Rozptylování od jednoho nezbytného

Rozptylování od jednoho nezbytného

Tomáš Korčák

 

Dánský teolog a filozof Soren Kierkegaard kdysi napsal: „Pane dej nám slabý zrak pro všechen bezvýznamný brak a oči jako střely, by tvoji pravdu zřely.“ Potřebujeme se naučit rozlišovat, co je podstatné a co je bezvýznamný brak. A poté se potřebujeme naučit na to podstatné soustředit a nepřetržitě odmítat vše, co je bezcenné a marné. Proroku Jeremjášovi Bůh zaslibuje: Jestliže oddělíš vzácné od bezcenného, budeš jako má ústa. (Jr 15,19) Co je vzácné, drahocenné a podstatné v našem životě?

 

Marie se soustředila na jedno nezbytné

 

Věřím, že zvláště v této době k nám Bůh chce mluvit skrze příklad Marie, sestry Marty a Lazara z Betanie: Stalo se, když šli dále, že vešel do jedné vesnice. Nějaká žena jménem Marta jej přijala do svého domu. Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila k Pánovým nohám a poslouchala jeho slovo. Ale Marta měla plno práce s obsluhováním. Přistoupila k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti a znepokojuješ se mnoha věcmi, jedno je však potřeba. Marie si vybrala dobrý díl, jenž jí nebude odňat.“ (L 10,38-42)

 

Marie seděla u Ježíšových nohou a naslouchala jeho hlasu. Nebyla líná, jen dělala to, co bylo v tu chvíli podstatné. Nenechala se rozptýlit množstvím potřeb a vjemů, ale soustředila se na Ježíše. Právě v dnešní době zmatků, bludů, hloupých blábolů, polopravd, lží, hoaxů a falešných proroctví můžeme jako ona nacházet zdravou, jasnou a pokojnou mysl u Ježíšových nohou. Boží pokoj pak chrání naše srdce i naše myšlení.

 

Naším častým problémem a kvůli médiím a sociálním sítím stále rostoucím pokušením je rozptýlení. Ježíš řekl Martě: … znepokojuješ se mnoha věcmi, jedno je však potřeba. Mnoho věcí nás může znepokojit, jedno podstatné nás však může upokojit. Mnoho věcí nás může rozptýlit, jedno zaměření nás však může uvést do opravdového a důvěrného vztahu s Pánem.

 

Marie si vybrala či zvolila to jedno, co je podstatné a potřebné. Volíme si během každého dne podstatné věci, které mají věčnou hodnotu? Nebo si jako Marta volíme rozptýlení mnoha věcmi, které uvádí do nepokoje, starostí, zmatků, chaosu a marnosti? Život Marie i Marty je záležitostí rozhodnutí a volby. Můžeme se rozhodnout pro hluboký životní styl Marie. Pak toto jednorázové rozhodnutí uvádíme spolu s Duchem svatým skrze mnoho každodenních rozhodnutí do našeho praktického života. Nebo se rozhodujeme pro marný životní styl Marty a v něm vůbec žádnou pomoc Ducha svatého nepotřebujeme. Tam necháme svůj život jen pasivně plynout jako oběti druhých lidí a okolností.

 

Jedno nezbytné u Komenského

 

Jan Amos Komenský zemřel v 78 letech. Dva roky před svým odchodem z tohoto světa napsal drobnou knihu Jedno nezbytné – Unum necessarium, která je vlastně jeho duchovní závětí. Mistrným způsobem zde ukazuje na to, co je podstatné v našem životě, a za vzor si bere právě Marii u Ježíšových nohou. Tuto knihu považuji za jednu z nejlepších a nejdůležitější knih Komenského. Představuji si moudrého a zbožného starého muže, jak na konci svého života dalším generacím předává poznání o Jednom nezbytném. Zamysleme se nad následujícími citáty:

 

„Kdyby se jen tak lidská pošetilost chtěla napravit Boží moudrostí! Oddělovat bezcenné od cenného a odvracet se ode všeho špatného, pošetilého, nadbytečného! Jak jinak by všechno brzy vypadalo ve filozofii i v politice a náboženství. Nejprostší, nejsnadnější a nejbezpečnější způsob obnovy by totiž byl, kdybychom odstranili věci ne nezbytné a rádi se spokojili jen s nezbytnými.“ [1]

 

„Před rozhněvaným Bohem není jiné útočiště než u Boha smířeného, od hříchů není možno prchat jinam než k pokání, od kroužení po obvodu ke středu klidného bezpečí, od závratí světa ke Kristu. Marie tak zvolila dobrou stránku, když se posadila u Kristových nohou – a když potom Krista následovala do Jeruzaléma, i ke kříži a k hrobu, a neopustila ho až do radostného vzkříšení.“ [2]

