APOŠTOLOVÉ PŘICHÁZEJÍ – ORIGINÁL NEBO PADĚLEK?

Zamyšlení nad přicházející apoštolskou službou
Když si všimneme silných výzev naší společnosti s jejím stále silněji vzrůstajícím odporem k pravdě a držíme se Ježíšova příkazu vůči církvi, že máme vyvádět lidi ze tmy ke světlu, z moci satana k Bohu, prožijeme veliké vystřízlivění.
Když navíc ještě vezmeme v úvahu stav uvnitř církve, musíme konstatovat, že na mnoha místech panuje veliký chaos a vedoucí jsou, často v nejjednodušších otázkách, v děsivé nevědomosti nebo naivitě, která ochromuje budování sborové rodiny. Pokud chce církev přežít a navíc naplnit svůj úkol být světlem světa, potřebuje dramatické vystupňování své autority i svého řádu. Toto poznání bude stále silnější.
Stále více duchovních vedoucích je už zklamáno současnými módními trendy a jejich patentními recepty a od dalších módních vln nebo nových modelů růstu církve nadále neočekávají odpověď na stagnaci a chybějící růst. Kdo to zklamaně nevzdá s postojem „S budováním sboru už to je tak! Průlomy nelze očekávat.“, hledá hlubší řešení než jsme zatím měli. Když se ohlédneme a dotážeme se Božího slova, ze kterého mohou přijít skutečně kvalitativní proměny církve, brzy odhalíme, že církev bez služby apoštolů skutečně nemůže dojít do plnosti a nemůže naplnit své pověření.
A on dal jedny apoštoly, jiné proroky, některé evangelisty, jiné pastýře a učitele, aby dokonale připravili svaté k dílu služby, k vybudování těla Kristova, dokud nedospějeme všichni k jednotě víry a plného poznání Syna Božího, v dospělého muže, v míru postavy Kristovy plnosti. (Ef 4,11–13)
Kdo si myslí, že služba apoštolů spočívala jen v tom, aby jednou na počátku křesťanství položila skrze spisy Nové smlouvy základ, má prostě velmi omezený pohled na pověření apoštolů. Když ale rozumíme, že apoštolové měli také pověření ustanovit a řádně udržovat Božský pořádek v Kristově těle – a právě toto učí Písmo – pak jsou jistě potřební i dnes. Jak jinak má být uspořádán současný chaos v církvi, když ne skrze lidi, kteří mají od Pána plán jeho církve, kteří uprostřed Božího lidu rozeznají pevnosti nepřítele a mají strategii k jejich odstranění a především také mají Boží zplnomocnění k tomu, aby v církvi prosadili vůli Pána církve?
Někteří to mohou vidět tak, že církev se prostě skládá z lidí, kteří jsou stále nedokonalí a tak to zůstane. Proto neočekávají podstatné změny situace. Já ale vycházím z vize popsané v Písmu svatém, která popisuje čistou a proto slavnou, (duchovně, ne organizačně!) sjednocenou a silnou autoritou vybavenou církev na konci dnů. Kdo to při spoustě proroctví ve Staré i Nové smlouvě nemůže vidět, má nalomený vztah k Písmu a pro svoji víru si vytvořil jiný výchozí zdroj než Písmo svaté.
Hned na počátku našeho zabývání se tématem „apoštol a budování sboru“ si tedy musíme přiznat svoji slepotu, sebepřecenění a domýšlivost, protože jsme církev budovali na základě pastorské služby. Ale církev je budovaná na základě apoštolů a proroků, a to i dnes (Ef 2,20).
Apoštolové jsou stavitelé, kteří – na základě Božského zjevení, ne lidského poznání – znají Boží plán a jsou povoláni, aby střežili stavbu církve a vedli ji vpřed. Dávají církvi potřebnou srozumitelnost a obrysy v učení, ale především živý vzor Ježíše a tak mohou vést věřící ke zralosti.
Mohu si dobře vzpomenout na první týdny a měsíce mého křesťanství. Když mě Pán velice dramatickým způsobem vytrhl z moci temnosti a na vlastní kůži jsem prožil jeho vítězství na kříži nad satanem a démony, vyhlížel jsem v církvi vzory, které mě budou moci učit a formovat. Už brzy jsem s velikým zklamáním zjistil, jak mnoho aktivit a rozhodnutí ve sboru bylo lidských, pozemských a ovlivněných egoistickými motivy a strachy. Takto po svém setkání s Pánem jistě v církvi vystřízliví spousta mladých křesťanů.
