Ohromné maličkosti

Ohromné maličkosti

Aleš Mrázek

 

Život se skládá z maličkostí… aneb všechny velké věci začínají v malém. Tak to je i v manželství a ve vztazích mezi lidmi obecně. Jenom si přiznejme, jak velkou sílu může mít úsměv nebo pohlazení blízkého člověka během všedního dne, se kterým sdílíte společnou domácnost. Právě všednodennost a rutina je to, co může postupem času způsobovat určitou únavu a vyčerpanost ve vztazích a v manželství zvlášť. Mnozí to pak řeší různými druhy útěku od partnera k práci, ke koníčkům nebo k příbuzným (k mamince) či přátelům. Myslím, že je to škoda, protože věřím, že manželé by měli být těmi nejlepšími přáteli. Je to přece vztah na celý život. Je to vztah, který musíme opečovávat a usilovně na něm pracovat.

 

Jeden z největších a obecných problémů ve vztazích je ten, že lidé spolu málo mluví. Mnohdy jsou schopni dny, týdny, měsíce, ba celá léta v sobě dusit věci, které je v manželství a ve vztazích obecně trápí a bojí se o nich hovořit. Snažme se vytvořit v našich vztazích atmosféru důvěry a vzájemného pochopení. Je moc dobré, když se partneři učí navzájem sobě svěřovat se svými problémy a pocity, které prožívají. Proto doporučuji mít minimálně jednou týdně společný čas, kdy se sami sobě navzájem plně věnujeme a mluvíme i o věcech, na které jsme neměli dost času uprostřed všedního dne. Svoje vztahy, přátelství a manželství si musíme chránit a střežit je, protože je mnoho aktivit a věcí, které bychom mohli dělat a na společný čas nám pak nezbývá čas.

Apoštol Pavel říká: Neodpírejte se navzájem, leda po vzájemné dohodě na čas, abyste se uvolnili pro modlitbu, a opět buďte spolu, aby vás pro vaši nezdrženlivost nepokoušel Satan. (1K 7,5) V tomto verši se hovoří hlavně o tělesném vztahu, ale v manželství musí dojít k celkovému přilnutí. Proto muž opustí svého otce i svou matku a přilne ke své ženě a budou jedno tělo. (Gn 2,24) Věřím, že je to přilnutí nejen tělesné, ale i duševní a duchovní. Tento verš, klíčový pro manželství, se pak v Bibli vyskytuje ještě třikrát a to v Mt 19,5; Mk 10,7 a Ef 5,31. Z toho je vidět jakou vážnost dává Bůh těmto slovům a zejména onomu přilnutí. Věřím, že se tento verš vztahuje i na přátelství. Někdo má přátele ke své zkáze, ale některý přítel přilnul víc než bratr. (Př 18,24 ČSP) Vidíte, i zde se hovoří o přilnutí.

 

Co brání přilnutí? Především naše sobectví a pýcha, která nám říká, že se nepotřebujeme měnit, že se musí změnit náš partner.

 

Co podporuje vzájemné přilnutí? Především společný čas! Ten nemůžeme ničím nahradit. Je hezké si psát SMS, komunikovat přes Facebook, ale nikdy to nemůže nahradit náš společný čas. Čas, kdy hledíme jeden na druhého a učíme se sobě naslouchat. Modlíme se spolu a učíme se hovořit jazykem lásky toho druhého. Víte, my s manželkou jsme poměrně hodně spolu, ale to, že se během dne míjíme v bytě, nebo pak vedle sebe sedíme na shromáždění, to ještě není ten čas, který si dáváme jen my dva. Každé manželství a vztah je nutno občas, jak já říkám, okysličit. Vymyslet něco nového, kde jsme ještě třeba spolu nebyli, nebo věc, kterou jsme ještě spolu nedělali. Pro vzájemné přilnutí je moc důležité, aby manželé nebo přátelé našli společné zájmy. Často je to větší problém pro manžele, protože přátelé se většinou najdou při nějaké společné činnosti, kterou oba dva mají rádi. Třeba spolu rádi zajdou na pivo, nebo hrají tenis atd.

 

Manželé a přátelé by tedy měli hledat to, co mají rádi. To jsou ty malé kroky k velkým vztahům. Já se stále učím hrát lépe šachy, protože vím, že známý, kterého navštěvuji je rád hraje. To náš vztah ještě utužilo. Během hry tak můžeme mluvit i o hlubokých věcech. Když jsem byl mladší, říkal jsem, že šachy jsou nudná hra a že to není nic pro mě. Je tam hodně logického myšlení atd. Musel jsem změnit svůj postoj a teď mě šachy baví (i když hodně prohrávám J).

 

Tak to může být i u tebe. Můžeš objevit, že ty věci, které má rád tvůj partner, jsou zajímavé i pro tebe a i ty v nich můžeš najít zalíbení. Tak to bylo i s křesťanskou hudbou, kterou jsem moc neposlouchal. Měl jsem velmi úzký repertoár… Když jsem si vzal manželku, rozšířila mě v téhle oblasti. Zjistil jsem, kolik je kvalitní křesťanské hudby. Na podzim jsme byli spolu na jednom úžasném koncertě ve Vsetíně. Ona je z hudební rodiny, já nikoliv. Vadí to? Ne! Nenechme se určovat tím, kdo odkud pocházíme a hledejme nové cesty k sobě. Dělejme ty malé krůčky k stále většímu vztahu a rozvíjejme ho. Stojí to za to!

 

(Slovo pronesené při Národním týdnu manželství 2014)

Příspěvek byl publikován v rubrice Výchova dětí, manželství a rodina, Vyučování se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.