Skrze povzbuzení z Písem máme naději

Skrze povzbuzení z Písem máme naději

Tomáš Korčák

 

Všecko, co bylo kdysi napsáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom skrze trpělivost a povzbuzení z Písem měli naději. Bůh trpělivosti a povzbuzení kéž vám dá být mezi sebou jedné mysli podle Krista Ježíše, abyste jednomyslně jedněmi ústy slavili Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista. Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás. (Ř 15,4-7)

 

Bez naděje není možné žít. Bez naděje jsme suchými kostmi (viz Ez 37,11). Bez naděje jsme plní zklamání, smutku a skepse. Bez naděje chodíme jako živoucí mrtvoly. Kde však naději vzít? A je naděje pouze očekáváním, že se nám naše plány zdaří?

 

Náš Bůh je nazván Bohem trpělivosti a povzbuzení. V našem životě je mnoho situací, kdy nutně potřebujeme přicházet k tomuto Bohu pro trpělivost a povzbuzení. A On, když ho hledáme, se nám dá nalézt! Dokonce je nazván Otcem milosrdenství a Bohem veškerého povzbuzení. Pavel píše: Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého povzbuzení, který nás povzbuzuje v každém našem soužení, abychom i my mohli povzbuzovat ty, kteří jsou v jakémkoli soužení, tím povzbuzením, kterým Bůh povzbuzuje nás. (2K 1,3-4)

 

Tedy tím nejdůležitějším v našem životě je to, abychom nejprve poznávali Boha jako našeho milosrdného Otce. Z toho bude vycházet povzbuzení do jakékoli situace, ve které se nacházíme. Všechno povzbuzení, které potřebuješ, je od Boha, který je tvým nebeským Otcem. Zve tě k sobě, chce mluvit k tvému srdci, chce tě naplňovat svojí přítomností – pokojem, radostí a svojí dávající láskou.

 

Bůh tě povzbuzuje, abys mohl povzbuzovat druhé a lámal tak ochromení skepse, nevěry a zklamání. Jsi povolán k tomu, abys dával, protože ti bylo dáno. Jsi povolán, abys žehnal, protože jsi objektem Boží přízně. Jsi povolán, abys povzbuzoval, protože tě tvůj nebeský Otec povzbuzuje.

 

Všechno – skutečně všechno – co je v Písmu napsáno, je pro naše poučení. Když Písmo čteme, rozjímáme nad ním, modlíme se ho a vztahujeme ho na náš život, přichází do našich životů božská trpělivost a povzbuzení. To pak následně vypůsobí naději, založenou na Bohu, která je skutečným motorem našich životů. Naděje přináší nadšení, jak je i psáno: Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné. (Jb 32,8 KB)

 

Potřebuješ trpělivost? Chceš povzbuzení? Chceš mít ve svém životě naději, která nezklame a která není založena pouze na uskutečnění nebo nabytí nějakých věcí, ale která je založena na samotném Bohu? Pak se zabývej Písmem – slovy svého milujícího Otce. Rozjímej nad slovy mocného Stvořitele nebe i země, pro kterého není nic nemožné. Jeho Slovem bylo stvořeno vše, co jest. Jak je i psáno: Hospodinovým slovem byla učiněna nebesa a dechem jeho úst všechen jejich zástup. (Ž 33,6) Naše pomoc je ve jménu Hospodinově, který učinil nebesa i zemi. (Ž 124,8)

 

Náš vztah k Pánu Ježíši se projevuje v našem vztahu k Božímu slovu, protože jedno z Ježíšových jmen je Slovo Boží (viz Zj 19,13). Jak tedy miluješ Boží slovo, tak i miluješ Pána Ježíše. Jak zanedbáváš Boží slovo, tak i zanedbáváš Ježíše, vždyť on je Slovo, které se stalo tělem (viz J 1,14).

