Jak zvítězit nad méněcenností?

Méněcennost je jeden z nejčastějších problémů v pastýřské péči u většiny lidí. Ukážeme si, jaké jsou kořeny méněcennosti a jak s nimi zahýbat. Mám velkou nenávist k těmto postojům a k duchu, který za méněcenností často stojí. Jak velice méněcennost ničí lidi a brání jim rozvinout potenciál, který Bůh do nich vložil.

Hned na začátku chci říci, že boj s méněcenností je dlouhodobou záležitostí. Ještě jsem se nesetkal s tím, že by vyšel démon méněcennosti a člověk už neměl s méněcenností žádné problémy. Je to dlouhodobý zápas, ve kterém většinou působí démon méněcennosti, ale vždy s tím souvisí i naše duše. Určitými postoji naší zraněné, deformované, méněcenné duše se otevíráme, dáváme místo a spolupracujeme s tímto duchem. Svazování démona je jedna věc jedna z dílčích záležitostí v boji proti tomuto hříchu. To nejdůležitější, na co se potřebuje člověk s méněcenností zaměřit, je však proměna duše. A to je dlouhodobá záležitost. Protože jsme často byli dlouhou dobu určitým způsobem formováni, musíme také nějaký čas formovat svoji duši opačným způsobem. Je velice důležité aktivovat vůli méněcenných lidí, aby sami pracovali na proměně své duše a zkreslených pohledů na sebe. Žádný pastýř za vás tuto proměnu nezpůsobí. Chci povzbudit vaši vůli, abyste se pustili do dlouhodobé bitvy.

Podívejme se do Izajáše 40,3 5 na slovo, které hlásal též Jan Křtitel:

Hlas volajícího: „Připravte na poušti cestu Hospodinu! Vyrovnejte na pustině silnici pro našeho Boha! Každé údolí ať je vyvýšeno, každá hora a pahorek sníženy. Pahorkatina ať v rovinu se změní a horské hřbety v pláně. I zjeví se Hospodinova sláva a všechno tvorstvo společně spatří, že promluvila Hospodinova ústa.“

Jsme voláni k tomu, abychom vyvýšili údolí, a horu a pahorek snížili. Máme vyrovnat na pustině silnici pro našeho Boha. Jan Křtitel aplikoval toto slovo ve svém životě a volal izraelský národ ku pokání. Pokání je tedy připravení cesty pro Hospodina, uvolnění cesty pro to, aby k nám mohl vstoupit Hospodin. Pak uvidíme jeho slávu. Pak může jeho sláva přijít do našich životů. Máme vyrovnat svoji cestu. Máme změnit pahorkatinu v rovinu a horské hřbety v pláně. Je tady údolí a je tady hora a pahorek. Údolí mají být vyvýšena a hora a pahorek sníženy. Je to určitý obraz a chci ho aplikovat právě na méněcennost. Údolí méněcennosti musí být vyvýšeno. Pahorek, hora povýšenosti musí být snížena. Méněcennost je stejně nebezpečná jako povýšenost a pýcha. V posledku zjišťujeme, že za méněcenností stojí pýcha. Méněcenný člověk je pyšný. Jestliže máš problémy s méněcenností, stojí za tím pýcha. Povyšuješ svůj vlastní pohled na sebe nad Boží pohled na sebe. Můžeme se podívat konkrétně na jedno místo z epištoly Římanům 9,20:

Člověče, kdo vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Což řekne výtvor svému tvůrci: ‚Proč jsi mě udělal takto?’

Zde jsou odhaleny kořeny méněcennosti. Což může říci výtvor svému tvůrci: „Což jsi mne takto stvořil!? Podívej se, Bože, jak vypadám, jak jsi mě to stvořil? Jaké mám malé schopnosti! Jaký mám velký nos! A jedno ucho odstávající! Bože, jak jsi mě to stvořil!“ Za méněcenností je pýcha. Obojí je velice nebezpečné a obojí způsobuje, že nevidíme Hospodinovu slávu. Když jsme v údolí, nevidíme slávu, která je na rovné cestě nad námi. Též pahorek nám brání vidět Hospodinovu slávu. Údolí i pahorek brání vidět slávu, která stojí na přímé cestě Hospodinově. Méněcenný člověk často přeskakuje z údolí na pahorek. Když má malé vědomí své hodnoty a nepřijímá sám sebe, chce svoji hodnotu nějakým způsobem získat. Proto z údolí „hop“ – skočí na pahorek povýšenosti a pýchy. Povýšenost i méněcennost jsou před Bohem na jedné rovině. Mají stejné kořeny pýchu.

