Pevné Boží slovo

Pevné Boží slovo

Tomáš Korčák

 

Náš život je určován tím, čemu věříme. Svoji víru zakládáme na tom, co považujeme za spolehlivé a co respektujeme jako autoritu. Pro křesťany hlásící se k reformaci je touto spolehlivou autoritou Písmo. Je však tomu skutečně tak?

 

David měl svoji víru jasně opřenou o Boží slovo. Vyznává: V Boha, jehož slovo chválím, v Boha doufám. (Ž 56,5.11-12) Chválil nejen Hospodinovo jméno, ale i jeho Slovo. Jinde David vyznává: Tvému jménu budu vzdávat chválu pro tvé milosrdenství a pro tvou věrnost, neboť jsi vyvýšil svou řeč nad každé své jméno. (Ž 138,2) Zde jde David ještě dále – vidí Boží slovo vyvýšené nad každé jeho jméno. Jak tomu rozumět? Výklad je velmi jednoduchý a logický: Boží jména, která máme ve svém životě vyvyšovat a posvěcovat, poznáváme z Božího slova a proto je Slovo vyvýšené nade vše.

 

David v duchu viděl něco z novozákonního učení (vždyť Davidův stánek byl plný novozákonního zjevení). Jan to popisuje následovně: Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo vůbec nic, co je. V něm byl život a ten život byl světlo lidí. A to světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. (J 1,1-5)

 

O Ježíši je řečeno: A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jediný Syn, plný milosti a pravdy. (J 1,14) Jedno z Ježíšových jmen je dokonce: Slovo Boží (Zj 19,13). Ježíš dokonale naplnil Boží slovo ve svém životě. Byl obrazem Božím, ztělesněním všech Božích výroků. V celém Písmu je Kristus ústřední postavou – Zákon a Proroci částečně ukazují na to, co je zcela zřetelně zjeveno v Ježíši Kristu (viz L 24,27).

 

Kristus je centrem naší víry a uctívání, a je také Božím slovem, které v něm bylo dokonale naplněno. Jaký tedy máme vztah k Božímu slovu, takový máme také vztah k Ježíši Kristu. Chválíme Krista i jeho Slovo. Posvěcujeme Boží jméno ve svém životě, a proto chceme podle jeho Slova také žít.

 

Apoštol Pavel nás vyzývá: Slovo Kristovo ať ve vás bohatě přebývá. (Ko 3,16) To znamená, že v nás může také přebývat chudě anebo vůbec. Pak ale v nás nemůže vypůsobit to, k čemu bylo posláno. Sám Ježíš předkládá velmi zajímavou definici svého učedníka: Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí. (J 8,31-32) Pravda nás vysvobodí, až když ji poznáme, a pravdu poznáme, až když zůstáváme v Božím slovu.

 

Zůstávat ve Slovu je více než jen občas si něco rychle z Bible přečíst nebo pustit z přehrávače. Po svém obrácení jsem každým rokem v létě jezdil do křesťanské osady Poušť u Bechyně na týdenní pobyty. Každé ráno jsme se sešli v malých skupinkách, přečetli si určený oddíl z Písma, pomodlili se, aby k nám Bůh mluvil a pak takzvaně „meditovali“. Nebyla to žádná okultní meditace, ale zcela křesťanské hluboké rozjímání nad Božím slovem.

 

Přečteš text (na začátku jsme ho četli i nahlas), modlíš se, ptáš se Ducha svatého, co to znamená, a pak co to znamená pro tvůj život. K některým místům se vracíš znovu a znovu… Můžeš si dělat poznámky. Napadají tě různé zajímavé myšlenky. Bible se pro tebe stává živou knihou a Duch svatý skutečnou osobou, která tě do ní uvádí. Prožíváš společenství s Bohem, které tě vnitřně naplňuje. Tvůj duch se stává silným a začíná vládnout nad lidskou, často nestálou duší – našimi pocity a myšlenkami. Někdy přímo prožívám, jakoby se z Božího slova do mne vyléval Boží pokoj, jak to i vyjádřil žalmista Kórach: Poslechnu, co říká Bůh Hospodin. Vždyť promlouvá pokoj ke svému lidu, ke svým věrným. Kéž se nevracejí k bláznovství! (Ž 85,9)

 

Pak jsme si své poznatky a prožitky sdíleli. Nakonec jsme se Slovo modlili a Boha za něj chválili. Četba Bible se nám tak skutečně stala dobrodružstvím. Mnohokrát jsem si uvědomil, jak mne tato zkušenost na počátku mého křesťanského života pozitivně určila. Nejde o množství přečteného, ale o každodenní jezení Božího slova. Je potřeba, aby si každý křesťan vybudoval takový každodenní zvyk a duchovní životosprávu. Kolik věnujeme času přirozenému jídlu? A kolik duchovnímu? Jíme každý den?