Volání po apoštolech bude v našich dnech stále hlasitější a zřetelnější. A tak je to správné! Ale teď jen nesmíme udělat tu chybu, že jen změníme etiketu. Pastoři se teď prostě nazývají apoštolové, a vše jde dále jako dosud.
Co potřebujeme je jasné porozumění podložené Biblí, co apoštolská služba znamená, co přináší, jaké má rysy, jak povstává a jaké rámcové podmínky v Kristově těle potřebuje, aby mohla působit. Jen tak se můžeme připravit na změny před námi a ochránit se před zklamáním z ukvapených předčasných opatření, kterými si budeme chtít pomoci sami. Můžeme si vzpomenout na nové důrazy v minulosti, jak jsme měli sklon k povrchnosti, jednostrannosti a imitování. Čím jasnější je naše porozumění Božímu slovu ohledně tématu „apoštol“, tím menší budou ztráty.
NĚKTERÉ DŮLEŽITÉ ZNAKY PRAVÝCH APOŠTOLŮ PODLE BIBLE
Jejich autorita je z nebe
Jsou ustanoveni samotným Pánem (Ga 1,1; Ef 1,1; Ko 1,1; 2Ti 1,1). Apoštola nemůže jmenovat nebo ustanovit žádný člověk. Apoštolský tým nemůže být organizován lidmi, ale vyrůstá z hlubokých vztahů. Apoštolové jsou zodpovědní v první řadě Pánu a chtějí se více líbit Bohu než lidem. Proto mohou být smělí v lásce.
Otcovství
Svým otcovstvím dávají věřícím ochranu, bezpečí a představu o lásce nebeského Otce.
Tak jsme po vás toužili, že jsme byli ochotni dát vám nejen evangelium Boží, ale i své duše, neboť jste se nám stali drahými. (1Te 2,8)
Byli jsme, bratři, od vás na určitou dobu odloučeni, bylo to však jen tělem, ne srdcem; o to více jsme s velkou touhou usilovali spatřit vaši tvář. (1Te 2,17)
Ve dne v noci převelice prosíme, abychom vás mohli spatřit a doplnit nedostatky vaší víry. (1Te 3,10)
Proto buďte bdělí a mějte na paměti, že jsem po tři roky dnem i nocí nepřestal se slzami napomínat jednoho každého z vás. (Sk 20,31)
Apoštolové vymezují standarty zdravého učení
Když jsem cestoval do Makedonie, vybídl jsem tě, abys zůstal v Efezu a nařídil jistým lidem, aby neučili odchylným naukám. (1Tm 1,3)
Ale i kdybychom vám my, nebo sám anděl z nebe zvěstoval v evangeliu něco jiného než to, co jsme vám předali, budiž proklet! (Ga 1,8)
Přichází-li někdo k vám a nepřináší toto učení, nepřijímejte ho do domu, ani ho nezdravte. (2J 10)
Nezištně slouží Bohu
Apoštolové slouží Kristovu tělu a na sami sobě. Církev nechtějí pro sebe, ale pro Boha. Božímu lidu pomáhají rozeznat v duchu Krista a tím ho přivádí ke zralosti a dospělosti. Usilují o to, aby ostatní trénovali a uvolnili ke službě.
Neboť na vás žárlím Boží žárlivostí; zasnoubil jsem vás jedinému muži, abych vás jako čistou pannu představil Kristu. (2K 11,2)
Bůh Otec plane velikou žárlivostí, aby svému synu představil čistou nevěstu. Nemůže strpět a nestrpí, aby srdce nevěsty bylo rozdělené. Tato žárlivost žila v Pavlovi a byla silou jeho služby. Znal a demonstroval Hospodinovu žárlivost.
Či chceme popouzet Pána k žárlivosti? Jsme snad silnější než on? (1K 10,22)
Ke své službě jsou uschopněni Bohem, neslouží v lidské moci a moudrosti
Neboť pravá obřízka jsme my, kteří sloužíme v Duchu Božím, chlubíme se v Kristu Ježíši a nespoléháme na sebe. (Fp 3,3)
Ve dne v noci převelice prosíme, abychom vás mohli spatřit a doplnit nedostatky vaší víry. (1Te 3,10)
Toužím vás spatřit, abych vám mohl udělit nějaký duchovní dar k vaší posile. (Ř 1,11)
Jsou vzorem pro všechny věřící
Základním znakem pravé apoštolské služby jsou postoje: průzračnost, ochota sloužit, schopnost se přiblížit a vstřícnost.
