Uzdravující armáda

Uzdravující armáda

Tomáš Korčák (3/2015)

 

Nedávno jsem při modlitbách viděl obraz přicházející armády uzdravujícího Božího lidu. Tato armáda sestávala ze tří skupin:

 

První (ze začátku nejpočetnější) byla tvořena z lidí, kteří měli v srdci neustále rostoucí touhu po tom, aby se projevovala zde na zemi Boží sláva skrze uzdravování nemocných, jako tomu bylo v evangeliích a Skutcích apoštolů. Vidí, že hlásané evangelium je Boží mocí a že víra druhých nemůže být založena na lidské argumentaci, ale na moci Boží (viz 1K 2,1-5; 4,20).

 

Druhá skupina (stále rostoucí) sestávala z lidí uzdravených Boží mocí. Ve svém osobním zápase skrze vytrvalou víru v Pánovo slovo a jeho dílo na kříži zvítězili a to, co dostali, dávají dál. Jsou to lidé, kteří mají ve svém životě ohromné bohatství a skutečný poklad – prozkoušenou víru. Jak i Petr říká: Proto jásáte, i když jste nyní nakrátko, je-li to nutné, zarmouceni rozličnými zkouškami, aby osvědčenost vaší víry, vzácnější než pomíjející zlato, jež je zkoušeno ohněm, byla nalezena k chvále, slávě a cti při zjevení Ježíše Krista. (1P 1,6-7) Jak si udržet vírou získané uzdravení jako dědictví z Kristova kříže? Tak, že jako Ježíšův učedník zůstávám ve Slovu a modlím se za nemocné (viz J 8,31-32; Mt 10,8). V knize Zjevení se píše o těch, kteří vítězí (viz Zj 2,7.11.17.26; 3,5.12.21; 21,7). To jsou lidé, kteří se dokážou poučit i z proher, nevzdají se a zápasí, dokud jim Bůh nepožehná (viz Gn 32,27).

 

Třetí skupinu tvořili lidé, jimž někdo z blízkých předčasně kvůli nemoci odešel z tohoto světa (tato skupina se postupně v poměru k druhým zmenšovala). Zde se nacházeli někteří silní bojovníci, kteří porozuměli principu odškodnění od nepřítele, který ukradl, zničil a zabil. Tito lidé se nenechali odradit zklamáním a přinášeli Bohu oběť chval podle Abakuka 3,17-19: I kdyby fíkovník nerozkvetl a na révě nebyla úroda, selhal výnos olivy a pole nevydala potravu, z ohrady zmizel brav a ve stájích nebyl skot, já se budu radovat v Hospodinu, budu jásat v Bohu, který mě zachraňuje. Panovník Hospodin je má síla, činí mé nohy podobné laním, dává mi kráčet po návrších. Chvála a uctívání pro ně není projevem dobrých pocitů nebo zištných důvodů. Chválí Boha pro Něho samotného. Proto nedali prostor skepsi a srdce jim neztvrdlo nevěrou (viz Mk 16,14).

 

Když mi bylo asi 19 let, prožil jsem určitou zkušenost a učinil rozhodnutí, které mne určuje až do dneška. Tenkrát jsem se modlil a postil za jednu ženu, co umírala na rakovinu a ona nakonec zemřela. Byl jsem z toho velice zklamaný a dezorientovaný. Při modlitbách jsem se dostal do Boží přítomnosti a učinil jsem dvě rozhodnutí. V tom bylo naprosto Boží vedení a nějak se to vypálilo do mého ducha. První bylo: Já tě, Bože, nepřestanu chválit! A druhé: Já nepřestanu věřit tvému Slovu! Mnohokrát jsem si za svůj život připomínal tato rozhodnutí a ta mi pomohla projít i velmi těžkými obdobími. Mám rád životopisy velkých křesťanských mužů a žen, kteří procházeli reálným životem a často i různými velkými těžkostmi a přitom to nevzdali. I my projdeme vším, protože milujeme Pána!

