 přátel, ale 240 z nich žádní přátelé nejsou. Asi 150 z nich jsou tví známí, o dalších ze svých „přátel“ vlastně zhola nic nevíš. Facebook tě svádí k příliš stručným sdělením, jež mnohdy nesdělují vůbec nic. Kazí ti styl i pravopis. Stáváš se nesrozumitelným. Čas, který zrušením Facebooku ušetříš, věnuj skutečným přátelům.
  • Pokud komunikuješ přes e-mail, zkus napsat dopis zvlášť a dát mu všechny náležitosti dopisu (oslovení, závěrečný pozdrav, místo sepsání – můžeš vynechat datum, to se tam zobrazí tak jako tak) a zkontroluj styl a pravopis. Pak pošli dopis jako přílohu. V krajním případě můžeš text dopisu zkopírovat do těla zprávy. A nezapomeň na ten pravopis! To tě zpomalí. Budeš si muset dopis přečíst ještě jednou a to ti umožní zamyslet se nad tím, jestli jsi sdělil, cos sdělit chtěl, a zda je tvůj dopis dostatečně uctivý. Adresát, ať je jím kdokoli, si zaslouží, abys s ním jednal uctivě.
  • Nedívej se na televizi déle než tři hodiny týdně. Rozhodni se předem, nač se budeš dívat, a když se ti to nebude líbit, televizi vypni.
  • Pokud nejsi starý a nemohoucí a pokud tam dojdeš za půl hodiny, jdi tam pěšky. Nepoužívej MHD. Vlastní auto už vůbec ne.
  • Pokud se tomu můžeš jen trochu vyhnout, nedávej si s lidmi, na nichž ti záleží, více než dvě schůzky denně. Pokud si dáš schůzek více, budeš roztěkaný, odtažitý a budeš říkat banality.
  • Ať už hovoříš s kýmkoli, pokud sis schůzku naplánoval, věnuj člověku, s nímž hovoříš, plnou a soustředěnou pozornost.

Pamatuj, že v mnohém jsi pánem svého života. Nemusíš se nechat štvát. Zvol si svou rychlost. Správná volba ti umožní prožít život naplno. Naplno prožitý život nespočívá v maximu podnětů. Naopak, musíš podněty tvrdě omezovat a přijímat jich jen tolik, abys je stačil smysluplně zpracovat.

 

Připadají ti mé rady příliš tvrdé, nebo třeba zcela mimo? Neboj se, jsou to jenom rady – nepřijdu tě zkontrolovat. Na druhé straně – jsou to rady vyzkoušené. (Až na ten Facebook. Tam jsem nikdy nebyl. Četl jsem, že absťák po odhlášení je příšerný – člověk má pocit, že přestal existovat. Ale možná právě začal.)

 

Před více než sedmi lety jsem byl okolnostmi vytržen z velmi hektického života. Chtě nechtě jsem přestal být workoholikem. Následovalo asi dvouleté období uzdravování. Pak jsem začal žít naplno. Ale opravdu naplno, nikoli hekticky – lidé si to často pletou. A rozhodně nežiju tak, jak se zpívalo v jedné populární písničce: „Já chci žít nonstop…“ Já naopak žiju stop. Každou chvíli. Mám nad sebou někoho, koho se mohu kdykoli zeptat, kudy dál.

 

A ten nám dal den odpočinku, abychom docela určitě měli čas si s ním popovídat. Aby se nám nestal starým dobrým známým, s nímž jsme už ale dlouho nehovořili.

 

O dni odpočinku zvol tu správnou rychlost. Pak budeš žít naplno, nepoznáš nudu, ale nebudeš přetížený. A poneseš ovoce Ducha svatého.

(23. prosince 2011)

Příspěvek byl publikován v rubrice Vítězný život křesťana se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.