Víte, jaký je čas?

Víte, jaký je čas?

Tomáš Korčák

 

Ježíš napomínal lidi pro neschopnost rozpoznávat tento čas a rozsuzovat, co je správné. Říkal také zástupům: „Když uvidíte na západě vznikat oblak, hned říkáte: ,Přijde prudký déšť.’ A bývá to tak. A když vane jižní vítr, říkáte: ‚Bude horko.’ A bývá. Pokrytci! Vzhled země a nebe umíte rozpoznávat; jak to, že tento čas rozpoznávat neumíte? Proč i sami od sebe nerozsuzujete, co je správné? (L 12,54-57) Jako příčinu neschopnosti rozumět v jakém čase se nacházíme a rozpoznat dobré od zlého, Ježíš uvádí pokrytectví.

 

Pokrytectví je neochota přiznat si skutečný stav věcí. Je to život v iluzi a ve lži především o sobě samém. Je to pohodlná ignorace pravdy a útěk před naléhavostí změn. Pokud se však problémům nepostavíme čelem a nezačneme je řešit, pak nás dostihnou a rozdrtí. Především si vyrovnej vztahy se svými bližními. Ježíš dále pokračuje: „Když jdeš se svým protivníkem k vládci, usiluj o vyrovnání s ním už cestou, aby tě nevlekl k soudci a soudce tě nepředal biřici a biřic tě neuvrhl do vězení. Pravím ti, že určitě odtamtud nevyjdeš, dokud nevrátíš poslední haléř.“ (L 12,58-59) Jestliže následuješ Ježíše na jeho cestě, pak si vyrovnávej účty s druhými již na této cestě. Na nic nečekej! Na pokání a odpuštění druhým je čas dnes! Jsi vyzýván k odpouštění na své každodenní cestě.

 

Pokrytci žijí jako kdyby byli neměnným centrem vesmíru, avšak pokorní lidé vidí potřebu změn ve svém osobním životě a v Kristu ji hledají. Jenom ve vzkříšeném Kristu, který je představen v Písmu, lze totiž účinnou změnu (výměnu) nalézt. Máme Boha změn, který se nikdy nemění. Aby pokrytci něco ve svém životě nemuseli měnit, žijí v iluzi, nerozsuzují sami od sebe, co je správné a změny nanejvýš vyžadují od druhých. Takové postoje se jim však vymstí – půjdou před soudce a budou uvrženi do vězení.

 

Ježíš se diví, proč lidé sami od sebe nerozpoznávají časy. I samotným učedníkům bylo mnoho věcí skryto. Když jim Ježíš již po několikáté říká, že bude podle Písem na konci své cesty v Jeruzalémě potupně zabit a poté vzkříšen, čteme o nich: Ale oni ničemu z toho neporozuměli a ten výrok byl před nimi skrytý; nechápali, co bylo řečeno. (L 18,34) A dokonce, když se tato slova naplnila, a ženy přišly od prázdného hrobu a učedníkům tlumočily slova andělů o vzkříšení Krista – jim tato slova připadala jako nesmysl a nevěřili jim (L 24,11).

 

Dokonce čteme o dvou učednících, kteří na cestě do Emaus potkali vzkříšeného Ježíše: Ale jejich oči byly drženy, takže ho nepoznali. (L 24,16) Těmto učedníkům Ježíš říká: „Ó nerozumní a zpozdilého srdce, abyste věřili tomu všemu, co mluvili proroci! Což to neměl Kristus vytrpět a vejít do své slávy?“ A začal od Mojžíše a od všech proroků a vysvětlil jim ve všech Písmech to, co bylo napsáno o něm. (L 24,25-27) Neschopnost porozumět, nechápavost a zaslepenost učedníků byla způsobena nevěrou v Boží slovo. Doslova je psáno: Nakonec se ukázal Jedenácti, když byli u stolu; pokáral jejich nevěru a tvrdost srdce, protože neuvěřili těm, kteří ho spatřili probuzeného z mrtvých. (Mk 16,14)

 

Ježíš však i přes tato zásadní pokárání učedníky posílá do celého světa s evangeliem. Věřil totiž, že učedníci tato napomenutí z nevěry přijmou a učiní z toho pokání (které vždy souvisí se změnou a je ve své podstatě samotnou změnou). Vždyť ve svém vyslání do světa s dobrou zprávou nutně potřebují víru a každodenní životní styl víry. A řekl jim: „Jděte do celého světa a vyhlašte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a bude pokřtěn, bude zachráněn. Kdo neuvěří, bude odsouzen. Tato znamení budou doprovázet ty, kteří uvěří: V mém jménu budou vyhánět démony, budou mluvit novými jazyky, budou brát hady do rukou a vypijí-li něco smrtelného, nijak jim to neublíží. Na nemocné budou vzkládat ruce a ti se budou mít dobře.“ (Mk 16,15-18) K tomu je mělo též uschopnit naplnění Duchem svatým.

