Uzdravení od smrti a neplodnosti

Bůh chce uzdravit naše životy a celou naši zemi od smrti a neplodnosti. Chce, abychom žili plodný život. Myslím, že se v naší zemi nacházíme v podobné situaci jako Jericho v době Elíši. Milujeme naši zemi, rádi v ní žijeme, avšak země trpí duchovní neplodností. Příčina neplodnosti země byla ve zlých vodách.

Mužové města řekli Elíšovi: „Hle, v městě se dobře sídlí, jak náš pán vidí, ale voda je zlá, takže země trpí neplodností.“ I řekl: „Podejte mi novou mísu a dejte do ní sůl.“ Podali mu ji tedy. Pak vyšel k místu, kde voda vyvěrala, hodil tam sůl a řekl: „Toto praví Hospodin: Uzdravuji tuto vodu, už nikdy odtud nevzejde smrt či neplodnost.“ A voda je zdravá až dodnes podle Elíšova slova, které promluvil. (2Kr 2,19-22)

Tato země potřebuje uzdravit své zdroje, aby z nich vycházela pouze čistá a čerstvá voda, která přináší život (viz Jk 3,11-12). Do těchto zdrojů, pramenů či studnic musí být nasypána sůl a prorokováno slovo Páně. Boží lid v naší zemi musí být prosolen Božím slovem a proměněn Kristovou novou přirozeností. Pak se samotní křesťané stávají solí v tomto světě. Svým aktivním životem prosolují zdroje vlivu ve své zemi a stávají se sami zdrojem a pramenem uzdravující vody. Země je tímto způsobem uzdravována od smrti, temnoty a neplodnosti. Vychází světlo v krajině smrti (viz Iz 9,1; Mt 4,16).

Ovoce v sobě obsahuje semena

Ježíš řekl: „Vy jste sůl země. Jestliže sůl ztratí chuť, čím bude osolena? Nehodí se již k ničemu, než aby byla vyhozena ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže být ukryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nekladou ji pod nádobu, ale na stojan; a svítí všem, kteří jsou v domě. Tak ať září vaše světlo před lidmi, aby uviděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci, který je v nebesích.“ (Mt 5,13-16)

Sůl, která není zbavena slanosti, zabrání rozkladu a učiní pokrm chutným. Rozpuštěná špetka soli prosolí vše. Též třeba i malé světlo, které není pod nádobou, účinně zahání temnotu. Vliv světla a soli je veliký a představuje naše proměněné jednání, které vidí lidé v našem okolí. Jinými slovy: neseme ovoce. Apoštol Pavel popisuje ovoce znovuzrozeného života následujícími projevy: Ovocem Ducha je však láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání. (Ga 5,22-23) Apoštol Petr zaslibuje ženám proměnu jejich nevěřících manželů „… až zpozorují vaše čisté chování v bázni“ (1Pt 3,2). Přivádět druhé ke Kristu je základní charakteristikou ovoce znovuzrozeného křesťana.

Bůh stvořil rozmanité druhy stromů, které nesou plody se semeny (Gn 1,11-12). Ovoce v sobě obsahuje semena a ta jsou zárodkem života a plodnosti. Tedy uzdravení od smrti a neplodnosti se projeví v první fázi tím, že křesťané ponesou hojné ovoce (viz J 15,1-17) a to pak bude mít proměňující vliv na jejich okolí.

Když Ježíš vykládal svým učedníkům podobenství o plevelu na poli, označil syny království (což jsou znovuzrození křesťané žijící pod vládou svého Krále) jako dobré semeno, které on sám vhazuje do pole tohoto světa. „Rozsévač dobrého semena je Syn člověka a pole je svět. Dobré semeno, to jsou synové království, plevel jsou synové toho Zlého; nepřítel, který je zasel, je Ďábel. Žeň je skonání věku a ženci jsou andělé. Jako se tedy sbírá plevel a spaluje se ohněm, tak bude při skonání tohoto věku. Syn člověka pošle své anděly, ti seberou z jeho království všechna pohoršení a ty, kdo činí nepravost, a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. Tehdy se spravedliví rozzáří jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši k slyšení, slyš!“ (Mt 13,37-43) Je zde zcela jasně řečeno, že na konci věku bude mohutná žeň. Aby však mohla nastat, musí být zaseto semeno království, což jsou synové království.

