Izák a Izmael

Izák a Izmael

Matthias Hoffmann

 

Rozdíl mezi „duchem synovství“ a „duchem sirotka“ je dobře vidět zvláště v biblických příbězích o Izákovi a Izmaelovi. Izmael je syn netrpělivosti a svévole. Je jakési nouzové řešení. Je prototypem sirotka. Bůh ho nazývá „divokým hřebcem“ Bude jak divoký hřebec: on proti všem, všichni proti němu; v neshodě se všemi bratry bude žít. (1M 16,12 B21) Jinými slovy: stále bojuje o pozici a nikdy nedá pokoj. Stále musí být první. Důsledkem je, že se stane osamělým vyhnancem. Během celého života nenalezne pokoj a živoří až do konce svého uštvaného bytí.

 

Jak jiný je Izák. Je to syn milosti, radosti a smíchu. Je oprávněným dědicem, kterému otec připravuje slavnost. Je Božím smluvním partnerem. A jako Hospodinův požehnaný si nemusí dělat starosti. Má domov, kde mu patří všechno. Takže umírá starý a sytý dnů. To je život syna. V obou těchto postavách starého zákona jsem odhalil prototyp „ducha synovství“ a „ducha sirotka“.

 

Rozdíly mezi synem a sirotkem

 

sirotek

syn

nemá domov

má rodinu

musí se o sebe postarat sám

smí být dítětem

je dezorientovaný

má svoji identitu, jméno

nic nemá

je dědic

je osamělý

žije v bezpečí

nedůvěřuje

důvěřuje

je bez ochrany

má vědomí ochrany

 

Správné zacházení s Izmaelem

 

Jak můžeme správně zacházet s Izmaleli – sirotky v nás a kolem nás?

 

Může to znít brutálně, ale musíme ho poslat na poušť, stejně jako to Abraham udělal s Izmalem. Přeneseně to znamená, že musíme odolat pokušení hrát si na Boha chtít mu pomoci. Všechno tím jen zhoršíme, protože duch sirotka bude stále bojovat. Čím víc se mu přiblížím, tím více se mě bude pokoušet ovlivnit manipulací a kontrolou. Pokusí se zaujmout mocenskou pozici, ale záhy mu to už nebude stačit. Stále chce být první.

 

Osobně jsem už v této oblasti zaplatil vysoké školné. Protože jako pastýř jsem často zažil, že lidé, kterým jsem chtěl jenom pomoci, se najednou obrátili proti mně a napadli mě. Sirotek a nemůže žít pokojně pod jednou střechou se synem. Dříve nebo později dojde ke konfliktu. Protože zotročený duch sirotka vidí v ostatních svobodu synů a ve slepé zuřivosti tluče kolem sebe.

 

Poslat do pouště může znamenat vzdát se potřeby harmonie a pokoje a lidi vědomě vydat do Boží ruky, propustit je a nechat jednat Boha. Nejsem Bůh a nemohu vyřešit všechny problémy (zvláště ty vztahové). Mnohdy ani nesmím být „náhražkou Otce“, která by jen povrchně zakryla rány na srdci sirotka.

 

Když byl tenkrát Izmael na poušti a vedlo se mu opravdu špatně, sám volal k Bohu. Pak Bůh uslyšel pláč dítěte (1M 21,17); vždyť náš Bůh je Bohem sirotků a vdov (Ž 68,6) – je to jeho jméno! Když chceme zkrátit bolest a přelepit ji duševní náklonností, bereme lidem příležitost vejít do synovství. Sirotek musí volat ke skutečnému Otci. Jen náš nebeský Otec může udělat ze sirotka syna nebo dceru.

Duch sirotka a duch synovství

 

Duch sirotka (postoje srdce) Duch synovství (postoje srdce)
Zadržuje:

l        lidi

l        výsledky

l        peníze

l        pozice

l        nerad dává

Je štědrý:

l        velkorysý

l        rád pomáhá druhým

l        uvolňuje

l        umí propouštět

l        má dostatek…

Potvrzení skrze výkon

l        potřebuje, aby ho někdo potřeboval

Spočinutí v identitě „jsem milovaný“

l        zaměřený na Otce

Zaměřený na lidi

l        vyhledává u lidí uznání

l        chce se líbit lidem

l        má strach z lidí

Zaměřený na Boha

l        uznání hledá v Otcově lásce

Jistotu a pokoj má skrze pravidla

l        domáhá se svých práv

l        příkazy, zákazy

l        všechno musí mít svůj řád, jinak znejistí

Pokoj má skrze vztah s Otcem

l        skrytost

l        přijetí

l        je doma

Je veden strachem (nejistota kdo jsem?)

l        dominance

l        pýcha

l        manipulace

l        méněcennost

l        strach ze selhání

Je veden pokojem (nic se mi nemůže stát)

l        už nalezl svoji hodnotu

l        ví, kdo je (pokora)

Nemocné sebevědomí

l        příliš vysoké = pýcha

l        příliš nízké = méněcennost

l        neumí se ohodnotit

l        žije z přijetí lidmi

Zdravé sebevědomí

l        patřit ke slabým i silným

l        žije z přijetí Otcem

Vždy musí být silný

l        masky

l        životní lži

l        fíkové listy

l        skrývá se (Adame, kde jsi?)

 

Dokáže být slabý

l        čestný a pravdivý

l        zranitelný

l        transparentní

l        nechá se vidět takový, jaký je

l        nepotřebuje se skrývat (nahý před Bohem)

Kritičnost:

l        vidí a hledá nejprve negativní

Povzbuzuje:

l        vidí a hledá nejprve pozitivní

Motivace: strach

l        obavy

l        nejistota

Motivace: láska

l        přijetí

Ovoce:

l        panování

l        štěpení

l        nezávislost

l        kontrola

l        odstup

Ovoce:

l        služba

l        jednota

l        společenství

l        zodpovědnost

l        blízkost

 

Otázky na závěr:

  • Jaké postoje srdce sirotka a jaké syna nacházíš ve svém životě?
  • Kde jsi v nebezpečí, že si budeš hrát na samotného Boha, a musíš poslat Izmaele v sobě nebo v druhých na poušť?

 

Podle knihy Matthiase Hoffmanna: Objevovat Boží otcovské srdce (6. kapitola: O otcích, synech a sirotcích) zpracoval Petr Dvořák

Příspěvek byl publikován v rubrice Vítězný život křesťana, Vyučování se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.