 

Vraťme se ještě k rozeznání časů. Ve vojsku krále Davida byli z Isacharovců znalci časů, kteří poučovali Izraele, co má dělat (1Pa 12,33). Byli to prorocky obdarovaní lidé, kteří znali a rozuměli časům, takže věděli, co by měl Boží lid činit, a všichni jejich bratři se řídili jejich pokyny. Dnes může do určité míry rozeznávat časy každý znovuzrozený a Duchem naplněný křesťan, který má měkké, věřící a pokorné srdce, ochotné ke změnám.

 

Další důvod duchovní slepoty Ježíš odhaluje u Lukáše 19,41-46: A když se přiblížil a uviděl město, dal se nad ním do pláče a řekl: „Kdybys poznalo aspoň v tento svůj den i ty, co je k tvému pokoji. Avšak nyní je to skryto před tvýma očima. Neboť přijdou na tebe dny, kdy tě tvoji nepřátelé obklopí náspem, obklíčí tě a sevřou ze všech stran. Srovnají se zemí tebe i tvé děti v tobě a nenechají v tobě kámen na kameni za to, že jsi nepoznalo čas svého navštívení.“ A když vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kteří tam prodávali, a říkal jim: „Je napsáno: ‚A můj dům bude domem modlitby‘, vy však jste z něj učinili jeskyni lupičů.“

 

Před očima Izraelců v Jeruzalémě bylo skryto to, co jim mohlo přinést pokoj a to je spasení v Kristu Ježíši. Nepoznali čas svého navštívení a to mělo pro ně hrozné důsledky. Skutečně za několik desítek let nezůstal v Jeruzalémě kámen na kameni a město bylo dobyto Římany. Tento soud nad bezbožností města mohl být zrušen, kdyby Izraelci viděli, rozeznávali a poznali čas svého navštívení.

 

Ježíš hned po své modlitbě, pláči a prorokování nad městem vstoupil do chrámu a vyhnal z něho prodavače a penězoměnce. Rázně uváděl činnosti v Hospodinově chrámu do správného Božského určení – Boží dům bude domem modlitby. Hospodinův chrám nebyl domem modlitby a to způsobilo zastření, slepotu a osudné neporozumění časům. V církvi bude rozeznání, odkrytí Božích tajemství a záměrů a poznání časů navštívení, když bude domem modlitby. Bůh chce, aby církev jakožto chrám Hospodinův, byla domem modlitby pro všechny národy. Také ty osobně budeš mít odkryté oči a porozumíš časům, pokud tvůj život bude životem modlitby a chvály. Bůh touží v těchto dnech odstranit z církve ducha otupělosti a mrákoty (viz Ř 11,8; Iz 29,10).

 

Písmo je náš hlavní zdroj a měřítko pro jakékoli rozsuzování. V epištole Hebreům se píše, že si máme přivyknout slovu spravedlnosti – Božímu slovu – jako pokrmu a tak dorůst do dospělosti, abychom měli smysly návykem vycvičeny k rozsuzování dobrého a zlého (viz He 5,14). Jakýkoli pokrok v našich životech souvisí s naším vztahem k Božímu slovu a pilnou prací s ním.

 

Jaký je tedy čas? Apoštol Pavel říká: Víte také, jaký je čas, že už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je naše záchrana blíže než tehdy, když jsme uvěřili. Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblečme zbroj světla. Žijme řádně jako ve dne: ne v hýření a opilství, ne v chlípnostech a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti. Nýbrž oblečte se v Pána Ježíše Krista a nepečujte o tělo, abyste vyhovovali jeho žádostem. (Ř 13,11-14)

 

Když se rozhlédneme kolem sebe, vidíme závažnost situace a doby. Stačí jen troška duchovního rozeznání a vidíme, že temnota houstne a blíží se konec. V tomto čase však i sílí světlo a proto Bůh naléhavě volá syny světla: „Probuďte se ze spánku, posvěcujte své životy a oblečte se v Pána Ježíše Krista.“ Blíží se naše záchrana (konečné vykoupení našich těl). Blíží se rozednění a příchod jasného dne. Je však ještě před námi konečná bitva – proto máme odložit skutky tmy a obléknout zbroj světla.

