Vystup na svatou horu nejvyššího Boha

„Hospodinova je země se vším, co je na ní, svět i ti, kdo na něm sídlí. To on základ na mořích ji kladl, pevně ji usadil nad vodními proudy. Kdo vystoupí na Hospodinovu horu? A kdo stanout smí na jeho svatém místě?“ (Ž 24,1-3)

Pán nás chce přivést do nové oblasti slávy. Volá nás do řeky své dokonalé přítomnosti. Je jeho touhou, abychom hleděli na jeho tvář a zůstávali v jeho slávě. Řeka Boží slávy vytéká z Trůnu, kde přebývá, shůry, kde je jeho přítomnost. Tato řeka pramení zpod jeho chrámu. (Viz Ez 47,1-12)

Vystoupil jsi už na svatou horu? Vše, co potřebuješ, je v řece, která vytéká z té vysoké a svaté hory. Stojíš v řece jeho slávy? Stromy ve vizi Ezechiele, které rostou podél řeky, jsou stromy plodné, nevadnoucí, s ovocem, které nepřestává, protože voda teče ze svatyně – z Božího trůnu v nebi, kde je jeho přítomnost. Najdi naprosto dokonalý a překypující život v řece jeho slávy. Jeho přítomnost v tobě zanechá trvalé stopy. Promění tě.

Jak vystoupíme na horu Nejvyššího? Jak získáme to, co nám zaslibuje verš Žalmu 24,5: „Ten dojde požehnání od Hospodina, spravedlnosti od Boha, své spásy.“

1. VYHLEDÁVEJ A HLEĎ NA KRÁLE SLÁVY

„To je pokolení těch, kdo se na jeho vůli dotazují. Ti, kdo hledají tvou tvář – toť Jákob.“ (Žalm 24,6)

Bůh pozvedá generaci lidí, která hledá jeho samého, jeho tvář. Ti se nezajímají jen o Boží ruku a jeho moc, ale jsou to ti, kteří se chtějí zmocnit toho, kým on je, a proto je promění jeho sláva.

Takové je srdce Jákobovy generace. Jsou to lidé, kteří budou říkat: „Pane, chci vidět tvou slávu. Chci tě získat a chci, aby ses mě dotknul, změnil mě a proměnil.“ Bůh hledá ty, kdo mají srdce Jákoba. Ptá se: „Kdo je hladový po mé slávě, kdo je hladový po mé přítomnosti? Kdo vystoupí na horu?“ Svatí, kteří po něm hladoví a žízní, a vášnivě ho vyhledávají, zakusí jeho přítomnost a budou v ní stát.

Co tedy Bůh říká? Chci pozvednout generaci, která se nazývá „Jákob“. Lidé, kteří chtějí vidět moji tvář, nejen moji ruku. Ti, kdo mě chtějí získat a udržet. Ti, kdo touží, aby se jich dotkla moje sláva, změnila je, a proměnila v takové lidi, kteří budou kralovat se mnou, podmaní si království temnoty a zjeví moji moc.

Boží moc se projevuje skrze ty, kdo hladoví po něm, ne skrze ty, kdo hladoví po jeho moci. On nechce vylít svoji moc pro naše vlastní ego, nebo naši vlastní pověst. Moc zmrtvýchvstání je pro ty, kdo ho znají a touží ještě více poznávat. Je pro ty, kdo sedí u nohou Ježíše, pro ty, kdo netouží po ničem jiném kromě toho být s ním.

Nechci se pohnout ani o píď bez jeho přítomnosti

V Exodu 33 dostal Mojžíš rozkaz, aby odešel z hory a vedl Izraelity do zaslíbené země. Bůh mu řekl, že vezme z jejich středu svoji zjevnou přítomnost, že jeho přítomnost před ním nepůjde. Nicméně řekl Mojžíšovi, že stále počítá s naplněním svých zaslíbení, svého požehnání, ochrany, pomazání a moci jeho ruky. Dokonce slíbil, že je povede anděl. Mojžíš však z toho nebyl nadšen. Chtěl Boží přítomnost. Postavil svůj stan mimo Stánek setkávání a modlil se: „Jestliže jsem tedy nyní u tebe našel milost, dej mi poznat svou cestu, abych poznal tebe.“

Někteří lidé jsou spokojeni s typem křesťanství, které je plné moci, požehnání, ochrany a pomazání. Jejich postoj je: „Ano, Pane, jen se postarej o mé účty, dej mi mé průlomy, udělej to, co jsi mi slíbil ve svém slovu, postarej se o všechny ty věci, o kterých víš, že je potřebuji.“ Je to postoj: „Pomaž mě, abych mohl lépe kázat, vyhánět démony, uzdravovat nemocné a dělat všechny ty věci Království.“ Ale Bůh říká: „Dobře, ale jestliže to je všechno, co chceš, tak můžeš zapomenout na mou přítomnost ve svém středu. Jestliže nechceš moji tvář, zapomeň na moji ruku.“

