Modlitba průlomu

Modlitba průlomu

Angela Bolerová

 

Prorocké přímluvy jsou obsáhlé téma. V tomto vyučování se budeme věnovat jejich malé části – průlomu. Prorocké přímluvy vedou k průlomům. Na nás je, abychom průlom vybojovali. Jedná se o průlom v jakékoli oblasti, kterou nám Pán ukáže, abychom se za ni modlili. Proročtí lidé jsou koncentrováni na to, že chtějí vidět průlom. Průlom znamená, že nebesa jsou otevřena a Království Boží může sestoupit. Ježíš Kristus nám řekl, že se máme takto modlit: Otče náš, který jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi. (Mt 6,10) To znamená, že nebesa jsou otevřena a Království se může projevit na zemi.

 

Pro to, aby nebe mohlo sestoupit na zem, je nezbytné, abychom se my napojili na nebe. Náš duch se musí napojit na nebe, aby nebe mohlo sestoupit na zem. Jinými slovy: Prorocké přímluvy vlastně znamenají, že my – náš duch, se dotýkáme Boha. Nedotýkáme se ho naší myslí, ale vztahujeme se k němu naším duchovním člověkem. Pán v posledních letech církvi s důrazem ukazuje, že náš duch není v hlavě. Ježíš řekl: Kdo věří ve mne, jak praví Písmo, řeky živé vody poplynou z jeho nitra! (J 7,38) Nitro je to, čemu se doslovně říká břicho a vnitřnosti. Takže to jde z hloubky, zevnitř z nás. David o tom mluví v Žalmu 42,8, že hlubina volá k hlubině. Je to hloubka naší bytosti, která se vztahuje k hloubce Božího srdce. A když se toto děje, potom se může uskutečnit průlom. Náš duchovní člověk se dotkl Božího Ducha, Boží nejvnitřnější bytosti. Potom se uvolní nebe na zem. Takto pracujeme v prorockých přímluvách k průlomu.

 

Předložím vám některé principy z Písma, které souvisí s průlomem. Ale není to metoda. Napojíme se na Boha, což znamená, že s ním máme vztah a dotýkáme se ho. Stejně, jako když Ježíš byl tady na zemi, a lidé se dotkli lemu jeho roucha, vyšla z něj síla. Dotýkat se lemu Ježíšova roucha je prorockou přímluvou. Mnoho lidí se otíralo o Ježíše, ale síla z něj nevyšla. Ale když se jej žena s krvácením dotkla s vírou, vyšla z něj moc a síla, a ona byla úplně uzdravena. Víme-li, že jsme se dotkli samého Boha, víme, že už jsme se k němu prolomili. Potom víra a jistota přicházejí do našeho srdce a my víme, že nezáleží na tom, jaké jsou okolnosti, které vidíme kolem sebe. Bůh prolomí a dá nám odpověď.

 

My se tedy prolomíme k Bohu, a potom se on prolamuje k nám na zem. Někdy je to násilná modlitba. Je tím myšleno to, že násilníci uchvacují Království Boží silou – tlačí se kupředu, dovnitř. Potřebujeme se tlačit, protože nepřítel se nám snaží vzdorovat. Snaží se udržet zavřená nebesa. Tlačí nás ze všech stran. Na tom ale nezáleží, protože my se vztahujeme k Pánu v duchu. Když to děláme, Bůh prolamuje a my vidíme, jak je nepřítel zatlačen nazpět. Jaké jsou tedy principy průlomu v Písmu?

 

1.      Pomazání průlomu

 

První věc, kterou najdeme, je pomazání pro průlom. Bůh neočekává, že tyto věci budeme dělat sami. Není to mocí, ani silou, ale jeho Duchem (viz Za 4,6). Ve Starém zákoně se používá fráze: „Mocný duch na někoho sestoupil.“ Duch svatý se prolomí na někoho, aby tento člověk mohl být použit k průlomům. Tato fráze je v Písmu použita u třech lidí. Stojí tam, že mocný duch sestoupil mocně na Samsona, také na Saula a na Davida. Je zajímavé, že tito tři vůdcové měli jednat s Pelištejci. Ale byl to David, kdo si skutečně Pelištejce podmanil.