 

Je čas, abyste procitli ze spánku! Víte to? Boží budík zvoní! Boží polnice troubí! Povstaň, rozjasni se, protože ti vzešlo světlo, vzešla nad tebou Hospodinova sláva. Hle, temnota přikrývá zemi, soumrak národy, ale nad tebou vzejde Hospodin a ukáže se nad tebou jeho sláva. K tvému světlu přijdou pronárody a králové k jasu, jenž nad tebou vzejde. (Iz 60,1-3)

 

Apoštol Pavel píše Efezským: Ať vás nikdo nesvádí prázdnými slovy, neboť pro tyto věci přichází Boží hněv na syny neposlušnosti. Nemějte tedy s nimi nic společného. Kdysi jste byli tmou, ale nyní jste světlem v Pánu. Žijte jako děti světla – ovoce světla je ve veškeré dobrotě, spravedlnosti a pravdě – zkoumejte, co se líbí Pánu, a nemějte žádnou účast na neplodných skutcích tmy, spíše je usvědčujte. Neboť o tom, co se vskrytu u nich děje, je hanba i mluvit. Ale všechno, co je světlem usvědčováno, je zjevováno, neboť všechno, co je zjevováno, je světlo. Proto praví: ‚Probuď se ty, kdo spíš, a vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus.’ Dbejte tedy pečlivě na to, jak žijete; nežijte jako nemoudří, ale jako moudří; vykupujte čas, protože dny jsou zlé. Proto nebuďte nerozumní, ale rozumějte, co je Pánova vůle. (Ef 5,6-17)

 

Probuzení tedy souvisí s naším postojem ke světlu. Jestliže necháš své skutky Božím světlem usvědčovat a zjevovat, budeš žít skrze pokání ve světle a trvalém probuzení. Spící člověk leží mezi mrtvými a Kristus mu vůbec nezáří. Naopak probuzený křesťan je plný života (vždyť v něm žije Kristus) a Kristus mu září před duchovním zrakem. To je cíl každého Božího navštívení a důvod každého duchovního rozlišení a smysl každého odhaleného Božího tajemství. Žije v nás a skrze nás Kristus, přitahuje nás svojí září, naplňuje nás vášní a ještě větší touhou po něm, připravuje nás na vesmírnou svatbu Beránkovu. Kristus ti září a ty ho uctíváš.

 

Musíme se probudit, abychom mohli činit Boží vůli. Spící člověk je vlažný, sníží se jeho fyzická teplota. Máme být studení nebo horcí! Bůh s námi třese. Jonáše dokonce probudili v podpalubí pohané. Probuzení je přechod ze spánku do bdění – z pasivity do aktivity. Následuje heslovitý popis spícího a probuzeného křesťana:

 

Spící křesťan:

  • nevnímá
  • nevidí
  • neslyší
  • nemluví
  • nerozumí a nezná Boží vůli pro svůj život
  • je lhostejný, apatický
  • nereaguje na dění kolem
  • nemá vztah s Ježíšem a nechválí Boha
  • nemá vztahy s druhými lidmi
  • není schopen pracovat a bojovat
  • nemá žádný vliv
  • je bezmocný
  • i když má sny, není schopen je realizovat
  • nemá vztah k církvi
  • nic nezkazí, nikoho nezraní
  • nikomu nepomůže
  • je podobný mrtvému

 

Probuzený křesťan:

  • vidí skutečnost Božíma očima
  • slyší Boží hlas a naslouchá druhým
  • mluví správná slova
  • hledá a poznává Boží vůli a povolání pro svůj život
  • činí Boží vůli
  • reaguje na Boží slovo
  • je ochotný se měnit
  • má důvěrný vztah s Bohem
  • chválí a uctívá Boha
  • má vztahy s druhými a vidí jejich potřeby
  • pracuje a bojuje
  • je horlivý
  • přijímá a dává Boží lásku
  • povzbuzuje a buduje druhé
  • je soucitný s hynoucími a trápenými
  • zvěstuje evangelium
  • probouzí spící