Semeno musí zemřít, aby uvolnilo život

Na jiném místě Ježíš velmi zřetelně popsal, co se musí s každým semenem stát, aby přineslo hojný užitek. „Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno, které padlo do země, nezemře, zůstává samo. Zemře-li však, přináší mnohý užitek. Kdo má rád svou duši, hubí ji; kdo nenávidí svou duši v tomto světě, uchrání ji k životu věčnému. Jestliže mi někdo slouží, ať mne následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mi slouží, toho poctí Otec.“ (J 12,24-26) Aby semeno přineslo mnohý užitek, musí nejprve zemřít. Jenom tímto způsobem může ze semena vyjít život a plodnost.

Čemu tedy potřebujeme zemřít? Sami sobě – tedy svému sobectví a pýše, svým vlastním představám, plánům a nárokům, svým přirozeným schopnostem a silám. Pavel to popisuje následujícími slovy: Protože jeden zemřel za všechny, tedy všichni zemřeli. A on zemřel za všechny, aby ti, kteří žijí, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel a vstal z mrtvých. (2K 5,14-15) Jinde říká: S Kristem jsem ukřižován: Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne. (Ga 2,19-20) Nežijeme již pro sebe svůj život, ale pro Boha jeho život. Nežijeme již z vlastních sil a schopností, ale z jeho sil a schopností.

Zvláštní případ umírání sobě samému je v manželství. Všichni chceme harmonické a jednotné manželství. To dosáhneme, když budeme žít podle Božího řádu určeného pro manželství a rodinu (viz Ef 5,22-6,4). Vedle toho je však velké množství situací, kdy máme dvě volby: buďto zabít partnera, nebo sám sebe. Já ti radím to druhé a Ježíš také: Všem pak říkal: „Chce-li kdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a každý den vezme svůj kříž a následuje mne. Neboť kdo by chtěl svou duši zachránit, zahubí ji; kdo by však zahubil svou duši kvůli mně, ten ji zachrání.“ (L 9,23-24) Nezabíjej svým jednáním svého partnera, ale zemři sám sobě. Je ideální, když oba partneři zemřeli sami sobě a žijí společně pouze Kristův život. Není však všechno zatím ideální. Žijeme v aktuálním a směřujeme k ideálnímu.

Jednou jsem byl ve velké úzkosti a velmi mne trápil určitý problém. Udělal jsem si modlitební procházku do lesa. Bylo jaro, právě po dešti. Procházel jsem údolím, kde pučely kapradiny. Volal jsem k Bohu a po chvíli mi neustále dokola znělo v srdci slovo Pána Ježíše: Já jsem vzkříšení i život. (J 11,25) Ptal jsem se Pána, co mi tím chce říci a náhle jsem vnímal, jak mi Duch svatý říká: „Aby byl z něčeho uvolněn můj život, musí to být nejprve vzkříšeno. Aby mohlo být něco vzkříšeno, musí to nejprve zemřít.“ Chválil jsem Boha. Měl jsem odpověď. Něco v mém životě umíralo, aby to poté Bůh mohl vzkřísit. Všechno, co je vzkříšené, je plné života.

Vzkříšení čtyři dny mrtvého Lazara bylo pro učedníky mocnou lekcí víry. Ještě před jeho vzkříšením Ježíš řekl svým učedníkům: „Lazar zemřel. A kvůli vám se raduji, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Pojďme k němu.“ (J 11,14-15) Tam, kde umřela lidská naděje, přichází Pán se svým vzkříšením a životem a říká: „Uvidíš slávu Boží, jestliže uvěříš!“

Boží život je úžasně mocný. Podívejte se jen na drobnou rostlinku, jak dokáže prorazit například asfaltový povrch cesty. Všechny překážky jsou prolomeny, když jsou naplněny podmínky pro uvolnění života. Smrt semene nemůžeme přeskočit nebo něčím nahradit. Velikost semene není vůbec rozhodující pro velikost rostliny. Pavel rozeznával v církvi lidi podle ducha a ne podle těla. Říká: na tom, jací kdysi byli, mi nezáleží, protože Bůh nepřijímá člověka podle významu jeho osoby (Ga 2,6). Naopak v Božím království vše začíná v malém a končí ve velkém. Boží království je jako semeno izraelské hořčice. Je menší než všechna semena na zemi a poté se stává větším než všechny byliny (viz Mk 4,30-32). Nepotřebujeme tedy velká semena, ale semena, která zemřou sama sobě, aby z nich vzešel nový život.

