Časy osvěžení od Pánovy tváře

ČASY OSVĚŽENÍ OD PÁNOVY TVÁŘE

aneb jaké požehnání uvolňuje pokání a odpuštění

Tomáš Korčák, Campfest 2016, www.juda.cz

 

 

Mnoho lidí hledá požehnání; požehnání je však míjí, neboť podobně jako Ezau nehledají místo k pokání (viz Heb 12,16-17). Lidé hledají životní občerstvení, avšak nenacházejí ho, neboť skrze pokání se neobracejí k Zdroji (viz Sk 3,19-21). Někteří lidé chodí v sebelítosti s mentalitou oběti a živoří, protože pouze skrze pokání můžeme zakoušet opravdový božský život (viz Sk 11,18). Bůh nám chce projevovat svoji dobrotu, a proto nás vede k pokání (viz Ř 2,4). Bůh nám odpouští, proto také i my máme odpouštět těm, kdo se provinili proti nám (viz Mt 6,12). Většina problémů v našich životech pochází z chybějícího pokání či odpuštění. Co to tedy pokání je a čím není?

 

POKÁNÍ

 

PROČ JE POKÁNÍ TAK DŮLEŽITÉ?

  • Pokání je první a nevyhnutelný krok, který nás vede do Božího království. Výzvou k pokání začínala služba a zvěst Jana Křtitele, Ježíše i apoštolů. (Mt 3,2; 4,17; Sk 2,38; 20,21)
  • Bez pokání zahyneš. Zoufale potřebuješ Boha. Pokáním přijímáš od Boha milost, abys nezahynul. (L 13,3.5)
  • Vidíš se vší vážností smrt jako mzdu svého hříchu? Ježíš utrpení smrti podstoupil místo tebe. Kristovo utrpení bylo způsobeno tvými hříchy. (Ř 6,23)
  • Tvoje hříchy jsou v první řadě proti samému Hospodinu. Svým hříchem ho zraňuješ a zarmucuješ. (Ž 51,6; Ef 4,30)
  • Ježíš přišel volat pouze hříšné k pokání. Pyšný sebespravedlivý člověk pokání nepotřebuje. (Mk 2,17; Iz 64,5)
  • Apoštol Pavel se nesrovnával s druhými. Viděl své hříchy. Považuje se za největšího hříšníka ve svém starém životě. Ví toho na sebe nejvíce a vidí závažnost svého hříchu. (1Tm 1,15)
  • Pokání je dar, kterým se otevíráš pro Boží milosrdenství a dobrotu. (Př 28,13; Ř 2,4)
  • Bůh chce, aby všichni dospěli k pokání. (2P 3,9; 1Tm 2,4)
  • Bůh nařizuje (přikazuje) lidem, aby všichni a všude činili pokání. (Sk 17,30)
  • Vyznání hříchů před druhým člověkem vede k uzdravení (Jk 5,16; Ef 5,13-14; J 3,20-21)
  • „Kdysi jsem trávil mnoho času tím, že jsem lidi pastoroval. Přicházeli se všemi svými problémy a po čase jsem dospěl k závěru, že přinejmenším padesát procent jejich problémů bylo následkem jediné věci: nikdy nečinili skutečné pokání! Jsem si jist, že se to týká celé vyznávající církve. Možná se snaží věřit, ale nikdy nečinili skutečné pokání.“ (Derek Prince, KK Praha 1994)

 

CO TO JE POKÁNÍ?

  • Pokání vyjadřuje změnu smýšlení (řecky: „METANOIA“) jako pevné vnitřní rozhodnutí. Dále vyjadřuje obrat (hebrejsky: „Š-V-B“) ve směru životní cesty člověka, který má trvalé důsledky. Je to tedy vnitřní změna smýšlení, která se navenek musí projevit v životě člověka. Je to poznání tvého dosavadního života ve světle Písma a oddělení od minulosti, která byla bez Boha.
  • Duch svatý usvědčuje ze hříchu – předkládá nám před oči náš hřích a hned ukazuje i na východisko v odpuštění skrze Ježíšovu krev. Je to něco zcela jiného než náboženské sebeobviňování, nebo vyznávání neurčité hříšnosti. (J 16,8)
  • Pokání musí být vidět v proměně života. (Mt 3,8; Sk 26,20; Ž 119,59.60)
  • Od doby Kristova ukřižování a zmrtvýchvstání se v Nové smlouvě používá převážně dokonavý výraz slovesa: učiňte pokání – tzn. pokání je něco, co má začátek i konec. Bůh odpovídá na tvé pokání a skrze moc Kristovy krve je ti odpuštěno. Pokání je ukončeno, když přijmeš odpuštění (L 15,10.24).