Pro tvé osvobození je zásadně důležité tvé rozhodnutí s méněcenností bojovat. Chceš se vymanit z méněcennosti? Jsou lidé, kteří si tento postoj pěstují: „Já jsem taková chudinka. Tak ošklivě vypadám. Ó, takové těžké dětství jsem měla!“ Patlají se v sebelítosti – sami v sobě – a nechtějí z toho vyjít, protože jim to dává určitý požitek. „Já jsem chudáček. Ostatní nevědí, co je to život. Jsou na mě zlí. Já jsem ten nejlepší! Vám se to řekne …“ Jsou tedy lidé, kteří ze svých problémů nechtějí vyjít. Nechtějí s méněcenností bojovat. Chtějí se válet ve své sebelítosti. Není jim v tom dobře, ale nemají zájem něco měnit. Jsou ve svých problémech, protože se rozhodli být a zůstat ve svých problémech. Jestli se nechceš měnit, pak četba dalších řádek pro tebe nemá smysl. Věřím však, že pokud je méněcennost tvůj problém, že z ní chceš vyjít a vidět tak Boží slávu.

Zaprvé je potřeba, abys učinil pokání z méněcennosti. Je to totiž život ve lži. Bůh tě stvořil tělesně i duševně určitým způsobem a ty máš přijmout sám sebe. U Boha je tvoje hodnota a ty ji máš nalézt a přijmout. Bůh má s tebou své záměry. Měl je ještě před ustanovením světa. Jsi mu velice drahý a je to lež, že nemáš žádnou hodnotu. Je to lež, že nic nejsi a že nic neznamenáš. Jestliže žiješ v této lži, žiješ ve hříchu a potřebuješ z toho učinit pokání. Pokání je tvoje rozhodnutí. Všimněte si, že říkám: „Učiň pokání!“ Rozejdi se s tímto postojem. Postav se proti němu.

Vyzývám tě, abys měl „úhlavní nenávist“ k méněcennosti. Král David nenáviděl své nepřátele „úhlavní nenávistí“ (viz Ž 139,21.22 Kral.). Nenáviděl je z celého srdce rozhodně a s odporem. Nemluvím teď o lidech. V novozákonní době máme milovat i člověka, který je k nám nepřátelský. Mluvím teď o démonech, hříšných postojích a hříšných činech. Z celého srdce máš nenávidět tyto věci. O Pánu Ježíši je řečeno, že miloval spravedlnost a nenáviděl nepravost.

Potřebuješ mít také touhu po poznání pravdy. Co tě osvobodí, je poznání pravdy. Podívejme se do Jana 8,3l 32:

Ježíš říkal Židům, kteří mu uvěřili: „Zůstanete li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.“

To je velice důležité. Máš si nejen vyslechnout kázání v církvi, nebo přečíst kapitolu z Bible, ale v tom slovu zůstat. Bláznivý stavitel svého života je ten, který naslouchá kázání a jde domů a nečiní ho. Bláznivý stavitel si přečte každý den několik kapitol z Bible a jedná úplně opačně. Moudrý je ten stavitel, který staví svůj dům na skále, tedy ten, kdo zůstává v Božím slově. Takový člověk čte a slyší Boží slovo a pak jde a podle něho jedná. Ten, kdo zůstává v Božím slovu, je opravdovým učedníkem.

A Ježíš dále říká: „Poznáte pravdu, když zůstanete v Božím slovu. Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí. Pravda, kterou naleznete v Písmu, vás vysvobodí.“ Přesněji řečeno poznání pravdy. To je rozdíl. My potřebujeme poznat pravdu, proto se potřebujeme pravdou zabývat. A pravda není nikde jinde než v Božím slovu. Pravdu nenajdeš v novinách. Pravdu nenajdeš v televizi. Pravdu nenalezneš v krásné literatuře. Pravdu nalezneš v Písmu. Je to sedmkrát přečištěné Boží slovo. Poznání pravdy tě vysvobodí!

