Boží království se šíří skrze paradoxy

BOŽÍ KRÁLOVSTVÍ SE ŠÍŘÍ SKRZE PARADOXY

Tomáš Korčák, 2022

 

Žijeme v tomto světě a od narození jsme více méně hodnotami tohoto světa určováni či ovlivňováni. Též školy, do kterých jsme chodili, odrážely hodnoty a způsoby myšlení tohoto světa. Velikým a pro mnohé určujícím faktorem, který zásadně formuje myšlení, jsou také média a sociální sítě.

 

Když jsme přijali Krista jako zachránce a podřídili se jeho vládě, Bůh nás vysvobodil z pravomoci temnoty a přenesl do království Syna své lásky (Ko 1,13). Již jsme součástí jiného království s jinými hodnotami a jiným způsobem myšlení. Ježíš řekl: Mé království není z tohoto světa. (J 18,36) A jinde: Co je mezi lidmi vysoce hodnoceno, je před Bohem ohavností. (L 16,15 PSP)

 

Potřebujeme tedy poznat hodnoty Božího království a proměnit jimi svoje myšlení a jednání. Ježíš se před svým ukřižováním modlil za své učedníky (tedy i za nás) takto: Nejsou ze světa, tak jako já nejsem ze světa. Posvěť je v pravdě; tvé slovo je pravda. Jako jsi mne poslal na svět, i já jsem je poslal na svět. (J 17,16-18) Pravda Božího slova nás očišťuje, posvěcuje a proměňuje, abychom mohli přinášet Boží království do tohoto světa.

 

Tyto často tak zcela odlišné způsoby nazývám Boží paradoxy. Výraz paradox pochází z řeckého paradoxos a znamená: odporující obecnému mínění [1]. Chci vám předložit několik Božích paradoxů, které můžeme nalézt v Písmu [2]:

 

Jestliže chci zachránit svůj život, pak ho musím ztratit

 

Ježíš jasně řekl: Neboť kdo by chtěl svou duši zachránit, zahubí ji (nebo: ztratí, zničí); kdo by však svou duši zahubil (nebo: ztratil; zničil) kvůli mně, ten ji zachrání. Vždyť co člověku prospívá, když získal celý svět, ale sebe poškodil nebo zahubil? Neboť kdo by se styděl za mne a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, když přijde v slávě své i Otcově a svatých andělů. (L 9,24-26)

 

Ztratit svůj život pro Krista znamená žít pro něho a poddat se cele jeho vůli. Co chce činit v mém životě a skrze můj život? Chci odstranit ze svého života vše, co ho zarmucuje a co mu brání jednat. Chci, aby přebýval v mém nitru a aby se mu líbily všechny moje myšlenky, slova a činy. Nechci získat slávu, bohatství, moc a přízeň tohoto světa, ale chci růst v poznání a lásce svého Boha a chci jemu přinést všechnu slávu.

 

Jestliže chci žít, pak musím zemřít

 

Ztotožnil jsem se s Kristovou smrtí. Zemřel za mé hříchy místo mne a já s ním. Už nežiji sám sobě, ale pro něj. Ztotožňuji se také s jeho vzkříšením. Jestliže jsme s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít. (Ř 6,8) To znamená, že také umírám všem svým hříšným sklonům. Umírám své soběstřednosti a sobectví, abych mohl dát prostor vzkříšenému Kristu. Stará hříšná přirozenost je odsouzená a já jí zemřel v Kristu.

Jestliže žijete podle těla, je vám souzeno zemřít; jestliže však Duchem usmrcujete činy těla, budete žít. (Ř 8,13) Čím více v duchu vidíme milujícího Krista, je toto umírání rychlé a lehké, jinak je to těžký, zdlouhavý a sebezapírající zápas. Proto máme usmrcovat naši tělesnost Duchem. Duch svatý nám chce zjevovat, co znamená naše ztotožnění se s Kristem ve vodním křtu a též nám chce zjevovat Krista jako nebeského Ženicha.

