Prokletý nevidí přicházející dobro
Tomáš Korčák
Prorok Elíša byl vidoucím – viděl do duchovního světa a především viděl Božíma očima. Je to pohled svrchu z Boží perspektivy. Tomuto pohledu byl vyučován i apoštol Jan: V Duchu mne odnesl na velikou a vysokou horu a ukázal mi… (Zj 21:10) Jan měl hledět na události svrchu z Boží vysoké hory. Tento pohled mění naší perspektivu a způsob našeho myšlení. Vzpomínám si, jak jsem v dětství měl jako poklad starou mapu Českého středohoří z ptačí perspektivy. Byla tak jiná než ostatní mapy – rád jsem si ji prohlížel.
Též apoštol Pavel učí Boží lid pohledu z Boží perspektivy: Jestliže jste tedy s Kristem vstali, usilujte (nebo: hledejte) o to, co je nahoře, kde Kristus sedí na Boží pravici. Myslete na to, co je nahoře, ne na to, co je na zemi. Neboť jste zemřeli a váš život je ukryt s Kristem v Bohu. (Ko 3:1-3) A Šalomoun vyučuje své syny: Pro rozumného vede stezka života nahoru, aby se vyhnul podsvětí dole. (Př 15:24)
V tomto smyslu má být všechen Boží lid prorocký, proto i dnes je zcela aktuální zvolání Mojžíše: Kéž by všechen Hospodinův lid byli proroci, když by Hospodin na ně dal svého Ducha! (Nu 11:29) Též je pro nás zásadní Elíšova modlitba, kterou se modlil za svého služebníka: Hospodine, otevři jeho oči, ať vidí. (2Kr 6:17) Bůh skrze tuto jednoduchou prosbu otevřel oči služebníkovi a on viděl tak jako Elíša. Viděli Boží velikost a převahu Božího andělského vojska a to je naplňovalo pokojem a jistotou.
Vidět lidi, věci a události z Boží perspektivy je někdy skutečně velice odlišné, než hledět přirozeným zrakem člověka. Vždyť sám Hospodin říká: Vždyť moje myšlení nejsou myšlení vaše, ani vaše cesty nejsou cesty mé, je Hospodinův výrok. Neboť jako jsou nebesa vyšší než země, tak jsou mé cesty vyšší než cesty vaše a má myšlení vyšší než myšlení vaše. (Iz 55:8-9)
Jak na tohoto člověka hledí Bůh? Jak hodnotí tuto situaci? Co si Bůh myslí o této věci? Jak hledí na mne, mého partnera, děti, rodiče? Jak Bůh hledí na naše město a národ? Co si Bůh myslí o současné době? Jaký je čas? Co mám činit? Čemu nemám věnovat žádný čas?
Abychom mohli dobře a jasně vidět Božím pohledem, potřebujeme zaujmout dva klíčové postoje:
- Spoléhej na Hospodina, důvěřuj mu a měj v něm svoji naději
Nejprve se podívejme na člověka, který spoléhá na sebe nebo na druhé lidi. Toto praví Hospodin: Prokletý je muž, který spoléhá na člověka, tělo pokládá za svou sílu a jeho srdce se odvrací od Hospodina. Bude jako jalovec v pustině, neuvidí, když přijde dobro, usídlí se na vyprahlých místech v pustině, v solné, neobydlené zemi. (Jr 17:5-6)
Díky Bohu za všechny přátele a blízké, kteří nám jsou po boku. Jestliže však spoléháme na ně více než ne Hospodina, přímo se odvracíme od Hospodina. Může to být i bezmezné spoléhání na lidi v autoritě, na známosti v určitých pozicích a nebo například na lékaře. Díky Bohu za lékaře, ale nikdy nemohou nahradit samotného Boha.
Lépe je hledat útočiště v Hospodinu než spoléhat na člověka. Lépe je hledat útočiště v Hospodinu než spoléhat na přední muže. (Ž 118:8-9) Nespoléhejte na přední muže, na člověka, v němž není záchrana. Jeho duch odchází, on se vrací zpět do své země; v ten den je po jeho nápadech. Blahoslavený je ten, jehož pomocí je Bůh Jákobův, ten, jenž má naději v Hospodinu, svém Bohu. (Ž 146:3-5)
Jeden ze způsobů, jak spoléhat na člověka, je spoléhat sám na sebe: „Spoléhám na svůj rozum, sílu, nápady. Nikoho nepotřebuji, zvládnu to sám. Všeho jsem dosáhl jen svými schopnosti a umem… Proto všechna chvála patří mně.“
Výsledkem spoléhání na sebe je prokletí, vyprahlost, život v neobydlené zemi – tedy bez naplňujících vztahů. Pichlavý a pustý život bez ovoce. A jedna z charakteristik tohoto prokletí je, že neuvidí, když přijde dobro. To se týká našeho tématu otevřených očí. Člověk pod prokletím nevidí dobro, i když je jím obklopen! Myslím, že to je přesný popis většiny lidí v naší zemi a žel toto prokletí je i na některých lidech v církvi.
Apoštol Pavel v jednom svém kázání řekl, že Hospodin nepřestal sám sebe dosvědčovat tím, že činil dobro: dával vám z nebe déšť i úrodná období, vaše srdce sytil pokrmem a radostí. (Sk 14:17) Lidé dnes v naší zemi jsou účastni tolika požehnáních, životní úroveň se za posledních 20 let tak prudce zvýšila, ale někteří to nevidí. Mají zastřené oči a jsou pod prokletím. I kdyby přicházelo ještě větší bohatství a požehnání, oni by to neviděli. Tato zaslepenost se projevuje a ještě více prohlubuje reptáním, nevděčností a kritikou.
