Boží osel

Boží osel

Alena Mrázková

 

Máme hledat Boha v čase radosti i v čase smutku, máme ho hledat v těžkých i lehkých dobách. Představíme si rysy člověka, kterého si Bůh používá.

 

V Písmu najdeme mnoho zmínek o oslech. Ve většině případů osli sloužili k přepravě břemen a nákladu. První místo o oslu najdeme již v 1. Mojžíšově, kde Abraham dostal od faraona mnoho oslů a jiného dobytka. O Jóbovi je napsáno, že před zkouškami, které na něj přišly, měl 500 oslů, a po přestání všech zkoušek měl 1000 oslů. Osel přivezl Marii a Josefa do Betléma, když byla Marie těhotná. Oslík přivezl Pána Ježíše do Jeruzaléma. Oslice zachránila život Bileámovi… Ačkoli osel působí na pohled poměrně obyčejně, přesto má některé vlastnosti, ve kterých se mu kůň nevyrovná.

 

Služebník

 

Jednou ze základních charakteristik osla je služebná povaha. Sloužil k tahání vozů, k přepravě lidí i břemen. Pro svou věrnou povahu a spolehlivost byl oblíbeným pomocníkem. V 4. Mojžíšově 22. – 24. kapitole najdeme příběh Baláka a Bileáma. Moábský král Balák měl velký strach z Izraele, který se stále rozrůstal. Proto prosil proroka Bileáma, aby proklel izraelský lid. Bileám se ptal, jestli má jít s Balákem, ale Bůh mu to zakázal. Tak Balák znovu poslal posly a zase prosil, ať jde Bileám proklít Izrael. Bileám šel a Bůh vzplanul proti němu hněvem.

 

Hospodinův anděl se postavil proti Bileámovi jako protivník. Bileám jel na své oslici a anděl mu chtěl zabránit v cestě s taseným mečem. Když oslice uviděla anděla na cestě, uhnula z cesty a sešla do pole a Bileám ji za to bil. Podruhé, když uviděla anděla, který stál mezi dvěma zdmi, se přitiskla ke zdi a přimáčkla Bileámovi nohu a on ji zase bil. Potřetí se anděl postavil do místa, které bylo úzké a ohraničené dvěma zdmi, takže anděla nebylo možné obejít. Oslice si pod Bileámem lehla a on ji zase bil.

 

Je zajímavé, že oslice viděla Pánova anděla a prorok Bileám ho neviděl. Bůh jí otevřel ústa a ona promluvila lidským hlasem: Co jsem ti udělala, že jsi mě takto třikrát bil? Bileám oslici řekl: Vždyť se mi vysmíváš! Kdybych měl meč, tak bych tě teď zabil. Oslice Bileámovi řekla: Což nejsem tvá oslice? Jezdil jsi na mně odjakživa (odedávna, po celý svůj život) až dodnes. Měla jsem ve zvyku ti něco takového udělat? Odpověděl: Ne. (Nu 22,28-30) Vidíme, že oslice po celý život věrně sloužila Bileámovi, nikdy svévolně nejednala. V této situaci viděla Boha ona a Bileám ne. Věřím, že se to stalo i na základě věrnosti oslice a také na základě Boží milosti. Kdyby neotevřel Bůh oči oslice, Bileám by zemřel. Věřím, že se i my můžeme na základě naší věrnosti v malých všednodenních věcech setkat s Boží přítomností. Věrnost je jedna z vlastností, které Bůh cení.

 

Nositel Boží přítomnosti

 

Nazítří uslyšel velký zástup lidí, kteří přišli na svátky, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. Vzali palmové větve, vyšli mu vstříc a volali: „Hosana, požehnaný, jenž přichází ve jménu Pána, král Izraele!“ Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je napsáno: „Neboj se, dcero Siónská, hle, tvůj král přichází, sedě na hříbátku oslice.“ Jeho učedníci si to nejprve neuvědomili, ale když byl Ježíš oslaven, tehdy si vzpomněli, že to bylo o něm napsáno a že mu to učinili. (J 12, 12-16)

 

Jaká to byla výsada pro oslíka nést na svém hřbetě Krista! Ježíš mu byl tak blízko! Jaká výsada pro nás, když můžeme mít čas se samotným Bohem! Sám Bůh chce s námi být! Čeká na nás, až si na něj uděláme čas a budeme ho hledat. Chce se nám dát poznat. Nejednou jsem přemýšlela, proč je Bůh Bohem, který se skrývá. Zřejmě Bůh zkouší naše srdce a chce vidět, jestli ho budeme hledat celým srdcem. Pokud ho budeme opravdu vytrvale hledat, Pán se nám dá poznat. Pokud si řekneme: „Trvá to dlouho“ a necháme se odradit, Boha nenajdeme. Skutečně mnohokrát jsem nic neprožila, nic neviděla, nic neslyšela, ale každé hledání má smysl. Pán dává Boží království těm, kteří ho vystavují tlaku. Musíme se tedy tlačit a tlouct a tlouct. Bůh se dává poznat těm, kteří ho usilovně hledají. Stojí nás to čas, třeba přijdeme i o peníze, ale stojí to za to.