 

Křesťan, který si jednou týdně přečte něco z Bible, aby měl co říci třeba na skupince, asi moc stabilní v rozličných zkouškách nebude. Může mluvit o různých „velikých“ duchovních zážitcích, ale na mne to žádný dojem nedělá. Potřebuje se naučit jíst Boží slovo, zapustit hluboké kořeny na skrytém místě (tam, kde ho vidí jen Bůh – viz Mt 6,6) a těmito kořeny čerpat život a moudrost ze samotného Boha. Jinak žijeme ze svých sil a ze své moudrosti, a pak podle toho náš život vypadá. Ryzí člověk dělá věci před Bohem a pro Boha a druzí lidé o tom vůbec nemusí vědět. Povrchní a plytký člověk dělá vše jen kvůli dojmu druhých lidí (viz J 7,4-5).

 

Náš přístup k Písmu je zcela spjat s naší vírou v Písmo. Psané Boží slovo v Písmu se stává skrze Ducha svatého řečí Boží do našeho života. Litera Božího slova inspirovaná Bohem při napsání se stává inspirovanou Boží řečí dnes. Litera může ležet ladem v naší knihovně nebo na stole v pokoji. Když však s Duchem svatým rozjímáme nad Písmem, Bůh skrze to mluví do naší situace nebo i do situace druhých.

 

Když byl Ježíš pokoušen satanem na poušti, vždy mu odpovídal citací Písma: Je napsáno…, a to i tehdy, když sám satan Písmo citoval (viz Mt 4,1-11). Mnohé Ježíšovy výroky v Novém zákoně jasně potvrzují věrohodnost a doslovnost Písma. Například:

  • Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem je zrušit, nýbrž naplnit. Neboť amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné nejmenší písmenko ani jedna čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane. Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království Nebes nazván nejmenším. Kdo by je však činil a učil, ten bude v království Nebes nazván velkým. (Mt 5,17-19)
  • Nebe a země pominou, ale má slova jistě nepominou. (Mt 24,35)
  • Je však snadnější, aby pominuly nebe a země, než aby padla jedna čárka Zákona. (L 16,17)

 

Také výroky apoštolů jsou zcela jednoznačné:

  • Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k učení, k usvědčování, k napravování, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl takový, jaký má být, důkladně vystrojený ke každému dobrému skutku. (2Tm 3,16-17)
  • Toto především vězte, že žádné proroctví Písma není záležitostí vlastního výkladu. Neboť proroctví nikdy nebylo proneseno z lidské vůle, nýbrž unášeni Duchem Svatým mluvili lidé poslaní od Boha. (2Pt 1,20-21)

 

Ježíš by byl podle dnešních měřítek jasným fundamentalistou. Plně například věřil tomu, co je v Písmu na počátku napsáno o stvoření světa: On jim (farizeům) odpověděl: „Nečetli jste, že ten, který stvořil člověka, od počátku ‚učinil je jako muže a ženu‘?“ (Mt 19,4) Možná je to dnes pro někoho „nevědecké“, ale pro našeho Pána to bylo hodnověrné! Také apoštol Pavel zcela věřil ve stvořeného Adama na počátku (viz Ř 5,14; 1K 15,45; 1Tm 2,13).

 

Náš přístup k Písmu opravdu zásadně ovlivňuje náš pohled i na stvoření na počátku. V epištole Hebreům je psáno: Vírou rozumíme, že Božím výrokem byly uspořádány světy, takže to, co vidíme, nevzniklo z viditelného. (He 11,3) Věřím, že skutečná věda (ne domněnky či spekulace nebo pouhé výplody fantazie) není v rozporu s Písmem.

 

Liberální a kritická teologie povýšila lidský rozum nad Písmo. Říká například, že v Písmu je mimo jiné také Boží slovo. Události popsané v Písmu se vůbec nemusely stát, jsou to pouze svědectví „víry“. Popis minulosti byl upraven a změněn, aby především formoval naši „víru“. Mnohé události jsou pouze přeznačením pohanských mytologií, aby bylo zřejmé, že vládne Hospodin. Bible používá pouhé obrazy – tedy téměř vše je pouze podobenstvím…

 

Jestliže však zpochybníme historickou spolehlivost Písma, jak můžeme věřit, že je spolehlivé pro naši víru, která by měla určovat celý náš život? Biblická zvěst se pak stává dobrou a poučnou pohádkou. Nemá Bůh a Stvořitel celého vesmíru dostatek moci, aby jeho zvěst byla ryzí, pravdivá a protříbená? Je Písmo lživé, přehnané a nadnesené? Na co se tedy mohu spolehnout? Čemu mám věřit?