 

2.      Charakter průlomu

 

To nás vede k druhému bodu: Aby mohlo dojít k průlomu, Pán v nás buduje charakter, bez kterého nedosáhneme kompletního průlomu. Všichni tito tři: Samson, Saul a David měli pomazání k průlomu, ale pouze David získal plné vítězství. Bylo to proto, že dovolil, aby Pán pracoval na jeho charakteru a v jeho životě. David měl správné srdce a správné motivy, aby dostal průlom. Ve 2. Paralipomenon 24,20 je psáno, že kmen Juda nemohl prospívat, protože opustil Pána. Dostali se k uctívání model. Slovo „prosperovat“ v hebrejštině částečně znamená „průlom“. Juda nemohl mít průlom do místa úspěchu a prosperity, protože opustil Pána. Ve 2. Paralipomenon 26,5 se uvádí, že dokud král Uzijáš hledal Boha, Pán působil, že prosperoval a byl úspěšný. Dokud byl věrný Bohu, měl průlom. Průlom tudíž není automatický, i když je k němu pomazání. Od nás je požadován správný postoj srdce, tj. aby Pán byl v našem životě na prvním místě a abychom mu byli věrní a drželi se ho.

 

3.      Modlitba průlomu

 

Další bod je druh modlitby, která přináší průlom. V Žalmu 118,25 je psáno: Ach, prosím, Hospodine, pomoz! Ach, prosím, Hospodine, dopřej úspěch! Je to volání k Bohu, jsme tak zoufalí, že říkáme: „Pane, zasáhni nyní, jsme v krizi!“ Také to můžeme vyjádřit takto: „Pane, tak velmi nás miluješ! Prosím tě pomoz nám! Ve tvé lásce, ve tvém slitování, prosím, pomoz nám! Kvůli tvé lásce a věrnosti, prosím, jednej!“

 

Tak se modlili i přímluvci ve Starém zákoně. Například Daniel se modlil za Izrael a za Jeruzalém, aby byl obnoven poté, co byl zabrán nepřáteli: „Pane, udělej něco TEĎ!“ Nehemjáš také používá tuto frázi. Mojžíš se modlí tento druh modlitby, když se přimlouvá za Izrael, který byl ve velice vážné situaci. Tito přímluvci volají a vyznávají hříchy národa, prosí za odpuštění a volají o Boží slitování. Je to zoufalé volání. Tento druh modlitby se modleme, když potřebujeme průlom.

 

Pán nás přivádí do místa zoufalství, abychom volali ze svého nejhlubšího nitra. Není to jen odříkání modlitby: „Pane, udělej, prosím, něco…“ Naléhavě žádáme: „Pane, jsme zoufalí, prosím přijď a udělej něco teď!“ Je to zoufalé volání, které vychází zevnitř – z nitra a nevypadává jen tak z úst. Je to jako by se ruka našeho ducha vztahovala nahoru, aby se dotkla Boha. To je modlitba průlomu. Není to tichá modlitba. Proč není tichá? Protože je mnoho věcí, které na nás nepřítel klade například skrze různé strachy a obavy – jakoby zašpuntoval našeho ducha. Takže Pán musí vytvořit tlak v našem duchu skrze zoufalství, abychom začali opravdu volat a uvolnili tlak, který je v našem duchu. Musíme tlakem vytlačit špunt, aby se náš duch dotkl Boha a abychom odstranili všechny strachy, obavy a starosti. To je modlitba průlomu!

 

4.      Slovo průlomu

 

Čtvrtý bod je slovo, které vyprodukuje průlom. Ve 20. kapitole 2. Paralipomenon je popsáno, jak proti Judejcům povstali nepřátelé a všechen lid, včetně žen a dětí, se shromáždil a hledal pomoc u Hospodina. Na Jachazílovi spočinul Hospodinův Duch a on lidu řekl: Pozorně naslouchejte, všichni Judejci, obyvatelé Jeruzaléma a králi Jóšafate. Toto vám praví Hospodin: Nebojte se a neděste se tohoto velkého davu, protože boj není váš, ale Boží. Zítra sestupte proti nim… (15-16) Lid uvěřil, klaněl se Hospodinu a chválil ho. Časně ráno vstali a vytáhli k tekójské pustině. Když vycházeli, Jóšafat zůstal stát a řekl: Slyšte mě, Judejci a obyvatelé Jeruzaléma! Věřte Hospodinu, svému Bohu, a obstojíte! Věřte jeho prorokům a uspějete [tj. budete mít průlom]. (20)

 

Když se těchto prorockých slov chytili, způsobilo to průlom. A to je přesně to, co apoštol Pavel říká v Novém zákoně Timoteovi: Toto nařízení svěřuji tobě, můj synu Timoteji, na základě předešlých proroctví o tobě, abys s jejich posilou bojoval dobrý boj. (1Tm 1,18) Jinými slovy: „Používej proroctví, která ti byla dána k válce proti nepříteli.“ Prorocká slova nám Bůh dává, abychom je používali jako zbraně, kterými vybojujeme průlom. To je to, co Judejci ve výše uvedené bitvě udělali. Šli a zpívali a Pán jim dal vítězství. Průlom se stal díky prorockému slovu, kterému uvěřili a jednali podle něj.

