Můžeme si dovolit dávat druhým?

MŮŽEME SI DOVOLIT DÁVAT DRUHÝM? Nebudeme pak mít sami nedostatek?

Tomáš Korčák, 2022

 

V roce 1989 jsem navštívil město Curych ve Švýcarsku. Byl jsem v reformovaném kostele Fraumünster, kde jsou podivuhodné vitráže Marca Chagalla s biblickými výjevy. Vzpomínám si na pamětní desku na tomto kostele, na které čeští emigranti vyjádřili velikou vděčnost Švýcarům za to, že v jejich zemi nalezli po roce 1968 svůj nový domov. Byly země, které poskytly nám Čechům azyl, když bylo potřeba. Věřím, že mnoho Čechů se později stalo pro tyto země přínosem. Tenkrát jsem si poprvé uvědomil, jak byla pro mnohé Čechy důležitá vstřícnost zemí, kam emigrovali z „normalizovaného“ okupovaného Československa, a že nebyla samozřejmostí.

 

Jsme v době války, kdy Rusko okupuje svébytnou zemi a vraždí, ničí a drancuje. Duch Ruska je stále velmi podobný – je rozpínavý, lživý a krutý. Nejde to ani jinak, pokud se tato země v pravdě nevypořádala se svojí minulostí. Morální zrůda Lenin je stále uctívána v zikkuratu na Rudém náměstí a její sochy se stále tyčí na nespočetných místech celé země. Stalinovi byly dokonce v minulých letech postaveny na různých místech Ruska pomníky a byly po něm pojmenovány ulice v mnoha městech. To by bylo nejen v Německu se sochou Hitlera nemožné! V Rusku se neustále oslavují krvelační zločinci, proto není divu, že se z Putina stal rovněž krvelačný zločinec.

 

Uprchlíci z Ukrajiny nalézají pomoc v okolních zemích, mimo jiné také u nás. Polsko je v příjmu uprchlíků na prvním místě. Je zásadní, jak se k tomu ve svém srdci postavíme. Je před námi velká ekonomická krize, vyvolaná covidovou pandemií a nyní Putinovskou válkou. Naše postoje předurčí, jak touto krizí projdeme.

 

Existují duchovní zákony, které fungují, ať už jim věříme, nebo ne. Jeden z nich je zákon dávání. Ježíš ho popisuje takto: Dávejte, a bude vám dáno; dobrou míru, natlačenou, natřesenou, překypující vám dají do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou vám bude naměřeno. (L 6,38) Naše štědré dávání uvolňuje skutečné bohatství do našich životů. Určitě to znáte, jakou radost působí, když někoho obdarujete a on to vděčně přijme. Ježíš také řekl: Blaženější je dávat než brát. (Sk 20,35)

 

Věřím, že Polsko bude kvůli své štědrosti k ukrajinským uprchlíkům požehnáno. A také my a ostatní země, když ve štědrosti vytrváme. Potřebujeme se do situace uprchlíků vžít. Jak bychom jednali na jejich místě my? Jedno indiánské přísloví zní: Nesuď druhého, pokud jsi nechodil dva úplňky v jeho mokasínech. Věřím, že Bůh chce v nás v této době probudit svůj soucit, a to nejen nějaký chvilkový vzlet, ale vytrvalou lásku.

 

Nesmíme také dát prostor špinavým a nízkým dezinformacím ohledně uprchlíků, které šíří nenávist, žárlivost, závist a jiné hovadné pudy. Jsme nyní v kontaktu s více než 50 uprchlíky a u všech(!) jsme viděli velikou vděčnost. Určitě Ukrajinci nejsou andělé, stejně jako my. Touhou mnohých však je mít jakoukoli práci a postarat se o děti. V tom jim také chceme pomoci.