Ty však jsi sledoval mé učení, můj způsob života, můj úmysl, mou víru, trpělivost, lásku, vytrvalost. (2Tm 3,10)
Čemu jste se naučili, co jste přijali a uslyšeli i spatřili u mne, to dělejte. A Bůh pokoje bude s vámi. (Fp 4,9)
Těžiště podle mého názoru nespočívá v tom, co apoštol dělá, ale v tom co je. V následujícím popisu Pavlovy služby vidíme tyto znaky apoštolské služby: zralost, čistotu, otcovství a ochotu sloužit.
Vždyť naše povzbuzování není z poblouzení ani z nečistoty ani ve lsti; ale Bůh nás vyzkoušel, aby nám svěřil evangelium, proto mluvíme ne tak, jako bychom se chtěli zalíbit lidem, ale tak, abychom se zalíbili Bohu, který zkouší naše srdce. Jak víte, nikdy jsme nepoužili lichocení ani jsme nebyli chtiví zisku – Bůh je svědek! Nehledáme ani slávu od lidí, od vás ani od jiných. Jako Kristovi apoštolové můžeme užívat vážnosti, avšak byli jsme mezi vámi něžní, jako když žena chová vlastní děti. Tak jsme po vás toužili, že jsme byli ochotni dát vám nejen evangelium Boží, ale i své duše, neboť jste se nám stali drahými. Jistě pamatujete, bratři, na naši námahu a úsilí, jak jsme dnem i nocí pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž, když jsme vám vyhlásili evangelium Boží. Vy i sám Bůh jste svědky, jak jsme se svatě, spravedlivě a bezúhonně k vám věřícím chovali; a jak také víte, jednoho každého z vás jsme napomínali, povzbuzovali a zavazovali jako otec vlastní děti, abyste chodili, jak je důstojné Boha, který vás povolává do svého království a slávy. (1Te 2,3–12)
Apoštolové se starají o Boží řád v Božím lidu
Ustanovují v církvích starší (Sk 14,23; Tit 1,5). Pavel konfrontuje a koriguje Petra, který upadl do pokrytectví (Ga 2,11–14). Pavel vyzývá Korintské, aby soudili hřích ve svém sboru (1K 5,7+13). Apoštolové mohou pod vedením Ducha svatého vykonat Božský soud nad zlem (Ananiáš a Safira ve Sk 5,1–11; čaroděj Elymas ve Sk 13,6–12).
Patří k nim Hymenaios a Alexandr, které jsem vydal Satanu, aby se odnaučili rouhat. (1Tm 1,20)
Skutečně je slyšet o smilstvu mezi vámi, a to o takovém smilstvu, jaké není ani mezi pohany, že totiž někdo má ženu svého otce. A vy jste nadutí, místo abyste raději byli zarmouceni a odstranili ze svého středu toho, kdo se dopustil tohoto činu. Neboť já, ač tělem vzdálen, duchem však přítomen, už jsem vynesl rozsudek nad tím, kdo takový čin spáchal, jako bych byl přítomen: ve jménu našeho Pána Ježíše Krista – až se shromáždíte, vy a můj duch spolu s mocí našeho Pána Ježíše – vydejte takového člověka Satanu k záhubě těla, aby duch byl zachráněn v den Pána Ježíše. (1K 5,1–5)
Vidět v Písmu tento druh duchovní soudní moci je jedna věc, ale představa, že by se něco takového dělo dnes mezi námi, nás konfrontuje s humanismem skrytým v nás. Cena za Božskou autoritu je odvrácení se od všech světských principů a postojů, což na sebe nevyhnutelně přitáhne nenávist světa. Obnova služebnosti apoštola bude možná jen skrze plnou vydanost Pánu.
Když musíme prožívat, jak jsou jednotlivé sbory stále znovu velmi poškozovány buď nesprávnými postoji a jednáním vedoucího, který se sám necítí nikomu odpovědný, nebo nezdravým učením a praktikami, pak porozumíme potřebu nezbytnost apoštolské služby.
