Zápas za uzdravení

 

Zápas za uzdravení

Cesta z komplikovanosti rozumu do jednoduchosti víry

Tomáš Korčák

 

Když zápasíme za průlom buď v uzdravení jednotlivé osoby nebo ve službě uzdravování obecně, Bůh nás v modlitbách, postech a rozjímání nad jeho Slovem vede a vyučuje. Buduje naší víru a proměňuje naše myšlení. Vede nás z komplikovanosti rozumu do jednoduchosti víry.

 

Věřím, že Bůh chce, aby po celé naší zemi vznikala centra uzdravení, kde různí lidé naleznou možnost modliteb za své uzdravení. Vidím množství lidí, kteří pro Kristovu lásku a soucit žízní po tom, aby skrze ně a jejich místní sbory proudila Boží uzdravující a osvobozující moc. Když pročítáme 1K 12-14, kde se hovoří o nadpřirozených projevech Ducha svatého, vidíme, že to je Boží láska, která nás vede k horlivé touze, aby se tyto dary skrze nás projevovaly. Chceme, aby druzí byli budováni, zachraňováni, uzdravováni a osvobozováni.

 

Nejlepší učebnicí služby uzdravování je Písmo. Věřím, že hlavní pravdy, které potřebujeme k mocné službě uzdravování jsou obsaženy v evangeliích – zvláště ve 40 záznamech, kde se uzdravování popisuje. Proto je potřeba číst evangelia nově s Duchem svatým a pozorně je rozvažovat.

 

Chci vám předložit několik podnětů k přemýšlení, které vám mohou pomoci na vaší cestě do průlomu:

 

Co je snadnější?

 

Čtyři přátelé přinesli nemocného k Ježíši (viz Mk 2,1-12). Pro množství lidí se nemohli dostat k Ježíši, proto vylezli na střechu, prolomili a chromého spustili před Pána. Ježíš uviděl jejich víru a nemocnému před fyzickým uzdravením nejprve odpustil hříchy. V tomto případě uzdravení započalo odpuštěním hříchů. Farizeové byli pohoršeni. Ježíš hned svým duchem poznal, že takto uvažují, a řekl jim: „Proč tak uvažujete ve svých srdcích? Co je snadnější? Říci ochrnutému: ‚Tvé hříchy jsou odpuštěny‘, nebo říci: ‚Vstaň, vezmi své lehátko a choď‘? Abyste však věděli, že Syn člověka má pravomoc odpouštět hříchy na zemi …“, říká ochrnutému: „Tobě pravím: Vstaň, vezmi své lehátko a jdi do svého domu.“ (Mk 2,8-11)

 

Kéž se do vašeho ducha vpálí Ježíšova otázka: Co je snadnější? V evangelikálních kruzích se vede k přijetí Pána a odpuštění hříchů. Lidé dnes již většinou lehce přijímají vírou odpuštění hříchů (někdy možná až moc lehce – laciná milost však nikoho nikdy nepromění). V minulých staletích často čteme o lidech, kteří velmi dlouho a složitě hledali odpuštění hříchů a jistotu spasení. Díky Bohu, dnes snadněji věříme v odpuštění hříchů, vydobyté Kristovou potupnou smrtí na kříži.

 

Co je však snadnější? Odpuštění hříchů nebo uzdravení z jakékoliv nemoci? Za obojí Ježíš draze zaplatil na kříži (viz Mt 8,16-17). To my jsme si uzdravování ve své tělesné mysli učinili složitým. Pro Boha je to snadné! Jestli chceme sloužit uzdravováním, potřebujeme proměnit naši přirozenou a omezenou mysl Božím slovem a mít mysl Kristovu, pro kterou není nic nemožné. Když budeme chodit v Ježíšově víře a pomazání, bude pro nás uzdravování snadné. Ježíš dokonce řekl: Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které činím já, a bude činit ještě větší skutky než tyto, neboť já jdu k Otci. A oč byste požádali v mém jménu, to učiním, aby byl Otec oslaven v Synu. Požádáte-li mne o něco v mém jménu, já to učiním. (J 14,12-14)

 

Ochrnutý poté Ježíše ve víře poslechl (místo výmluv, proč nemůže Pána poslechnout), hned vstal, vzal své lehátko a odešel zdráv. Slavný příběh, ve kterém nemocnému k uzdravení pomohli přátelé. Jistě nakonec musel projevit svoji víru sám nemocný, ale „uzdravující přátelé“ mu k jeho průlomu dopomohli. Takovou pomoc nemocným nacházíme v 16 evangelijních záznamech uzdravení z celkových 40 (viz tabulka v mé knize Studnice uzdravení). Uzdravujícími asistenty jsou rodiče, sourozenci, příbuzní, přátelé či autority.