 

PĚT SOUČÁSTÍ POKÁNÍ:

  • Změna smýšlení – poznání hříchu ve světle Božího slova a Ducha svatého (Ž 119,105; J 16,8)
  • Vyznání hříchu (1J 1,9)
  • Zármutek podle Boha – lítost nad hříchem v pohledu na Kristovo zástupné utrpení (2K 7,10)
  • Přijetí odpuštění – musí následovat ihned po vyznání hříchu (1J 1,9; Heb 10,17)
  • Odvrácení se od hříchu – „hřích je mým úhlavním nepřítelem a já přináším ovoce hodné pokání“ (Ž 139,22; J 8,11)

 

PŘÍBĚH O NÁVRATU SYNA K OTCI v L 15,11-24 nám dokonale popisuje úplné pokání:

  • Přišel sám k sobě (v.17) – poznal v pravdě svůj stav (hřích).
  • Učinil rozhodnutí (v.18).
  • Uskutečnil rozhodnutí (v.20) – vstal a šel k otci. Bez toho by zůstal sedět a plakat (i se správným rozhodnutím) mezi prasaty.
  • Vyznal hřích (v.21) – nesnažil se omluvit své jednání, ale nazval je hříchem.
  • Přijal milost (v.22-24). Bůh ti tvé hříchy odpustil. Rozhodl se je zapomenout (Heb 10,17). K vyznaným hříchům se nevracej ani slovy, ani vzpomínkami (2P 2,22). „A začali se radovat!“
  • Následoval nový život syna v milosti a poslušnosti.

 

TŘI DRUHY POKÁNÍ:

  • Pokání z hříchu (jednotné číslo) životního postoje nevěry v Krista. Je nutné pro spasení. Z hříchu nevěry a nezávislosti na Bohu vycházejí všechny ostatní jednotlivé hříchy. (J 1,29; 16,8-9)
  • Pokání z konkrétních hříchů (množné číslo) starého života. Je potřebné k úplnému osvobození a rozvázání pout. Je předpokladem pro vítězný život nezatížený minulostí. Pracovně to nazýváme generálním úklidem. (Př 5,22; Sk 19,18-20)
  • Pokání z hříchů učiněných v novém životě. (Př 24,16; 1J 1,7.9; 2,1-2)

 

CO POKÁNÍ NENÍ:

  • obecné vyjádření hříšnosti – „Pane, my jsme zhřešili, jsme hrozní hříšníci…“
  • snaha hřích vysvětlit – Snažíš se hřích bagatelizovat, omlouvat nebo vysvětlit okolnosti, které ke hříchu vedly. Je to snaha nejlstivějšího a nejpřevrácenějšího srdce člověka pokání obejít (Jr 17,9; 1J 1,8-10). Také se můžeš snažit hřích pominout bez pokání svým následným hezkým chováním.
  • přenášení zodpovědnosti za svůj hřích na druhé – Hřích si omlouváš špatnými postoji ostatních. Jsi však zodpovědný za to, jak reaguješ na jednání druhých. „Pane, odpusť mi, ale může za to…“
  • přenášení zodpovědnosti za svůj hřích na okolnosti – Hřích si omlouváš nepříznivými okolnostmi. „Pane, odpusť mi, ale okolnosti mne přitlačily…“
  • vyvažování viny – Místo, abys uznal svoji vinu, ukazuješ na (větší) provinění druhých. „Zhřešil jsem, ale on zhřešil (proti mně) první (více).“ „On také zhřešil!“ Pokání znamená uznat: „Jsem vinen!“ a nesrovnávat se povýšeně s druhými (viz L 18,9-14). „Pane, odpusť mi, ale přece jenom nejsem zas takový hříšník jako…“
  • vyznání hříchu s přátelstvím ke hříchu – Hřích musí být tvým nepřítelem. Pokání probíhá především uvnitř tvé osoby. Je to rozhodnutí: zaujímám Boží postoj nenávisti k hříchu a odděluji se od hříchu. „Pane, odpusť mi… (jsem však rád, že jsem to učinil)“
  • lítost pouze nad důsledky hříchu – Nelituješ příčinu, ale důsledek hříchu. Lituješ toho, co hřích natropil, místo toho, že jsi zhřešil. Nevidíš cenu hříchu, kterou za tebe zaplatil Ježíš.