Leckdy je za touto slepotou pyšná přesycenost a žádostivost, která není nikdy spokojená s tím, co má. Přesně to popisuje Šalomoun slovy: Nasycená duše pošlape i med z plástve, ale hladové duši je všechno hořké sladkým. (Př 27:7)
Ten největší projev tohoto prokletí je, že nevidí dokonanou a nabízenou záchranu v Ježíši Kristu. Je tady tak úžasné dílo Kristova kříže a oni ho nechávají ležet ladem. To však platí i pro mnohé křesťany, v dědictví Kristova kříže není jen odpuštění hříchů. Potřebujeme plně vidět naše dědictví osvícenýma očima našeho srdce.
Derek Prince ve své knize „Požehnání nebo kletba – vyber si!“ ukazuje na osm hlavních aspektů Kristovy výměny na kříži:
- Ježíš byl potrestán, aby mi mohlo být odpuštěno.
- Ježíš byl zraněn, abych mohl být uzdraven.
- Ježíš byl mojí hříšností učiněn hříchem, abych se jeho spravedlností mohl stát spravedlivým.
- Ježíš vytrpěl moji smrt, abych mohl mít podíl na jeho životě.
- Ježíš zchudl mojí chudobou, abych mohl zbohatnout jeho bohatstvím.
- Ježíš nesl moje zahanbení, abych mohl mít podíl na jeho slávě.
- Ježíš zakusil moje odmítnutí, abych mohl mít jeho přijetí za Boží dítě.
- Ježíš se stal prokletím, abych mohl přijmout jeho požehnání.
Wolfhard Margies ve své knize „Vykoupení“ popisuje dokonce 24 aspektů plného vykoupení. A Duch svatý odhaluje a bude odhalovat ještě další bohatství Kristova kříže.
Podívejme se na opačný postoj, který otevírá naše životy pro požehnání a vidění Božího jednání: Požehnaný je muž, který spoléhá na Hospodina a jehož nadějí je Hospodin. Bude jako strom zasazený u vody, zapustí své kořeny u potoka; nebojí se, když přijde žár, jeho listí bude zelené; neobává se ani v roce velkého sucha, nepřestává nést ovoce. (Jr 17:7-8)
Člověk, který spoléhá na neviditelného a přece tak pevného a jistého Hospodina, je člověkem naděje. Důvěřuje svému nebeskému Otci, proto se nebojí. Má hluboké kořeny ve svém srdci, skrze které čerpá život a povzbuzení, i když by procházel rokem velkého sucha. Nehledí na žár, ale vidí přicházející dobro od Hospodina a užívá si ho. Takový člověk nese trvalé ovoce. Není povrchní, ale je to hluboký člověk víry s rozvinutým vnitřním životem s Bohem. Je to také člověk vděčnosti a chvály.
Hospodin tento úsek o prokletí a požehnání zakončuje velmi zajímavým způsobem: Srdce je lstivé nade vše, je nevyléčitelné. Kdo mu porozumí? Já, Hospodin, zkoumám srdce a zkouším ledví, abych každému dal podle jeho cest, podle ovoce jeho činů. (Jr 17:9-10) Naše zbožná vyznání mohou být daleko od vnitřní reality našeho srdce. Proto potřebujeme v upřímnosti přicházet před Znalce našeho srdce a svědomí. My sami své srdce leckdy neprohlédneme a svým falešným ospravedlňováním můžeme vězet v sebeklamu (což je tím nejhorším oklamáním). Bůh ví, jestli mu důvěřujeme nebo ne. Bůh přece ví, jestli spoléháme na něj nebo na člověka nebo na sebe. Proto přicházejme k němu, aby naše srdce vyzpytoval a uváděl do světla.
- Oblib si Boží slovo, rozjímej o něm a jednej podle něj
Druhý postoj, který nás otevírá plodnému životu v Božím požehnání a k vidění skutečností Božíma očima, je popsán v následujícím žalmu: Blahoslavený je muž, který nežije podle rady ničemů, na cestě hříšníků se nezastaví a v zasedání posměvačů neusedne, ale oblíbil si Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. Bude jako strom zasazený u přívodů vody, který ve svůj čas přináší ovoce a listí mu neopadává a vše, co dělá, se daří. (Ž 1:1-3)
Jsou to vlastně spojité nádoby: důvěra v Boha a důvěra v jeho Slovo. Kdo miluje Boha, oblíbil si jeho Slovo. Nad Božím slovem spolu s Duchem svatým rozjímáme, modlíme se ho, vyznáváme a především podle něj jednáme. Řídíme se Božím slovem a nechodíme podle rad svévolníků, nestojíme na cestě hříšných a nesedáme s pyšnými posměvači. To pak způsobuje, že máme hluboké kořeny, kterými čerpáme z Božích zdrojů. Povrchní křesťan nemá na Písmo čas a proto žije jen podle toho, co vidí přirozenýma očima. Nežije skrze víru, která je založena a vychází z Božího slova, a nevidí přicházející dobro. Když si oblíbíme Boží slovo a zůstáváme v něm, otevírají se nám oči pro Boží dobrotu.
Jsme povoláni k tomu, abychom byli lidmi víry, naděje a lásky. To je možné jedině, když budeme znát Hospodina, důvěřovat mu a zůstávat v jeho Slovu. To otevře naše duchovní oči pro přirozená i duchovní požehnání, která nám již dal, a též uvidíme připravené skutky, do kterých máme teprve vstoupit. Těšme se na nové věci od Hospodina!