 

Naši dva úhlavní nepřátelé: nevěra a strach

 

Představený synagogy měl nemocnou dceru, která mu umírala. Když již šel s Ježíšem k ní domů, aby ji uzdravil, oznámili mu, že dcera zemřela, aby už Ježíše neobtěžoval. Ale Ježíš neposlechl to, co říkali, a řekl představenému synagogy: „Neboj se, jen věř!“ (Mk 5,36) Poté jeho dceru vzkřísil z mrtvých.

 

Ježíšův příkaz: Neboj se, jen věř! odhaluje dvě největší překážky mocných činů v našich životech. Musíme vytěsnit z naší mysli a z našeho života nevěru a strach. Modleme se za to. Pán nám bude odhalovat naše navyklé způsoby myšlení, které strach a nevěru obsahují a produkují. Jsme často tak určováni řečmi z našeho okolí, internetu, médií, příbuzných, drbavých sousedů, „kapacit“, ale i našich zkušeností… Ježíš tyto tělesné řeči nevěry, které působí strach, jednoduše neposlechl.

 

Existují překážky modliteb, kterými je potřeba se vážně zabývat (například hořkost a neodpuštění). Avšak největší překážkou je to, že si myslíme, že mezi námi a Bohem je překážka – tomu se říká nevěra. Bůh zjevuje konkrétní překážky a mějme odvahu se na ně Boha ptát. Každou konkrétní překážku pak odstraňme pokáním. Avšak jinak věřme, že máme volný přístup k Bohu skrze Kristovu krev. Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom přijali milosrdenství a nalezli milost ku pomoci v pravý čas. (He 4,16)

 

Klidná síla

 

Klidná síla“ je heslo, které použila politická strana KDU-ČSL ve volbách do Parlamentu a Senátu v roce 2006. Myslím, že velmi dobře popisuje biblický postoj, který vede do našeho vítězství v jakékoliv oblasti. Neboť toto praví Panovník Hospodin, Svatý Izraele: V obrácení a ztišení bude vaše spása, v klidu a důvěře vaše vítězství. (Iz 30,15 ČEP)

 

Jinými slovy: náš zápas za uzdravení nemá vycházet ze strachu nevěry, ale z klidné důvěry v srdci. Často než začneme duchovně zápasit za uzdravení, musíme nejdříve přemoci strach (zvláště u nemocných rakovinou). Skrze rozjímání nad Slovem našeho milujícího Otce docházíme víry, která se projevuje pokojnou důvěrou v Boží dobrotu a věrnost. Teprve potom „násilně“ postupujeme proti nemoci a nepříteli a ve víře přikazujeme nemocným místům uzdravení. V klidu a důvěře je naše vítězství!

 

Pokojná důvěra též vychází z našeho synovství. Ženě, která dvanáct let trpěla krvotokem a vírou doslova z Ježíše „vysála“ uzdravující moc, Ježíš řekl: Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji a buď uzdravená ze svého trápení. (Mk 5,34) Tato žena skutečně jednala jako dcera Boží! Ježíšovo oslovení ženy „dcero“ nacházíme v Nové smlouvě pouze v tomto příběhu.

 

Potřebujeme přijmout svoje synovství (viz Ga 4,5). I nám Otec říká: Synu, ty jsi vždycky se mnou, a všechno, co je mé, je tvé. (L 15,31) Synové a dcery, kteří přijali své synovství a krok za krokem proměňují svoji sirotčí mentalitu do mentality synů, naplní odvážně své poslání, budou užívat svého dědictví, budou ochotni přinášet oběti, ničeho se nezaleknou…

 

Vejdu v projevy moci svého Pána

 

V roce 2007 jsme pořádali seminář s manžely Steve & Angelou Bolerovými ze Skotska na téma: Spravedlnost otevírá nebesa a uvádí do moci Boží, s podtitulem: Jak chození v Kristově darované spravedlnosti otevírá Boží lid prorocké zkušenosti a službě v moci Boží. Jako klíčový verš pro tento seminář o Boží spravedlnosti jsme použili Žalm 71,16 v Zemanově překladu: Vejdu v projevy moci svého Pána, Hospodina, budu připomínat tvou spravedlnost, toliko tebe.

 

Ano, přijatá Kristova spravedlnost skrze víru v jeho krev je klíčovým základem pro náš duchovní zápas. V jiném překladu čteme: Přicházím s bohatýrskými činy Panovníka Hospodina; tvoji spravedlnost, jenom tvoji, budu připomínat. (ČEP) Naproti tomu je lidská pyšná snaha o vlastní spravedlnost a dokonalost, která se mimo jiné projevuje perfekcionalismem. Lidé s tímto postojem do oblasti víry a nadpřirozena nikdy nebudou moci plně vstoupit, protože v této oblasti riskujeme, děláme chyby a učíme se. Pyšný člověk přece chybovat nemůže a je velmi nervózní, když nemá věci pod kontrolou. Vydejme se však pod kontrolu Pánovu!