 

CO POKÁNÍ ZPŮSOBUJE:

  • přivádí do osobního vztahu s Bohem – Sk 20,21
  • je to dar k životu a uschopňuje věřit – Sk 11,18; Mk 1,15; Heb 6,1
  • přináší odpuštění hříchů a spasení – L 24,47; Sk 5,31; 2K 7,10
  • uvádí do oddechu před tváří Páně – Sk 3,19-20
  • je to předpoklad pro vodní křest a přijetí Ducha svatého – Sk 2,38
  • otevírá nás pro nebeské království a prožívání Boží dobrotivosti – Mt 3,2; Ř 2,4
  • vede k poznání pravdy, která osvobozuje – 2Tm 2,25-26; J 8,32
  • přináší radost a vzdávání slávy Bohu – L 15,7.24; Zj 16,9

 

 

ODPUŠTĚNÍ

 

BŮH NÁM ODPOUŠTÍ NAŠE VINY

  • Bůh ti odpouští tvé hříchy na základě pokání a víry v Krista – následným krokem pak je křest (L 24,46-47; Sk 2,38; Sk 5,30-31; Sk 10,43; Sk 13,38-39; Sk 26,17-18)
  • Bůh odpouští všechny nepravosti (Iz 55,7; Ž 103,3)
  • Bůh svým odpuštěním vzbuzuje bázeň (Ž 130,3-4)
  • Kdo více miluje? Ten, komu se více odpouští! (L 7,36-50)

 

I MY ODPOUŠTÍME TĚM, KDO SE PROVINILI PROTI NÁM

  • „Otče náš… a odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám.“ (Mt 6,12; L 11,4; L 6,35-38)
  • Kdykoliv stojíte a modlíte se, odpouštějte, máte-li proti někomu něco, aby i váš Otec, který je v nebesích, odpustil vám vaše přestoupení. Jestliže však vy neodpouštíte, ani váš Otec, ten v nebesích neodpustí vaše přestoupení. (Mk 11,25-26; Mt 6,14-15)
  • Kolikrát mám odpustit?

sedmdesátkrát sedmkrát – tj. 490x (Mt 18,21-22) / sedmkrát za den (L 17,1-6)

  • Máme si navzájem odpouštět, jako i Bůh v Kristu odpustil nám. (Ef 4,32; Ko 3,13)
  • Jako děti nebeského Otce máme milovat dokonce i své nepřátele. K tomu vede cesta skrze žehnání (dobrořečení), modlitbu až ke konkrétním dobrým činům vůči nim (L 6,27-28; Mt 5,44-45).

 

JAK DÁVÁME MÍSTO ĎÁBLU?

  • Nenech se skrze neodpuštění oklamat od satana; vždyť jeho úmysly nám nejsou neznámy! (2K 2,6-11)
  • Nedávej místo ďáblu a nezarmucuj Ducha Svatého Božího skrze svoji hořkost, neodpuštění a tělesný hněv! (Ef 4,26-31; Př 26,24-28)
  • Kdo nenávidí, chodí ve tmě a smrti, je ďáblovým dítětem, vrahem a lhářem (1J 2,9-11; 1J 3,10-15; 1J 4,19-21).

 

JAK SE NEODPUŠTĚNÍ PROJEVUJE V NAŠEM CHOVÁNÍ VŮČI DOTYČNÉMU ČLOVĚKU:

  • negativní, ostrá slova (když mluvíš o něm i s ním), neustálá kritika, výčitky, obviňování, nesympatie, odpor, averze, vyhýbání se mu, strach potkat ho, negativní očekávání, nedůvěra, neochota projevovat mu lásku, neschopnost pohledět do očí, zraňující vzpomínky, přecitlivělé reakce…
  • Hořkost nás svazuje s člověkem, kterému jsme neodpustili, a často v nás vypůsobí právě ty vlastnosti, kterými nás daný člověk zranil. Setrváme-li v postoji neochoty k odpuštění, bráníme tak Pánu, aby on odpustil nám a mohl nás uzdravit.
  • V první řadě bychom měli odpustit všechna zranění z minulosti, z doby našeho dětství a mládí. Poté můžeme praktikovat životní styl odpuštění i v přítomnosti. Neodpouštíme pouze obecně, např. svým rodičům, ale měli bychom promodlit každou jednotlivou situaci, kterou nám Pán připomene, a vyznat přitom také svou vlastní vinu a své neodpuštění. Učiňme též rozhodnutí, že budeme odpouštět každému, kdo nás zraní.