Když semeno projde smrtí a vzkříšením, Boží život koná své mocné dílo. Ježíš řekl: „S Božím královstvím je to tak, jako když člověk hodí semeno na zem; v noci spí a ve dne vstává a semeno klíčí a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe plodí, nejprve stéblo, potom klas, potom plné obilí v klasu. A když úroda dozraje, hned posílá srp, neboť nastala sklizeň.“ (Mk 4,26-29) Maličké semínko roste v rostlinu plnou dalších semen. Země plodí sama od sebe. V řečtině je použit výraz automaté, což doslova znamená „automaticky“. Co tedy máme dělat? Sázet, zalévat, bdít, spát (což v tomto kontextu znamená odpočívat) a poté sklízet. V semenu, které prošlo smrtí jsou uvolněny Božské automatismy života. Je to Bůh, který dává růst (1K 3,6-7).

Žádej Boha o proměnu svého života

Nacházíme se v době přípravy na velikou žeň a poslední bitvu. Je před námi mnoho otřesů, které mají odstranit vše, co nepochází od Boha. Již nyní se na mnoha místech světa mnohé otřásá. My křesťané se však máme dobrovolně vydat Bohu do rukou s prosbou, aby odstranil z našich životů vše, čím lze otřást. V roce 2005 jsme měli modlitební setkání u pramene Labe, kde Bůh ke mně silně hovořil právě na toto téma. Modlili jsme se za uzdravení vod od smrti a neplodnosti a Bůh nás vyzval, abychom ho dobrovolně žádali o proměnu a posvěcení. Tato obecná výzva byla pro nás specifikována na měřitelnou dobu jednoho roku.

„Otřesu vším, aby zůstalo jen to, co je neotřesitelné. Můžete mi v pravdě sloužit a já vás mohu používat, jen když s vděčností přijímáte mé nepohnutelné království. Mé království není z tohoto světa. Ani vy již nejste z tohoto světa. Jste synové a dcery mého království. Povolal jsem vás ze tmy do svého podivuhodného světla. Povolal jsem vás do svého království a slávy. Způsob tohoto světa pomíjí, neboť svět pomíjí i jeho žádost. Ten však, kdo činí vůli Boží, zůstává na věčnost. Následující otřesy v Božím lidu vypůsobí zhroucení lidských systémů, struktur a aktivit a potvrdí to, co je vybudováno podle mého království. Jenom moje království obstojí v přicházející době. Zhroutí se to, co je budováno podle vzoru, hodnot a způsobů tohoto světa. Moje církev není z tohoto světa. Moje způsoby a hodnoty nejsou z tohoto světa, neboť co je u lidí vznešené, je přede mnou ohavnost. Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův. Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše.

Každá myšlenka mi bude poddána a mé království bude zjeveno v moci. Učinil jsem sice člověka přímého, ten však vyhledává samé smyšlenky. Lidská rozumování a každá povýšenost, která se pozvedá proti poznání Boha, budou zbořeny. Budu soudit tělesnou mysl, kterou z hloubi srdce nenávidím, abych nastolil mysl Kristovu. Všechny věci budou uspořádány pod jednu hlavu v Kristu.

Je čas, aby soud začal od domu Božího. Běda, synové umínění, uskutečňujete záměry, ale ne moje, uzavíráte závazky, ale ne v mém duchu, vršíte hřích na hřích. Avšak u těch, kteří jako David v pokání vyznají „Nechť padnu do rukou Hospodinu, neboť jeho slitování je nesmírné,“ budu shovívavý. Soud nad Davidovým spoléháním na svoji sílu podle způsobu tohoto světa byl zmírněn pokáním, chválou za mé spravedlivé soudy a přímluvou (viz 2S 24).

Nehledejte ochranu, pomoc a východiska v tomto světě. Neodvracejte se ode mne. Dobrovolně přijďte ke mně, svému milujícímu Otci, a žádejte: „Zboř v mém životě vše, co nepochází z tvého království. Obnov a uspořádej mne podle své vůle. Ať je v mém životě pouze to neotřesitelné.“ Vydej se mi beze strachu v důvěře v mou lásku, vždyť v lásce není strach. Vezmi plnou zodpovědnost za své cesty. Po roce uvidíš změny, které učinila moje pravice.