 

Na konci roku 2011 jsem přijal následující slovo: Chci, aby vaše služba, vaše modlitby, vaše jakėkoli činnosti a kroky vycházely z pokoje, synovství a spravedlnosti, kterou jsem vám dál v Kristu. To je pevný základ, který obstojí. Nenechte se vtáhnout do pasti nedostatečnosti a lidské dokonalosti, která je skrze snahu o vlastní spravedlnost. Protože takoví lidé neznají Boží spravedlnost, místo toho usilují postavit svou vlastní spravedlnost, a nepodřídili se spravedlnosti Boží. Vyjdĕte činit mé skutky v mém pokoji. Nečekejte, až budete dokonalí, vždyť jste doplnĕni v Kristu. Vždy pamatujte na slova: Blaženější je dávat než brát. Dal jsem vám svůj věčný život, kterým je, abyste poznávali jediného pravého Boha a Ježíše Krista. Dávám vám svá Slova, abyste ve mně měli pokoj. I uprostřed soužení tohoto světa buďte dobré mysli, neboť já jsem přemohl svět. Dal jsem vám svůj pokoj, který nezná tento svět, proto ať se vaše srdce nechvěje a není bázlivé. Mysl upevněnou ve mně budu střežit dokonalým pokojem, protože mně důvěřuje. Důvěřujte Hospodinu až navěky, protože v Hospodinu, v Hospodinu je skála věků. (Odkazy: Ř 10,3; Ko 2,10; Sk 20,35; J 17,3; J 16,33; J 14,27; Iz 26,3-4)

 

Místo lhostejnosti naléhavost a neodbytnost

 

Naléhavost vede k intenzivním modlitbám, které způsobí průlom. Jákob se dostal svým lstivým jednáním do konfliktu se svým lhostejným bratrem Ezauem. Ezau se chtěl pomstít a svého bratra zabít, neboť si uvědomil, že Boží požehnání přináší bohatství (žel nepoznal, že přináší především poznání Boha). Jákob utekl ke svému strýci Lábanovi, který s ním také jednal lstivě, takže od něj sklidil, co předtím sám činil. Na Boží pokyn se vrací do zaslíbené země. Avšak tam se nachází jeho bratr, který ho chce zabít. Jákobův boj vrcholí v noci u potoka Jabok, kde zápasí s Bohem a ve vší naléhavosti se modlí: Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš. (Gn 32,27) Bůh odpovídá, mění jeho jméno a charakter, dává se mu nově poznat a mění srdce jeho bratra, který ho druhý den velmi vlídně přijal. To, co Jákob nevybojoval za dvacet let, vybojoval za jednu noc, když byl v ohrožení života.

 

Ježíš vyprávěl učedníkům podobenství o soudci a neodbytné vdově, aby viděli, jak je třeba stále se modlit a neochabovat. (viz L 18,1-8) Soudce se zastal vdovy proti jejímu odpůrci kvůli neodbytnosti vdovy. Na závěr tohoto podobenství říká: Nezastane se Bůh svých vyvolených, kteří k němu volají dnem i nocí? Bude s pomocí pro ně otálet? Pravím vám, že se jich rychle zastane. Jen až přijde Syn člověka, zdali nalezne víru na zemi? Jak se projevuje víra, kterou Pán hledá a která vypůsobí průlomy? Jak se projevovala víra vdovy? Neodbytností a vytrvalostí!

 

Anděl uzdravení a Dům věrnosti

 

V Janovi 5 je popsáno jednání anděla uzdravení u rybníka Bethesda, což v překladu znamená Dům věrnosti. Modlíme se, aby se naše církve staly místem uzdravení -domem Otcovy věrnosti a aby andělé uzdravení přinášeli Boží moc. V této kapitole též Ježíš odhaluje tajemství své mocné služby uzdravování. Rozjímejte s Duchem svatým nad následujícími místy Písma a aplikujte je ve svém životě. Věřím, že je nám zde zjevena Ježíšova cesta v zázracích, nadpřirozenu a nemožném:

 

1.       Syn nazývá Boha svým vlastním Otcem. „Můj Otec!“ Z nebeského Otce vše vychází. Vztah s ním je tím nejdůležitějším. (J 5,17-18)

2.       Syn pracuje, když pracuje i jeho Otec. (J 5,17-18)

3.       Syn činí stejně to, co vidí činit Otce. Otec miluje Syna a ukazuje mu všechno, co sám činí. Syn nemůže sám od sebe činit nic. (J 5,19-20)