 

Bill Johnson říká, že ve víře neexistuje neúspěch: „Mnozí lidé jsou zklamaní, protože jejich sny se nenaplnily. Jsou rozbolavělí a frustrovaní a odmítají zvěst, že věřící má právo snít. Prodlužované očekávání působí srdci bolest, nicméně to není konec verše. Měli bychom číst dál: …ale naplněná touha je stromem života (Př 13,12). Existuje vyšší pravda: Když lidé sní, ale nevidí, že se jejich sny vyplňují, razí cestu dalším, kteří sní tentýž sen, a nakonec dosáhnou průlomu, který vyhlíželi. Pro mnohé je těžké najít v tom útěchu, to je však dáno naší mylnou domněnkou, že jde především o nás. Ve víře neexistuje neúspěch. Co se nám zde na zemi jeví jako tragická ztráta, vypadá z nebeské perspektivy jinak. To, co v nebi sklízí uznání, je zde na zemi často zesměšňováno. Když někdo zemře při pokusech uplatňovat víru, lidé často kritizují jeho rozhodnutí jako pošetilé. Málokdo si uvědomuje, že jejich prohra připravuje půdu, v níž někdo nakonec svůj sen uskuteční, protože ona prohra připravovala cestu průlomu.

 

Ti, jejichž sny se neuskutečnily, se mohou utěšovat tím, že razili cestu jiným. Sehráli roli, kterou bychom mohli nazvat křtitelovskou. Jan Křtitel připravoval cestu Tomu, který měl přijít. V dějinách bychom narazili na spoustu lidí, kteří neviděli, jak se jejich sny naplňují. Mnozí byli na sklonku svého života přesvědčeni, že neuspěli. Škoda, že si neuvědomujeme, že i když někdo se svým snem neuspěje, klade základ, na němž někdo další uspěje. Někdo sází, jiný zalévá a opět někdo jiný sklízí. Všichni máme důležitý úkol připravit prostor, aby se Králi králů dostalo více slávy. Jde o Něj, nikoli o nás.“ (Bill Johnson: Snění s Bohem – Jak spolupracovat s Bohem na proměně kultury, Juda 2015)

 

Jestliže zápasíš za uzdravení a ve svém okolí vidíš pouze (nebo převážně) porážku, je pro tebe velice inspirující Žalm 91. Žalmista zde povzbuzuje: Nebudeš se bát nočního děsu, ani toho, že ve dne přiletí šíp, ani moru, obcházejícího po setmění, ani zhouby, jež ničí za poledne. Po tvém boku padne tisíc, deset tisíc po tvé pravici, k tobě se to nepřiblíží. (Ž 91,5-7) Strach přitahuje problémy (viz Jb 3,25) a příkaz „neboj se“ je výzvou k tvému aktivnímu rozhodnutí, čemu budeš věřit. V tomto žalmu jsme vyzýváni k devíti činnostem:

 

  • Přebývat v úkrytu Nejvyššího, což znamená být skrytý v přítomnosti Boží a odpočívat v jeho nadpřirozeném pokoji. V obrácení a ztišení bude vaše spása, v klidu a důvěře vaše vítězství. (Iz 30,15 ČEP) Toto je základ jakéhokoliv dalšího boje!
  • Vyznávat svojí víru – říkat to, co o mně říká Bůh ve svém Slovu.
  • Doufat a důvěřovat svému nebeskému Otci jako dítě.
  • Odmítat nabídky strachu skrze víru a vyznání Božího slova a střežit si svoji mysl před myšlenkami a scénáři, které kradou pokoj.
  • Učinit Hospodina, Nejvyššího, jediného Boha, svým příbytkem – to je místo tvé identity – On je v tobě a ty v něm (viz J 15).
  • Máš šlapat po hadech a štírech a po veškeré moci nepřítele a v ničem ti neuškodí (viz L 10,19) – tedy aktivně postupovat proti jakékoli nemoci či jejím příznakům…
  • Přilnout k Hospodinu – což je místo rostoucí důvěrnosti, která působí důvěru.
  • Poznávat Boží jméno – v uctívání Božích jmen postupně poznávat všechny aspekty Božího charakteru.
  • Volat k Bohu s vírou, že on odpoví (viz Žd 11,6).