Apoštolové pracují společně s jinými apoštoly a proroky
Když v Antiochii nastal problém ohledně učení, obrátili se apoštolové Pavel a Barnabáš na ostatní apoštoly v Jeruzalémě (Sk 15). Praví apoštolové rozeznali ostatní apoštoly z jiných apoštolských týmů a měli s nimi vztah. Nekonkurovali jim.
Ve Skutcích kapitole 13 vidíme, že učitelé a proroci měli společenství a společně sloužili Pánu.
Těžiště prorocké služby příliš nespočívá v pořádání atraktivních shromáždění, kdy jsou jednotlivcům dávána dramatická slova, ale ve zjevení Božího srdce a vedení k Boží bázni. Bez prorocké služby by nebyla obnovena ani apoštolská služba!
Podstatným znakem duchovní zralosti je čistota srdce. Upřímnost, kdy to, co předkládají k věření, žití a práci, je také hnací silou jejich srdcí. Této úrovně čistoty nemůže být dosaženo bez prorocké služby. Praví apoštolové prošli těmito procesy a nepracují silou skrytých motivů.
Varují před falešnými pracovníky v Božím království
Velmi podstatný znak působení Bohem daných služebností, a zvláště apoštola, je nám ukázán ve známých pasážích v Ef 4,11–16. Apoštolové a další služebnosti následují Božský cíl, jsou nám dány:
… aby dokonale připravili svaté k dílu služby, k vybudování těla Kristova, dokud nedospějeme všichni k jednotě víry a plného poznání Syna Božího, v dospělého muže, v míru postavy Kristovy plnosti … (Ef 4,12–13)
Tato zralost a dospělost věřících spočívá zcela podstatně také v tom, že rozeznají nezdravé vlivy v Božím lidu, aby si je drželi od těla.
… abychom již více nebyli jako děti, zmítáni vlnami a hnáni každým větrem učení v lidské nestálosti, v chytráctví k nastražené cestě bludu, nýbrž abychom byli pravdiví v lásce a rostli všemi způsoby v toho, který je hlavou, v Krista. Z něho celé tělo, spojované a držené pohromadě pomocí každého kloubu podpory, která je podle činnosti a míry jedné každé části, bere výživu pro svůj růst ke svému vybudování v lásce. (Ef 4,14–16)
Protože pověření těchto Bohem daných služebností spočívá ve vedení Božího lidu do zralosti, dospělosti a služby, musí se také zabývat věcmi, které chtějí dosažení tohoto cíle bránit. Proto vyučují o Božím měřítku ohledně vůdcovství a jasnými slovy popisují zvrácený, arogantní, zneužívající a vykořisťovatelský styl vedení, který věřící místo na Boha váže na vůdčí osobnosti a organizační struktury a tím je zotročuje a brání jim v rozvinutí potenciálu ke službě, který do nich Bůh vložil.
Tuto důležitou úlohu, poučování o falešných služebnostech a varování před těmito převrácenými službami, apoštolové Petr a Pavel ve svých dopisech důsledně plnili. Udělej si někdy čas a vyhledej si, kolik místa toto téma v jejich dopisech zaujímá! S údivem zjistíš, že to pro ně bylo zásadně důležité. Bezpodmínečně chtěli, aby věřící mohli rozeznat nesprávné služby, které působí škody. Tuto horlivost dostali od samotného Pána. Ježíš chválí sbor v Efezu za jejich ostrý duchovní pohled.
Znám tvé skutky, tvou námahu i tvou vytrvalost; vím, že nemůžeš snést zlé lidi a vyzkoušel jsi ty, kteří se nazývají apoštoly, ale nejsou, a shledal jsi, že jsou lháři. (Zj 2,2)
Sbor v Efezu měl schopnost zkoumat služebnosti. Za nedůvěru je Ježíš nekárá. Mnozí věřící mají pocit viny, když mají předsudky vůči určitým služebnostem, na kterých rozeznali neupřímnost, faleš nebo mocenské chování. Takovým službám nemůžeme a nesmíme projevovat důvěru. Efezští byli Pánem pochváleni, protože nemohli snést zlé. Jaký protiklad vůči korintským, kteří naletěli falešným apoštolům.