Potřebuješ tedy číst Písmo, naslouchat Božímu slovu a modlit se: „Duchu Svatý, dej mi poznání. Dej mi zjevení těchto pravd. Co to pro mě konkrétně znamená? Otevři mi vnitřní uši a oči. Otevři mi mé srdce. Ať nemám jen intelektuální vědomí, ale vnitřní hluboké poznání a zjevení.“ Po takové modlitbě při četbě Písma nebo naslouchání kázání najednou dostáváš zjevení a koukáš: „Kdo to sem napsal do Bible? Vždyť jsem toto místo mnohokrát četl, ale nic takového tu nebylo?“ Najednou se ti otevřou místa, která jsi dříve vůbec neviděl. Čtěme Písmo s modlitbou k Duchu Svatému.

Pak potřebuješ učinit rozhodné odhodlání k dlouhodobé bitvě. Proměňování tvé duše je dlouhodobou bitvou. Při znovuzrození se v jednom okamžiku změní tvůj duch. Místo mrtvého ducha dostaneš živého ducha. Jsi novým stvořením, ale tvoje duše změněná není. Na té pracujeme po celý svůj život. Buď tedy rozhodnut zápasit až do skutečné a trvalé proměny. Podívejme se na postoje Davida v Žalmu l8,38 4l:

Budu stíhat nepřátele, dopadnu je. Nevrátím se zpět, dokud je neudolám. Rozdrtím je, že už nepovstanou, pod nohy mi padnou. Opásals mě statečností k boji; ty, kdo povstávají proti mně, sám srazíš. Obrátil jsi na útěk mé nepřátele, navždy umlčím ty, kdo mě nenávidí.

Jako David můžeš taková rozhodnutí vyznávat. Jsou to jeho postoje vůči nepřátelům. Proto nám méněcennost musí být „úhlavním nepřítelem“. Pak můžeme tyto pravdy aplikovat. Všimněte si, že David své nepřátele stíhá s rozhodností nevrátit se zpět, dokud je neudolá, dokud je nesrazí pod své nohy. A při tom říká: „Ty, kdo povstávají proti mě, sám srazíš a porazíš!“ David vystupuje proti nepřátelům ve víře s rozhodností a s vědomím, že Bůh jedná. Vykročíme ve víře v boji proti nepřátelům a sám Bůh při tom také vykročí. Často se pak stane, že většinu práce udělá za nás. Celý tento žalm je úžasnou školou duchovního boje. Zjišťujeme zde, že více práce dělá Bůh než král David. My máme mít rozhodnou nenávist, vystoupit proti nepříteli a uvidíme Boží jednání. Je to dlouhodobá bitva a ty potřebuješ stát v rozhodnutí: „Já se nevrátím zpět, dokud nezlikviduji toho ducha a tento postoj ve svém životě. Chci žít v pravdě. Chci vidět Hospodinovu slávu a nechci mít ve svém životě žádné údolí ani pahorek. Chci jít rovnou cestou.“

V této poslední době je velice nebezpečné nedělat nic se svými zraněními a chybnými postoji. Jestliže je ve tvém životě ještě nějaké zranění z minulosti a ty nehledáš uzdravení, je to pro tebe velice nebezpečné. Jde tady o tvůj život. Jestliže máš nějaké hříšné postoje, jestliže si je pěstuješ a nebojuješ proti nim, je to na pováženou. Já tě varuji!

Rick Joyner ve svém vidění bitvy posledních dnů (která již začala): „Pekelné hordy na pochodu“ popisuje lidi, kteří byli chráněni jen částečně. „Pak jsem se ohlédl a viděl jsem za sebou stát Boží armádu. Jen malá část byla plně vyzbrojena. Většina byla chráněna jen částečně. Mnozí byli právě zraněni. Všimnul jsem si, že zranění nenavlékli zbroj přes své rány, ale dříve než jsem k tomu mohl něco říct, byl na nás seslán déšť nepřátelských šípů. Každý, kdo na sobě neměl kompletní výzbroj, byl zraněn. Ti, kteří nezakryli svá dřívější zranění, byli zasaženi opět na stejném místě. Pak se přiřítili supi a klovali do zraněných, aby je přivedli do tábora vězňů. Zranění měli ještě stále své meče a bez problémů mohli supy zničit, ale neučinili tak. Skutečně byli dobrovolně připraveni k odvedení. A ještě měli vztek a zlobu na ty, kdo byli dobře vyzbrojeni a kteří byli zdraví a nepodlehli v té bitvě.“