 

„Souhrn této nejvyšší moudrosti je: I. Nezatěžovat se ničím, co přesahuje životní nezbytnosti, spokojit se s mála věcmi, sloužícími k pohodlí, a chválit Boha. II. Jestliže ty pohodlné chybí, spokojit se pouze s nezbytnými. III. Přijdeš-li i o ně, snaž se zachovat sebe sama. IV. Nemůžeš-li ani sebe zachovat, zřekni se sebe, jen abys Boha neztratil. Kdo totiž má Boha, může všechno postrádat, poněvadž má na věky své nejvyšší dobro s Bohem a v Bohu. A zde je také konec všech potřeb a přání.“ [3]

 

Tvoje hora proměnění

 

V roce 2008 jsem napsal ve své knize Studnice uzdravení – Jak čerpat z Božích zdrojů a sloužit uzdravením: Rozostřený obraz musí být jasně zaostřen. Jako křesťané se potřebujeme zaostřit a zacílit na Ježíše. Potřebujeme vidět jen samotného Ježíše! V tom nám jsou krásným příkladem události na Hoře proměnění:

 

Po šesti dnech vzal Ježíš s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn. Jeho tvář zazářila jako slunce a jeho šaty zbělely jako světlo. A hle, ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. Petr na to řekl Ježíšovi: „Pane, je pro nás dobré být zde. Chceš-li, udělám zde tři stánky, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Když ještě mluvil, hle, zastínil je zářivý oblak, a hle, z oblaku se ozval hlas, který říkal: „Toto je můj milovaný Syn, v němž jsem nalezl zalíbení; toho poslouchejte.“ Jak to učedníci uslyšeli, padli na tvář a velmi se báli. Ježíš k nim přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte a nebojte se.“ Pozvedli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše. (Mt 17,1-8)

 

Ježíš často chodil na horu, kde prožíval v soukromí důvěrné společenství se svým nebeským Otcem. Taková skrytá místa s Bohem můžou být i pro nás horou proměnění. Odtud vychází Boží proměna našeho charakteru v čisté, ryzí a „masité“ srdce, které pak v údolí přináší chutné a uzdravující ovoce. Ježíš hleděl na Otcovu tvář a začal zářit. Vedle něho se objevili dva nejvýznačnější představitelé starozákonní doby, Mojžíš a Elijáš, představující Zákon a Proroky. O čem s Ježíšem hovořili, nevíme. Jisté však je, že sami ve svém životě Ježíše prorocky vyhlíželi. Učedníci byli tak zaskočeni a zmateni, že Petr chtěl vystavět každému z těchto mužů kapličku. Většina kapliček i v naší zemi vznikla z podobného náboženského zmatku. Padlá modlářská nábožná přirozenost chce mít raději mrtvé pomníky Božího jednání, než Boha čerstvě hledat a poslušně ho následovat.

 

Bůh místo nábožných řečí všechny zastínil svým oblakem slávy a řekl: „Toto je můj milovaný Syn, v němž jsem nalezl zalíbení; toho poslouchejte.“ Učedníci v bázni padli na tvář a Ježíš je pozvedl a povzbudil. Když pozvedli oči, neviděli nikoho, jen samotného Ježíše. Hospodin dal učedníkům lekci důležitosti zacílení na původce, vůdce a dokonavatele víry Ježíše (viz He 12,2). To je cíl a naplnění Starého zákona (viz L 24,44). Nevymýšlejte své vlastní nápady, jak sloužit Bohu, z toho vzejdou pouze kapličky, ale poslouchejte milovaného Božího Syna, Ježíše. Hleďte pouze na něho a poslechněte, co vám říká ve svém Slovu.

 

Přicházejí otřesy, které promění otřesitelné věci, aby zůstaly jen ty nepohnutelné. Jsme vyzýváni k tomu, abychom s vděčností přijímali neotřesitelné Království, a tak sloužili v bázni a uctivosti Bohu. Jednou z prvních neotřesitelných hodnot v našem životě je bratrská láska (viz He 12,26-13,1). Těchto Božích otřesů se nemáme obávat, ale naopak máme aktivně s důvěrou stavět na tom, co je věčné. Nepohnutelné je vše, co vychází z charakteru, zjevení a iniciativy Krista! Stavějme proto stavbu svého života ze zlata, stříbra, drahých kamenů a ne ze dřeva, sena nebo slámy (viz 1K 3,10-15). [4]

 

Písmo nás vybízí k chudobě ducha, jednoduchosti, prostotě, jednoduchému oku či nerozptýlenosti. Existuje jeden účinný způsob, jak se stát soustředěným a zacíleným na to podstatné či nezbytné v našem životě – na Pána Ježíše Krista. Je to skrze lásku k němu a k jeho Slovu. Máme být jako Marie u Ježíšových nohou nebo jako tři učedníci, kteří nakonec neviděli nic jiného než Ježíše samotného. Také apoštol Pavel učinil rozhodnutí, za kterým šel a podle kterého už do konce svého života jednal, že nechce znát nic než Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného (1K 2,2). Pro něho se všeho zřekl a chce ho více poznat (viz Fp 3,8-11).