Bůh vyhlíží ty, kdo řeknou se stejným postojem jaký měl Mojžíš v Exodu 33: „Něco ti, Bože, právě teď řeknu: Nepůjdu. Nepůjdu! Nepohnu se ve službě, pokud se tvoje přítomnost nepohne se mnou. Nestarám se o to, jestli mě vysvobodíš, nebo vyženeš mé nepřátele. Nestarám se o to, jestli mi dáš pomazání. Nestarám se o to, jestli mi tvoje moc dá vše, co jsi zaslíbil. Nestarám se o to, jestli tvoje přízeň zůstává stále s námi, aby nás zavedla do zaslíbené země. Jestliže nebudu mít tvou přítomnost ve svém středu, tvoji zjevnou přítomnost, nepůjdu! Nepůjdu! Nic nemá cenu bez tvé přítomnosti.“

Abych tě poznal

V Exodu 33,13 Mojžíš říká: „Abych tě poznal …“ Avšak verš 11 říká, že Hospodin hovořil s Mojžíšem tváří v tvář, tak jako člověk hovoří se svým přítelem. Proč Mojžíš prosil, aby ho poznal, když už měli důvěrné přátelství, kde spolu navzájem hovořili? Myslím si, že Mojžíš byl mnohem dál v oblasti slávy. Dotýkal se a chodil v Božích věcech, o kterých můžeme jenom snít, a přesto sedí v Boží přítomnosti a prosí, aby ho poznal a odmítá jít bez něj. Mojžíš dokonce ani nebyl spokojen s tím, že s Bohem jenom hovořil. Hladověl po něm a chtěl ho stále více. Chtěl skutečně poznat Boha.

Když Mojžíš řekl: „Dovol mi spatřit tvou slávu,“ tak ve skutečnosti říkal: „Prosím, ukaž mi vnitřní realitu toho, kdo jsi. Ať tvá sláva sestoupí a v ní mi dej poznat sebe. Dej mi poznat skrze zjevení tvůj charakter.“ Potom Bůh Mojžíšovi ukázal svou slávu a začal mu zjevovat svůj charakter. „Jsem Bůh plný slitování, milostivý, pomalý k hněvu …“ Nenechme se však mýlit, to ještě nebyl průlom do Božího charakteru. To nebyl vrchol poznání, které Mojžíš obdržel. Bůh neřekl: „To je to, co jsem.“ Až poté padla Boží sláva, Mojžíš vystoupil na novou úroveň a poznal skrze zjevení Boha takovým způsobem, jako nikdy předtím.

Zjevení je v slávě

Vše, co učím, je skrze zjevení, které jsem obdržel skrze Boží slávu, která na mě padá. Je to zjevení, pomocí něhož okamžitě poznám určité věci. Jednou na shromáždění, když padla Boží sláva, bylo mi najednou prozrazeno: „Někdo, kdo tady je, má problémy se srdcem.“ Potom jsem najednou věděl, kdo to je, a vyvolal jsem ho ze shromáždění. Takové poznání se nachází ve slávě. Když vstoupíme do oblasti slávy a pohybujeme se v atmosféře nebe, obdržíme zjevení.

V této oblasti slávy se dějí neuvěřitelné věci. Kathryn Kuhlmanová sloužila v této oblasti slávy. Viděla to, co dělá Bůh, proklamovala to a dělo se to! To se děje také v mé službě, když například vidím, jak se otevírá hluché ucho a najednou bum, ucho je otevřené. Někdy jsou lidé uzdraveni na svých sedadlech, aniž by přišli dopředu, nebo aniž by na ně někdo vkládal ruce. Je to prostě úžasné.

Proč Bůh řekl Mojžíšovi, že odejme svoji zjevnou přítomnost z jejich středu? Proč řekl: „Nepůjdu s vámi!“ Bylo to kvůli tomu, co se stalo v Exodu 32. Děti Izraele udělaly modlu, dali před Boha zlaté tele. Dnes jsou v církvi také zlatá telata. Jsou to věci, které dáváme před Boha. Dokonce i ve shromážděních církve jsou modly, jako například přísný rozvrh shromáždění, který není natolik pružný, aby dovolil Bohu dělat to, co chce.

