Svoboda v životě

Svoboda v životě

Alena Mrázková

 

Čím větší je Boží přítomnost v našich životech, čím jsme blíže Bohu, tím větší svoboda přichází do našeho života. Náš duch se uvolní v Boží přítomnosti. Do svobody nás také uvádí víra v Boží slovo, které nám říká, že jsme svobodni.

 

Kdo vejde do Boží přítomnosti podle Žalmu 15 a 24:

 

1.       Do Boží přítomnosti smí vstoupit ten, kdo žije bezúhonně (s integritou), ten kdo má čisté a vytříbené srdce. Pouze v Kristu jsme schopni žít čistý, spravedlivý život. Chodíme v bezúhonnosti, pokud žijeme v Kristu Ježíši. Důležitý je život v pokání. Hřích se na nás snadno přichytí a proto potřebujeme být ochotni „ohnout hřbet“ a vyznat vlastní hříchy Bohu. Naší duši se často nechce, ale výsledkem je hluboký pokoj, který Bůh chce dávat do našeho srdce. Vyznávání hříchu není projevem slabosti, je to naopak naše síla.

 

Jsme v Kristu Ježíši a ten v nás koná svoje dílo. Ježíš o sobě stále vyznával, kdo je, co je a jaké je jeho poslání. Ústa mluví, čím srdce přetéká. Naplňme se dobrým vyznáním sami o sobě. Ježíš nebyl žádný „uťáplík“. V době Ježíše bylo nepředstavitelné říct, že Bůh je můj Otec. Ježíš vyznával: „Kdo vidí mne, vidí Otce.“ Ježíš byl velice smělý. Žije v nás velmi smělý Kristus. Já sama nebyla vůbec smělá. Na koncertech, kde jsem hrála na klavír, jsem se občas i třásla strachem. Třásly se mi ruce, při zpěvu se mi jednou třásly i nohy. Ale Pán může naše slabiny obrátit úplně naruby, pokud budeme ochotní se měnit. Je v nás Kristus a pro toho není nic nepřekonatelné. Naše plachost není problém pro našeho Pána. Naopak věřím, že Bůh rád promění naše slabiny, protože to je k jeho oslavě. Nemůžeme se potom chlubit vlastní proměnou, je to dílo Boží.

 

Ježíš o sobě prohlašoval: „Já jsem ten chléb života, kdo věří ve mně nebude nikdy hladovět a nebude nikdy žíznit. Já jsem světlo světa. Já jsem dveře. Kdo vidí mně, vidí Otce. Otec mě poslal. Já jsem cesta, pravda a život. Já jsem vzkříšení a život. Otec miluje Syna.“ Byl pomazán velkou radostí, miloval spravedlnost, miloval Otce, tak miloval lidi, že za ně byl ochoten zemřít velice bolestivou smrtí. Miloval čistotu srdce, měl čistou mysl i ruce, měl dobrý vztah ke svým rodičům, ctil ostatní, mluvil s lidmi, se kterými druzí opovrhovali. Měl jasné vidění převahy svého Otce nad ďáblem. Věděl, že ho smrt nebude moci udržet a že bude vzkříšen. Jaká sebejistota! Tento Kristus je v nás a žije v nás svůj život. V něm máme totální pevnou víru. Nejsme vlny zmítané větrem.

 

Ježíš o sobě nikdy neřekl, že je chudák, protože musí na kříž. Nesrovnával se s nikým jiným. Věříte, že i Ježíš se mohl začít srovnávat? Nebyl ženatý, neměl dům, neměl ani vysokou školu. Přesto měl jistotu své integrity založenou na vztahu se svým Otcem. Hřích ho nemohl ovládat a tento Kristus žije v nás. Hřích nad vámi již nebude panovat. (Ř 6,14) Jsme svobodni od hříchu. Máme čisté srdce z milosti, skrze očištění krví Kristovou.

 

2.       Do Boží přítomnosti smí vstoupit ten, kdo činí spravedlnost, má čisté a nevinné ruce. Takový člověk chodí v darované spravedlnosti a v milosti. Výsledkem spravedlnosti je, že činíme skutky spravedlnosti. Ty v nás koná Boží spravedlnost. Spravedlnost je brána do nebe, brána do požehnání a do Boží přítomnosti. Pokud žijeme ve spravedlnosti, nespoléháme na vlastní dokonalost při vstupu před Boží tvář. Na základě vlastního výkonu se do Boží přítomnosti nedá dostat. Kdo chodí v darované spravedlnosti, nemá na sobě neustálý pocit jakési neurčité viny a tím i nepřízně Boží.