 

Nemusíme hledat nějaká mentální cvičení. Naše láska k Ježíši způsobí, že se na něj budeme bez námahy soustředit. Soustředění totiž souvisí s postojem a vášní našeho srdce. To nás pak i prakticky vede k tomu, abychom každého dne volili podstatné a odmítali bezcenné (viz Iz 7,15).

 

Soustředěné zaměření na Ježíše!

 

Na konci roku 2020 Patricia Kingová prorokovala, že je Božím záměrem zvláště pro tento rok, aby se vyznačoval naším soustředěným zaměřením na Ježíše. Toto slovo osvědčené americké prorokyně zcela rezonuje v mém srdci. Vnímám, jak nás Bůh volá do důvěrného vztahu s ním. To nám dá i rozeznání pravdy od lží a zjevení skutků, do kterých máme vcházet.

 

Mimochodem z následujícího proroctví se můžeme učit, jak má správné novozákonní proroctví vypadat. Místo slova, které vede do zmatku, strachu a nejistoty, je zde proroctví, které jde na podstatu, napomíná, vede k pokání, povzbuzuje a zve do důvěrného vztahu s Bohem. Jednejme s touto prorockou výzvou, ať má praktický dopad v našich životech:

 

Rozptylování, rozptylování, rozptylování! Rozptylování odvedlo srdce a zaměření mého lidu ode mne. Mnozí lidé místo toho, aby chodili v mé blízkosti, věnují pozornost jiným bezvýznamným věcem a vůbec se mnou nepočítají.

 

Jsou zaneprázdněni od doby, kdy ráno vstanou, až do noci, kdy jdou spát. Čekám, a oni nepřicházejí. Trochu se pomodlí tady a trochu tam, trochu si přečtou z Písma tady a trochu tam a trochu uctívají tady a trochu tam, ale jejich srdce je ode mne daleko. Mnozí by raději sledovali film, než trávili čas se mnou. Raději by zkontrolovali své sociální sítě, než by se zabývali mnou. Mnohem více jsou disciplinovaní ve svých fyzických cvičeních a dietách, než aby se zajímali o vyčlenění času ve svých denních rozvrzích pro mě. Dávají přednost pozemským věcem před svatými, protože jejich srdce je rozptýleno. Říkají, že mě znají, ale kde je jejich náklonnost lásky ke mně?

 

Mnozí, kteří mi slouží v nějaké službě, jsou rozptýleni svými úkoly v těchto službách – úkoly, které jsem jim neuložil a které si vytvořili kvůli růstu a rozšiřování jejich vlastní služby a vize. Je čas odejít od věcí, které rozptylují, a vrátit se ke mně.

 

V této hodině promlouvám ke svému lidu, jako jsem promlouval k církvi v Efesu: Ale to mám proti tobě, že jsi opustil svou první lásku. Rozpomeň se, odkud jsi spadl, učiň pokání a začni jednat jako dřív! Ne-li, přijdu k tobě brzy a pohnu tvým svícnem z jeho místa; jestliže neučiníš pokání. (Zj 2,4-5)

 

Opustil jsi svou první lásku? Ztratil jsi ze zřetele moji přítomnost v centru svého života? Nechal ses rozptýlit? Hluboce tě miluji a volám tě, abys byl blízko mému srdci v této hodině, protože když mě učiníš centrem všeho ve svém životě, poznáš pokoj a naplnění. To vše přichází ode mne. Starám se o vás jako o svoji krásnou nevěstu, ale nevěsta se připravuje také sama. Nenechá se rozptylovat světem ani tělesnými lákadly. Moje nevěsta je uchvácena mojí láskou a odpovídá na ni. Moje nevěsta má jednu první, nerozptýlenou náklonnost lásky – mne. Když vstává, má mě na mysli a hledá mě. V průběhu celého dne jsem v jejích myšlenkách přede vším; a v noci, když uléhá k odpočinku, jsem jejím posledním rozjímáním. Moje nevěsta je vždy naplněna čerstvým olejem a nezanedbává nejdůležitější část svého života – mě.