Je smutné, že dnes mnoho církví dokonce ani neví, že nemají Boží slávu. Je to proto, že mají stále Boží požehnání, tak jak zůstalo pro Izraelce. Můžeme mít plné shromáždění, konferenční halu, nebo evangelizační kampaň, můžeme při tom zažívat i projevy moci. Když tam však není Boží sláva, je všechno prázdné. Navenek vše vypadá veliké. Mnoho služeb je dnes tak zaneprázdněných tím, aby Bůh dělal vše, co slíbil, že si ani neuvědomují, že není v jejich středu. Někdy se služba dokonce dostane před Pána.

Byl jsem v mnoha městech a církvích, z nichž některé byly obrovské s tisíci účastníky, ale nebylo tam žádné zjevení Boží přítomnosti. Kdyby tam byla zjevná Boží přítomnost, byly by tam zázraky, protože kde padne Boží sláva, tam příjde všechno. Vše, co církev nebo služba potřebuje, je Boží sláva. Nepotřebuje atraktivní programy. Nepotřebuje vzrušení. Nepotřebuje ty přirozené věci, o kterých si myslí, že je potřebuje. Potřebuje Boha. Církve, které hledají přátele, přitahují lidi, avšak kdyby měly zjevnou Boží slávu, stovky a tisíce duší by bylo spasených, a děly by se stovky a tisíce zázraků.

Nebuď uspokojen v ničem jiném, než v něm

Pamatuj si, že Mojžíš řekl: „Nejsem spokojen, Bože! I když mi dáš národy, nebudu spokojen, pokud se mnou nebude tvoje přítomnost.“ Mojžíš byl na vrcholu své služby. Vyvedl víc než tři milióny lidí z otroctví Egypta a Faraona. Tři milióny lidí ho následovalo a přesto byl schopen říci: „Zapomeň na to, nikam nepůjdu. Všechno to pokládám, protože potřebuji přítomnost Pána více, než cokoli jiného, co by pro mě Bůh mohl udělat.“

Tím neříkám, že bys neměl prosit Boha o uzdravení, nebo o to, aby se o tebe postaral, nebo vysvobodil. Boží moc je s tebou, On tě uzdraví, požehná a vysvobodí. Bůh však chce více, než cokoli jiného, totiž abys toužil po něm a byl uspokojen pouze v něm a v ničem jiném.

Není ve tvém životě modla, která zabírá místo Boží přítomnosti? Nejsi pro něj příliš zaneprázdněn? Nějakým způsobem si musíš vyhradit pro Boha čas. Vím, že to není vždycky jednoduché. Někdy pracuji 16 – 18 hodin denně, ale přesto si musím udělat čas pro Boha. V naší službě jsme svědky toho, že slepí vidí, hluší slyší, lidé s rakovinou a cukrovkou jsou uzdravováni, dějí se zázraky, divy a znamení. Vidíme evangelium v akci. Ale víš co? Můžeš celý svůj život vlít do služby a vidět neuvěřitelné Boží činy, ale bez jeho přítomnosti je to všechno prázdné – pokud on není uprostřed nás.

2. VYHLEDÁVEJ ZBOŽNOST

Ano, Boží touhou je, abychom měli s ním důvěrný vztah. Pro takovouto důvěrnost je však podmínka, a tou podmínkou je zbožnost.

„Ten, kdo má čisté ruce a srdce ryzí, ten, kdo nepozvedne svou duši k modle, ten, kdo nepřísahá lstivě. Ten dojde požehnání od Hospodina, spravedlnosti od Boha, své spásy.“ (Ž 24,4-5 upraveno podle angl. překladu)

Bůh chce, abychom vyhledávali zbožnost. Jeho slovo nás vyučuje: „Uctívej Pána v okrase svatosti.“ Jak vidíme v Davidových Žalmech, na Boží horu smí vystoupit a stát na jeho svatém místě, ti, kdo mají „čisté ruce a ryzí srdce, nepozvedají svou duši k modle a nepřisahají lstivě.“ Písma Nového zákona to také potvrzují: „Usilujte o pokoj se všemi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána …“ (Žd 12,14)

Pokud chceš vejít do Boží slávy, potřebuješ čisté ruce a ryzí srdce – pravou zbožnost. Pravá zbožnost, to nejsi ty, který se ve své vlastní síle a moci snažíš dělat všechny správné věci, o kterých víš, že bys je měl dělat. Pravá zbožnost je dovolit Bohu, aby se projevil ve tvém těle. Když se Bůh projevuje ve tvém těle, neodvážíš se dělat věci, o kterých víš, že zarmucují a zraňují jeho srdce.

