Povstávají otcové a matky…

POVSTÁVAJÍ OTCOVÉ A MATKY…

Tomáš Korčák, 2022

 

I když apoštol Pavel neměl svoji vlastní rodinu, je pro nás úžasným příkladem duchovního otcovství. Do korintského sboru, který založil, píše: …napomínám vás jako své milované děti. Neboť i kdybyste měli deset tisíc vychovatelů v Kristu, otců mnoho nemáte, neboť v Kristu Ježíši já jsem vás zplodil skrze evangelium. Prosím vás tedy: Napodobujte mě! (1K 4,14-16) Pavel církevní sbory skládající se z jednotlivých křesťanů miloval a sloužil jim jako otec svým synům a dcerám. Jako duchovní otec je ve víře zplodil skrze zvěstování evangelia Ježíše Krista a porodil je skrze formování vzniklých místních sborů. Sloužil jim slovy, činy a svým příkladem.

 

Sborům v Galacii, které také založil, píše: Mé děti, které opět v bolestech rodím, dokud ve vás nebude zformován Kristus. (Ga 4,19) Toto slovo je jedno z nejpodivuhodnějších slov Božího služebníka a duchovního otce a matky. A jistě také platí pro otce a matky na přirozené rovině. Mnohokrát jsem nad tímto slovem rozjímal a mnohokrát jsem se ho modlil. V tomto jednom verši je takové bohatství!

 

Pavel v Galacii založil nádherné Boží dílo a vystrojil starší, kteří však později nebyli obezřetní a vpustili do svých sborů falešné učitele. Ti, vedle přijetí Ježíše, vedli k dodržování Mojžíšova zákona skrze obřízku. Božské dílo milosti v Kristu bylo poničeno zákonictvím a tělesností. Pro tyto lidi již nestačila jen Kristova milost.

 

Do této situace píše Pavel svůj dopis jako duchovní otec a vyjadřuje něco z hlubin svého srdce. Musí znovu porodit to, co již bylo zrozeno a o co se skrze falešné učení přišlo. Rození je zde vyjádřeno či vyloženo jako formování a cílem je zformování do podoby Krista. Duchovní otcové a matky formují ty, kteří jim byli svěřeni, do podoby Krista. Co to znamená?

 

Vidím tři projevy formování v Krista: Zaprvé je to napojení na vzkříšeného Krista. Lidé se jako učedníci učí spoléhat na Krista, naslouchat mu, rozeznávat jeho vedení a poslouchat ho. Stávají se závislými na Bohu a postupně zjišťují, že bez něho nemohou nic dělat, protože bez něho již nic dělat nechtějí. Poznávají jeho lásku a stávají se jeho milovníky. Rozvíjejí důvěrný vztah s Bohem, který se jim stává vším.

 

Druhý projev formování je propojení s konkrétním místním sborem. Církev je tělem Kristovým a Kristus je hlavou. Zformovaný Kristus je funkční místní církev napojená na vedení Krista jako hlavy. Protože je církev složená z lidí, kteří nejsou ještě stoprocentně posvěceni (mluvím o tobě a o mně), je ještě nedokonalá, a je v ní potřeba žít v atmosféře milosti a odpuštění. Kdo přijímá Krista, zapojuje se i do církve. Nový zákon nezná nezávislé křesťany mimo místní církev a vůbec se jim nevěnuje. Nezávislí „křesťané“ jsou lidé, kteří nejsou zformováni v Krista.

 

Třetí výraz formování je růst do Kristova charakteru. Písmo popisuje negativní charakter člověka podobenstvím toulavého psa, svině a šelmy a naproti tomu Kristův charakter obrazem beránka. Naší touhou má být proměna do Kristova charakteru. Můžeme hodně mluvit o Ježíši, ale neseme jeho charakter? Zjevujeme jeho podobu? Čím více s ním budeme sjednoceni, tím více mu budeme podobni. Nikdy však nemůžeme obejít upřímné pokání z našich hříchů, postojů a zlozvyků a přitom žít v pravdě.

 

A jaké jsou prostředky tohoto formování? Osobní příklad, přímluva (mohli bychom říci rodící modlitba z hlubin našeho srdce), povzbuzování, napomínání, výchova, služba lásky či směrování skrze vedení. Jsou to prostředky milosti, které pocházejí z důvěrného vztahu s Kristem, vedou do důvěrného vztahu s Kristem a oslavují Krista.

 

V květnu tohoto roku jsem přijal na modlitebním setkání v našem sboru při uctívání následující slovo:

 

Povstávají otcové a matky, kteří nehledají svoje vlastní zájmy, ale zájmy svého Pána. On je jejich životem. Mají prozkoušenou víru, která obstála ve zkouškách a pokušeních. Mají srdce zlomené nad lidmi, kteří ještě Krista neznají. Jsou to lidé modlitby a chvály. Lidé, jejichž vášní je Pán a jeho Slovo. Lidé, kteří naslouchají a slyší. Otevřenýma očima srdce vidí neviditelného a následují ho. Pokud stojí na místě, stojí také, pokud se pohybuje, pohybují se také. Následují Beránka, kamkoli jde.

 

Nehledají svoji vlastní slávu, ale slávu toho, který je poslal. Jsou smělí a odvážní, protože jsou pokorní a poslušní. Jsou to lidé Království, kteří rozumí moci hořčičného zrna. Jsou zrnem, které padlo do půdy tohoto světa a odumřelo samo sobě. Jejich hlavním rysem je, že milují Boha z celého svého srdce, duše a síly, a proto milují i svoje bližní. Jsou to vášniví milovníci Boží, lidé touhy, žíznící po živém Bohu.

 

Jsou to lidé, kteří tváří v tvář překážkám a odporu hledí na neviditelné skutečnosti Království. Proto jsou plni naděje a očekávají na Hospodina, který činí nemožné. Svoji duši mají ukotvenu v naději. Jsou to lidé Boží přízně a přítomnosti. Svět jimi pohrdá, ale Bůh se z nich raduje. Nehledají přízeň tohoto světa, ale radují se z milosti a přízně Boží.

 

Kéž je v nás zformován Kristus! Kéž je skrze naši službu formován Kristus!

Příspěvek byl publikován v rubrice Apoštolsko - prorocká reformace, Novozákonní církev, Proroctví, Vítězný život křesťana, Vyučování se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.