 

Jsou prorocká slova, která Pán říká přímo nám osobně, a jsou také taková slova, která říká skrze svoje proroky. Nejsou to jenom hezká slovíčka, jsou to slova, která musíme uchopit v prorocké přímluvné modlitbě. Musíme s nimi bojovat tak, že s nimi pracujeme, že je proklamujeme a vyznáváme: „Bůh řekl…“

 

V Izajáši 55,10-11 Bůh říká: Tak jako déšť či sníh padá z nebe a nevrací se tam zpět, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou – dává zrno tomu, kdo rozsévá, a chléb tomu, kdo jí – tak bude mé slovo, které vyjde z mých úst: Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná to, co si přeji, a zdárně dokáže to, k čemu ho pošlu. Boží slovo se k němu nevrátí nazpět, aniž by uskutečnilo, k čemu je poslal. Zdárně to vykoná! Toto slovo mluví také o průlomu. Slovo se k Bohu nevrátí, aniž by způsobilo průlom a uskutečnilo to, kvůli čemu ho on vyslal. Nejenom, že Bůh dává prorocké slovo, ale když se za něco modlíme, potřebujeme na něj očekávat. Potřebujeme rozjímat nad Písmem, protože Pán nám chce dávat slova průlomu.

 

Nemodlíme se jenom z mysli – tj. co my si myslíme, že Bůh chce v dané situaci udělat, ale Bohem nám dané prorocké slovo, prorocké zjevení a též verše z Bible. Když pak s nimi bojujeme, on dává průlom. U Jozua 1,8 to nacházíme: Kniha tohoto zákona ať se nevzdálí od tvých úst. Budeš nad ním rozjímat ve dne i v noci, abys zachovával a konal všechno, co je v něm zapsáno, protože tehdy dosáhneš na své cestě úspěchu a tehdy budeš rozumně jednat. Jinými slovy: Budeš mít průlom – úspěch.

 

„Rozumně jednat“ znamená, že Pán nám dá slovo, my nad ním rozjímáme a tím se pro nás stane slovem průlomu. Takže když jsme v situaci, kdy potřebujeme průlom a otevřená nebesa, začneme přebývat a zůstávat v Písmu. Pak nám Pán dá klíčové slovo, které odemyká situace a je jako meč, který otevírá nebesa. My s tím slovem dále pracujeme a používáme jej znovu a znovu. Síla těch slov se „nevzdálí“ (nepůjde pryč) od tvých úst. Jozue měl se svým lidem vstoupit do zaslíbené země. Potřeboval slovo průlomu, aby mohl vejít na nové území a zabrat dědictví.

 

Tedy je potřeba pomazání k průlomu, charakter průlomu, modlitba průlomu, slovo průlomu a dále:

 

5.      Chvála průlomu

 

V Žalmu 118,1-5 žalmista říká: Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, vždyť jeho milosrdenství je věčné! (…) Ať řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: Jeho milosrdenství je věčné! V tísni jsem volal Hospodina. Hospodin mi odpověděl a uvedl mě na prostranno. Zde se mluví o Boží dobrotě, o jeho slitování a milosti. To je další klíč k průlomu: porozumět Božímu charakteru a jeho vztahu k nám. Jsme-li s Bohem ve vztahu smlouvy skrze Ježíše Krista, je na naší straně. Bůh je dobrý a věrný, vždy na nás vylévá svoji milost. Když si držíme v našem srdci vědomí, že Bůh je vždy dobrý, a že všechny věci napomáhají k dobrému těm, kteří ho milují a jsou povoláni k jeho záměrům, dá nám to správnou pozici, aby průlom mohl nastat.