 

Náš duchovní život vypadá podle toho, jak pracujeme s Božím slovem. Nestačí si za den přečíst jeden veršíček nebo nějaké „přežvýkané“ výklady. I to může být dobré, ale jako příloha k hlavnímu chodu, kterým je postupné každodenní rozjímání nad Písmem. Proto apoštol Pavel vybízí věřící: Slovo Kristovo ať ve vás bohatě přebývá. (Ko 3,16) To znamená, že v nás Boží slovo může přebývat chudě či vůbec. Lidé, kteří pravidelně nečtou Boží slovo a nerozjímají nad ním, jsou duchovně podvyživení a často neobstojí ve zkouškách. Chtějí si vystačit se svojí silou a moudrostí. Moudří lidé však hledají moudrost u Boha a v jeho mocném Slovu.

 

Nezapomeň však, že do hloubky Písma tě plně může uvést jen sám autor, kterým je Duch svatý. Proto se žalmista modlí: Otevři mi oči, abych viděl divy tvého zákona. (Ž 119,18) Mluv s Duchem svatým, ať ti pomůže porozumět Slovu a uvést ho do tvého života. Jestliže nad Božím slovem rozjímáme s Duchem svatým, pak se něco mění v našich životech. Přichází naděje, víra, povzbuzení, trpělivost, moudrost atd. Pokud jsi za celý týden nebyl ničím z Písma osloven, jsi buď mrtvý, nebo jsi Písmo s Duchem svatým nečetl.

 

Wolfhard Margies povzbuzuje k vytrvalé práci se Slovem: „Stále znovu jsem si u toho uvědomoval, že zacházíme správně s Božím slovem vlastně jen tehdy, pokud se do něj skutečně ponoříme a cestou meditace dobýváme pro sebe jednotlivá Boží zaslíbení. Chceme-li na tomto místě „šetřit“, vystavujeme se nebezpečí, že degradujeme víru na nějakou metodu či techniku. To se nevyplácí. Neexistuje rychlejší cesta k uzdravení nebo jiné pomoci od Boha, než nechat na sebe působit Boží slovo.“ [1]

 

Předkládám několik otázek, které ti mohou ukázat, kde se duchovně nacházíš:

 

  • Jsi opravdovým Ježíšovým učedníkem, který zůstává ve Slovu? (J 8,31-32; 1S 15,22 ČEP)
  • Přebývá Boží slovo v tobě bohatě? (Ko 3,16)
  • Jak k Božímu slovu přistupuješ? (1Te 2,13; Joz 1,7-8; Ž 1,1-3; Př 4,20-23; Ř 10,10.17; He 3,1; 4,14; 10,21-23)
  • Jakou duchovní stravu jíš? (J 6,63; Ž 33,6; J 14,25-27)
  • Jaký je ve tvém životě druh půdy pro semeno Božího slova? (L 8,4-15)
  • Kde se nacházíš ve svém růstu? Čím přemáháš nepřítele? (1J 2,12-14; Ef 6,17)
  • Potřebuješ stále mléko, nebo již sneseš hutný pokrm? (He 5,11-6,8)

Ježíš pověděl svým učedníkům podobenství: Království Nebes je podobné kvasu, který žena vzala a ukryla do tří měřic mouky, až celé to množství prokvasilo. (Mt 13,33; srovnej: L 13,20-21) Tyto tři měřice mouky, jež prohnětáváme spolu s kvasem Božího království, symbolizují naše životy i svět, ve kterém žijeme. Tři měřice jsou v přepočtu téměř40 litrů. To je pořádná dřina. Něco to stojí, ale božský kvas všechno nakonec prokvasí. Boží moc a život promění tebe i tvé okolí.

 

Trpělivost, povzbuzení a naděje nás nakonec přivedou do hlubokých jednomyslných vztahů spolu navzájem a do společného uctívání (viz Ř 15,5-7). Rozjímání nad Božím slovem je tedy také cestou do hlubokých vztahů v církvi, v manželství i v přátelství. Jsme povzbuzeni k přijímání druhých, protože z Písma jsme povzbuzeni zjevením přijetí a lásky od našeho Boha.

 

Přijmi pro sebe následující požehnání: A nyní vás svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vás zbudovat a dát vám dědictví mezi všemi posvěcenými. (Sk 20,32)

 

[1] Wolfhard Margies: Víra, která činí zázraky, Logos, Praha, 1992, s. 41.

 

Tomáš Korčák, 2015, 2021

Příspěvek byl publikován v rubrice Vítězný život křesťana, Vyučování se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.