Neboť když někdo přichází a hlásá jiného Ježíše, než jsme my hlásali, nebo když přijímáte jiného ducha nebo jiné evangelium, než jste přijali, klidně to snášíte. (2K 11,4)
Snášíte, když vás někdo zotročuje, když vás někdo vyjídá, když vás někdo obírá, když se někdo vyvyšuje, když vás někdo bije do tváře. (2K 11,20)
POZOR NA PSY
Dejte si pozor na ty psy, dejte si pozor na ty špatné dělníky, dejte si pozor na tu `rozřízku´. (Fp 3,2)
Praví apoštolové budou i dnes vyváženě varovat před nebezpečími takového stylu vedení, který není podle Boha, a budou jasně ukazovat rozdíl mezi pravými a nepravými služebnostmi. Tím dají věřícím k dispozici měřítko, podle kterého budou moci s jistotou posuzovat každou, také svoji vlastní, službu. Na dnešní situaci je smutné to, že velmi mnoho věřících neví podle čeho mají odlišit nezdravou službu od zdravé, ano mnozí ještě vůbec neví, že mají úkol zkoumat, kterou službu mají následovat. Mnozí si vůbec neujasnili, že v Božím lidu jsou věci jako chytráctví. V Ef 4,14 je doslova „podvodná hra s lidmi“ nebo lstivost a bezohlednost.
Každý houbař v podzimním lese ví, že jsou jedovaté houby. A protože je často nejde snadno odlišit od dobrých a jedlých, pořídí si příručku s obrázky a popisy, aby se naučil, v čem se odlišují. Opravdu zde nechce udělat chybu. Nedokáže se uklidňovat slovy: „Vím sice, že jsou jedovaté houby, ale já určitě žádné nenajdu. A kdybych náhodou přece jen nějakou našel, pak určitě nebezpečné houby poznám i když o tom nemám ani potuchy a nevím, podle čeho je odlišit.“
Když Pavel varuje před nesprávnými služebnostmi, nevydává seznam se jmény. To by věřícím vůbec nepomohlo, ale dále by je to drželo v nedospělosti. Vyučuje o rozdílech mezi zdravými a nezdravými služebnostmi a tak jim poskytuje kriteria, podle kterých je mohou rozlišovat. To tvoří jistotu, ne mlhavou nedůvěru vůči jakémukoli druhu vedení.
Nesprávné učení je jen jedna malá oblast, kde jsou rozeznatelné rozdíly mezi nezdravými a zdravými služebnostmi. Mnohem větší a pro mnohé mnohem obtížněji prohlédnutelná oblast jsou motivy. Jsou však příznaky v chování, které ukazují, kvůli čemu dotyčný pracuje.
K apoštolskému učení patří například rozdíl mezi pravým a falešným poddáním se. Biblická podřízenost je vždy dobrovolná, je v souladu s pravdou a neplodí nesprávnou závislost, která drží v nedospělosti. Nikdy nebude omezovat svobodu svědomí.
Pavel se neobával, jako mnozí dnes, že by vyučování církve o manipulaci, klamu, závislostech a duševním násilí, mohlo věřící zmást, nebo u nich vyvolat nepokoj a všeobecné odmítnutí vůdcovství. Nenechá se znervózňovat námitkou, že taková témata patří jen na semináře vedoucích, ale ne před „prostý církevní lid“. Varování před destruktivními služebnostmi a jejich popis najdeme v dopisech sborům, ne ve speciálních dopisech vedoucím. Mnozí přicházejí s pokryteckou argumentací, že věřící přece nejsou tak daleko, aby tuto pravdu unesli. Na to odpovídám: Co jim tedy chceme přinášet, než budou schopni této pravdě porozumět? Připravili by je snad na tuto pravdu lidské názory? K pravdě není jiná alternativa! Moje zkušenost je, že věřící jsou na takové pravdy docela dobře připraveni. Jen vedoucí, kteří pracují s kontrolou a útlakem na svém vlastním království, nejsou často ochotni se s těmito tématy vyrovnat. Skutečnost, že v naší zemi to v mnoha sborech skřípe nebo dokonce pořádně praská, by měla být dostatečným podnětem k tomu, aby se o těchto věcech konečně vyučovalo. Zcela zjevně Pán již dlouho nebude ochoten přehlížet určité věci.
Všichni chceme v Kristově těle řád, harmonii a jednotu. Ale jaké prostředky použijeme, abychom došli k tomuto cíli? Lidské prostředky nám nadále nepomohou, ale jen ještě zvětší chaos.
Loajálnost k duchovním vedoucím, která vytrvá bez ohledu na pravdu, není biblická a přináší lidské závislosti a ochromení místo zralých věřících zakotvených v pravdě. Duchovní jednota se podaří jen s pravdou a svobodou.
