Olej na tvé hlavě

Po Ježíšově ukřižování a zmrtvýchvstání byl o Letnicích vylit Duch svatý na Církev. Od té chvíle nastalo období Ducha, kdy všichni znovuzrození věřící mohou být naplněni Duchem svatým a zakoušet jeho moc. Písmo říká, že Bůh nás učinil způsobilými k tomu, abychom byli služebníky Nové smlouvy, ne litery, nýbrž Ducha; neboť litera zabíjí, ale Duch obživuje (2K 3,6). Tato přítomnost Ducha svatého a toto uschopnění činit Boží vůli se nazývá pomazání. Je to Boží síla, autorita a uschopnění naplnit Boží záměry skrze osobu Ducha svatého. V Písmu je Duch svatý a jeho pomazání obrazně vyjádřeno olejem.

Král David byl pomazaný Duchem svatým a měl mnohé zkušenosti s tímto olejem Božího pomazání. Ve svých písních ukazuje na dvě podmínky pro pomazání tímto olejem. Je to cesta pro přítomnost a uschopnění Ducha svatého. Zjevuje ji na základě Božího zjevení a své osobní zkušenosti. Chceš být plný Ducha svatého? Chceš zakoušet jeho pomazání na svém životě a službě? Tedy jestliže máš uši k slyšení, pak naslouchej!

Poutní píseň, Davidova. Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratří bydlí svorně! Jako výborný olej na hlavě, jenž kane na vous, na vous Áronovi, kane mu na výstřih roucha. Jak chermónská rosa, která kane na sijónské hory. Tam udílí Hospodin své požehnání, život navěky. (Ž 133,1)

První podmínkou vylití Ducha svatého je soulad a svornost Božího lidu. Hebrejské slovo „jáchad“ vyjadřuje svornost, sjednocenost, shodu, společenství. Nejde jen o vzájemné sjednocení bratrů, ale o společenství, shodu, svornost a jednotu také s Hospodinem (viz Jan Heller & Jiří Beneš: Poutní písně, CBS, Advent-Orion, Praha 2001). David říká, že to je dobré, příjemné a blahodárné. Potřeba svorného života ve společenství vyplývá totiž ze samotné podstaty člověka. Tak nás Bůh stvořil (viz Gn 2,18).

„Význam bratrského obecenství je vylíčen dvěma obrazy: vylitím výborného oleje na Áronovu hlavu a stékáním chermónské rosy na sijónské hory.

K pomazávání kněží se užívalo směsi nejlepšího oleje se vzácnými látkami (sr. Ex 30,23-30). Nádobka takto připraveného oleje byla vylita na hlavu pomazaného. Olej volně stékal po jeho skráních až na bradu a k výstřihu jeho roucha. Volné stékání oleje bylo symbolem i dokladem, že celý člověk je tím zasažen. Pomazání bylo znakem posvěcení, oddělení člověka k Boží službě a vyzbrojení zvláštní mocí.

Zmínka o „chermónské rose“ se ve Starém zákoně vyskytuje jen zde. V období sucha byla rosa v přírodě jediným zdrojem vláhy, byla blahodárným občerstvením, pravým Božím darem. Proto se stala obrazem Božího požehnání (Gn 27,28; Oz 14,6) a spasení (Iz 45,8), až i znovuožití a vzkříšení (Iz 26,19). Chermón bylo nejvyšší pohoří (2814 m) při severním pomezí Palestiny. Jeho vrcholky byly po celý rok pokryty sněhem. Vodou z Chermónu byly napájeny i prameny Jordánu.“ (Starý zákon, Překlad s výkladem 9 – Žalmy, Kalich, Praha 1975)

Doslova je zde řečeno, že Hospodin přikázal, že tam spočine požehnání, život, na věky. Hospodin přikazuje svému požehnání (a to jistě musí poslechnout), aby přišlo na poslušné (sr. Dt 28,8) a na všechny ty, kteří žijí svorně ve společenství se svým nebeským Otcem a se svými sourozenci v Pánu. Život a požehnání, to dobré a příjemné, je třeba hledat pouze tam. To je též místo pro pomazání olejem Ducha svatého.

Druhou podmínku přebývání a pomazání Ducha svatého ukazuje David v Žalmu 141,3-5: Hospodine, postav stráž k mým ústům, přede dveře mých rtů hlídku, nedej, aby se mé srdce přiklonilo ke zlu, ať se nedopustím svévolnosti s muži, kteří pášou ničemnosti; jejich vlídnosti okoušet nechci. Spravedlivý ať mě třeba bije, pokládám to za milosrdenství, ať mě trestá, je to pro mou hlavu olej, má hlava to neodmítne, v jejich neštěstí se za ně ještě budu modlit.

Napomenutelnost a otevřenost pro korekce je olejem pro tvou hlavu. Je to dobrodiní a prokázaná milost, jestliže tě spravedlivý napomene. Neboj se, neprorazí to tvoji hlavu. Máš možnost napomenutí odmítnout, ale David se rozhodl, že to jeho hlava neodmítne. Chtěl mít totiž na své hlavě co nejvíce oleje Ducha svatého. A kdyby se ten, kdo tě napomíná, dostal někdy do nějakých těžkostí, nebudeš mu „strouhat mrkvičku“, ale budeš se za něj modlit?

Šalomoun, Davidův syn, říká podobně: Věrně jsou míněny šlehy od milujícího, ale záludné jsou polibky nenávidícího. (Př 27,6) Milující člověk tě může někdy šlehnout, podobně jako milující otec někdy šlehne své dítě (sr. Př 13,24). Někdy je naopak potřeba dát si pozor na lidi, kteří vám až příliš hojně lahodí svými ústy. K lahodícímu rty svými nepřiměšuj se (Př 20,19bKral.). Někdy příliš hlasité dobrořečení ukazuje na neupřímnost (Př 27,14).

Šalomoun popisuje dva domy, dům Moudrosti a dům paní Hlouposti (Př 9). V jednom domě bydlí moudří a v druhém svévolníci. Následně pak (mimo jiné) popisuje jejich postoje: Kdo napomíná posměvače, dojde pohany, kdo domlouvá svévolníku, poskvrní se! Nedomlouvej posměvači, aby tě nezačal nenávidět. Domlouvej moudrému a bude tě milovat. Moudrému dej a bude ještě moudřejší, pouč spravedlivého a přibude mu znalostí. Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem a poznat Svatého je rozumnost. (Př 9,7-10)

Přeji ti, abys přebýval v domě Moudrosti, prožíval lásku, přijetí a výchovu svého nebeského Otce, a měl hojnost oleje na své hlavě. Kéž jsme na konci tohoto roku více podobni Ježíši a kéž se v tomto roce mocně projevuje skrze nás. Není to v naší síle a schopnostech, ale v jeho uschopnění a pomazání Duchem svatým. Když je to jeho dílo, pak je to i jeho chvála. Haleluja.
Příspěvek byl publikován v rubrice Vítězný život křesťana se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.