Ve své knize Studnice uzdravení (Juda 2008) zmiňuji proroctví od Patricie Kingové, které vyslovila v roce 2004 o probuzení v uzdravování: „Přijměte mé povzbuzení a potěšení, říká Pán. Ačkoliv svět je plný zhoubného díla toho zlého, ačkoliv moc hříchu naplnila národy nemocemi a bolestmi, ačkoliv nepřítel přišel, aby kradl zabíjel a ničil, já jsem přišel s životem v hojnosti pro všechny, kdo ho přijmou. Chystám se pozdvihnout úroveň víry v mém těle v nastávajících dnech. Církev povstane ve víře ve velké uzdravující probuzení. Den znamení, divů a zázraků ve skutečnosti již začal. Obzvláště vyliji svého Ducha s uzdravující mocí skrze mladší generaci a oni se budou směle pohybovat v projevech mého Ducha. Dokonce i ti nejmladší z mladé generace budou použiti.

 

Do mého těla znovu přijde důraz na vyučování o víře a můj lid bude vyzván mým Duchem postavit se na Boží slovo a již více nepochybovat, ale věřit. Mnoho jednotlivců, kteří mi důvěřují, bojují právě nyní dobrý boj víry za uzdravení své vlastní nebo někoho ze svých blízkých navzdory vší opozici ve viditelném světě. Tito lidé připravují cestu, aby byla vylita moje uzdravující přítomnost. Tito vytrvalí lidé budou použiti k tomu, aby zlomili velký odpor nevěry, který byl vybudován v ponebesí. Bojují dobrý boj a jsou vytrvalí, dokud nedosáhnou velké vítězství. Někteří z nich, podobně jako hrdinové víry z Židům 11, půjdou do svých hrobů ve víře, aniž by viděli projevy hnutí uzdravení ve viditelném světě, ale zanechají za sebou sílu víry, která bude pokračovat a zlomí hradby odporu v ponebesí, dokud se neprolomí uzdravující probuzení. To je vytrvalost svatých.

 

Prostor pro službu uzdravování, která povstala po celém světě, se nesmírně zvětší a přibude svědectví o zázracích. Dar proroctví a slovo poznání bude také mocně používáno, aby odstartovalo uzdravování. Rozdmýchejte v sobě uzdravující pomazání a pohněte se nyní kupředu, abyste sloužili těm, kdo trpí. Já jsem Hospodin, který uzdravuji.“

 

S manželkou jsme byli dva roky v modlitebním týmu za Jamese a Michal Ann Gollovi. Oba bojovali mnoho let za uzdravení z rakoviny. Michal Ann však zemřela a James byl asi půl roku po její smrti zázračně uzdraven (měl rakovinu na neoperovatelném místě). Předešlé proroctví bylo čteno i na pohřbu Michal Ann. Těsně než zemřela, James sloužil v nějaké církvi, kde k němu přistoupil jakýsi člověk a podal mu modrou obálku. Vložil si ji do kapsy saka a pak rychle jel domů kvůli zhoršenému zdravotnímu stavu manželky. Strávil s ní poslední noc života, kdy však již nemohla mluvit. Po jejím odchodu domů k nebeskému Otci James velice litoval, že neslyšel její poslední slova. Duch svatý mu při modlitbách připomněl, že má v saku modrou obálku. Byla v ní kartička s citátem Winstona Churchilla: Nikdy, nikdy, nikdy, nikdy se nevzdávej! James má za to, že to byla její poslední slova a že mu to dal sám anděl. Když James v roce 2011 navštívil náš sbor, ptali jsme se ho na tuto zkušenost. Hned vytáhl ze své Bible modrou obálku s tímto citátem (dokonce jsme se s Jamesem vyfotili a já tuto kartičku s citátem držím ve své ruce).

 

Churchill tuto výzvu vyslovil v roce 1941 ve válce proti hitlerovskému Německu. Přečtěme si to celé a vztáhněme to na všechnu moc temnoty: Nikdy neustupujte, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, v maličkostech ani velkých věcech, o kus ani o kousek, ledaže byste ustoupili cti a dobrému mravu. Nikdy neustupujte před nátlakem, nikdy se nepoddejte zdánlivě zdrcující převaze nepřítele.