 

Podívejme se na několik výroků Bible ohledně závisti či žárlivosti:

  • Vždyť hlupáka zabije nespokojenost a prostoduchého usmrtí žárlivost. (Jb 5,2)
  • Zloba je krutá, hněv je jako povodeň. Kdo však obstojí před žárlivostí? (Př 27,4)
  • Uzdravené srdce je životem tělu, kdežto závist je hnilobou kostí. (Př 14,30)
  • Vždyť kde je závist a soupeření, tam je zmatek a kdejaká špatná věc. (Jk 3,16)

Jak je hloupé závidět Ukrajincům státní příspěvky a pomoc ve strachu, že na nás nezbyde! Jak je hloupé si stěžovat, že nebudu mít již plné nákupní koše laskomin a že nebudu moci jet na zahraniční rekreaci, na kterou přece mám právo, anebo ne? Můžou za to Ukrajinci? Nezvykli jsme si na přílišný přepych? Umíme se radovat z krásné přírody za našimi humny? Vidíme vůbec tu krásu? Anebo chci trumfnout kolegu nebo souseda tím, co si mohu dovolit, protože mám komplex méněcennosti? Nepotřebujeme se probudit ze sna?

 

Ježíš několikrát nasytil zástup skrze nadpřirozené rozmnožení mála, které měli jeho posluchači s sebou. Přečtěme si jedno z těchto míst Písma:

 

Když Ježíš pozdvihl oči a uviděl, že k němu přichází velký zástup, řekl Filipovi: „Kde nakoupíme chleba, aby se tito lidé najedli?“ To říkal, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce dělat. Filip mu odpověděl: „Ani chleby za dvě stě denárů nestačí, aby si každý trochu vzal.“ Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra, mu řekl: „Tady je chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro takové množství!“ Ježíš řekl: „Postarejte se, ať se lidé posadí.“ Na tom místě bylo mnoho trávy. I posadili se muži v počtu asi pěti tisíc. Ježíš vzal ty chleby, vzdal díky a rozdělil je sedícím; stejně i z ryb dostali, kolik chtěli. Když se nasytili, řekl svým učedníkům: „Seberte zbylé úlomky, aby nic nepřišlo nazmar.“ Sebrali je tedy a úlomky z těch pěti ječných chlebů, které přebyly těm, kteří se najedli, naplnili dvanáct nůší. (J 6,5-13)

 

Vidíme zde čtvero poučení do naší doby:

  • Všechny situace nouze, do kterých se někdy dostáváme, jsou zkouškou, jestli budeme hledat řešení u Boha, nebo budeme jednat sami bez Boha ve starostech a strachu.
  • Dále můžeme vidět, že Bůh si chce použít to „málo“, co máme, když ho začneme dávat. Prosperita přichází skrze dávání. Můžeme v pocitu méněcennosti naříkat nad nedostatkem, ale Bůh si použil malého chlapce s malým množstvím chlebů a ryb.
  • Pak Ježíš vzal to „málo“ a poděkoval za ně nebeskému Otci a začal rozdávat. Vděčnost uvolňuje stavidla Božího požehnání. Dokonce se toto místo zázračného rozmnožení pokrmu stalo známé jako místo, kde pojedli chléb, když Pán vzdal díky. (J 6,23)
  • A nakonec Pán přikázal, aby bylo sebráno to, co přebylo, aby nic nepřišlo nazmar. Jsme vedeni k šetrnosti, spořivosti a moudrému spravování toho, co nám bylo dáno. Marnotratné a lehkomyslné plýtvání vede do chudoby.

Skrze vděčné, soucitné a dávající srdce si vytváříme nevyčerpatelný poklad v nebesích, ze kterého budeme čerpat v budoucnosti i uprostřed různých otřesů. Ježíš řekl: Nelpěte na tom, co máte, ale dávejte to do služby a rozdávejte potřebným. To je to nejlepší, co můžete s pomíjivým majetkem udělat. Promění se v nevyčerpatelný poklad u Boha, kde ho žádný zloděj nemůže ukrást a mol rozežrat. Člověk totiž přilne k tomu, na čem mu opravdu záleží. (L 12,33-34 SNC) Tento nebeský účet si mohou otevřít nejen jednotlivci, ale i rodiny, sbory a celé národy.

 

Potřebujeme se dostat do finanční svobody – svobody v dávání a také se naučit žít skromně. Co je naším pokladem? Kde máme srdce? Kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce. (Mt 6,21)

Příspěvek byl publikován v rubrice Vítězný život křesťana, Vyučování. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.