Nacházíme se v poslední bitvě, ve které stojí proti sobě poražený ďábel se svým vojskem, a na druhé straně je Kristova armáda – církev. Ta má vyhlásit Kristovo vítězství, které učinil na kříži a postavit se do něj. Mnoho křesťanů však v Kristově armádě není plně vyzbrojeno a není uzdraveno. Přes svá zranění nemohou navléknout Boží zbroj. Střely od nepřítele přijdou dříve než si myslíme. Je to velice nezodpovědné, jestliže nic nečiníš se svými zraněními a jestliže nic nečiníš se svými hříšnými postoji. Je to velice nebezpečné nebojovat proti méněcennosti ve tvém životě. Nikdo to za tebe nevybojuje, musíš to vybojovat ty sám. Rychle hledej uzdravení a oblékni celou Boží zbroj, neboť se nacházíš v duchovní válce. Už v ní jsi, ať se ti to líbí nebo ne! Každý křesťan je v duchovní válce. Každý křesťan má na sebe obléci celou Boží zbroj a používat meč v bitvě proti nepříteli. To máš dělat ty, je to tvoje zodpovědnost. Jinak běda!

V knize Jeremjáše nacházíme zajímavý obraz člověka:

Hle, učinil jsem tě dnes opevněným městem, sloupem železným a bronzovou hradbou nad celou zemí proti králům judským, proti jejich velmožům, proti jejich kněžím i proti lidu země. (Jr l,l8)

Bůh to říká Jeremjášovi, ale věřím, že se to týká každého člověka. Každý člověk je podoben opevněnému městu. Má okolo sebe Bohem vystavěné hradby. Jde o to, aby hradby dobře sloužily a neměly nikde žádnou díru. Nevěřící tyto hradby prolamují skrze hřích. Zvláště skrze okultismus jsou prolamovány hradby ochrany. Člověk vstupuje do smlouvy se zlými duchovními bytostmi. Bůh u křesťana tyto hradby skrze pokání obnovuje. Mnoho křesťanů nemá svoje hradby ochrany v pořádku. Mají určité postoje, při nichž ďábel může tyto hradby prorážet a rozbíjet. Podívejme se na několik míst do Písma.

Toho, kdo strhává zeď, uštkne had. (Kaz l0,8b)

Máme kolem sebe zeď ochrany, ale existují postoje, kdy my tuto zeď strháváme. Za touto zdí je had, nepřítel. Když jsou strženy zdi ochrany, může nás uštknout. Které to jsou postoje?

Pro lenošení sesouvá se krov, pro nečinnost rukou zatéká do domu. (Kaz l0,l8)

Je to lenost. V dnešní době máme jedno slůvko, které je tak dobře přijatelné pro každého z nás a když se vysloví, tak zas tolik nebolí. Je to pasivita. Když někomu řekneme, že je pasivní, ani to s ním moc nehne. Ale když mu řekneme: „Ty jsi líný!“, to ho nadzvedne. Ale v Bibli nenajdete výraz pasivita. Jen výrazy lenost a liknavost. Pasivní člověk je líný a skrze lenost, pasivitu a liknavost umožňujeme nepříteli rozbíjet naši ochranu. Může vstupovat do našeho života a může uštknout. Když je naše ochrana v pořádku, ďábel jen obchází okolo. Řve a chce nahánět strach. Avšak jen obchází – nemůže se přiblížit! Na jiném místě říká apoštol, že kdo je zrozen z Boha, střeží sám sebe a ten Zlý se ho ani nedotýká. Nemůže, protože je tam ta zeď ochrany.

Takže pro lenošení v našich životech se sesouvá krov. Nebudu mluvit o našich přirozených domech. Tam to platí také. Mluvím o stavbě našeho života. Pro pasivitu, nečinnost v našem životě dostává nepřítel místo a může nám škodit. Jednou jsem se postil za jeden sbor, který jsem měl hodně na srdci. Volal jsem k Bohu a on mi ukázal obraz budovy, která má díry ve střeše a do budovy zatéká. Přišel mi výklad, že ďábel má mnoho místa a možností škodit v budově církve – Božího lidu. Pro hřích, pasivitu a liknavost.