 

Jestliže chci být povýšen, pak se musím pokořit

 

Velikost člověka je v jeho pokoře. Pak si již nemusíme nic dokazovat, ani se neustále obhajovat či prosazovat. Víme, kdo jsme a kam jdeme. Jde nám o náš vztah s Bohem, a proto očekáváme na něho. Proto Jakub píše: Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost. Poddejte se tedy Bohu. Postavte se proti Ďáblu, a uteče od vás. Přibližte se k Bohu, a přiblíží se k vám. Očisťte ruce, hříšníci, a očisťte srdce, lidé dvojí mysli. Pociťte svou ubohost, naříkejte a plačte. Váš smích ať se obrátí v nářek a vaše radost v sklíčenost. Pokořte se před Pánem, a povýší vás. (Jk 4,6-10)

 

Jestliže chci být největší, pak musím být služebníkem

 

Touha něco znamenat před lidmi je vyměněna za touhu naplnit Boží plán pro svůj život. Moc, sláva a bohatství tohoto světa nikdy nevyváží vědomí, že se líbím Bohu a že stojím v jeho vůli. Prázdnota našeho výkonu je vyměněna za službu, která je často jen ve skrytu bez pochvaly a zraků druhých. Bůh však vidí ve skrytosti a ve svůj čas odplatí zjevně.

 

Ježíš řekl: Víte, že vládci národů panují nad nimi a velcí nad nimi vykonávají svou svrchovanou moc. Mezi vámi tomu tak nebude; ale kdo by se chtěl mezi vámi stát velkým, bude vaším služebníkem; a kdo by chtěl být mezi vámi první, bude vaším otrokem. Stejně jako Syn člověka nepřišel, aby si nechal posloužit, ale aby posloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé. (Mt 20,25-28)

 

Jestliže chci být první, pak musím být poslední

 

Lidské ambice jsou vyměněny za pokojného a v Bohu nasyceného ducha. Jsem v něm nasycený, skrytý a přijatý, proto se nemusím drát dopředu, ale mohu dokonce druhým dát přednost. Mnozí první budou poslední a poslední první. (Mt 19,30)

 

Jestliže chci být vedoucí, pak musím sloužit

 

Učedníci se mezi sebou mnohokrát přeli, kdo z nich je největší. To je běžné přemýšlení tohoto světa. Ježíš jim však řekl: Králové národů panují nad nimi a ti, kteří nad nimi mají pravomoc, jsou nazýváni dobrodinci. Avšak ne tak vy; kdo je mezi vámi největší, buď jako ten nejmenší, a kdo je vedoucí, buď jako ten, který slouží. Neboť kdo je větší: ten, který je u stolu, či ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, který je u stolu? Já však jsem mezi vámi jako ten, který slouží. (L 22,25-27) Náš Pán a Mistr sloužil a myl druhým nohy. Protože věděl, kým je, nehledal hodnotu ve vykonávání autority, ale druhým se rozdal.

 

Jestliže chci být silný, pak se musím stát slabým

 

Pán řekl Pavlovi: Stačí ti má milost, neboť má moc se dokonává ve slabosti. Proto se rozhodl: Velmi rád se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova. Proto mám zálibu v slabostech, v zlém zacházení, v tísních, v pronásledováních a úzkostech pro Krista. Neboť když jsem slabý, tehdy jsem mocný. (2K 12,9-10) A jinde také říká: Mám-li se chlubit, budu se chlubit tím, v čem jsem sláb. (2K 11,30) Tajemství slabosti je tajemstvím závislosti na Bohu, což nám otevírá neomezené možnosti, neboť u Boha není nic nemožného. Nemusíš se tlačit do nějaké silácké pózy, ale naopak přiznej si svoji slabost a důvěřuj Bohu v jeho vedení a moci.

 

Jestliže chci zdědit Boží království, pak musím být chudý duchem

 

Pravé bohatství je v Bohu. Bohatství je etymologicky s Bohem totiž spojeno. Abychom toto bohatství, kterým je sjednocení s Bohem, mohli poznat, potřebujeme se stát chudými duchem. Ježíš řekl: Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království Nebes. (Mt 5,3) Chudí duchem vůbec nespoléhají na věci a statky tohoto světa a uvědomují si, že bez poznání Boha jsou úplní žebráci. Chudoba ducha však vůbec nemusí souviset s velikostí světského bohatství. Můžou být velmi chudí lidé, kteří nejsou chudí duchem a můžou být velmi bohatí lidé, kteří chudí duchem jsou. Co je skutečným tvým bohatstvím? Kde je tvůj poklad? Čím tvé srdce přetéká? Co tvá ústa mluví?

