Tvoje chvála je setbou, která vzejde

Tvoje chvála je setbou, která vzejde

Tomáš Korčák

 

Bůh nás vyvádí ze soběstřednosti do našeho poslání. Pomazává nás svým Duchem, abychom své poslání mohli naplnit. Jsou to jeho schopnosti, nápady, moudrost, zjevení, síla, odvaha atd., kterými nás vyzbrojuje. Pokud nepřijmeme toto poslání ke službě druhým, něco podstatného bude v našich životech stále uzavřeno. Ohromný potenciál ukrytý v nás je totiž uvolňován skrze dávání. Skryté poklady jsou připraveny k objevení pro ty, kteří chtějí být požehnáním pro své okolí.

 

Duch Panovníka Hospodina je na mně, protože mne Hospodin pomazal. Poslal mne přinášet radostnou novinu pokorným, ovázat rány zlomeným v srdci, vyhlásit zajatcům propuštění a vězňům otevření žaláře; vyhlásit rok Hospodinovy přízně a den pomsty našeho Boha; potěšit všechny truchlící; zajistit pro truchlící na Sijónu, aby jim byla dána čelenka místo popela, olej veselí místo truchlení, závoj chvály místo ducha malomyslnosti. Budou nazváni: Duby spravedlnosti, setba Hospodinova, aby byl oslaven. (Iz 61,1-3)

 

Bůh nás potěšuje, uzdravuje a vyvádí z různých spoutaností, abychom to mohli dávat dál. Když to děláme, vstupujeme do stále větší svobody. Bůh nám dává skrze Kristův kříž svoji záměnu: místo zahanbení okrasu, místo truchlení radost a místo malomyslnosti závoj chvály. Ve víře máme tuto záměnu přijmout a chodit v ní.

 

Zastavme se u ducha malomyslnosti a závoje chvály. Jsou to protiklady, které se navzájem vylučují. Když jsi vděčný a chválíš Boha, duch malomyslnosti nemůže ve tvém životě působit – nesnese chválu a vděčnost. Tento oděv chvály postupně zahaluje celou tvoji osobnost. Chvála a vděčnost osvobozuje tvoje myšlení, pocity, vůli, vzpomínky, představy i výhledy. Začíná to v malém, často bez jakýchkoli libých pocitů, děkuješ za drobné věci okolo sebe, ve svém životě i v životech svých bližních. Nakonec děkuješ i za zkoušky, kterými procházíš, i za své nepřátele, protože víš, že ti vše napomáhá k dobrému.

 

Ježíš řekl velmi důležité prohlášení o době, ve které se nacházíme: Ale přichází hodina, a již je zde, kdy praví ctitelé se budou klanět Otci v duchu a pravdě; vždyť sám Otec hledá takové ctitele. Bůh je duch, a ti, kteří se mu klanějí, musí se mu klanět v duchu a pravdě. (J 4,23-24)

 

Když uctíváme Boha v duchu a v pravdě, vidíme ho takového jaký je – plného milosti, naděje, svatosti, odpuštění… Vidíme ho jako milujícího nebeského Otce i Pána, který má svoje dobré úmysly s námi i se světem okolo nás. Vidíme v pravdě velikého Boha, který stačí na každý problém. Vidíme také v pravdě hory překážek a obry protivníků jako něco, co je Bůh schopen a ochoten překonat a vyřešit v náš prospěch.

 

Z uctívání v duchu a v pravdě pak můžeme směle vykročit vstříc všem překážkám. Očima svého ducha vidíme mocného a velikého Boha a jdeme s mocným a velikým Bohem po jeho cestě! Jinými slovy, když při uctívání (nebo po uctívání) nevidíme velikého Boha, který v nás vzbuzuje očekávání svého jednání, neuctívali jsme Boha v duchu a v pravdě. Když stále místo velikého Boha vidíme veliké hory a obry, ještě nestojíme v pravdě.

 

Potřebujeme se stát vděčnými lidmi chval a uctívání. Pak v pravdě uvidíme převahu Boží moci (viz Ef 1,19; 6,10). Lež nepřemožitelnosti obrů a nepřekonatelnosti překážek je odhalena a přemožena. Někdy je potřeba se prochválit ze „lží nevěry a strachu“ do „pravdy důvěry“. Životní styl děkování a chvály je chozením v pravdě o nebeském Otci, kterému na nás záleží (viz 1Pt 5,7; Fp 4,6).

 

Pojďme se vrátit k Izajášovu proroctví, a podívejme se na různé překlady. Bůh nám dává oděv chvály místo:

 

ČSP:    ducha malomyslnosti

ČEP:    ducha beznaděje

KB:      ducha sevřeného

JB:       sklíčeného ducha

B21:     skleslosti

PSP:    ochabujícího [doutnajícího, hasnoucího, slábnoucího, malátného, umdlévajícího] ducha

 

Děkování, chvála a uctívání překonává ducha, který hasne, slábne a umdlévá, protože vidí jako nemožné překonat překážky na své cestě. Nemá naději do budoucnosti. Ochabuje, protože vše vidí černě. Je sevřený a sklíčený starostmi, protože vše musí řešit sám a nemá na to sílu a neví jak. Obléknout oděv chval a chodit v něm znamená přemoci tohoto ducha a k němu patřící postoje.