 

3.       Do Boží přítomnosti smí vstoupit ten, kdo mluví pravdu ve své srdci a ze svého srdce, nežije v pokrytectví, ve lži a sebeklamu. Můžeme upadnout do sebeklamu, pokud bychom naschvál klamali druhé a snažili bychom se před nimi vypadat lépe či říkali polopravdy, abychom se jim zalíbili. Život v pravdě se projevuje trojím způsobem (viz Tomáš Korčák: Život v pravdě nebo sebeklamu):

  • je to především život ve vztahu s Ježíšem, který o sobě řekl, že je Pravda
  • život v poslušnosti Božího slova, které je pravdou
  • život v pravdivosti a upřímnosti

Ano, spravedliví vzdají chválu tvému jménu, přímí budou bydlet před    tvou tváří. (Ž 140,14)

 

4.       Do Boží přítomnosti smí vstoupit ten, kdo svým jazykem nepomlouvá. Pomluva je jakákoli komunikace s druhými, kdy o někom, kdo není přítomen mluvíme špatně, aniž bychom mu to řekli do očí. Pomluvy zhorší vztahy s druhými lidmi. Pak visí ve vzduchu jakési neurčité dusno.

 

5.       Do Boží přítomnosti smí vstoupit ten, kdo nečiní druhovi zlo.

 

6.       Do Boží přítomnosti smí vstoupit ten, kdo pohrdá zavrženíhodným jednáním a váží si těch, kdo se bojí Hospodina. Jasně nazve: toto je hřích a nemělo se to dělat. Naopak si váží lidí, kteří Boha milují, i když nejsou perfektní.

 

7.       Do Boží přítomnosti smí vstoupit ten, kdo odpřisáhl-li něco ke své škodě, nezmění to. Je to člověk, který drží slovo, i když je to pro něj nevýhodné. Ctí své sliby. V dnešní době již nepřísaháme, protože Ježíš řekl, že nemáme přísahat při Bohu ani při ničem jiném, ale máme držet sliby. Všechna naše slova mají být pravdivá, proto nemusíme u přísahat, abychom zaručili jejich pravdivost.

 

8.       Do Boží přítomnosti smí vstoupit ten, kdo své peníze nedává na lichvu, což je půjčování peněz na vysoký úrok

 

Kdo takto jedná, nepohne se navěky! Bůh nás upevní. Boží přítomnost nám přinese odolnost vůči všemu, co se stane v našem životě a my budeme schopni obstát, protože naše nohy zapustí pevné kořeny do Boží přítomnosti.

 

Pokud naplníme podmínky, přijde Boží přítomnost do našeho života. Duch Panovníka Hospodina je na mně, protože mne Hospodin pomazal. Poslal mě … vyhlásit zajatcům propuštění a vězňům otevření žaláře, vyhlásit rok Hospodinovy přízně a den pomsty našeho Boha. (Iz 61,1)

 

Ježíš nám svou smrtí na kříži vydobyl úplnou svobodu od jakéhokoli pouta, které by nám chtělo brát svobodu v jakékoli oblasti života. Ježíš zemřel, abychom mohli být svobodni od lidí a byli závislí na Bohu. Zemřel, abychom neměli strach z toho, co si o nás druzí myslí, aby nás nemrzelo, že nás svět nepřijímá, abychom nehledali slávu u lidí, ale u Boha, abychom se nechtěli líbit lidem, ale Bohu. Ježíš zemřel za naši svobodu od strachu, starostí, sevřenosti, smutku, jakékoli duševní či tělesné nemoci. Zemřel za naši svobodu od každého hříchu. Bůh chce uvést našeho ducha a duši do absolutní svobody.

 

Ačkoli Ježíš za vše zaplatil, my se občas zdráháme do svobody vstoupit. Ježíš tolik vytrpěl na kříži pro naše spasení, osvobození a uzdravení! Necháme si protéct tuto svobodu mezi prsty? Budeme ignorovat naši možnost vstoupit do úplné svobody? Ano, vstup do svobody nás může někdy něco stát. Jsou oblasti, za které musíme delší dobu bojovat, abychom do nich vstoupili, ale jsou i oblasti, kdy to není těžké a my váháme svobodu přijmout. Čím je naše srdce čistější, svobodnější a připravenější, tím větší prostor má Duch svatý v našem srdci a uvede nás před Boží tvář. Proto nedejme místa žádnému hříchu a jednejme s kořeny. Nedejme prostor žádné svázanosti, roztrhněme pouta každých okovů. Pán nám vydobyl úplnou svobodu!

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Vítězný život křesťana se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.