 

Jestliže chci přinést mnohý užitek, pak musím zemřít

 

Dobré ovoce, reprodukce, pozitivní vliv a mnohý užitek přijde skrze životy těch, kdo zemřeli sami sobě. Lidé, kteří milují svoji duši – tedy jde jim jen o jejich příjemné pocity, geniální myšlenky, jedinečné představy a jejich vůli, jsou pro Boží království nepoužitelní. Boží království se šíří skrze ty, kteří své duši zemřeli a kteří nenávidí tyto postoje své duše, které nejsou poddány Bohu.

 

Tak to i zaslíbil náš Pán: Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno, které padlo do země, nezemře, zůstává samo. Zemře-li však, přináší mnohý užitek. Kdo má rád svou duši, hubí ji; kdo nenávidí svou duši v tomto světě, uchrání ji k životu věčnému. Jestliže mi někdo slouží, ať mne následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mi slouží, toho poctí Otec. (J 12,24-26) Kristův život je nám v tom tím nejlepším příkladem.

 

Shrnutí Božích paradoxů v Kristově kříži

 

Apoštol Pavel tyto Boží způsoby jednání skrze paradoxy shrnuje následujícím způsobem: Neboť co je u Boha bláznivé, to je moudřejší než lidé, a co je u Boha slabé, to je silnější než lidé. Vidíte, bratři, jak vás Bůh povolal: není mezi vámi mnoho moudrých podle těla, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených. Ale co je u světa bláznivé, to si vybral Bůh, aby zahanboval moudré, a co je u světa slabé, to si vybral Bůh, aby zahanboval silné; a co je u světa neurozené a méněcenné, to si vybral Bůh, vybral dokonce i to, co není, aby zrušil to, co je, aby se žádné tělo nemohlo před Bohem chlubit. (1K 1,25-29)

 

Shrňme, co si Bůh vybírá a skrze co jedná zde na zemi:

  • co je u světa bláznivé
  • co je u světa slabé
  • co je u světa neurozené
  • co je u světa méněcenné
  • dokonce i to, co není

Tedy to je konec pro všechnu naši méněcennost, ale také i pýchu. Jestli chceme, aby si nás Bůh použil, musíme se stát slabými – což znamená uvědomit si svoji totální závislost na síle a moudrosti Boží. Všechna chvála patří Bohu. Vždyť kdo ti dává vyniknout? Co z toho, co máš, jsi nedostal? A když jsi to dostal, proč se chlubíš, jako bys to nedostal? (1K 4,7) [3]

 

Tím nejpodivuhodnějším projevem Božích paradoxů je Kristův kříž. Ten, který byl umučen jako zločinec, byl jediným člověkem bez hříchu. Ten, který zemřel za naše hříchy, vstal z mrtvých a dává hříšníkům odpuštění a život. Moc temnoty usmrcením Krista prohrála. To, co vypadalo z pohledu světa jako totální porážka, bylo tím největším vítězstvím v dějinách celého vesmíru. Boží moudrost se projevila v obětující se lásce a způsobila slavné spasení. Vítězem se stal poražený a svojí zdánlivou prohrou došel k vítězství!

 

Rozjímejte nad Kristovým křížem, důvěřujte Bohu a následujte jeho příklad. Poznávejte z Písma Boží moudrost, která je však tomuto světu bláznovstvím, ale která tento svět zachránila. Choďte v opačném duchu než pyšný, soběstředný a sebeprosazující se svět a věřte, že vás Bůh potvrdí. Náš život je o něm, s ním a pro něho. Může se vám zdát, že jste slabí, poslední a že prohráváte, avšak nevzdávejte to a věřte v proměňující moc Kristova kříže. Víra v Kristovo dílo na kříži proměňuje porážku ve vítězství!

 

[1] Josef B. Souček: Řecko-český slovník k Novému zákonu, Kalich, Praha, 1987, s. 193; jediný výskyt v Novém zákoně viz L 5,26. [2] Zde jsem byl inspirován Johnem C. Maxwellem a jeho tabulkou Biblické paradoxy, Equip. [3] Více o Božích paradoxech najdete v mé knize: Elijášův plášť – Co chce Bůh dělat v tomto čase skrze Tebe, Juda, Mělník, 2013, kapitola: Hůl autority a moci, s. 205 – 217.

Příspěvek byl publikován v rubrice Vítězný život křesťana, Vyučování se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.