 

Liberální teologové určují, co je z Písma Boží slovo a co již není. Jenomže pak co teolog, to jiný výklad a určení, co je Božím slovem. Lidé pak postupně přestávají věřit ve stvoření, zázraky, uzdravování, jedinou cestu v Kristu, manželskou smlouvu muže a ženy, sexuální život pouze v manželství, v tělesné vzkříšení Krista (viz například kniha předního českého teologa J. B. Součka: Utrpení Páně podle evangelií) a mohli bychom pokračovat dál a dál. Postupně se jasné hodnoty zpochybňují, relativizují, až se nakonec zhroutí. Problém také je, že liberální a kritická teologie se dostala i do evangelikálního směru křesťanství, protože mnozí kazatelé, učitelé a autoři knih studovali liberální teologické fakulty (viz například některé biblické slovníky a úvody či výklady biblických knih).

 

Liberální bludy také najdeme v Českém ekumenickém překladu. Například při dobývání Jericha Jozuem se pod čarou dozvídáme, že Jericho v té době patrně již nebylo opevněným městem. Jak to tedy, že Božím zásahem hradby skrze Jozua padly? (Poslední vydání tuto poznámku pod čarou naštěstí vypustilo, odkazuje však na svůj výklad tohoto oddílu.) Nebo přímo v textu čteme, že Ámos byl drobopravec, tedy okultní věštec. Používal by Hospodin k službě svému lidu okultistu? Leda by činil pokání a odvrátil se od takové modloslužby. Za tímto překladem stojí Miloš Bič, vedoucí překladu Starého zákona, který jako disertační práci studoval haruspicium, drobopravectví – věštění z jater a vnitřností v pohanských národech a pak tím byl ovlivněn ve svých výkladech. Ámos byl podle jiných překladů Písma pastýřem dobytka, a sám to také o sobě říká. Díky Bohu za Český studijní překlad Písma!

 

Čím více čtu Písmo (a je to již 36 let), tím více mám odpovědí na otázky a zdánlivé rozpory Písma, ale i zase otázky nové. Nesnažím se povýšit svůj rozum nad Písmo, vím, že mne mnohé v Písmu přesahuje. Při četbě Písma se modlím jednoduchou modlitbu: Otevři mi oči, abych viděl divy tvého zákona. (Ž 119,18) To, co kritická teologie označuje jako chyby a rozpory, vůbec tak nemusí být. Jen to chce trochu pokory a poddat svůj rozum Bohu. Vždyť moje myšlení nejsou myšlení vaše, ani vaše cesty nejsou cesty mé, je Hospodinův výrok. Neboť jako jsou nebesa vyšší než země, tak jsou mé cesty vyšší než cesty vaše a má myšlení vyšší než myšlení vaše. (Iz 55,8-9) Celé Písmo je pravdivé, jenom nemusím všemu rozumět.

 

Dám vám příklad (a takových míst v Písmu je bezpočet): Synoptičtí evangelisté uvádějí, že Ježíš vyhnal penězoměnce z Jeruzalémského chrámu na konci své veřejné služby. Jan píše, že to udělal na začátku. Rozdíl je ve třech letech. Je to rozpor? Je to chyba Písma? Důkaz nepravdivosti litery, vždyť jde jen o smysl? Ne!!! Proč by nemohl Ježíš vyhnat penězoměnce na počátku i na konci své služby? Také při tom vyslovil jiné výroky. Limity nemá Písmo, ale naše mysl. Jistě Písmu potřebujeme rozumět a to souvisí s rozumem, ale zjevení od Ducha svatého přichází do našeho ducha. Jsou věci, které pochopíme pouze duchem a ne rozumem (viz Ž 73). Někteří křesťané povyšují nad ducha své emoce, jiní svůj rozum. Obojí je špatně. Máme chodit duchem.

 

My Češi a Moravané jsme byli národem písmáků a Bůh to touží obnovit. Potřebujeme Boží bázeň, která je počátkem moudrosti a poznání. Potřebujeme však i bázeň před Božím slovem, což je úcta, láska a respekt k Písmu. Laskavě pohlédnu na toho, kdo je utištěný a na duchu ubitý, kdo se třese před mým slovem. (Iz 66,2) Kdo miluje Boží slovo, ten ho také činí. Kdo miluje Pána, ten také miluje jeho Slovo. Boží slovo je pevné, věčné, hodnověrné a mohu se cele na něj spolehnout. Hospodine, tvé slovo je navěky ustaveno v nebesích. (Ž 119,89)

Příspěvek byl publikován v rubrice Vítězný život křesťana se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.