Komunikace v manželství

Komunikace v manželství

Alena Mrázková

 

Usilujme v manželském vztahu o lásku, úctu, jednotu a důvěru. O naše manželství je nutné se starat. I o květinu se musíme starat, hnojit, zalévat, občas osprchovat apod. Je možné mít manželství stále lepší a lepší. Komunikace je velmi důležitou oblastí v našem manželství, která úzce souvisí s jeho kvalitou.

 

Komunikace či manželství mezi partnery se nelepší automaticky. Stojí nás úsilí, čas, ale třeba i peníze, abychom měli manželství stále krásnější. Snažíme se vyjít z každodenního stereotypu. Můžeme třeba objednat nějaký soukromý bazén pro dva, noc v hotelu, vyjet večer na Karlův most do Prahy, zarezervovat dvě místa v restauraci na večeři, nebo se jít spolu prostě projít.

 

Mnoho manželek se trápí, že je muž málo doma a že spolu málo mluví. Často se potom cítí samy. Ještě více záleží na kvalitě času než na kvantitě. Můžeme spolu být celý den, ale nemusíme spolu promluvit ani slovo. Naopak, pokud se manžel vrátí třeba v 19 hodin, potom si s manželkou u večeře sedne a povídají si, jak se přes den měli, ovoce může být daleko lepší. S manželem si večer, když přijede domu z práce, sedneme a při večeři se sdílíme o tom, co jsme prožili. Naučili jsme se to dělat každý den. Vedle toho si spolu sedneme dvakrát týdně asi na hodinu. I podnikatel si může udělat na manželství čas. Hodně to záleží na našich prioritách.

 

V naší hierarchii hodnot v životě je na prvním místě Bůh, potom je manželka (manžel), dále děti, služba a zaměstnání. Manželům, kteří tuto hierarchii dodrží, se vrátí dobré ovoce. Budou totiž spolu i se svou rodinou trávit hodnotný a dostatečný čas.

 

Konflikty v manželství

 

Každý jsme z jiné rodiny, máme jinou povahu a názory, z čehož mohou vznikat různá nedorozumění či konflikty. I harmonické

 

 

 manželské páry mají konflikty, ale jsou schopni o problémech komunikovat a najít řešení. Partneři jsou schopni otevřeně jednat o svých problémech a dospět k dohodě.

 

Konfliktů v manželství se nebojme. Spor můžeme vést i ve slušné atmosféře, pokud jsme věcní, máme k sobě respekt a vyhneme se přehnaným emocím. Jsou páry, kde nemají žádné konflikty, ale nemají je pravděpodobně proto, že jeden stále ustupuje či svůj názor vůbec raději neřekne. Pokud mluvíme o různých věcech, které nám v manželství vadí, „vyčistíme“ atmosféru. Uvolní se z nás určité napětí či stres, což je i prospěšné pro naše zdraví.

 

Častým důvodem konfliktů většinou bývá naše sobectví a pýcha. Občas jsme příliš zaměření na sebe, na svá „práva,“ místo, abychom měli postoj služebníka jako měl Ježíš. Potřebujeme se stát neurazitelnými – tedy pokornými. Některé konflikty jsou ale nevyhnutelné. Postupem času můžeme v manželství dozrát, že prakticky žádné nebudou.

 

Pravidla komunikace

 

  • Řešme včas různá nedorozumění, věci, které nás zranily nebo nám vadí. Pokud budeme dlouho mlčet na určitá jednání partnera, která nám vadí, můžeme jednoho dne vybuchnout a říci věci, které nás budou mrzet. Hádka bývá často vyústěním překračování osobních hranic. Naučila jsem se říct, co chci a jak věci vnímám.

 

  • Neobviňujme, neraďme, nekritizujme, nevytahujme staré odpuštěné chyby partnera. Pokud chceme sdělit, co cítíme, mluvme o sobě: „Mrzí mě, že se tak často vracíš domů pozdě.“ Nemluvme stylem: „Kdy už konečně přijdeš domů včas?“

 

  • Hněvejme se, ale nehřešme. Mnohokrát jsem přemýšlela, kde je hranice hříchu, pokud mám na druhého vztek. Nemůžeme druhého seřvat ve vzteku. Pokud ve svém životě bojujeme se vztekem, je pro nás cestou pokání. Má smysl se stále dokola omlouvat a Pán nás bude postupně proměňovat. S manželem se omlouváme vůbec nejčastěji za to, že jsme nebyli laskaví a Bůh nás tak postupně proměňuje. Pokud s partnerem mluvíme ve vzteku, zraníme ho, pak je nutné se omluvit. Písmo nás jasně nabádá, abychom spolu mluvili v duchu mírnosti. Když si na partnera vylijeme svůj vztek, jistě jsme zhřešili. V hněvu se máme ovládat. „Hlupák nechá propuknout celý (nebo: každý) svůj hněv, ale moudrý ho zadrží (doslova: ho nazpět utiší).“ (Př 29,11) Máme spolu mluvit vlídně, laskavě. Pokud máme vztek, nemůžeme ho nechat volně plynout, ale máme ho umět ztlumit. „Vlídná odpověď odvrátí zlobu, ale slovo, které zraňuje, budí hněv.“ (Př 15,1) Poměrně hodně konfliktů jsme měli po svatbě a jsem ráda, že jsme dnes mnohem dál.

 

  • Pokud nám partner něčím ublíží, odpouštějme! Není možné, aby si partneři nikdy neublížili. Odpuštění je velice důležité v manželství, jinak nemůže dobře fungovat.