 

Nepřítel ví, že kdybychom měli své srdce zaměřené na Boha a uznávali jeho dobrotu, pak nic nemůže zabránit průlomu. Proto v těžkých situacích, kdy jsou věci těžké, tvrdé, nemožné, nepřítel přichází a říká nám: „Bůh není dobrý, podívej se, jak tě tady v tom nechal, podívej se, jak je to hrozné. Bůh není dobrý, nemůžeš mu věřit…“ Vede nás k tomu, abychom si vytvářeli negativní myšlenky a stávali se nevěřícími. Nevěříme už pak v Boží dobrotu a začneme být odděleni od Pána skrze všechny negativní myšlenky, kterým jsme dovolili, aby přišly mezi nás a Pána. Taková je strategie nepřítele.

 

V Bibli najdete mnoho žalmů, kde žalmista proklamuje Boží dobrotu znovu a znovu. A zjistíte, že pokaždé, když Izraelci zpívali takovou píseň, následoval úžasný průlom. Zmínili jsme se o Jóšafatovi a jeho armádě, jak dostali slovo průlomu a jak mu uvěřili. Proti nepříteli vyšli v prvních řadách před bojovníky ti, kdo chválili. Nikdo nebojoval, pouze zpívali píseň o tom, že Bůh je dobrý a že jeho láskyplná milost trvá navěky. Když zpívali a věřili proroctví průlomu, nepřítel byl poražen. Nebojovali přirozeně, ale bojovali v duchovním světě skrze Boží principy průlomu.

 

Když Šalomoun postavil chrám a byla do něj přinesena truhla smlouvy, levité začali zpívat tuto píseň a sláva Boží prorazila skrz, takže nemohli ani stát, aby sloužili. Kdykoliv držíme v srdci, že Bůh je dobrý a věrný a začneme ho tímto způsobem chválit, on porazí nepřítele, otevře okna nebes a vylije na nás slávu.

 

Ve Skutcích 16,25 je psáno, že se Pavel a Silas modlili a zpěvem oslavovali Boha, když byli uvězněni. Ráda bych věděla, co zpívali. Byli na opravdu velice drsném místě – v nejhlubším vězení, s nohama sevřenýma v kládě, což bylo velmi bolestivé. A když chválili Boha, nastalo zemětřesení a dveře vězení se otevřely. Žalářník byl spasen i se svojí rodinou. To je průlom skrze chválu!

 

Příklad chvály průlomu je Žalm 118, ve kterém jsou vyjmenovány některé průlomy, které Bůh pro Izrael udělal. Izraelci vstoupili do Rudého moře a to se rozestoupilo. Vstoupili do svobody volného prostranství. Vrata se otevřela, Izrael zvítězil. Nejen na začátku, ale i na konci tohoto žalmu průlomu je píseň: Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, vždyť jeho milosrdenství je věčné!

 

Toto jsou tedy principy, se kterými pracujeme a které hledáme, abychom měli průlom v přímluvné modlitbě:

 

  • Žádáme Boha o pomazání pro průlom.
  • Žádáme, aby Pán pracoval v našem srdci, abychom měli správný charakter – průlomový postoj.
  • Modlíme se modlitbu zoufalství, která zasahuje Pána.
  • Čekáme na něj, až nám dá slovo průlomu. Pak hledíme na to, co pro nás prorocky připravil, abychom s tím mohli prolomit.
  • Udržujeme si v srdci, že Bůh je dobrý a začneme ho mocně chválit za jeho dobrotu.

Zde jsou některé příklady průlomů:

 

V Genesis 28,14 Pán říká: Rozhojníš se na západ i na východ, na sever i na jih. Slovo „rozhojnit se“ znamená průlom. Měli prolomit do nových teritorií – zabrat duchovní území. To dělal Jozue, když zabíral města.

 

V Genesis ve 30. kapitole je popsáno, jak Jákob způsobil, že se rozmnožila stáda jeho ovcí. To byl také průlom. Když prolamujeme, počet oveček roste – pro nás to jsou lidé. Když nastává průlom, lidé začnou přicházet do Království a stádo Božích ovcí se rozrůstá.

 

V Exodu v 1. kapitole stojí, že Izrael se rozmnožil a rostl či prolomil. Takže když nastane průlom, přijde rozmnožení a růst, a to jak v počtu, tak i ve zralosti.

