Skrze povzbuzení z Písem máme naději

Skrze povzbuzení z Písem máme naději

Tomáš Korčák

 

Všecko, co bylo kdysi napsáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom skrze trpělivost a povzbuzení z Písem měli naději. Bůh trpělivosti a povzbuzení kéž vám dá být mezi sebou jedné mysli podle Krista Ježíše, abyste jednomyslně jedněmi ústy slavili Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista. Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás. (Ř 15,4-7)

 

Bez naděje není možné žít. Bez naděje jsme suchými kostmi (viz Ez 37,11). Bez naděje jsme plní zklamání, smutku a skepse. Bez naděje chodíme jako živoucí mrtvoly. Kde však naději vzít? A je naděje pouze očekáváním, že se nám naše plány podaří?

 

Náš Bůh je nazván Bohem trpělivosti a povzbuzení. V našem životě je mnoho situací, kdy nutně potřebujeme přicházet k tomuto Bohu pro trpělivost a povzbuzení. A On, když ho hledáme, se nám dá nalézt! Dokonce je nazván Otcem milosrdenství a Bohem veškerého povzbuzení. Pavel píše: Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého povzbuzení, který nás povzbuzuje v každém našem soužení, abychom i my mohli povzbuzovat ty, kteří jsou v jakémkoli soužení, tím povzbuzením, kterým Bůh povzbuzuje nás. (2K 1,3-4)

 

Tedy tím nejdůležitějším v našem životě je to, abychom poznávali svého Boha. Nejprve jako našeho milosrdného Otce a z toho bude vycházet povzbuzení do jakékoli situace, ve které se nacházíme. Všechno povzbuzení, které potřebuješ, je od Boha, který je tvým nebeským Otcem. Zve tě k sobě, chce mluvit k tvému srdci, chce tě naplňovat svojí přítomností – pokojem, radostí a svojí dávající láskou.

 

Bůh tě povzbuzuje, abys mohl povzbuzovat druhé a lámal tak ochromení skepse, nevěry a zklamání. Jsi povolán k tomu, abys dával, protože ti bylo dáno. Jsi povolán, abys žehnal, protože jsi objektem Boží přízně. Jsi povolán, abys povzbuzoval, protože tě tvůj nebeský Otec povzbuzuje.

 

Všechno – skutečně všechno – co je v Písmu napsáno, je pro naše poučení. Když Písmo čteme, rozjímáme nad ním, modlíme se ho a vztahujeme ho na náš život, přichází do našich životů božská trpělivost a povzbuzení. To pak následně vypůsobí naději, založenou na Bohu, která je skutečným motorem našich životů. Naděje přináší nadšení, jak je i psáno: Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné. (Jb 32,8 KP)

 

Potřebuješ trpělivost? Chceš povzbuzení? Chceš ve svém životě mít naději, která nezklame a která není založena pouze na uskutečnění nebo nabytí nějakých věcí, ale která je založena na samotném Bohu? Pak se zabývej Písmem – slovy svého milujícího Otce. Rozjímej nad slovy mocného Stvořitele nebe i země, pro kterého není nic nemožné. Jeho Slovem bylo stvořeno vše, co jest. Jak je i psáno: Hospodinovým slovem byla učiněna nebesa a dechem jeho úst všechen jejich zástup. (Ž 33,6) Naše pomoc je ve jménu Hospodinově, který učinil nebesa i zemi. (Ž 124,8)

 

Náš vztah k Pánu Ježíši se projevuje v našem vztahu k Božímu slovu, protože jedno z Ježíšových jmen je Slovo Boží (viz Zj 19,13). Jak tedy miluješ Boží slovo, tak i miluješ Pána Ježíše. Jak zanedbáváš Boží slovo, tak i zanedbáváš Ježíše, vždyť on je Slovo, které se stalo tělem (viz J 1,14).