4.       Syn obživuje mrtvé stejně jako Otec. (J 5,21-25)

5.       Syn má život sám v sobě stejně jako Otec. (J 5,26)

6.       Syn soudí, jak slyší Otce. Sám od sebe nemůže dělat nic. (J 5,27-30)

7.       Syn hledá vůli Otce, nehledá svou vůli. (J 5,30)

8.       Syn nesvědčí sám o sobě, ani nepřijímá svědectví od člověka, ale sám Otec vydává svědectví o synu. Skutky, které mu dal Otec, aby je vykonal, svědčí o synu, že ho Otec poslal. (J 5,31-37)

9.       Syn hledá slávu od svého Otce, a slávu od lidí nepřijímá. (J 5,41.44)

  1. Syn přichází ve jménu svého Otce a ne ve svém vlastním jménu. (J 5,43)

 

Prorocké povzbuzení na cestu

 

Na závěr vám chci předložit dvě proroctví, která jsem přijal vždy na závěr svého určitého modlitebního a postního zápasu:

 

V roce 2004: Nebojte se, jenom věřte. Povolal jsem vás, abyste byli místem uzdravení. Povolal jsem vás zvěstovat evangelium s mocí, divy, zázraky a znameními. Uzdravovat nemocné – to je váš úkol. Je to součást mé dobré zprávy. Povolal jsem vás do svého království – hlásejte tedy mé kralování.

 

Půjdete proti nevěře, neporozumění a odporu, ale buďte dobré mysli, já jsem přemohl svět. Nad tímto světem budete vítězit skrze víru. Ztvrdlá srdce změknou, když začnete důvěřovat mému slovu. Viditelných změn dosáhnete skrze vytrvalou víru. Jak jsem vám zaslíbil: „Odstraním nevěru jako mračno,“ ale nejprve začnu u vás. Vy budete lidmi víry, kteří necouvají k záhubě. Vy jste lidmi, kteří skrze víru vybojovávají království a zahánějí na útěk vojska nepřítele. Vás jsem si vybral a povolal, abyste prolomili a připravili cestu pro další generaci.

 

Změny vycházejí z mého srdce a já volám ke svému lidu: Probuď se ze sna, povstaň, oblékni se v královská roucha, setřes prach, usídli se a rozlom každé jho na své šíji. Buď uspořádán v mém řádu. Stojím za svým slovem a ne za lidskými výmysly.

 

Můj lid, který staví na skále, činí mé slovo. Nastávají změny podle mého slova. Otřásají se lidské stavby z lidských výmyslů. Povstává lid, který miluje toho, jenž má jméno: Slovo Boží. To jsou ti, kterým otevřu oči, aby viděli neviditelné. To jsou ti, kteří beze strachu pevně stojí, neboť vidí Neviditelného. To jsou smělí služebníci poslední hodiny – služebníci žně, kteří spolupracují s Nebesy a skrze to jsou posilováni ve slabostech a dosahují zaslíbení. Uprostřed temnoty chodí v mé veliké slávě a jako věrní a dobří budou poctěni. Proto vám říkám: Nebojte se, jenom věřte. Posvěcujte své životy a milujte mne první láskou!

 

(Odkazy: Mk 5,36; Mt 10,1.7.8; Mk 16,14-20; J 16,33; 1J 5,4.5; Žd 10,36; Iz 44,22; Žd 10,38.39; Žd 11,33.34; Iz 62,10; Iz 52,1.2; Kaz 7,29; Mt 7,24-27; Žd 12,26-28; Zj 19,13; Zj 3,18; Ef 1,18; Žd 11,27; Iz 60,1-3; 1Pt 3,15; Zj 2,4)

 

V roce 2013: Povolal jsem vás jako číši. Vy jste dohromady mojí číší, skrze kterou budu dávat pít lidem ve vašem okolí. Společně v jednotě tvoříte moji číši plnou slávy, uzdravení a moci Království. Když skrze děkování a chválu pijete z mého kalichu spásy, stáváte se mojí číší. Království Boží je mezi vámi a ve vás. Jsem váš společný Otec a chci abyste mi sloužili společně v jednotě Ducha a víry. Jako z hořčičného zrna vyroste velký strom, tak i vaše služba bude mít větší důsledky, než si nyní dokážete představit. Zůstávejte v jednotě, lásce, vděčnosti a úctě.

 

(Odkazy: Za 12,2; Ž 116,12-14; L 17,21; Mt 6,9; Ef 4,1-16; Mt 13,31-32)

Příspěvek byl publikován v rubrice Uzdravování a vysvobozování se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.