 

Slovo pro průlom také znamená „otevřít lůno“, jinými slovy – porodit. Když se za něco úpěnlivě modlíme, je to podobné porodním bolestem. Vytrvalá modlitba z hlubin srdce a držení Slova, které nám Pán dal, jsou porodní bolesti přímluv. A když potom prolomíme, modlitební předměty jsou porozeny. To, o co jste Boha prosili a v čem jste byli „těhotní v duchu“, se skutečně projeví tady na zemi. Průlom je manifestace toho, za co jsme se modlili.

 

V 1. Samuelově 3,1 se píše: V oněch dnech bylo Hospodinovo slovo vzácné a vidění nebylo obvyklé. Vize nebyly otevřené, doslova – neměly průlom. V Ezechielovi v 1. kapitole se nebesa se otevřela a Ezechiel viděl vidění Boží. Když je průlom, je to to samé jako otevřená nebesa. Úžasná zjevení začnou přicházet na Boží lid. A přicházejí nejen na Boží lid, ale i nevěřící začnou mít sny a vidění Ježíše – zjevení Boží.

 

Ve 2. Samuelově v 5. kapitole je popsáno, jak David prosil Pána o strategii v boji proti Pelištejcům, když proti němu vytáhli do boje. Ptal se Hospodina, jestli má proti nepříteli vytáhnout a Pán mu řekl, ať vytáhne, že mu Pelištejce vydá do ruky. David se svým vojskem vyhrál a místo pojmenoval „Baal-perasím“, což znamená „Pán průlomů“. David řekl: Hospodin protrhl mé nepřátele přede mnou, jako voda protrhuje hráz. (20) Pelištejci však vytáhli proti Davidovi podruhé. David se opět Pána ptal, jestli má proti nim vytáhnout. Nyní však Bůh Davidovi odpověděl, aby proti nim netáhl, ale aby je obešel zezadu. Dále mu řekl: I stane se, až uslyšíš zvuk pochodování ve vrcholcích balzámovníků, tehdy jednej rozhodně, protože tehdy vytáhne Hospodin před tebou, aby pobil pelištejské vojsko. (24) A Pán dal Davidovi vítězství. Dal mu prorockou strategii průlomu. Průlom je porážka nepřítele. Je to, jako když se přivalí mocné vody od Pána a odplaví nepřítele pryč. Jedno ze jmen Božích je „Pán průlomů“. Jestliže jste v situaci, kdy vás nepřítel zatlačuje do kouta, začněte vyvyšovat toto Boží jméno nad tou situací.

 

Slovo průlom se také používá pro „proboření skrze zeď“ a „proboření skrze pevnosti nepřítele“. To se stalo v Jerichu. Jozue začal následovat principy, které mu Pán dal, a rozjímal nad Slovem. Pak k němu Pán přišel jako „Velitel Hospodinova vojska“ a promluvil k němu. Dal mu strategii pro dobytí Jericha. Jozue dostal průlomové slovo od „Velitele Hospodinova vojska“ (viz Joz 5,13-15). Co znamenalo chození kolem dokola zdí Jericha? Byla to prorocká přímluvná modlitba. Nejsou to jen slova, ale i kroky, které nám Pán řekne, abychom dělali. Pán řekl Izraelcům, že mají obcházet hradby dokola – po šest dnů jednou a sedmý den sedmkrát a pak mocně zakřičet. Oni to udělali a zdi se zhroutily (viz Joz 6). A to je průlom.

 

Důležitá věc ohledně přímluvné modlitby je, že musíte být pokaždé závislí na Pánu. Když Jozue s armádou vytáhli podruhé na další město Aj, měli předtím hledat Boha znovu. Tehdy dostatečně Bohu nenaslouchali a dostali se do potíží. Nemohli dosáhnout průlomu, protože nenaslouchali Bohu. Prorocká přímluvná modlitba není nikdy dvakrát stejná. Nejde o žádnou metodu, je to vztah. Zahrnuje to, že musíme čekat na slovo. Musí se čekat na Pána. Poprvé se Jozue setkal s Pánem zástupů, ale podruhé si řekl: „Jó, to my zvládneme…“ a prostě to zkusil. Pokaždé se potřebujeme setkat s Velitelem Hospodinova vojska.