Bible říká: „Veliké je tajemství zbožnosti.“ To je to tajemství, které nám Bůh zjevil v evangeliu, aby nás učinil zbožné. Tyto velké věci, které zjevil jsou, že: „Bůh byl zjeven v těle, ospravedlněn v Duchu, ukázal se andělům, byl hlásán národům, ve světě mu uvěřili, byl přijat do slávy.“ (1Tm 3,16)

Zbožnost je Ježíšova sláva projevující se v našem těle, takže začínáme vypadat jako on, mluvíme a jednáme jako on, ve všem, co děláme a říkáme, jsme jako on. Toto je pravá zbožnost. Jestliže je ve tvém životě hřích, dostaň se do Boží řeky a dovol jí obmýt tvůj hřích. Ježíš se bude projevovat v našem těle tehdy, když budeme hledět na jeho slávu.

Když hledíme na slávu Ježíšova obličeje, jsme proměňováni do jeho podoby. „A my všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, jsme přetvářeni v týž obraz, od slávy k slávě, jako od Pána, Ducha.“ (2K 3,18)

Čím blíže se dostaneme k Bohu, tím více světla jeho slávy odhaluje naši temnotu. Vystoupíš na horu, nebo budeš stát v povzdálí? Chceš vyhledávat svatost a důvěrný vztah s Bohem, nebo víc miluješ svůj hřích? Skutečně chceš vidět jeho slávu?

PŘICHÁZÍ KRÁL SLÁVY!

„Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše se zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Král slávy. Kdo to je Král slávy? Hospodin, mocný bohatýr, Hospodin, bohatýr v boji.“ (Ž 24,7.8)

„Kdo to je král slávy? Hospodin, mocný bohatýr, Hospodin, bohatýr v boji. Král slávy je Hospodin zástupů“ (verš 10) a přichází k těm, kdo jsou jako Jákob. Král slávy přichází k těm, kdo budou hledat jeho tvář. Král slávy přichází k těm, kteří touží po zbožnosti, kterou je Bůh projevujícŕ_se v těle. Král slávy přichází k těm, kteří se stávají podobnými tomu, na kterého hledí, a zjevují tak podobu Krista.

PŘIPRAV SE!

Brány a dveře jsou církev – ty jsi branou a dveřmi, ve kterých se má zjevit Boží sláva. Bible říká, že poznání Boží slávy přichází, aby pokrylo celou zemi, jako vody pokrývají moře (Abakuk 2,14). Lidé poznají Boha. Nemocní, ztracení a umírající poznají Boha. Ti, kdo potřebují Ježíše, ho poznají. Proč? Kvůli jeho slávě. Kdo uvolní jeho slávu? TY! Proč? Ty jsi branou, ty jsi dveřmi, ty jsi chrámem, ze kterého vytéká řeka Boží slávy. Pohleď na jeho přítomnost, na jeho slávu a potom otevři bránu, otevři dveře a uvolni jeho slávu.

Přátelé, mimořádný život není možný, aniž bychom viděli Ježíše. Přijď k němu podle jeho podmínek. Buď hladový po něm a uctívej ho v okrase svatosti. Obnov své zacílení a pozvedni se ve svém životě na další úroveň slávy.

Otče, chci vidět Ježíše, chci znát Ježíše. Pane, i kdybych doposud nikdy nepoznal, neviděl, ani nezakusil tvou moc, chci být jen ve tvé přítomnosti. Chci tě proto, kdo jsi, ne proto, co děláš. Duchu svatý, přijď s Ježíšem. Králi slávy, vejdi. Dotkni se mě svojí slávou. Ať tvá sláva odkryje můj hřích. Ať mě tvá sláva pomaže tak, aby způsobila změnu. Ó Ježíši, Ježíši, potřebuji tvou zjevnou přítomnost. Chci, aby tvá přítomnost naplnila můj život. Chci mít s tebou blízký vztah.

Odpusť mi, že jsem chtěl tvoji ruku víc, než tvoji tvář. Činím pokání z toho, že jsem tě neznal. Odpusť mi, že jsem s tebou neměl důvěrný vztah. Odpusť mi, že jsem po tobě nehladověl. Chci vystoupit na svatou horu a stát v řece tvé slávy. Chci s tebou mít přátelství a chci, abys byl v mém životě ve všem první. Byl jsem mimo tvou slávu. Chci být v ní! Chci, aby moje srdce bylo zapálené a hořelo vášní pro tebe. Chci tvoji slávu hlavně proto, aby mě radikálně změnila. Netoužím po ničem jiném, jenom po tvé přítomnosti. Děkuji ti za tvoji Božskou slávu, která čerstvě naplňuje můj život. Bože, ukaž mi svoji slávu! Ve jménu Ježíše, Amen.
Zdroj: Todd Bentley, Fresh Fire Ministries, August 2/2006, www.freshfire.ca

Příspěvek byl publikován v rubrice Proroctví se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.