Rád a vděčně Tě budu následovat!

RÁD A VDĚČNĚ TĚ BUDU NÁSLEDOVAT!

Tomáš Korčák, 2022

 

David se skrýval v horské jeskyni před Saulem, který ho chtěl zabít. Jeho úkryt byl vyzrazen podlými Zifejci, kteří tím chtěli získat přízeň krále Saula. V této situaci David vyslovuje úžasnou modlitbu: Rád ti budu obětovat, budu vzdávat chválu tvému jménu, Hospodine, protože je dobré. (Ž 54,8)

 

David znal svého Boha, což se projevilo právě v dobách zkoušek. Věřil v jeho dobrotu, proto mu důvěřoval a plně se mu odevzdal. Byl to muž, který měl s Bohem důvěrný vztah. Děkoval, chválil a uctíval Pána za všech okolností. To jsou duchovní oběti, které se Bohu líbí.

 

David mohl jednat ještě jiným způsobem. Mohl se třást strachy, mohl se litovat, mohl se zlobit, proč se mu takové zlé věci dějí. Rozhodl se však pro jinou reakci. Uprostřed těžkostí a smrtelného nebezpečí obětuje Bohu chválu a připomíná si jeho dobrotu. Fascinuje mne, jak tyto dvě zcela odlišné cesty jsou na počátku tak blízko sebe. Je to rozcestí a místo volby. Na toto místo volby se dostáváme mnohokrát během každého dne a ukazujeme tak tím, co je v našem srdci.

 

Správné volby uprostřed těžkostí můžeme činit, pokud v našem srdci plane láska k Bohu. Tu David poznával a rozvíjel již od svého dětství, když chodil s ovcemi svého otce na pastviny, pozoroval přírodu a uctíval Stvořitele. Později v modlitbě vyznal to, co v něm rostlo již od dětství: Vroucně tě miluji, Hospodine, moje sílo. (Ž 18,2) Vřelý vztah lásky k Bohu určoval Davidův život za jakýchkoli okolností.

 

Důvěrný vztah roste a prohlubuje se skrze každodenní návyky. Vyjadřuji Bohu přes celý den svoji vděčnost, chválu a lásku. To můžou být i jednoduché krátké modlitby během práce. Vždyť vše máme dělat s ním! Věnujeme Bohu také pravidelný čas při rozjímání nad jeho Slovem. Zavíráme dveře před každým rozptýlením na skrytém místě, kde jsme sami s Bohem. Také pravidelně ve společenství s Božím lidem sdílíme svoji víru, kterou pak neseme do svého okolí.

 

David přinesl Bohu oběť chval, což znamená, že ho to něco stálo. Je to krásné a také důležité, když v čas pokoje a hojnosti z nás prýští chvála. V dobách soužení však musíme přemoci určitý protitlak staré přirozenosti. To pak uvolní vnitřní sílu a povzbuzení. Pán je v nás a my jsme v něm. Když je Bůh s námi, kdo je proti nám?

 

Zapíráme sami sebe a přinášíme Bohu oběti, protože ho milujeme. Sami se stáváme v odevzdání Bohu živou obětí. Patříme Bohu a žijeme pro něho. Již nám nic není pro něj zatěžko, že by nás Bůh musel lámat, nutit a neustále přemlouvat. Chceme činit jeho vůli ochotně a dobrovolně.

 

To vyznává i David a souvisí to s jeho vroucí láskou k Bohu. Podívejme se na různé překlady úvodního Davidova vyznání: Rád ti budu obětovat… (ČSP) Ochotně ti budu obětovat… (ČEP) Z celého srdce ti přinesu oběť… (JB) I budu dobrovolně oběti obětovati… (KB) Budu s radostí přinášet oběti… (Bogner)

 

Lidé, kteří nemají své srdce cele u Boha, ho následují neradi, neochotně a nedobrovolně. Žijí těžké a unavené křesťanství, ve kterém chybí radost. Svatý a svrchovaný Bůh totiž narušuje jejich (ne)pořádky, jejich plány a jejich svévoli. Nevěří, a proto nepoznávají, že Boží vůle pro ně je dobrá, příjemná a dokonalá (viz Ř 12,2).

 

Dobrovolného, ochotného ducha má ten, kdo vroucně miluje Boha a vše dělá z lásky pro něho. Rád ho následuje a snáší pro něj i těžkosti. Jde mu o Boží království a Boží vůli. Z celého srdce miluje Boha, a proto se ve všem poddává jeho vůli. To je cesta i pro nás v následujícím období. Vyznejme jako David: Rád přinesu oběti dobrovolné, vděčně chci chválit tvé dobré jméno. (SNC)

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Vítězný život křesťana, Vyučování se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.