Humanismus ve výchově

Humanismus ve výchově

Alena Mrázková

 

Děti se potřebují cítit milované, přijaté za všech okolností. Potřebují pozornost, péči o své tělesné potřeby, rozhovor i tělesný kontakt. Boží láska má proudit skrze nás na naše děti i na naše okolí. Děti potřebují dobré podněty; měly by být i mezi dětmi, aby se učily žít ve vztazích. Zde se víc soustředím na výchovu, ale připomínám, že tyto věci jsou také velmi důležité.

 

Hříšnost dítěte

 

Dítě je jako stromek, který potřebuje stříhat, aby se dobře rozvinul a nesl ovoce. Každé dítě je hříšné a potřebuje Krista. My rodiče jsme zodpovědní za výchovu podle Písma. Smyslem káznění není jen dobré chování dětí, ale ukázat dětem, že potřebují Krista. Pokud děti zhřeší, je na místě říci, že potřebují Spasitele, aby si uvědomily, že mají hřích a potřebují ho odpustit. Ale i když se děti obrátí k Ježíši, je důležité je udržovat v dobrém a citlivém svědomí a vést je, aby poprosily za odpuštění Boha, rodiče i sourozence. Potřebujeme děti trénovat v kázni, aby vedly moudrý život. Také učíme děti žít podle Písma, aby měly charakter, jaký chce Bůh. Při výchově nejde jen o náš dobrý pocit z dětí, které nám dělají čest, ale o vedení dětí k Bohu.

 

Věřím, že Bůh stojí za autoritou. Je jedno, jestli jsi otec či matka, vedoucí v práci nebo církvi. Podívejte se na příběh Mojžíše, když například Miriam s Áronem zpochybňovala Mojžíšovu autoritu a říkala: „Což i skrze nás nemluví Bůh?“ Jak se Mojžíše Bůh zastal! Miriam byla pak malomocná a na přímluvu Mojžíše byla uzdravena. Věřím, že podobný princip je ve vztahu matka a dítě. Kdo se staví proti autoritě, staví se proti Bohu a to je velmi nebezpečné. Vzpoura je jako čarodějnictví. Proto kázníme děti nejen proto, že se to prostě má, ale proto, že k tomu nás vede Bůh. Chceme, aby naše děti byly požehnané a v bezpečí. Aby na jejich životě byla Boží moudrost. A počátek moudrosti je bázeň před Hospodinem, tedy i úcta k rodičům.

 

 Co nám může bránit ve výchově podle Písma:

 

Strach z dětí – občas se setkávám s tím, že rodiče mají strach své děti káznit. Mají strach říci svému dítěti: „Ne!“ Je však potřeba si uvědomit, že pokud nedokážeme s rozhodností říci „Ne!“ a uplatnit autoritu ve své rodině, dokud jsou děti malé, pravděpodobně s dospívajícími dětmi budeme mít ještě větší potíže. Co stojí za strachem z dětí? Humanistické hodnoty tohoto světa, strach z člověka a chybějící Boží bázeň. Jsme autoritou v rodině a máme vést své děti podle Písma a bude za námi stát celé nebe. To je Boží řád, kterému nebeský Otec rád žehná. Nebojme se konfliktů. Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, trestá ho včas. (Př 13,24) Trestej svého syna, připraví ti odpočinek, zpříjemní ti život. (Př 29,17) V některých rodinách to vypadá podle slova: Můj lid – pacholata jsou jeho poháněči a vládnou mu ženy. (Iz 3,11.12) Humanismus je zaměřenost na člověka, v našem případě zaměřenost na dítě. Dítě je středem všeho. Dítě řídí všechno, okolo dětí se vše točí. Svět říká: „Člověk je měřítkem všech hodnot.“ Písmo však říká: Všechno je stvořeno skrze Krista a pro Krista. (Ko 1,16) Proto se nenechejme manipulovat dětmi.

 

Pocit viny – i pocity viny mohou bránit v uplatňování autority. Mnoho vnitřních výčitek nás totiž oslabí a sváže naše ruce k vykonání autority.

 

Nedostatek Boží bázně – pokud chceme žít podle Písma, řídíme se Biblí víc než názory „zkušených odborníků“ či našich dobrých kamarádů. Pokud nemáme Boží bázeň, máme větší respekt před přáním dětí než před tím, co říká Bible.

 

Pevnosti v mysli – žijeme v době, kdy mnoho nenormálních věcí je normálních. Poslušné děti jsou někdy v očích světa uťáplé, o vzpurných se prohlásí, že se dovedou v životě prosadit. Pevnost v mysli může být i to, že se zařekneme: „Nikdy tuto oblast ve výchově nezvládnu. Nejde to. Tak silnou osobnost nezvládnu.“

 

Odpor ke konfliktům – konflikty jsou nepříjemné, i s dětmi. V dnešní době je v některých směrech výchovy moderní nezabývat se chováním dětí, které není agresivní vůči jiným dětem či věcem. Neosloví se tedy u nich jejich neposlušnost. Můžeme si říct: „Nechám to být. Nebudu si ho všímat. On toho nechá sám.“ Víme, jak je to třeba s plevelem. Řekneme si: nechám ho být, on sám zmizí? Ne, naroste ještě větší. Čím větší plevel, tím hůře se s ním jedná a tak je to i ve výchově.

 

Čiňme pokání před dětmi

 

Umějme se dětem omluvit, pokud jsme s nimi nespravedlivě jednali. Omlouvejme se před nimi, pokud jsme se např. nesprávně chovali k manželovi (či manželce). Ať děti vidí, že i rodiče dělají chyby a i rodiče potřebují Krista. Není dobře, když se rodiče chovají, jako by byli dokonalí.

 

Pozor na pokrytectví

 

Nechtějme po dětech, aby dělaly věci, které sami neděláme. Např. chceme po dětech, aby jedly nějaká jídla, která sami nejíme. Snažme se dělat to, co po dětech chceme. Děti jsou citlivé na pokrytectví rodičů a časem ho prohlédnou.

 

Veďme děti do Boží přítomnosti

 

Uvědomuji si, že můžeme děti mnohému naučit, vychovat je a vycvičit. Potřebují se však sami přesvědčit, že Bůh je živý a skutečný. Ve škole se mohou cítit sami se svou vírou. Potřebují vidět Boha v akci. Proto je dobré brát děti na akce, kde je Boží přítomnost a další děti, které jsou na stejné lodi. Chození na nedělní bohoslužby by mělo být samozřejmostí. Pouštějme dětem chvály z míst, kde je probuzení, protože ve chvalách je Boží přítomnost. Pokud je to možné, veďme je k hudbě nebo k jinému vyjádření, kde by mohly jednou sloužit Bohu.

 

Výchova podle Písma zjevuje charakter našeho nebeského Otce – jeho milost i pravdu. Ať vám Bůh dává svoji moudrost, odvahu a především skutečnou lásku (ne humanistický paskvil) pro výchovu vašich dětí.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Výchova dětí, manželství a rodina, Vyučování se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.