Izraelci, kteří se navrátili z Babylonského zajetí do Jeruzaléma, si mysleli, že znají časy. Říkali: »Ještě nepřišel čas, čas k budování Hospodinova domu.« Nechávali Hospodinův chrám v troskách a věnovali se pouze svým domům, rodinám a sami sobě. Hospodin k nim poslal proroka Agea se slovy: Je snad čas k tomu, abyste si bydleli v domech vykládaných dřevem, zatímco tento dům je v troskách? Nyní toto praví Hospodin zástupů: Vezměte si k srdci své cesty! Sejete mnoho, a sklízí se málo. Jen jezte, nenasytíte se; jen pijte, žízeň neuhasíte; jen se oblékejte, nezahřejete se. Kdo se dává najmout za mzdu, ukládá ji do děravého váčku.“ (Ag 1,4-6)

 

Jde o to, co ve svých životech a rodinách upřednostníme. Nejde o zanedbávání rodiny, ale o to, abychom byli aktivně účastni na budování novozákonního chrámu ze znovuzrozených křesťanů – církve Boží. Jde o to, aby tvůj život byl místem modlitby a chvály – místem důvěrného vztahu s Pánem. Pokud nám toto schází, protéká nám požehnání a nakonec i celý život mezi prsty. Naše práce je marná a neefektivní, protože zanedbáváme to nejdůležitější.

 

Prorok dále pokračuje: „Toto praví Hospodin zástupů: Vezměte si k srdci své cesty. Vystupte na horu, přivezte dříví a budujte dům! V něm budu mít zalíbení, v něm se oslavím, praví Hospodin. Pachtíte se za mnoha věcmi a máte z toho málo. Co přinesete domů, já rozvěji. Proč se to děje? je výrok Hospodina zástupů. Protože můj dům je v troskách, zatímco vy se staráte každý jen o svůj dům. Proto nebe nad vámi zadrželo rosu a země zadržela svoji úrodu. Přivolal jsem sucho na zemi i na hory, na obilí i na vinný mošt a na čerstvý olej, na všechno, co přináší role, také na lidi i na dobytek, na všechno, co se rukama vytěží.“ (Ag 1,7-11)

 

Nejprve vůdcové a pak i celý pozůstatek lidu uposlechli Hospodinův hlas skrze slova proroka Agea a lid se začal bát Hospodina. Předtím, když se zabývali pouze svými věcmi a svým domem, a nechávali Hospodinův chrám v troskách, neměli Boží bázeň. Bůh svým slovem probudil jejich ducha a to se projevilo v tom, že přišli a dali se do díla na domě Hospodina zástupů, svého Boha. Lidé činili pokání, změnili své postoje i svůj žebříček hodnot. Probudili se, vstali a dali se do práce, aby vybudovali dům modlitby a chvály. Hospodinův chrám (dnes budovaný z živých kamenů – viz 1Pt 2,5) je domem modlitby pro všechny národy a Davidovým stánkem chval a uctívání.

 

Je čas, abychom se probudili a vybudovali ve svých osobních životech, rodinách a místních církvích domy modlitby a chvály. Touto cestou přijde jasné rozlišení dobrého a zlého uprostřed zmatků, chaosu a zastření. Budeme vědět, co Bůh činí a jaké je naše povolání. Budeme vyhnáni s evangeliem k nevěřícím. Rozeznáme Boží navštívení a budeme naplněni Hospodinovou slávou.

 

Buďte na závěr povzbuzeni Božími zaslíbeními již probuzeným Izraelcům skrze proroka Agea: „… buď rozhodný, všechen lide země, je výrok Hospodinův. Dejte se do díla, neboť jsem s vámi, je výrok Hospodina zástupů, podle slova, kterým jsem se vám zavázal, když jste vyšli z Egypta. Můj duch stojí uprostřed vás. Nebojte se! „Toto praví Hospodin zástupů: Ještě jednou, a bude to brzy, otřesu nebem i zemí, mořem i souší. Otřesu všemi pronárody, a přijdou s tím nejvzácnějším, co mají; a naplním tento dům slávou, praví Hospodin zástupů.  Mé je stříbro, mé je zlato, je výrok Hospodina zástupů. Sláva tohoto nového domu bude větší nežli prvního, praví Hospodin zástupů. A na tomto místě budu udílet pokoj, je výrok Hospodina zástupů.“ (Ag 2,4-9)

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Proroctví se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.