V knize Přísloví je velice dobře popsána lenost. Jen krátce zmíním, že opakem lenosti není upachtěnost život s jazykem na vestě. Opakem lenosti je pilná práce a odpočinek. Bůh vzor pilné osoby – pilně pracoval šest dní a sedmý den odpočíval. Pak je také důležité ukázat na to, co to je odpočinek. Určité činnosti, kterým říkáme odpočinek, nás často ještě více vysílí než vlastní práce.

Šel jsem kolem pole muže lenivého, kolem vinice člověka bez rozumu, a hle, byla celá zarostlá plevelem, celý její povrch pokrývaly kopřivy a její kamenná zeď byla pobořena. Když jsem na to hleděl, vzal jsem si to k srdci, přijal jako napomenutí to, co jsem viděl: Trochu si pospíš, trochu zdřímneš, trochu složíš ruce v klín a poležíš si a tvá chudoba přijde jak pobuda a tvá nouze jako ozbrojenec. (Př 24,30 34)

Měl jsem pronajatou zahrádku, na které mne Bůh vyučoval. V prvním roce jsme zaseli cibuli. Nechodil jsem tam však často, takže vyrostl plevel větší než ta cibule. Při sklizni byla cibule tak maličká, že to mohla být sazečka v příštím roce. Po předchozím nájemci však byl v půdě vysemeněný kopr, takže vedle plevele jsem měl alespoň sklizeň kopru. Bůh je milostivý. Učil jsem se tam duchovním zákonům. Je potřeba plít zahrádku. Je potřeba být pilný na zahradě, abychom měli co sklízet. Jestli chci sklízet úrodu z toho, co jsem zasel, musím se o to dobře starat.

Teď to převedu na náš osobní život. Kamenná zeď – zeď ochrany – byla pobořena. Když jsem na to hleděl, vzal jsem si to k srdci. Přijal jsem jako napomenutí to, co jsem viděl. Trochu si pospíš, trochu zdřímneš, trochu složíš ruce v klín a poležíš si a tvá chudoba přijde jak pobuda a tvá nouze jako ozbrojenec. Plevel, kopřivy, chudoba a nouze bude stále přebývat v životě pasivního člověka, který si nechal okolo sebe rozbořit hradby ochrany. Když plevel na zahrádce udusí nasázené rostliny, nemusí to být tak tragické. Je to však tragédie, když plevel ve tvém vlastním životě zahubí Boží život a naplnění Božího poslání pro tebe. Kvůli rozbořeným zdem mohou „lištičky“ – nepřátelští zlí duchové běhat po tvé zahradě (viz Pís 2,15).

Přijmi zodpovědnost za své reakce a postoje a panuj nad svou myslí. Nemůžeš zabránit tomu, aby ti nad hlavou létali ptáci, ale můžeš zabránit tomu, aby si démoničtí ptáci udělali na tvé hlavě hnízdo. Budeme pokoušeni do konce svého života. Jednou za Derekem Princem přišla jedna žena a žádala ho o modlitbu, aby už neměla žádná pokušení. Derek jí říká: „To se mám pomodlit za to, abys zemřela?“ Jenom mrtvý nemá žádná pokušení. Dokud jsme v těle, budeme mít pokušení. Ptáci budou létat nad našimi hlavami. Budou přicházet různé nabídky. Pokušení zkoušejí naše srdce, jestli je cele u Pána. Přijde ti nabídka zisku šedesáti tisíc měsíčně, ale má to jeden problém jsou v tom určité podvody. Nad našimi hlavami létají ptáci se svými nabídkami, ale my máme zodpovědnost za to, aby si neudělali na naší hlavě hnízdo. Máme bojovat proti pokušením. Máme panovat nad svou myslí. Je potřeba, abys panoval nad zlou myšlenkou, vyhnal ji od sebe, zlomil ji. Provolej do přirozené i duchovní oblasti: „Jsem drahý Ježíši Kristu. Mám hodnotu. Mám úžasný úkol od Boha.“

Město rozbořené beze zdi jest muž, kterýž nemá moci nad duchem svým. (Př 25,28 Kral.)