 

Náš duchovní život vypadá podle toho, jak pracujeme s Božím slovem. Nestačí si za den přečíst jeden veršíček nebo nějaké přežvýkané výklady. I to může být dobré, ale jako příloha k hlavnímu chodu, kterým je postupné každodenní rozjímání nad Písmem. Proto apoštol Pavel vybízí věřící: Slovo Kristovo ať ve vás bohatě přebývá. (Ko 3,16) To znamená, že v nás Boží slovo může přebývat chudě či vůbec. Lidé, kteří pravidelně nečtou Boží slovo a nerozjímají nad ním, jsou duchovně podvyživení a často neobstojí ve zkouškách. Chtějí si vystačit se svojí silou a modrostí. Moudří lidé však hledají moudrost u Boha a v jeho mocném Slovu.

 

Nezapomeň však, že do hloubky Písma tě plně může uvést sám autor, kterým je Duch svatý. Proto se žalmista modlí: Otevři mi oči, abych viděl divy tvého zákona. (Ž 119,18) Mluv s Duchem svatým, ať ti pomůže porozumět Slovu a uvést ho do tvého života. Jestliže nad Božím slovem rozjímáme s Duchem svatým, pak se něco mění v našich životech. Přichází naděje, víra, povzbuzení, trpělivost, moudrost atd. Pokud jsi za celý týden nebyl ničím z Písma osloven, jsi buď mrtvý, nebo jsi Písmo s Duchem svatým nečetl.

 

Wolfhard Margies povzbuzuje k vytrvalé práci se Slovem: „Stále znovu jsem si u toho uvědomoval, že zacházíme správně s Božím slovem vlastně jen tehdy, pokud se do něj skutečně ponoříme a cestou meditace dobýváme pro sebe jednotlivá Boží zaslíbení. Chceme-li na tomto místě „šetřit“, vystavujeme se nebezpečí, že degradujeme víru na nějakou metodu či techniku. To se nevyplácí. Neexistuje rychlejší cesta k uzdravení nebo jiné pomoci od Boha, než nechat na sebe působit Boží slovo.“ (Víra, která činí zázraky, Logos Praha 1992, s. 41)

 

Chci ti předložit několik otázek, které ukážou, kde se duchovně nacházíš:

 

  • Jsi opravdovým Ježíšovým učedníkem, který zůstává ve Slovu? (J 8,31-32; 1S 15,22 ČEP)
  • Přebývá Boží slovo v tobě bohatě? (Ko 3,16)
  • Jak k Božímu slovu přistupuješ? (1Te 2,13; Joz 1,7-8; Ž 1,1-3; Př 4,20-23; Ř 10,10.17; He 3,1; 4,14; 10,21-23)
  • Jakou duchovní stravu jíš? (J 6,63; Ž 33,6; J 14,25-27)
  • Jaký je ve tvém životě druh půdy pro semeno Božího slova? (L 8,4-15)
  • Kde se nacházíš ve svém růstu? Čím přemáháš nepřítele? (1J 2,12-14; Ef 6,17)
  • Potřebuješ stále mléko nebo již sneseš hutný pokrm? (He 5,11-6,8)

 

Ježíš pověděl svým učedníkům podobenství: Království Nebes je podobné kvasu, který žena vzala a ukryla do tří měřic mouky, až celé to množství prokvasilo. (Mt 13,33; srovnej: L 13,20-21) Tři měřice mouky našich životů i světa, ve kterém žijeme, jež prohnětáváme spolu s tímto kvasem, je v přepočtu téměř 40 litrů. To je pořádná dřina. Něco to stojí, ale božský kvas všechno nakonec prokvasí. Boží moc a život promění tebe i tvé okolí.

 

Trpělivost, povzbuzení a naděje nás nakonec přivedou do hlubokých jednomyslných vztahů spolu navzájem a do společného uctívání (viz Ř 15,5-7). Rozjímání nad Božím slovem je tedy také cestou do hlubokých vztahů v církvi, v manželství i v přátelství. Jsme povzbuzeni k přijímání druhých, protože z Písma jsme povzbuzeni zjevením přijetí a lásky od našeho Boha.

 

Přijmi pro sebe následující požehnání: A nyní vás svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vás zbudovat a dát vám dědictví mezi všemi posvěcenými. (Sk 20,32)

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Vítězný život křesťana, Vyučování se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.