 

Musíme se sklonit před Pánem a říct mu, že nevíme, co máme dělat. To je pokora. To, že jsme jednou něco udělali a Pán nám dal průlom, neznamená, že to budeme schopni udělat podruhé. Při přímluvné modlitbě je vždy potřeba, abychom se sklonili před Pánem. Vyžaduje to pokoru: „Co chceš, Pane? Jsme tví služebníci.“ Vyžaduje to také, abychom přišli na svatou půdu. Je to svatá věc, když vyjdeme, abychom zabrali území, které obsadil nepřítel, protože to patří Pánu. Když něco vybojujeme a získáme nazpět, stává se to svatou půdou. Není to pro nás, abychom si s tím mohli dělat, co chceme. Stalo se to nyní svatou půdou. V přímluvné prorocké modlitbě nás Pán vede krok za krokem. Vyžaduje to pokoru, uctívání, klanění, dále poslušnost a mít srdce služebníka. Ta půda, kterou zabereme nepříteli, se stává svatou půdou!

 

Když se přímlouváme za naše rodiny – za manželky, za manžely, za děti, aby přišli k Pánu a aby celé rodiny byly spaseny, musí nám jít o to, aby přišli na svatou půdu. Nemůžeme se modlit s postojem: „Chci už, aby moje rodina přišla k Pánu, abych to měl/a snazší.“ Nemůžeme myslet způsobem, že chceme, aby naše město bylo spasené, aby to potom bylo jednoduché pro nás. Musíme stát na svaté půdě a chtít, aby lidé či celá města přišli do Království pro záměry Boží a pro slávu Boží. Takže oni jsou odděleni a jsou svatí Pánu. Nemůžeme chtít, aby rodiny nebo města vstoupily do Království jenom proto, aby se děla naše vůle. Jde o více. Je to svatá půda.

 

A nakonec je u Ezechiele 22,30 psáno: I hledal jsem mezi nimi muže, který by stavěl zeď a postavil se za tu zemi před mou tvář do trhliny. A to slovo „stát v trhlině“ v hebrejštině znamená stát na místě průlomu. Přímluva stojí v místě trhliny.

 

Prosíme za průlom, aby vše, co je na nebesích, přišlo dolů na zem. Děláme to na základě Ježíšova díla na kříži. V Janovi 1,51 Ježíš řekl: Amen, amen, pravím vám, od nynějška uvidíte nebe otevřené a Boží anděly vystupovat a sestupovat na Syna člověka. Průlom z nebes na zem může být jenom kvůli tomu, co Ježíš udělal na kříži. Za to se modlí přímluvce: „Otče, ty můžeš otevřít nebesa nad tímto městem, protože Ježíš za toto město zemřel.“ Dílo kříže musí být v centru toho průlomu. Pán totiž řekl, že potřebuje někoho, kdo by stál v trhlině, aby neprolomil na lidi soudem. Prosíme o slitování Boží, říkáme: „Chceme otevřené nebe, chceme průlom, ale na základě díla Ježíše Krista, protože kdybys přišel bez toho, víme, že bys přišel se soudem.“ Musíme o průlom prosit na základě díla kříže, protože bez něj by přišel Boží soud a ne jeho požehnání. Proto se modlíme: „Bože, měj prosím slitování, protože tohle město dělá mnoho špatných věcí. Prosíme tě však, odpusť jim, ve svém hněvu měj slitování. Sešli svou spásu, sešli svého Ducha svatého, aby zjevil lidem Ježíše.“

 

Když se jednou nebesa otevřou a Bůh nechá své požehnání – svého Ducha svatého, aby pršel, nepřítel se bude neustále snažit nebesa zavřít. Když už máme průlom za naši rodinu, či ještě širší oblast, pěkně se uvolníme a řekneme „cha cha“. Ale nepřítel potom odpoví „cha cha“ a zavře nebesa, protože tam nikdo nestojí a neudržuje nebesa otevřená a netlačí dále. Toto je volání k modlitebníkům, aby byli moudří. Jakmile se vám už nebesa otevřou, byť jen trošičku, tlačte ještě dál. Jakmile se vám nebesa otevřou nad vaší rodinou, tlačte ještě dál, modlete se dál… Modlete se ještě za vaši širší rodinu, za svoji církev. Jakmile se nebesa otevřou nad vaší církví, tak neříkejte: „Už je to v pořádku, už máme požehnání“. Tlačte nebesa ještě dál – nad město, tlačte dál i jakmile je požehnání nad vaším městem – tlačte až nad váš národ a pak do ostatních národů. Jeruzalém, Judsko, Samaří, až na konec světa. Pán neustále říká: „Udržujte otvor do nebe otevřený, udržujte nebesa otevřená!“

 

Shrnutí

 

Prorocká modlitba tedy znamená, že čekáme na Pána a prosíme ho, ať nám sdělí, co on říká o té situaci, za kterou se modlíme. To je prorocké zjevení. Prosíme ho o slovo průlomu z Písma a o pomazání k průlomu, a dále používáme chvály a uctívání, písně průlomu o Boží dobrotě. Nasloucháme Bohu ve svém duchu.

