Co mám, to ti dám!

Co mám, to ti dám!

 

Tým z Harrogate 24.3.2014:

 

Francis Kirby:

 

Bůh říká, že hledá ty, kteří se třesou před jeho slovem. Když se třeseš před jeho Slovem, bereš ho velice vážně. Slyšte Hospodinovo slovo, kdo se třesete před jeho slovem. (Iz 66,5) Ať je Hospodin oslaven. Pán říká u Izajáše 66,9: Což bych já, který otevírám lůno, nedal zrození? říká Hospodin. Nebo já, který dávám rodit, bych uzavřel lůno? praví tvůj Bůh. Bůh chce dokončit to dílo, které započal.

 

Viděl jsem muže, který čeká na chvíli, kdy v rámci štafetového závodu převezme štafetu. Bůh říká: Muži a ženy, kteří běželi závod v minulých letech, běželi dobře. Běželi velmi dobře, do cíle však ještě nedoběhli. A Pán říká, že potřebuje, abys převzal štafetový kolík. Běželi skutečně dobře. Jsou zde však věci, které oni ještě neobjevili a které čekají na tebe. Na tobě je tuto štafetu převzít. Bůh říká, že potřebuje takové lidi, kteří tuto štafetu převezmou. Bůh chce, aby ti, kteří se třesou před jeho Slovem, pevně drželi štafetový kolík a běželi ten závod naplno.

 

David Winter:

 

Rád bych navázal na tento obraz štafetového běhu a to zvláště pro ty z vás, kteří máte šediny. Tento obraz se nicméně týká všech zde přítomných. Oči všech se upírají na toho, kdo běží svůj úsek. Ve sportu je tomu tak, že jakmile běžec předá štafetový kolík dalšímu závodníkovi, dále již neběží. Já jsem však ve svém obraze viděl, že po předání kolíku dalšímu závodníkovi běžíš stále s nimi, jako ten, který udává rytmus.

 

Moje žena a já jsme měli před třemi lety tu čest navštěvovat Školu nadpřirozené služby v Bethelu v Reddingu v Kalifornii. Poslední neděli před odletem měl můj nejstarší syn v církvi následující vidění. Viděl celou řadu kufrů, které jsem odkládal a každý ten kufr reprezentoval práci, kterou jsem v církvi dělal. Potom přicházeli lidé a ty kufry si postupně rozebírali. To proto, aby převzali jednotlivé úkoly, jenž byly mojí odpovědností. Toto bylo velice prorocké, protože jedna z nejdůležitějších věcí, které jsem se v Bethelu naučil, se týká identity Božího dítěte. Moje identita totiž nespočívá v tom, co jsem dělal, ale v tom, kým jsem. Když v Británii potkáme někoho poprvé, první otázka, kterou se často zeptáme bývá: „Co děláš?“ A potom si dotyčného člověka spojíme s tím, co dělá. V Božím království je však velice důležité uvědomit si, že naše identita spočívá v tom, kým jsme!

 

Je také velice důležité si uvědomit, co máme. V knize Skutků se nachází pasáž ve Sk 3,1-6: Petr a Jan vystupovali o třetí hodině odpoledne – hodině modlitby – do chrámu. Právě tam přinášeli nějakého muže, který byl chromý již od lůna své matky ; každý den ho kladli ke dveřím chrámu, kterým se říkalo ‚Krásné‘, aby ty, kdo vcházeli do chrámu, prosil o almužnu. Když uviděl Petra a Jana, jak se chystají vejít do chrámu, prosil o almužnu. Petr s Janem se na něj upřeně zadíval a řekl: „Pohleď na nás!“ Pozorně je sledoval a očekával, že od nich něco dostane. Petr však řekl: „Stříbro a zlato nemám… Tento verš dále pokračuje, ale rád bych se zde zastavil a soustředil se na tento aspekt. Petr řekl, že nemá stříbro ani zlato… My tak často přemýšlíme o tom, co nemáme, místo toho, co máme. Tento verš však dále pokračuje: „…ale co mám, to ti dám…“ Petr toho samozřejmě měl více, než o co tento žebrák žádal. Chci vás povzbudit, abyste děkovali Bohu za to, co máte a nesoustřeďovali se na to, co nemáte. V naší církvi často říkáme: Vzdej Bohu díky za to, co udělal, ne za to, co neudělal!