 

PODOBENSTVÍ O DVOU DLUŽNÍCÍCH: Mt 18,23-35

  • Pán odpustil svému služebníkovi celý dluh, protože ho poprosil. Bylo mu odpuštěno deset tisíc talentů (asi 30 miliard Kč). On však neodpustil dlužníkovi, který mu dlužil sto denárů (asi 50 tisíc Kč). Talent byl asi 6000 denárů a denár byla obvyklá denní mzda dělníka (dnes přibližně 500,- Kč). Proto se Pán rozzlobil a předal mučitelům.
  • Pokud se nemilosrdně zdráháme ze srdce odpustit poté, co jsme sami od Pána přijali odpuštění, pak nejen ztrácíme přijaté odpuštění, ale tento postoj nás navíc vrhá do vězení, kde budeme trápeni mučiteli (tedy démonickými mocnostmi). Jedinou osobou, která nás z tohoto vězení může dostat, jsme my sami – když odpustíme tam, kde jsme dosud odpustit odmítali.
  • Odpuštění je naprosto konkrétním činem. I slitoval se pán nad tím otrokem, propustil ho a dluh mu odpustil. (Mt 18,27) Řecké slovo „propustit“, kterého je zde použito, znamená uvolnit, rozvázat nebo osvobodit někoho od nějaké věci (viz L 6,37). Druhé slovo „odpustit“ znamená doslova „nechat jít, poslat pryč, propustit, opustit, zanechat“ (viz např. Mt 13,36 Ježíš… opustil zástupy).
  • Odpustit znamená vzdát se práva na pomstu i požadavku na nápravu, propustit dotyčného člověka a jeho vinu (dluh) odstranit, smazat, „poslat pryč“. Když někomu odpouštíme, rozhodujeme se tím, že s ním budeme jednat tak, jako kdyby nám nikdy nic neudělal.

 

JAK JEDNAT S KOŘENY PLODÍCÍMI HOŘKOST A JED (Heb 12,11-17)

  • Ze všeho nejprve musíš vzít zodpovědnost za všechny své hříšné reakce, skrze které jsi tyto kořeny zasadil do svého srdce. Nejsi žádnou obětí, která by nemohla správně reagovat. Nazvi vše pravým jménem. Vyznej Bohu tyto svoje hříšné a hořké reakce a odděl se od nich. (Př 28,13)
  • Odpusť z celého srdce těm, kdo ti ublížili. Bůh nás učinil zranitelnými. Nedopusť, aby tvé srdce zatvrdlo a vytvořilo tuhou skořápku vlastní ochrany. Pod tvrdou maskou je přecitlivělé nitro, které se pak stává časovanou bombou v životě člověka.
  • Vykořeň každou jedovatou a hořkou rostlinu ze svého srdce (L 17,1-6).
  • Hoď do hořké vody dřevo, které představuje dřevo kříže, na němž Ježíš Kristus vzal na sebe všechny hříchy, křivdy a hořkosti a dává nám odpuštění a ochotu odpouštět (Ex 15,22-25).
  • Nech skrze sebe působit Krista (Ga 2,19-21). Kristus v tobě se modlil v extrémní situaci na kříži za své nepřátele: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ (L 23,34)
  • Naplňuj se Božím slovem a Duchem svatým. Boží slovo je tím správným božským semenem, které má v tobě vzejít a přinést hojnou úrodu. Choď v opačném duchu: místo nenávisti v lásce, místo hořkosti v odpuštění, místo zlořečení v dobrořečení, místo pomsty v činění dobrého, místo modlářství v uctívání Ježíše Krista, a místo závisti v dávání.
Příspěvek byl publikován v rubrice Uzdravování a vysvobozování, Vítězný život křesťana, Vyučování se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.