 

Budete se schopni modlit určitým směrem jenom do určité vzdálenosti. Modlete se podle slova, či zjevení, které vám Bůh dal. Váš duch může cítit ten pohyb, že nepřítel je zatlačován nazpět. Potom však dosáhnete bodu, když už se to dál nerozšiřuje. Ptejte se pak Pána, co teď máte dělat. Možná vám řekne: „Začni zpívat píseň průlomu.“ Začnete tedy zpívat a cítíte, že je tam další pohyb, kdy je nepřítel opět zatlačován dál. Pak cítíte, že už se to dál nehýbe. Tak se zase zeptáte Pána, co teď máte dělat, a Pán vám ukáže nové kroky. Například vám řekne, že potřebujete něco vyznat ve vašem osobním životě, abyste svoje srdce dali do souladu s Bohem průlomu. S tím, co vám Pán zjeví, dále pracujete. Jdete, jak jen daleko můžete s každým klíčem, a pak se zeptáte Pána, co je ten další klíč. Je to, jako kdybyste procházeli sérií dveří, které by se jedny za druhými otevíraly. Pracujte s těmi klíči, které vám Pán dává. Pamatujte si klíče, které vám Pán dal.

 

Pán mi jednou dal sen, kdy jsem byla v hotelu, kde jsem chodila po různých schodištích. Chvíli jsem šla po vyzdobených překrásných schodištích, pak po nějakém postranním schodišti. Některá schodiště byla nádherná, některá velice stará. Šla jsem i po kamenných schodech, jako na hrad. Potom jsem si na jednom schodišti vzpomněla, že jsem si nevyzvedla na recepci klíče. Musela jsem sestoupit zase po všech těch schodech, vzít si klíče, a pak zase nahoru. Většinou bychom si řekli: „Jé, a teď musím jít zase celou tu cestu nazpátek a není tam žádný výtah!“

 

Pán nám dává klíče a my si je potřebujeme pamatovat. Dá vám také způsob, jak se modlit za svoje vlastní srdce. Až dostanete další klíče, zapište si je. Přece nechcete vystoupat část schodiště k místu průlomu, kde pak zjistíte, že jste si klíč zapomněli a nemůžete dveře otevřít. Když si budete pamatovat, že si musíte vzít klíče s sebou, nebude vám to trvat tak dlouho. I když se při přímluvné modlitbě nedostanete skrz během jednoho večera, když budete pamatovat na klíče, můžete stoupat ze schodu na další schod a od místa k místu. Nemusíte jít znovu až dolů do recepce, abyste si vzali klíč. Když se modlíte za vaše rodiny či za město, zapište si ty specifické věci, které vám Pán řekne, abyste udělali. Když tedy budete mít klíče, můžete jít kupředu bez toho, abyste se potom museli vracet nazpět a začínat znovu. Už jste v tom procesu a Pán vás provede do plného průlomu. Někdy při modlitbách otevřete jen jedny dveře, ale to je v pořádku. Jděte dál…

 

Při modlitbách mějte pokaždé za cíl dosáhnout nějakého průlomu. Až se dostanete do místa, kdy víte, že máte plný průlom v oblasti, za kterou se modlíte, v duchu už víte, že víte. Víte, že to je učiněno, i když to ještě nevidíte v přirozenu. Pak si však musíte udržovat správné vyznání a víru. Vy víte, že je to učiněno, jenom čekáte na manifestaci v přirozenu. Viděli jsme to mnohokrát, když jsme se modlili za různé věci. Věděli jsme, že je něco v duchu hotovo, jenom jsme čekali, až se to stane v přirozeném světě. Může se to stát už druhý den, může to trvat týden, měsíc nebo i několik měsíců. A jestli se jedná o nějaké další hnutí Boží, tak to může trvat i několik let, než uvidíte průlom. Ale na zem průlom přijde!

 

Přepis vyučování Angely Bolerové ze dne 10.11.2003 v Křesťanském společenství Juda na Mělníce

Příspěvek byl publikován v rubrice Chvála, modlitby a duchovní boj, Vítězný život křesťana, Vyučování se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.