Mám dojem, že až dosud jsme se příliš málo zabývali pojmem čarodějnictví a pro tento fenomén nejsme moc vnímaví. V dopisu Galatským nám Pavel popisuje, že se místní věřící dostali pod vliv falešných apoštolů. I když v tomto případě jde o učení zákonictví, list Galatským nám ukazuje některé zcela podstatné rysy falešných apoštolů, o kterých je zmínka také ve druhé Korintským.
Ó, nerozumní Galaťané, kdo vás očaroval, vás, kterým byl před očima vykreslen Ježíš Kristus ukřižovaný? (Ga 3,1)
Možná si na první pohled myslíme, že výraz „čarodějnictví“ nelze brát tak vážně a doslova, ale pozor! Podívejme se na výsledky očarování:
Divím se, že se od toho, který vás povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu. Není jiné evangelium, ale jsou někteří, kteří vás uvádějí ve zmatek a chtějí překroutit evangelium Kristovo. (Ga 1,6–7)
Zbavili jste se Krista, vy, kteří hledáte ospravedlnění v Zákoně; vypadli jste z milosti. (Ga 5,4)
Běželi jste dobře. Kdo vám zabránil poslouchat pravdu? (Ga 5,7)
Neboť když někdo přichází a hlásá jiného Ježíše, než jsme my hlásali, nebo když přijímáte jiného ducha nebo jiné evangelium, než jste přijali, klidně to snášíte. (2Ko 11,4)
Galatští byli odděleni od toho, který je život a proto byli znovu odkázáni na vlastní sílu a neposlouchali pravdu. To byl důsledek služby falešných apoštolů. Zde nejde o malou odchylku, kterou by bylo možné směle tolerovat, protože se opět sama od sebe ustálí. Tyto příznaky se týkají srdce víry a nepředstavují nic jiného než smrtící útok otce lži proti Božím dětem. Vidíme tedy, že pojem „čarodějnictví“ není obrazný nebo přehnaný, ale musíme mu rozumět doslovně. Čarodějnictví je satanova zbraň, kterou chce církev zevnitř ochromit a učinit ji neschopnou boje. Tak také rozumíme, proč tito falešní pracovníci mátli Galatské věřící, bránili jim ve společenství s Pavlem a chtěli je mít pro sebe. Vytvářeli hranice, aby je vzdálili od pravdy a zajistili si tak oblast svého vlivu.
Takže jsem se stal vaším nepřítelem, když vám říkám pravdu? Oni pro vás horlí, ale ne k dobrému; chtějí vás odloučit, abyste horlili pro ně. (Ga 4,16–17)
Na samém začátku Božího slova je nám dán jeden základní zákon: Vše se množí podle svého druhu. Pavel se investoval do svých duchovních synů Timotea a Tita, kteří potom vstoupili do apoštolské služby. Každý nový apoštolský tým, který není doprovázený a podporovaný apoštoly, ale prostě si sám od sebe obstará titul „apoštol“, musí proto být mimořádně kriticky vzat pod lupu.
Rozhodující důvod, proč se opravdoví křesťané, kteří jsou naplněni Duchem svatým a většinou mají skutečné povolání k vůdcovství, stanou falešnými služebníky, jsou sobecké motivy srdcí.
Z hrabivosti budou z vás těžit podvodnými slovy. Ale jejich odsouzení odedávna nezahálí a jejich zhouba nespí. (2Pt 2,3; Kral: A lakomě skrze vymyšlené řeči vámi kupčiti budou.)
Slovo „těžit – kupčit“ znamená používat osobu nebo věc pro zisk.
Zde ještě jednou stručně znaky falešných apoštolů:
Neboť takoví lidé jsou falešní apoštolové, lstiví pracovníci, kteří se přestrojují za apoštoly Kristovy. (2K 11,13)
Slovem „lstiví“ je míněno „pracující za mzdu“.
Pracují pro vlastní zájmy, ne pro Boha a jeho království
Používají metody násilného panování a útlaku.
Vážou lidi na sebe a chtějí být ctěni.
Oddělují věřící od jiných apoštolů.
Brání věřícím poslouchat pravdu.