 

Chodit oblečeni v oděvu chval znamená chodit v životním stylu vděčnosti, chvály a uctívání. Děkujeme za to, co nám Bůh dává a co činí. Chválíme ho pro to, kým je – pro jeho charakter. Uctívání je klanění se v jeho přítomnosti, kdy v duchu zakoušíme jeho velikost, svatost, bázeň a lásku. Odpočíváme v jeho náruči a nasloucháme jeho hlasu…

 

Pojďme se podívat, co život dávání, služby a chvály vypůsobí. Izajáš o takových lidech dále píše: Oni vybudují odvěké trosky, dají povstat místům od počátku opuštěným, obnoví zpustlá města, opuštěná z generace na generaci. Cizinci povstanou a budou pást vaše stáda a synové cizozemce budou vašimi oráči a vašimi vinaři. A vás budou nazývat Hospodinovými kněžími, budou vám říkat služebníci našeho Boha. Budete užívat majetek národů a jejich slávou se budete chlubit. Místo své dvojnásobné hanby, a protože volali: Potupa je jejich podíl!, obdrží ve své zemi dvojnásobný podíl a bude jim patřit věčná radost. Neboť já, Hospodin, miluji právo a nenávidím podlou loupež. Dám jim věrně jejich odměnu a uzavřu s nimi věčnou smlouvu. Jejich potomstvo bude známé mezi národy a jejich potomci uprostřed lidí. Všichni, kdo je uvidí, uznají, že oni jsou potomstvem, které požehnal Hospodin. (Iz 61,4-9)

 

U lidí vděčnosti, chvály a služby poroste pozitivní vliv na jejich okolí. Obnoví, co bylo poničeno, a zbudují, co bylo již od počátku v Božím úradku připraveno. Budou věrnými správci svěřeného bohatství a budou používat božské zdroje pro službu v Božím království. I jejich potomci budou pokračovat dále v šíření Božího království. Boží požehnání na nich bude vidět!

 

Izajáš se dále velice raduje z této prorocké vize a zmiňuje další duchovní oděvy, které mu Bůh dal a které na sebe oblékl: Velice se budu veselit v Hospodinu, má duše bude jásat v mém Bohu, protože mne oděl rouchem záchrany, zahalil mne pláštěm spravedlnosti. Jsem jako ženich, který má kněžský turban, jako nevěsta, která se zdobí svými předměty. Neboť jako země nechává vzejít svůj výhonek a jako zahrada dává vyrůst své setbě, tak Panovník Hospodin dá vyrůst spravedlnosti a chvále přede všemi národy. (Iz 61,10-11)

 

Roucho záchrany a plášť spravedlnosti jsou součástí oděvu chval. Jsme vytrženi z věčného zahynutí, jsme zachráněni a máme věčný život v Boží přítomnosti. Jsme učiněni spravedlivými zadarmo, z milosti. Bůh se na nás již nehněvá. Bylo učiněno zadost požadavkům zákona skrze Ježíšův život a jeho smrt. Ježíšova spravedlnost je naší spravedlností, protože jsme v něm. Líbíme se Bohu. Skončil již prokletý koloběh viny a nedostatečnosti. Jsme doplněni v Kristu, závislí na něm tak, že bez něj nemůžeme nic. Je v tom ohromná svoboda. Jsme přijati za syny a dcery Boží a vysláni k úkolům, které jsou v Božím srdci. Darovaná spravedlnost se projevuje ve vykonávané spravedlnosti. Jsme oblečeni v zářivě čistý plášť, kterým jsou spravedlivé činy svatých (Zj 19,8). Chozením v tomto oblečení se připravujeme na vesmírnou svatbu s Božím Beránkem.

 

Na závěr tento Izajášův text zmiňuje důležitou pravdu. Bohem darovaná spravedlnost a chvála je setbou, která jistě vzejde a bude mít vliv na všechny národy (tedy i na Českou republiku!). Když chodíš v Pánově přízni a děkuješ a chválíš svého Boha, zaséváš Boží království do svého života a okolí. Je to jako postupující paprsek uprostřed temnoty. Vůbec se zde neřeší, jaké máš pocity při chvále. Nechválíš Boha kvůli sobě, ale pro něho samého. Skrze toto zaměření na mocného milujícího nebeského Otce přichází světlo. Rozednívá se a sevřený, malomyslný a umdlévající duch odchází. Zaséváš božské semeno, které dříve nebo později přinese krásné ovoce. Tohoto ovoce se najíš jak ty sám, tak i tvoje okolí.

 

Chvála je setba. Co zaséváš? Reptání, kritizování, stěžování si, kňučení, skuhrání a sebelitování je také setbou, ale ovoce je velmi temné. Uvádí do beznadějného, ochabujícího a malomyslného ducha. My jsme však lidé vděčnosti, chvály a naděje, kteří mají rostoucí vliv na své okolí a přinášejí Boží království v moci Ducha svatého. Zasévají chválu a budou sklízet vynikající a chutnou úrodu! Skrze zasévání spravedlnosti a chvály se sami stávají setbou Hospodinovou, aby byl oslaven (Iz 61,3).

 

Toto je úryvek z knížky Uzdravující vděčnost. Více o knize zde…

Příspěvek byl publikován v rubrice Chvála, modlitby a duchovní boj, Vítězný život křesťana, Vyučování se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.