Moje církev je svatá. Je to Kristus zjevený zde na zemi. Je plná mé slávy. Proto je zapotřebí třesení, aby bylo odstraněno vše, co neodráží mou slávu. Skrze svoji církev plnou mé slávy zjevím svoji moc. Mé záměry budou na této zemi naplněny, avšak skrze moje svaté nástroje. Lidské způsoby, struktury a výmysly neobstojí. Volám vás k obnově první lásky k mému Synu a k mému Slovu. Dávám nové porozumění svému Otcovství, které se projevuje ve výchově k svatosti, životu a plodnosti. Moje výchova vydává pokojné ovoce spravedlnosti těm, kteří jsou jí vycvičeni. Rozvazuji vaše ústa, aby z nich vycházela dobrá zpráva a chvalozpěv.

Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko! Proč utrácíte peníze, ale ne za chléb? A svůj výdělek za to, co nenasytí? Poslechněte mě a jezte, co je dobré, ať se vaše duše kochá tukem! Nakloňte ucho a pojďte ke mně, slyšte a budete živi! Uzavřu s vámi smlouvu věčnou, obnovím milosrdenství věrně Davidovi prokázaná.“

(Odkazy: Heb 12,25-13,1; Ag 2,1-9; J 18,36; Mt 13,38; 1Pt 2,9; 1Te 2,12; 1K 7,31; 1J 2,17; L 16,15; Iz 55,8-9; Kaz 7,29; 2K 10,3-6; Ř 8,5-8; 1K 2,16; Ef 1,10; 1Pt 4,17; Iz 30,1-3; 2S 24,1-25; 1J 4,18; Zj 2,4-5; Heb 12,5-13; Iz 55,1-3)

Jan píše: My víme, že jsme přešli ze smrti do života, neboť milujeme bratry; kdo nemiluje bratra, zůstává ve smrti. (1J 3,14) Buď chodíme v životě nebo ve smrti. Potřebujeme z našich životů odstranit skrze pokání smrt, ale také jakékoli stopy smrti. Odděl se od spiritismu, okultismu, modlářství a rozvaž jakoukoli smlouvu se smrtí (viz Iz 28,15). Vyznej všechny vraždy a interrupce, též sebevražedné myšlenky a snahy. Nemodli se k zemřelým, s čímž jsou spojeny i zádušní mše. Bůh tě chce vysvobodit od strachu ze smrti a úzkostí smrti (viz Heb 2,14-15!; 1J 4,17-18; Ž 116,3). Chce zlomit každou kletbu předčasných úmrtí v rodině, častých neštěstí nebo ohrožení na životě. Odděl se od každé nenávisti, hořkosti, neodpuštění (viz 1J 3,14-15; Mt 18,21-35), vzpoury (viz Ž 107,10.11) a kritiky. Čiň pokání z uhození, zlořečení a zlehčování rodičů (viz Ex 21,15.17; Lv 20,9; Dt 27,16). Odděl se od rasismu, antisemitismu, morbidních představ, záliby ve smrti, vraždách a hororech. Bůh tě vysvobozuje od pesimismu, beznaděje, deprese a zármutku, který vede k smrti (viz 2K 7,10). Též ti chce dát svobodu od temnoty smrti, bolestí smrti (viz Sk 2,24) a nemocí, které jsou způsobené duchem smrti. Odděl se také od nenasytnosti, která je jako smrt (viz Abk 2,5). Nechoď pod odsouzením, už nežiješ pod zákonem hříchu a smrti (viz Ř 8,1-2). Nezapomeň, že skrze hřích přichází smrt a že dokonaný hřích plodí smrt (viz Ř 5,12; Jk 1,15).

Boží věčný a nadpřirozený život je stále více uvolňován v našich životech zvláště skrze:

  • víru, lásku a poslušnost Pána (viz Dt 30,15.19-20; J 3,36; 6,47)
  • chválu (viz Iz 38,18)
  • Boží bázeň a lásku k moudrosti (viz Př 8,36; Ž 111,10; Př 13,14; 14,27)
  • spravedlnost (viz Ř 8,10; 2K 5,21)
  • zvěstování evangelia (2Tm 1,10)

Pouštěj svůj chléb po vodě

Uzdravení vod též souvisí s naší budoucností. Šalomoun říká: Pouštěj svůj chléb po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš. (Kaz 11,1) Nezadržuj chléb evangelia Božího království – pouštěj ho dále. Štědře dávej a v budoucnu uvidíš ovoce svého vlivu. V hebrejštině je stejný výraz pro budoucnost a potomstvo. Je to logické. Ten, kdo má dobře vychované potomstvo, má též i budoucnost. Hospodin prohlašuje: Vždyť já znám myšlenky, které o vás zamýšlím, je Hospodinův výrok. Myšlenky o pokoji a ne o zlu, abych vám dal budoucnost (nebo: potomstvo) a naději. (Jr 29,11 KMS) Je naděje pro tvoji budoucnost (nebo: tvoje potomstvo), je Hospodinův výrok. (Jr 31,17 KMS) Měj srdce u svých dětí, investuj do nich především svůj čas a zájem, a syť je též chlebem Božího slova. Tak se také uvolňuje život a plodnost.