 

  • Poprosme o odpuštění partnera i děti. Pyšný člověk se nechce pokořit a omluvit, nechce vidět svůj hřích. Dělejme jako první krok ke smíření.

 

  • Dbejme na správné motivy v srdci. Nemůžeme řešit konflikty s výčitkami a obviňováním, že druhý může za vše a my za nic. Musíme prvně odpustit, aby z nás nebyla cítit manipulace, hněv a odevzdat své nároky na partnera Bohu.

 

  • Neřešme konflikty v nočních hodinách. Udělejme pravidlo třeba 22. hodiny. Potom už se konflikty nebudou řešit. Odpustíme si, požehnáme, ale problém vyřešíme druhého dne.

 

  • Vyhraďme si klidný čas při kávě či vínu pokud možno v klidném prostředí. Není vhodná doba na sdělování informací, když se jeden z partnerů dívá na televizi, pracuje na počítači, když je hodně unavený apod.

 

  • Pokud konfrontujete hřích, mluvte přímo. A předně dávejme pozor sami na sebe, abychom sami někde nepadli. Výsadou manželství je, že jeden může ostřit tvář druhého. „Jako se železo ostří železem, tak člověk ostří tvář (charakter) svého bližního.“ (Př 27,17) Často jsme jako manželé velice odlišní, ale můžeme z toho vytěžit mnoho dobrého. Některé z našich silných stránek se mohou otisknout do povahy druhého. Musíme ale být ochotni uznat chybu či naši slabinu a činit pokání. Výsledkem bude stále větší ryzost našeho srdce.

 

  • Buďme zaměřeni na dobré stránky partnera, nesnažme se ho měnit, buďme vděční za to, co partner dělá a uznalí za to, kým je.

 

  • Ptejme se, co bylo skutečně myšleno. Mnoho konfliktů je i z nedorozumění. Proto je dobré zeptat se, zda to myslel takto…

 

  • Dobrá komunikace potřebuje svobodu! Dejme druhému svobodu, aby řekl, co si myslí. Nevynadejme mu, když je upřímný. Oceňme upřímnost.

 

  • Nebuďme ironičtí. Ironie je „kousavá.“ Potom třeba něco řekneme a znamená to něco úplně jiného. Jak se v nás mají druzí vyznat? Naše ano ať znamená ano a ne ať znamená ne.

 

Komunikační typy

 

Určitě nemusíme být jen jedním typem, občas můžeme jednat různě, avšak z jednoho typu můžeme mít nejvíc.

 

„Válec“ – Typ lidí, který se rád poslouchá. Nikoho nepustí ke slovu. Za jeho monology je sobectví a pýcha. U tohoto typu lidí je vhodné decentně naznačit, že by nás mohli také něco nechat říct. Nemá problém říct svůj názor, ale je špatný posluchač.

 

„Šašek“ – Veselý a extrovertní typ lidí, který si umí ze všeho udělat legraci. Mohou postrádat hloubku v manželství. Citové a hlubší věci je mohou nudit, nejsou totiž často veselé. Když něco slíbí, občas to nesplní.

 

„Zavřený“ – V konfliktech se „stáhnou.“ Tichý, plachý typ lidí, kteří dovedou naslouchat, ale mohou mít velký problém, aby sdělili svůj názor druhým. Neradi mluví o pocitech. Za jejich uzavřeností může být strach ze zranění, špatné zkušenosti, které je zranily. V Písmu je napsáno, že „láska strach zahání a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce.“ Strach zcela naruší jednotu a důvěru manželů. Nerad mluví o svých citech.

 

„Bojovník“ – Typ, který se rád hádá, protože v konfliktech vyhrává. Může být v konfliktech hodně „ostrý“ a s lidmi jednat jako slon v porcelánu. Potřebuje se naučit laskavosti a respektovat druhé.

 

„Citlivý“ – Lidé, kteří umí dobře naslouchat. Rozumí potřebám a citům druhých. Pokud ale je třeba někdy upozornit na hřích, raději mlčí. Typ, který špatně říká „ne.“

 

Pár slov k ženám

 

  • Ženy, které mají nevěřícího partnera mohou zkusit o různých pravidlech komunikace promluvit se svým manželem, jednou dvakrát navrhnout třeba změny nebo navrhnout projet Manželské večery. Zodpovědnost za vedení manželství má manžel. Pokud on nechce měnit zavedený styl komunikace, netrapme se. (Doporučujeme též cestu obnovy a povzbuzení manželství popsanou v knize Výzva lásky, která může být dělána pouze jedním partnerem.)

 

  • Přizpůsobme se stylu, který vyhovuje manželovi ať už v komunikaci, našem oblečení, vaření apod. Žena byla dána muži jako pomoc jemu rovná. Proto obzvlášť my ženy přemýšlejme, jak můžeme ještě víc projevovat a prokazovat dobro.

 

  • Vytvořme příjemné prostředí pro komunikaci. Manžel se jistě cítí lépe, když přijde do uklizeného bytu, doma najde upravenou manželku – což je také projev zájmu, domácí činnosti nedělejme v době, kdy si například spolu sedneme k čaji apod.

 

Na závěr chci připomenout, že velmi důležitou oblastí v manželství je společná modlitba. Manželé, kteří mají mezi sebou lásku, úctu, důvěru a jednotu uvidí mnoho vyslyšených modliteb. Věřím, že i proto Bůh učinil manželství, protože skrze modlitbu manželů chce stáhnout Království Boží na zem. Duchovní jednota manželů roste právě skrze modlitbu. Nenechme se o tuto výsadu okrást nedostatkem času apod.

Příspěvek byl publikován v rubrice Výchova dětí, manželství a rodina, Vyučování se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.