Vytrhuj jaté k smrti

Na shromáždění církve během úvodního uctívání v jazycích a krátkých, Duchem svatým inspirovaných písních, jsem měl toto vidění:

Ve svém duchu jsem viděl obrovský černý vír, něco jako „černou díru“. Hned jsem věděl, že to je brána či otvor do pekla. Tato díra do sebe velkou silou vtahovala lidi. Kdo padl do této díry (otvoru) do pekla, ve chvíli zmizel v hlubině temnoty.

Duše duchovně slepých, oklamaných, v hříchu mrtvých lidí neměly žádnou šanci se vyprostit samy z této nenasytné, uchvacující síly pekla. Ďábel hledá, koho by pohltil. (1P 5,8) Podsvětí roztáhne svůj chřtán a dokořán rozevře svou tlamu. (Iz 5,14) Podsvětí se nenasytí a neřekne: „Dost.“ (Př 30,15-16) Peklo má velký zájem o duše! Satan pracuje na tom, aby lidé nebyli vytrženi z jeho moci, kterou je táhne dolů. Jim, nevěřícím, bůh tohoto věku oslepil myšlení, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Krista, jenž je obrazem Božím. (2K 4,4)

Pak jsem uviděl sebe a jiné Boží děti, jak podáváme ruku těm ztraceným, pevně ji tiskneme a velkou silou přitáhneme jednotlivé lidi k sobě, aby nebyli uchváceni peklem. Byl to zápas s dostředivou silou „černé díry“. Uvědomil jsem si, že se pro ztracené nemohu natahovat sám. Potřeboval jsem, aby mě jiní křesťané (má vlastní rodina, rodina církve) drželi za druhou ruku a pomáhali mně ve vychvacování stahovaných duší. Všem bylo jasné, že proti síle pekla si musíme pomáhat, pevně podpírat jeden druhého a táhnout spolu.

Některé duše byly vychváceny těsně před pádem do díry (těsně před smrtí), jiné byly od otvoru do propasti dále (většinou mladší lidé). Bez zásahu Božích lidí by však všichni skončili na stejném místě. Peklo uchvacuje! Táhne lidi dolů!

Boží lid, pevně propojený a vzájemně se posilující, je povolán Bohem, aby uchvacoval a vytrhoval ztracené a bral je na cestu „nahoru“. Stezka života vede prozíravého vzhůru, aby unikl podsvětí dole. (Př 15,24) Viděl jsem Boží lid jako muže a ženy světla. Celí zářili. Byli jako nebešťané. Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid určený k Božímu vlastnictví, abyste rozhlásili mocné skutky toho, jenž vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. (1Pt 2,9) Ztracenou duši vždy nejprve přitáhli k sobě – do společenství lásky a jednoty, které měli mezi sebou. Tam jim ukazovali na Ježíše, Otce a cestu do nebe. Tuto cestu do nebe jsem viděl jako vír plný světla mířící nahoru. Boží děti tudy vystupovaly a byly vždy posíleny přítomností a zjevením Otce a Slovem pravdy (Ježíšem).

Nebešťané jako světlo světa uváděli ty, kdo byli vytrženi z moci tmy k místu, kde oni sami brali světlo a sílu. Ukazovali cestu vzhůru – na Otce a Slovo. Stále byli v jejich přítomnosti, dokud je neuvedli k Otci. … A pak, posíleni Otcem, Slovem pravdy a vzájemnou láskou, znovu šli k chřtánu pekla, které stále stahuje další a další duše, aby je uchvacovali a vytrhovali ze smrti! Vysvoboď ty, kdo jsou vlečeni na smrt; což se neujmeš těch, kdo se potácejí na popravu? (Př 24,11)

(Další odkazy: Ju 22-23; Jk 5,19-20; Iz 42,22; Př 24,10‑12; Př 23,13-14)

Příspěvek byl publikován v rubrice Proroctví se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.