 

Představme si oslíka, na kterého vsedl Ježíš. Všude kolem něj volají lidé: „Hosana!“ On na svých zádech přinesl samotného Pána před zástupy a umožnil lidem setkat se s Mesiášem. Věřím, že máme zprostředkovat setkání s Kristem jak věřícím tak nevěřícím lidem. Boží sláva není jen pro nás, abychom se v ní radovali jen my. I my máme být lidmi, kteří umožní druhým, aby se setkali s Boží přítomností. Jsme dlužni světu setkání s opravdovým dobrým Bohem. Máme být služebníky, kteří slouží Pánu i lidem. Oslík posloužil, aby mohl být oslaven Ježíš. To je také naším úkolem. My se máme menšit a On má růst.

 

Osel má typické dlouhé uši, které mu umožňují velmi dobře slyšet. Podobně i my bychom měli mít velké duchovní uši, abychom byli schopni dobře naslouchat našemu Pánu. Stejně jako Marie naslouchala u Ježíšových nohou, i my se cvičme v naslouchání Pánu. Věřím, že Pán nás bude stále více používat skrze naši citlivost na jeho vedení.

 

Nosič břemen

 

Osel byl zejména používán pro přepravu břemen a lidí. Unese až 300 kg, což je zhruba trojnásobek své váhy. Břemeno je v Písmu symbolem modlitby. Neste břemena jedni druhých, a tak naplňte zákon Kristův. (Ga 6,2) Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Mnoho zmůže modlitba spravedlivého. (Jk 5,16)

 

Jednou z věcí, kterou mi Pán ukázal, když jsem ho začala uctívat bylo, že on nemá péči jen o mne a mou rodinu. Pán se dívá seshora, vidí celá města (a národy). Proto se nemodleme jen na za vlastní zápasy. Jistě můžeme se modlit a přinášet Bohu své zápasy, můžeme házet na něj své starosti. Nezůstaňme však pouze při našem „já“. Bůh má péči o naše okolí, nejsou mu lhostejní nevěřící lidé, ani naši bratři a sestry v Kristu. Modleme se jedni za druhé. Jednou z podmínek našeho uzdravení je modlitba za druhé. Vypadá to jako by Pán čekal, až vyjdeme z Hleďsebe a vejdeme do Hleďdruhých. Potom i za náš postoj dávání – modlitba přímluvy je jedním z druhů dávání – nás odmění uzdravením.

 

Věřím, že přímluva může pomoci i při duševním uzdravení. Vím sama z vlastní zkušenosti, že mnohé duševní zápasy jsou způsobeny naší soběstředností. Přemýšlíme o tom, jak nám někdo ublížil, že nás nemá rád, mračil se na nás, nějakým slovem se nás dotkl nebo přemýšlíme o vlastní slabosti, neschopnosti atd. Modlitba nás odvede od nás samých. Začneme myslet na druhé a v modlitbě přinášíme jejich problémy. Roste naše důvěra v Pána a naše obecenství s ním skrze čas v modlitbě a za nějakou dobu si všimneme, že se vlastně sami za sebe modlíme velice málo. Víc neseme druhé než sami sebe.

 

Nemáme vždy čas se modlit dlouho. Kde je ale napsáno, že nepůsobí krátká modlitba? Pán nás naopak varuje před myšlením pokrytců, kteří se snaží dlouho modlit naoko. Občas se modlím modlitbu, která má třeba dvě věty. Věřím, že Pán používá i krátké modlitby. Občas je ale třeba v modlitbě větší vytrvalosti, dokud v některé oblasti neprorazíme.

 

Vzhledem k tomu, že osel býval divoké zvíře a žil ve stádu, má jiné reakce na nebezpečí než kůň, který se lekne a tryskem pádí pryč. Osel již dopředu vyhodnotí situaci a pokud ví, že je někde nebezpečí, nikdo ho dále nedostane, i kdyby ho bil. Pokud však nemá velkou důvěru v člověka, který ho vede. Nás vede sám Ježíš, na něj se můžeme úplně spolehnout. Vším nás provede. I oslíci občas měli projít nebezpečnou oblastí, přes potok či řeku, ale když důvěřovali svému majiteli, prošli vším.