 

Co ti může nabídnout světský majetek? Pouze pomíjivé potěšení. Co může vypůsobit lidské úsilí? Pouze dočasné uspokojení. Co si můžeš koupit za peníze? Pouze věci, které rez a mol ničí, zloději se k nim vloupávají a kradou je (viz Mt 6,19). Proč se zaměřuješ na věci, které neuspokojují? Proč jsi roztržitý a tvá pozornost je rozptýlena?

 

Nepřítel zaútočil rozptýlením na můj lid, aby mu zabránil přicházet ke mně, ale v této hodině můj Duch volá můj lid zpět do božského řádu, kdy já budu ve všem v centru jejich zájmu. Vrátí se ke mně v odpovědi na moji lásku. Bude jim dáno čerstvé a prohloubené zjevení mojí lásky, aby se vrátili – a oni přijdou.

 

V tuto hodinu bude probuzena společnost věřících, jejíž vášní jsem zcela já. Budou mě znát a nebudou toužit po ničem jiném než po mně. Budou mě milovat, protože rozumějí a skrze zkušenost poznávají lásku, kterou k nim mám. Budou mě hledat po všechny své dny, aniž by se rozptylovali, a já je naplním a požehnám jim. Jejich láska ke mně způsobí, že se budou bez námahy soustředit.

 

Bude také mnoho těch, kteří si uvědomí, že jejich srdce je ode mne daleko, a vrátí se ke své první lásce v půstu a modlitbě. Budou volat o milost k návratu, protože jsou nespokojeni. Odpovím jim a naplním touhy jejich srdce. Opět mě budou milovat a sloužit mi s nerozptýlenou pozorností.

 

V této době se objeví služby, které budou učit, mentorovat a trénovat můj lid, aby mě miloval celým svým srdcem. Budu středem těchto služeb. I když budou učit životní dovednosti, duchovní dary a biblické zásady a budou vydány Velkému poslání, jejich hlavním zaměřením budu já – Ježíš! Jejich poselství ponese jedno téma: Ježíš. Mnoho z těchto služeb bude vedeno vedoucími mladší generace, kteří chtějí jenom mě. Nebudou toužit po titulu, pozornosti, majetku nebo povýšení – prostě budou toužit po mně. Budou přede mnou pokorní a skutečně obejmou kříž a každý den ho budou pozvedat, když mě budou následovat.

 

Mnozí jim řeknou: „Zklidněte se – přeháníte to! Jste příliš radikální! Lidé potřebují víc než jen Ježíše – váš život potřebuje víc než jen Ježíše.“ Přesto však mě budou následovat v plnosti soustředění, v čistotě srdce a v pobuřující lásce, protože znají moji lásku a přijali moji lásku. Nebudou se rozptylovat. Důsledkem života těchto věřících zaměřených na Ježíše budu zjeven na zemi. Uvidí mě masy lidí, protože věřící nebudou představovat jen programy, učení a události, které mají přilákat lidi – budou představovat mě. Budu jejich zaměřením a oni budou ve mně skryti.

 

Mnoho vedoucích v této době odstraní ze svých služeb právě ty věci, které přinášejí rozptýlení. Povedu je ke zjednodušení, aby jejich pozornost nebyla odvedena světskými věcmi. Spadnou z nich okovy rozptýlení a znovu na mě budou upřeně hledět a hledat moji tvář. Budou obnoveni ve své víře a já zvýším efektivitu jejich služby, protože budou vedeni mým Duchem. Vrátí se k modlitbě, uctívání a studiu Slova a znovu budou svobodni poslouchat mé vedení v prosté víře. Takto jsem poslouchal vedení svého Otce já, když jsem chodil po zemi. Činil jsem věci, které jsem viděl, že můj Otec činí. Říkal jsem to, co jsem slyšel Otce říkat. Chodil jsem v těsném vztahu s ním, poslouchal jsem jeho hlas a následoval jeho vedení. Nedovolil jsem, aby zbytečné rozptýlení odvedlo moji pozornost.

 

Mnozí ke mně v této době přijdou. Mnozí mě budou následovat. Mnozí mi budou dobře sloužit – protože jsem jejich středem. [5]

 

[1] Jan Amos Komenský: Jedno nezbytné – Unum necessarium, Kalich 1999, s. 155. [2] Tamtéž, Kalich 1999, s. 158. [3] Tamtéž, Kalich 1999, s. 181. [4] Tomáš Korčák: Studnice uzdravení – Jak čerpat z Božích zdrojů a sloužit uzdravením, Juda 2008, s. 35-36. [5] https://www.destinyimage.com/blog/patricia-king-prophetic-word-2021-will-be-marked-by-increasing-focus-on-jesus?mc_cid=ea90b477e5&mc_eid=ce824eb4b1, 28. 12. 2020.

Příspěvek byl publikován v rubrice Proroctví, Vítězný život křesťana, Vyučování se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.