Křesťan a církev, která je uzdravena od smrti a neplodnosti zvěstuje evangelium a získává učedníky. V roce 2000 prohlásil Victor Lorenzo (Boží muž z Argentiny, kterého si Bůh použil k proměně již čtyř měst) na semináři v Praze: „Křesťan, který neevangelizuje, je pod démonickou kontrolou. Církev, která nečiní učedníky, je pod démonickým vlivem.“ Apoštol Pavel říká, že Ježíš Kristus zničil smrt a skrze evangelium vyvedl na světlo život a neporušitelnost. (2Tm 1,10) Život je vyveden skrze evangelium, což není knížka v knihovně, ale dobrá zpráva ve tvých ústech. Pavel dále říká: Každý, kdo by vzýval Pánovo jméno, bude zachráněn.’ Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou slyšet bez toho, kdo hlásá? A jak mohou hlásat, nebyli‑li posláni? Jak je napsáno: ‚Jak jsou krásné nohy těch, kteří zvěstují pokoj, těch, kteří zvěstují dobré věci.’ (Ř 10,13-15) A Ježíš říká: Jako mne poslal Otec, i já posílám vás. (J 20,21)

Pán chce zlomit nad církví v naší zemi kletbu neplodnosti a povolává nás za porodní báby. O Izraelcích v Egyptě čteme: Ale Izraelci se rozplodili, až se to jimi hemžilo, převelice se rozmnožili a byli velice zdatní; byla jich plná země. (Ex 1,7) Nový egyptský faraón ze strachu z Izraelců ujařmoval tento lid těžkou robotou a surovou otročinou. Izraelci se však množili a rozmáhali dále, proto egyptský král poručil hebrejským porodním bábám, aby usmrcovaly všechny narozené děti mužského pohlaví. Avšak porodní báby se bály Boha a rozkazem egyptského krále se neřídily. Nechávaly hochy naživu. Egyptský král si porodní báby předvolal a řekl jim: „Co to děláte, že necháváte hochy naživu?“ Porodní báby faraónovi odvětily: „Hebrejky nejsou jako ženy egyptské; jsou plné života. Porodí dříve, než k nim porodní bába přijde.“ Bůh pak těm porodním bábám prokazoval dobrodiní a lid se množil a byl velmi zdatný. Protože se porodní báby bály Boha, požehnal jejich domům. (Ex 1,17-21) Tyto báby, z nichž jedna se jmenovala Šifra a druhá Púa, jsou pro nás dnes mocným příkladem. Protože měly Boží bázeň, nezalekly se faraónova zastrašování. Nenechaly se odvést od svého úkolu – přivádět na svět nové životy. Mohly ze strachu argumentovat tím, že musí poslechnout faraóna, aby neohrozily své rodiny. Avšak pravý opak byl pravdou. Protože se nikým nedaly zastavit v přivádění nových životů na svět, Bůh jejich rodinám velmi požehnal.

Jestliže jsi přijal Ježíše, je v tobě nová přirozenost plná odvahy. Nenech se zastrašit, zastavit a umlčet ve zvěstování evangelia Božího království, v uzdravování nemocných a ve vyhánění démonů. Pavel říká zřejmě ustrašenému Timoteovi: Neboť Bůh nám nedal ducha bázlivosti, nýbrž ducha moci a lásky a rozvahy. Nestyď se tedy za svědectví našeho Pána ani za mne, jeho vězně, nýbrž spolu se mnou snášej útrapy pro evangelium podle moci Boží. (2Tm 1,7-8) Šalomoun moudře říká: Utíkají bezbožní, ač jich žádný nehoní, ale spravedliví jako mladý lev smělí jsou. (Př 28,1 Kral.)

Úryvek z knihy „Studnice uzdravení“, kterou si můžete objednat zde…

Příspěvek byl publikován v rubrice Proroctví se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.