BOŽÍ DÍLO ZAČÍNÁ U NÁS
Pokud sami máme povolání ke službě, je velmi důležité dovolit Pánu, aby mohl pracovat hluboko v našem srdci. Musíme si být vědomi toho, že od přírody máme všichni sklon k sobectví, sebeklamu a neupřímnosti. Musíme znát toho, který zkoumá srdce. Čím více přistoupíme na usvědčování Duchem svatým, tím účinnější a ostřejší bude Boží slovo. Bude v nás dělat hluboké dílo. Čím zřetelněji je od sebe oddělená duše a duch, tím více zůstávajícího ovoce budeme mít ve své službě.
Neboť slovo Boží je živé a činné, je ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až do rozdělení duše a ducha, kloubů a morku, a je schopné rozsoudit myšlenky a postoje srdce. (He 4,12)
Uznávaný pastorační poradce a učitel Bible Christoph Häselbarth píše ve své knížce: ‚Od vzpoury k pýše‘: „Zdá se, že mnoho duchovních vedoucích v Německu je zajato náboženským duchem (viz Rick Joyner: ‚Přemožení náboženského ducha‘). V jejich životech je vlastní výkon, odsouzení, panování, kontrola, manipulace, dominance, touha po moci, a navíc ještě zarmucují Ducha svatého.“ Takové výroky nejsou zamýšleny tak, aby ostatní odsoudily, ale mají nás motivovat k přímluvám za naše vedoucí. Nás, pokud jsme sami povoláni ke službě vedoucích, mají podnítit k tomu, abychom se pohybovali velmi opatrně a nechávali svůj život a svůj styl vedení stále znovu prosvěcovat od Pána i svých sourozenců.
SVĚTLO SVÍTÍ A TEMNOTA POMÍJÍ
Je mnoho odporu nepřítele proti pravdě, protože ví, že pouze pravda má moc vysvobodit nás z této mizérie. Také v řadách vedoucích mnohdy zažíváme zaryté ignorování nebo dokonce potírání pravdy o Božském stylu vedení.
Ale pravda je jako světlo. Není jen úplným opakem k temnotě, je temnotě vždy nadřazeno. Pravda o tom, že Bohu se hnusí styl vedení, který utiskuje a líbí se mu styl, který slouží a uvolňuje, se prosadí navzdory všemu odporu. Když se jako vedoucí v této oblasti na jeho stádu proviníme a budeme chtít mít lidi pro sebe a nepovedeme je k Bohu, Pán nás povolá ke složení účtů. Tuto pravdu není možné zadržet.
Toto praví Panovník Hospodin: „Hle, chystám se na ty pastýře, budu je volat k odpovědnosti za své ovce. Nedovolím jim už pást ovce, aby místo nich pásli sami sebe. Vysvobodím své ovce z jejich chřtánu, nebudou jim potravou.“ (Ez 34,10)
Na konci chce Pán mít čistou, slavnou a zralou církev, která se připravila jako nevěsta. Proto víme, že tento konflikt bude nakonec završen vítězstvím. Boží lid v každém národě musí bojovat za osvobození své zvěsti evangelia od kulturních příměsí a deformací. V církvi už nenajdeme čarodějnictví, manipulaci a kontrolu. Vzejde čisté, nefalšované Boží slovo a Nebesa ho potvrdí velikou silou.
Jako se Jannés a Jambrés postavili proti Mojžíšovi, tak se i tito lidé stavějí proti pravdě. Jsou to lidé se zvrácenou myslí, neosvědčení ve víře. Ale dále nepostoupí, neboť jejich nerozum bude všem zřejmý, jako byl i nerozum oněch dvou. (2Tm 3,8–9)
Podle tradice jsou Jannés a Jambrés muži z faraónova okolí, kteří svými magickými silami odporovali Mojžíšovi a stavěli se proti osvobození Božího lidu. Když v nastávajících letech povstanou pravé apoštolské služby, které se budou vyznačovat zralostí, čistotou a ochotou k obětem, budou mít duchovní spor s mocnostmi, které by chtěly udržet Boží lid v otroctví. Vítězství je jisté! Boží lid bude vysvobozen z každého otroctví, bude následovat svého vojevůdce a bude trénován a chráněn těmi, kdo také v čistotě následují Pána. Pojďme za tuto slavnou dobu zápasit zbraněmi světla, s láskou, pokorou, pravdivostí, odpuštěním a odvahou.
Z německého originálu „Die apostel kommen – original oder fälschung?“
Přeložil Petr Dvořák, mírně kráceno a šířeno s povolením autora.

Příspěvek byl publikován v rubrice Apoštolsko - prorocká reformace se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.