Zde zase vidíme obraz člověka jako města – území se zdí ochrany. Jestliže nemáme moci nad svým duchem, pak jsme podobni městu, které má své hradby rozbořené. A může vstupovat nepřítel. Máme chodit duchem. Máme mít silného ducha. Náš duch má vládnout nad naší duší a tělem. Máme mít ve své moci svůj život – vládnout nad svým životem a nebýt pasivní. „Já za to nemohu, za to mohou okolnosti, za to mohou ti lidé kolem mě.“ To je ďábelský postoj, který boří zdi tvé ochrany. Jestliže házíš odpovědnost na okolnosti a na druhé, pak ti není pomoci. Je potřeba, abys učinil pokání, vzal odpovědnost za svůj život, abys začal odhánět démonické ptáky.

Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města. (Př l6,32 Kral.)

Možná, že obdivuješ nějaké dobyvatele měst, nějaké průkopníky, ale větší hrdina je ten, který panuje nad svou vlastní myslí. Tam je potřeba začít. Tam je potřeba, aby začal náš duchovní boj. Vládnout nad svojí myslí. Vládnout nad svými myšlenkami. Ty máš tu autoritu.

Proklet buď, kdo koná Hospodinovo dílo nespolehlivě! Proklet buď, kdo odpírá jeho meči krev! (Jer 48,l0)

Zlořečení spočívá na nespolehlivém člověku, který nepoužívá meč Božího slova. V hebrejském textu je slovo, které lze přeložit jako lstivý, ale také liknavý či zahálčivý. A jsme zase u tématu pasivní, líný člověk. Prokletí je na tom, kdo koná Boží dílo zahálčivě, liknavě, nespolehlivě. Proklet je ten, kdo nepoužívá Boží meč Slovo. Možná, že vám už svítá, proč v některých oblastech chybí požehnání. Protože tam chyběly určité postoje pilné zacházení s Božím slovem. Neříkám, že je celý tvůj život pod prokletím. Když jsme v Kristu, jsme skrze něho pod požehnáním. Ale mohou být oblasti, kde působí prokletí, protože nedržíš v ruce meč a odpíráš mu krev tvých nepřátel. Naturalistické, ale důležité. Potřebuješ mít „úhlavní nenávist“ k nepřátelům a tnout do lživých myšlenek, nečistých duchů, hříšných postojů. Jako něco nečistého, odporného a smrdutého ze sebe strhávej postoje méněcennosti. Jakub říká, že ten, kdo má možnost činit dobře a nečiní tak, má hřích. Aplikujme si to na používání meče Božího slova. Máme možnost vstoupit do požehnání, které nám Bůh dává. Máme uchvátit požehnání, násilně se tisknout do Božího království a jestliže to neděláme, máme hřích. Liknavost, zahálčivost, lenost, pasivita je hřích.

Žádná zbraň vyrobená proti tobě se nesetká se zdarem, každý jazyk, jenž proti tobě povstane na soudu, usvědčíš ze svévole. Toto je dědictví Hospodinových služebníků, jejich spravedlnost je ode mne, je výrok Hospodinův. (Iz 54,17)

Lidé čtou tento verš často špatným a nepozorným způsobem. Co je psáno? Každý jazyk jenž proti tobě povstane na soudu, Bůh usvědčí ze svévole? Každý jazyk, který proti tobě povstane na soudu, ne Bůh, ale ty usvědčíš ze svévole! Ty! Je to tvoje dědictví. Ty máš usvědčit každou myšlenku, kterou na tebe nepřítel útočí, ze lži. Každé odsouzení a obžalovávající myšlenku, kterou na tebe vysílá nepřítel, máš ty usvědčit ze svévole a prohlásit za lživé. Bůh to za tebe dělat nebude. To, že to smíš dělat a rozeznávat, je tvým dědictvím. Ty se máš postavit proti lživým myšlenkám. Ne tvůj pastýř, ani ne Bůh, je to tvoje práce. Často se stává, že jsou křesťané obžalováni, zahanbeni, odsouzeni, uskřípnuti, plni zranění, jsou v údolí a Bůh si je nemůže použít a zjevit skrze ně svoji slávu, protože neusvědčují nepřítele ze lži – neberou do ruky meč a nesekají do nepřítele. Jak jsme často nepozorně četli Písmo. Proto máme nad Božím slovem pozorně rozvažovat (viz 1S 15,22).

