Zvonečky a jablka

Zvonečky a jablka

Václav Lamr

 

Na jeho spodním lemu uděláš granátová jablka z příze modré, purpurové a karmínové, kolem dokola na jeho lemu a mezi nimi budou dokola zlaté zvonečky: zlatý zvoneček a granátové jablko, zlatý zvoneček a granátové jablko budou kolem dokola na lemu pláště. Plášť bude na Áronovi, když bude sloužit, aby byl slyšet jeho zvuk, když bude vcházet do svatyně před Hospodina a když bude vycházet, aby nezemřel. (Ex 28,33-35)

 

Čti: 1. list Korintským 12 – 14 kapitolu

 

Pán Bůh má ve všech věcech pořádek, nádherný soulad vztahů mezi tím, co říká a co činí. Je Bohem lásky i soudu, moci i milosrdenství. Tato Boží vlastnost je zjevena na služební­cích Páně všech dob a není tomu jinak ani dnes.

 

Zkoumáme-li smysl toho, co Mojžíš nechal zřídit na podolku roucha velekněze podle Božího příkazu, spatří­me onu Boží vyváženost mezi tím, co má být slyšet, a tím, co by mělo spíše chutnat a vonět. Jaká je milost v té výpovědi na spodku velekněžského roucha, jak prostě a jednoznačně tu Hospodin vybízí svůj lid k plnění všeho, co má činit dodnes. Vidíme-li ve funkci zvonečků slyšitelný úkol Božích služeb­níků, potom jablka zrnatá (Kral.) nás upozorňují, abychom nezanedbávali jakost našeho charakteru, abychom se v Boží lásce proměnili v lidi sladké, voňavé a k nakousnutí. To vše ve vyvá­ženosti, aby nic netrčelo, či nechybělo na úkor toho druhého.

 

Máme žít ve vítězství nad démony, hříchem a světem duchovní opozice skrze vyhlašování Božího království a prostřednictvím všech darů Ducha svatého. Máme však také vonět na dálku skrze ovoce Ducha svatého a tak přilákat nové lidi ke spasení. Pořádně si přečtěme text 2. listu Korintským 2,14-15: Díky Bohu, který nás stále vede v triumfálním průvodu v Kristu a zjevuje skrze nás na každém místě vůni své známosti. Neboť jsme Kristovou libou vůní Bohu…

 

Vítězství a vůně! Opět zvoneček vedla jablka. Jaká však bývá praxe? Často jsem slyšel prohlášení, že láska je důležitější než dary. Takto si počínají mnozí a nakládají s láskou Boží jako s koulí kuželníku. Vezmou, namíří proti devíti kuželkám darů Ducha a bác! Se zvoláním: Ale důležitější je láska, pova­lí všech devět darů Ducha, které jsou vyjmenovány ve 12. kapitole listu Ko­rintským. Takové bourání je slyšet v církvi. Jiní si to nedají líbit a nebezpeč­nou kouli důrazu na ovoce Ducha raději přivážou tkanicí nějakého učení k břevnu – aby ta koule někomu nenak­lepla koleno či hlavu – a devět darů zabetonují k podložce „nekompromis­ním“ vyznáním víry.

 

Tak bylo a je v církvi vidět „přívržence lásky“, kteří nelaskavě odsuzují „přívržence darů a Boží moci“. Měli by rozpoznat, že v Novém Zákoně si Duch svatý zopako­val na malém úseku biblického textu střídání zvonečků a jablek, a to dost nápadně. Dvanáctá a čtrnáctá kapitola první epištoly Korintským je zavěšením zvonečků: uprostřed mezi nimi voní jablíčko lásky – třináctá kapitola. A to je jen podolek našeho roucha králov­ských kněží, pouhý základ, ne vrchol naší služby. Pokud se v církvi obíráme takovými věcmi, jsme dosud jako malé děti, které se přou, co je důležitější.

 

Uvedu ještě jiné přirovnání. Dary nápadně připomínají naše zubaté čelis­ti: uprostřed je jazyk lásky. Obé fun­guje bez upřednostňování. Je však bláz­nivé jazyk kousat nebo ho vystrkovat z bezzubých úst. Kdo může pochopit, co tím myslím, pochop a odpust“ mi. Stej­ně komické je cenit zuby – dary – na odiv druhým. Co když ti jeden zub chybí?

 

Církev je často přirovnána k lodi. Láska a ovoce Ducha jsou stěžně s plachtami. Vítr Božího milosrdenství žene loď kupředu. Ale co je platný pohyb kupředu, když chybí kormidlo, navigační zařízení, kotva, mapy a dale­kohled? Ano – to jsou dary Ducha, kterými se loď řídí, provádí se manév­rování a korekce, jsou získávány infor­mace o tom, co je pod lodí a v dálce. Bez toho loď zbloudí, mine se cíle, najede na mělčinu nebo ztroskotá o skálu. Neviděl jsi dostatek takových ztroskotání? Ovšem, bez plachet lásky i s nejlepšími přístroji zůstane loď na místě. A to nemluvím o posádce – jsou to úřady Ducha svatého – bez níž to i ono není lodi nic platné.

 

Meditujte, moji bratři, nad těmito příměry a rozhodujte se, dokud je čas. Jsou v našem sboru slyšet zvonky darů Ducha svatého? Je slyšet do šířky ko­lem nás chvála našeho Pána a ohlašo­vání evangelia? Setkávají se lidé v na­šich vztazích s jablíčky ovoce Ducha svatého? Je tu vůně lásky, pro kterou se lidé frustrovaní současnou atmosfé­rou světa rozhodnou s námi žít v Bo­žím království? Nebo dosud hrajeme ony kuželky nemoudrého zdůrazňování toho či onoho? Je tvé město provoněno evangeliem království? Radují se obyva­telé tvé obce, že Ježíš uzdravuje ne­mocné duše a těla, že odstraňuje vnitř­ní zranění a rozvazuje staré svázanosti? Je provoněna tvá vesnice, čtvrť, kolej, domácnost libou vůní Boží lásky? Po­hleďte, bratři a sestry, na podolek svého roucha a doplňte to, co má být doplněno. Amen

 

(Život víry 3/1991)

Příspěvek byl publikován v rubrice Vítězný život křesťana se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.