 

Skromnost a pokora

 

Osel působí pro svou šedou, nenápadnou barvu poměrně skromně. Když ho Pán chtěl použít pro vstup do Jeruzaléma, pokorně šel. Poslechl vedení svého Pána. I naším úkolem je být stále citlivější na hlas našeho Otce, abychom mohli vstoupit do všeho, do čeho nás vede náš Pán. Věřím, že v citlivosti na jeho hlas rosteme. Občas se spleteme, ale můžeme být stále použitelnější pro Pána, pokud ho budeme stále vytrvale hledat. Nepohrdejme častými slovy jako je: „Mám tě rád!“ Nepohrdejme čtením Písma, ze kterého k nám Pán stále mluví.

 

Oslík, který vezl Ježíše, si mohl snadno přivlastnit jeho slávu. Když viděl, kolik lidí okolo volá a mává ratolestmi, mohl mít pocit, že je oslavován on. Věřím, že je to pro nás povzbuzení, abychom si my nikdy nepřivlastnili Boží slávu. I osel pozoroval všechny lidi okolo, kteří se dívali na něj a Ježíše. I my můžeme být v pokušení si přivlastnit slávu, když přichází Boží přítomnost, když se skrze nás někdo obrátí či se někdo uzdraví nebo když přijde Boží sláva při naší službě. Všechno je však v našem životě dar od Boha. Nás samotné Bůh spasil a mnohokrát uzdravil. Dáváme dál, co jsme sami z milosti dostali. Můžeme mít pocit, že to je všechno naše zásluha. To nás přece Pán používá! A druhé tolik nepoužívá! Ďábel se také začal cítit jako něco „více“ než druzí. Přivlastnil si uctívání a nakonec byl shozen z nebe a stal se padlým andělem, který stále touží po uctívání sama sebe.

 

Opravdu velkým pramenem zisku je zbožnost, která se spokojí s tím, co má. Nic jsme přece na svět nepřinesli a je jasné, že si také z něho nemůžeme nic odnést. Máme-li však jídlo a oděv, spokojme se s tím. Ti, kdo chtějí být bohatí, upadají do pokušení a do léčky a do mnoha nerozumných a škodlivých žádostí, které je vtahují do zkázy a záhuby. (1Tm 6,2)

 

Pověstné je, že osel sní i bodláky. Není to rozmazlenec, kterému nevoní žádná tráva ani práce. Pamatuji si, jak Carlos Jiménes vyprávěl o pastorovi, u kterého se chtěli někteří lidé vyučit službě Bohu. Jednomu dal za úkol, že bude každý den mýt jejich psa. Moc se mu to nelíbilo, protože se mu líbila pastorova dcera a měl zřejmě pocit, že na ni při mytí psa neudělá dojem. I když kdo ví? Tento pastor vychoval skutečně silné Boží služebníky, kteří udělali díru do duchovního světa. Lekce pokory pro ně byla důležitá. Proto nesmýšlejme vysoko a dělejme to, do čeho jsme povoláni. Obyčejné věci, které jsou před Bohem vzácné. Není málo starat se o děti, uvařit pro návštěvu v naší církvi, vést besídku, umýt toalety apod.

 

Nedokonalá hliněnost nádoby

 

Osel má mnoho sympatických vlastností, o kterých jsme již mluvili. Když hýká, není to moc příjemné. Tak i nám se nemusí na nás navzájem vždy všechno líbit. Pán nás vede k lásce, která miluje bezpodmínečně. Miluje nás On a milujeme se i my navzájem. Pán nás navzájem obrušuje i skrze různá řešení těžkostí ve vztazích.

 

Závěr

 

Co si tedy odnést z různých příběhů Bible o oslovi?

  1. Buďme věrnými služebníky Boha v malých věcech. Když obstojíme, dostaneme do správy i velké věci a také v nich obstojíme.
  2. Vyhledávejme Boží přítomnost. Nesme Pána na svých zádech.
  3. Nosme břemena jedni druhých podobně jako osel.
  4. Nesmýšlejme o sobě ani příliš vysoko, ani příliš nízko.
  5. Máte pocit, že vás Bůh nemůže použít? Vzpomeňte na osla, že i jeho Bůh použil.
  6. Útočí na vás pýcha, když se vám něco povedlo? Vzpomeňte na osla, že i skrze něho Bůh mluvil.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Vítězný život křesťana, Vyučování se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.