 

Vraťme se k mému vidění. Pro celou tuto uzdravující armádu se jakékoli druhy nemocí stávají výzvou k vytrvalým osobním modlitbám s nemocnými. V našem životě je mnoho zápasů, ale i tužeb a snů, které se naplní jako sklizeň našeho zasévání. Ať už je to při zápasu za sebe samého nebo za druhé zaséváme Boží zaslíbení o uzdravování z Písma, povzbuzení, modlitby, chvály, děkování za každé (i drobné) zlepšení a především děkování za to, co pro nás bylo před 2000 lety vydobyto Kristem na kříži. Někdy je potřeba pastýřská péče. Jde o to, abychom věřili a přinášeli přítomnost dobrého milujícího nebeského Otce, který pochybujícím říká: „Chci, abys byl uzdraven! Žij!“ (viz Ez 16,6; Mt 8,3; Ž 118,17; J 10,10)

 

Pavel říká: Nemylte se (doslova: nebuďte sváděni), Bohu se nikdo nebude vysmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí. Kdo zasévá pro (doslova: do) své tělo, z těla sklidí zkázu; kdo zasévá pro (doslova: do) Ducha, z Ducha sklidí život věčný. V činění dobra neochabujme; nezemdlíme-li (nebo: nevzdáme-li se), budeme ve svůj čas žnout. Tak tedy dokud máme čas, čiňme dobro všem, zvláště však těm, kteří patří do rodiny víry. (Ga 6,7-10) Je tedy potřeba zasévat doslova do ducha. Božská sklizeň potřebuje duchovní zasévání. V našem znovuzrozeném duchu jako v děloze roste semeno zaslíbení. Trpělivě zaséváme, vytrvale zaléváme, nevzdáváme se pro neúspěchy a vyhlížíme sklizeň. Abychom mohli sklízet, musíme vytrvat. Ten, kdo zasévá do svého těla a je určován pouze tím, co vidí jeho přirozené smysly, velmi brzy a velmi lehce svůj zápas vzdá. Neochabneme, když vytrvale zaséváme do svého ducha Boží zaslíbení a když máme před očima vidění sklizně. Služba druhým evangeliem, pomocí a povzbuzením je duchovním zaséváním, které přinese sklizeň.

 

Následuje několik biblických tezí o moci semena, nad kterými je dobré rozjímat:

 

  • Dobré semeno je Boží slovo a synové Království (L 8,11; Mt 13,37-39; L 8,15)
  • V Božím království všechno, co zemřelo samo sobě, roste (J 12,23-26)
  • Co zaséváš – to budeš sklízet (Ga 6,7-9)
  • Jak zaséváš – tak budeš sklízet (2K 9,6-11)
  • Nezemdlíš-li a nevzdáš-li se, budeš ve svůj čas žnout (Ga 6,9)
  • Ti, kdo nyní s pláčem zrno rozsévají, se zpěvem pak budou sklízet úrodu. Setba – to je oběť, sebezapření, teprve žeň přinese sladkou odměnu (Ž 126,5-6 SNC)
  • Kdo rozsévá spravedlnost, má mzdu jistou (Př 11,18 ČEP)
  • Semeno klíčí a roste a země sama od sebe plodí (Mk 4,23-29)
  • Tedy ani ten, kdo sází, ani ten, kdo zalévá, nejsou něčím zvláštním, ale Bůh, který dává růst (1K 3,7)
  • Boží království je podobno hořčičnému zrnu (Mk 4,30-32; Mt 13,31-32; L 13,18-19)
  • Rosteme v krocích a úrovních od milosti k milosti, od víry k víře, od slávy k slávě, od síly k síle (J 1,16; Ř 1,17; 2K 3,18; Ž 84,8; Iz 40,29-31)
  • Cílem našeho života a služby je zjevení a oslavení Krista (J 3,30; 2Pt 1,2; 3,18; Ef 4,15)
  • Čeká nás velká sklizeň (Iz 60,22; Iz 54,1-3)
  • Co a jak ve svém životě sklízíš? Co a jak ve svém životě rozséváš? Co a jak budeš sklízet?

Na závěr povzbuzení od apoštola Pavla: Neodhazujte tedy svou smělou důvěru, která má velikou odplatu. Je vám totiž třeba vytrvalosti, abyste vykonali Boží vůli a obdrželi zaslíbení. ‚Neboť ještě velmi, velmi krátký čas, a ten, který má přijít, přijde a nebude otálet; můj spravedlivý bude žít z víry, ale kdyby ustoupil, nebude v něm mít moje duše zalíbení.‘ My však nejsme ti, kdo ustupují k záhubě, nýbrž lidé víry k zachování duše. (Žd 10,35-39)

Příspěvek byl publikován v rubrice Proroctví, Uzdravování a vysvobozování, Vítězný život křesťana se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.