 

Anthea Walshová:

 

Když jsme uctívali, viděla jsem obraz vysokého mocného vodopádu a vnímala jsem, že nás Bůh chce občerstvit. Podobně, jako si za horkého dne užíváme, když můžeme být v chladné vodě. Vnímám, že bychom se postupně mohli modlit za každého z nás. Někdy jsme jakoby obaleni v písku. Každý z nás může mít na sobě jiný druh písku, který představuje únavu, starosti, problémy… Když Pána uctíváme, vylévá na nás svého občerstvujícího Ducha svatého. Říká: „Přijmi a nasávej!“

 

Duši lačnou nasytil a duši hladovou naplnil dobrými věcmi. (Ž 107,9) Slovo sytit, uspokojit znamená, že dostaneme více, než dost. Bůh nás takto sytí a uspokojuje a dává nám více než dost. Dále se v tomto žalmu říká, že Hospodin naplňuje hladové svojí dobrotou. Jedna z definic křesťana, kterou jsem slyšela je, že je to někdo, kdo je stále hladový a stále uspokojený. Pán nás uspokojuje, ale my jsme hladovými, abychom dostali víc. A jak takto hladovíme, Pán nás naplňuje dobrými věcmi. Výzvou tedy je být hladovými po Pánu samotném. Máme mít hlad po Duchu svatém, po Pánovu slovu, po všem, co pro nás má. Modlím se za vás, aby vám Bůh dal takový hlad.

 

Margareth Winterová:

 

Když jsem se ráno modlila za vaši církev, prožívala jsem, že se jedná o úžasnou rodinu, do které můžete patřit. Přijala jsem, že budete takzvanými předběžci pokoje ve vaší zemi. A toto slovo se týká každého z vás, ne jen vašeho pastora či jeho ženy, je to pro každého z vás. A lidé k vám budou přitahováni díky tomu pokoji, který budete v této oblasti odrážet.

 

Jste unavení, vyprahlí či vyhořelí z náboženství? Bůh vám říká: „Pojďte ke mně. Buďte se mnou a obnovíte svůj život. Já vám ukáži, jak zakusit ten pravý odpočinek. Pracujte se mnou a dívejte se, jak to dělám. Naučte se těm přirozeným rytmům milosti. Nevložím na vás nic těžkého a nepřirozeného. Mějte se mnou toto společenství a naučíte se žít svobodně a přirozeně.“

 

Ráda bych také zdůraznila, že Bůh má pro vás jako společenství či rodinu zde v této oblasti mocné a důležité poslání. Chci vás také povzbudit, abyste si jako jednotlivci oddělili určitý čas o samotě k tomu, abyste poznali ten Boží pokoj, který převyšuje veškeré poznání, a abyste mohli zjevovat Boží slávu v síle a moci.

 

Petr Hampl – nedělní shromáždění 9.3.2014

 

Bůh nás obléká mocí na poušti. Takže jestliže jsi na poušti, jsi na tom správném místě, kde tě Bůh může obléknout mocí. Jestliže jsi na místě, kde je sucho, kde je protivenství, kde jsou problémy, kde jsi naproti zdi, která nejde prorazit, tak tam je to místo, kde Bůh obléká mocí. Když vyjdeš naplněný mocí, tak ti budou sloužit andělé. Bůh tě přivádí na poušť, aby tě oblékl mocí, ne aby tě zničil a zlikvidoval, ne aby tě ďábel zadupal, ale aby tě tam oblékl mocí stejně, jako oblékl Ježíše. Přijdou pokušení se na vše vykašlat, neřešit problémy a utéci do nějaké „oázy“. Ale to není řešení. Takže pokud tímto procházíš, jsi na správném místě. Důležité je mít ve svých ústech Boží slovo – „Je psáno, je psáno.“ Jedinou možností, jak z pouště vyjít v moci, je držet se Božího slova a nepustit se ho a stále jít. Možná se zde cítíme jako na poušti, vše je suché, nic neroste, ale my se držíme Božího slova. Ten, kdo rozsévá ve spravedlnosti, bude sklízet. Jistě bude sklízet!

 

Tomáš Korčák – nedělní shromáždění 18.5.2014

 

Viděl jsem jezdce na kole, který však měl pouze jednu šlapku. Vnímal jsem, že jede správným směrem na správném kole se správnými motivy a odhodláním. Cyklista však na svém kole daleko nedojel, protože potřeboval obě šlapky. Ptal jsem se Ducha svatého, co to znamená a věřím, že toto je výklad: Ta jedna šlapka je víra v Boží dobrotu a druhou chybějící šlapkou jsou konkrétní zaslíbení Písma do jednotlivých životních situací. Mnoho lidí věří v Boží dobrotu a opírá se o jeho úžasný charakter, avšak ještě potřebují vzít konkrétní výroky Písma a aplikovat je do jejich situací. To jim pak dá pohyb na jejich cestě – věci se dají do pohybu. Požádej Pána o konkrétní zaslíbení do tvé osobní situace, pro tvoje manželství, rodinu, děti, službu, práci, církev, zemi, zdraví, finance… Modli se tato zaslíbení, podobně jako Ježíš na poušti: „Psáno jest…“ Bůh je dobrý a proto ti dává své Slovo, abys s ním pracoval. Bez používání zbraní nevyhraješ svoje bitvy a Boží slovo je mečem Ducha ve tvé ruce!

Příspěvek byl publikován v rubrice Proroctví se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.