Pasivní člověk je člověk s rozbořenou ochrannou zdí. V jeho životě je mnoho plevele a zlořečení. Máme brát do ruky meč, nemáme šetřit nepřítele. Nemáme odpírat meči krev, krev našich nepřátel hříchů, hříšných postojů, démonických sil. Co je tím mečem? Podle šesté kapitoly listu Efezským je to meč Ducha, kterým je slovo Boží. Je to živé Slovo – zjevená pravda, kterou jsi dostal při četbě Písma, při naslouchání kázání, nebo jiným způsobem. Je to zjevení, které ti přišlo, které si držíš, které bereš do svých úst a vyznáváš. Drž si své vyznání a Bůh bude jednat. Ježíš jako velekněz stojí za tebou a nepřítel musí utíkat (viz Žd 3,1; 4,14). Jedině meč Ducha živé Boží slovo zboří pevnosti ve tvé mysli. Zbraně našeho bojování nejsou tělesné, ale mocné v Bohu bořit lživé pevnosti (viz 2K 10,4.5).

Hřích boří naše hradby ochrany, do našeho života přichází nepřítel a vytváří určité pevnosti v naší mysli. Jsou to pevnosti silných myšlenek, jistého přesvědčení, za kterým jsou lži. „Já tuhle činnost nikdy nemohu dělat. Maminka říkala, že jsem k ničemu a že nikdy nic dobrého neuvařím a tak já to neuvařím. Jsem ošklivá.“ Setkal jsem se s velkým množstvím sester, které byly tak krásné, že by mohly vyhrát nějakou soutěž „miss“. Ony si však myslely, že jsou ošklivé, tlusté …. Jedině meč Božího slova zboří ty pevnosti. Bořte to, co vybudoval ďábel a budujte to, co chce vybudovat Bůh! (Zde doporučuji audiokazetu Johna Osteena „Zbořené pevnosti“, která velmi dobře popisuje, jak proti lživým pevnostem bojovat.)

Co dále dělá meč Ducha? Promění v tobě obraz o tobě samém. Budeš na sebe hledět jako na nové stvoření. Je potřeba, abys změnil pohled na sebe. Jak se vidíme, když zavřeme oči? „Neschopný, ošklivý, všichni to říkali, neumím vařit, nikdy nic nedotáhnu do konce .“ To jsou lživé obrazy ve tvé mysli. To musíš zbořit Božím slovem.

A tak od nynějška už nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek. Ačkoli jsme dříve viděli Krista po lidsku, nyní ho už takto neznáme. Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! (2K 5,l6 l7)

Ježíš není miminko v jesličkách, ani mrtvola na kříži. Ježíš je vzkříšený oslavený Král v nebesích na pravici Boží. Už neznáme ani Ježíše Krista podle těla a nemáme tak znát ani jiného člověka. Jestliže jsi před obrácením žil určitým způsobem, tak já nemám právo na tebe hledět starým způsobem. Jsi nové stvoření! I ty však máš na sebe hledět novým způsobem. Staré věci pominuly a hle, je tu všechno nové. „Hle“ znamená pohleď! Buď poslušný Kristovu přikázání, nevzdoruj a hleď na sebe jako na nové stvoření. Neustále na sebe tak hleď! (Doporučuji audiokazetu Tomáše Korčáka „Tvůj charakter – otisk Ježíše Krista“.) Jedině Boží slovo – meč Ducha vypůsobí víru, bez které neobstojíš.

Nebudete li stálí ve víře, neobstojíte!; Kral: Jestliže nevěříte, jistě že neostojíte. (Iz 7,9b)

Jestliže nestojíte ve víře, neobstojíte v tlacích tohoto světa, v bitvě s nepřítelem. Vírou stojíš. Jestliže nevěříš tomu, čím jsi v Kristu, neobstojíš. Spoj svoji víru s Božím slovem. Naslouchej Slovu. Čti Boží slovo, víra přichází ze slyšení, slyšení pak skrze slovo Boží. Říkám ti to včas, neobstojíš, jestliže budeš pochybovat o Božím slově a jestliže budeš dávat na první místo své představy a své pohledy. Boží slovo zažene démona méněcennosti. Když vyslovujeme Boží slovo, tak používáme meč Ducha.

Méněcennost způsobilo odmítnutí. Kořeny najdeme v dětství. Neměli jsme dostatek lásky a přijetí od rodičů. Nedali nám je často proto, že je sami neměli. Proto je jim potřeba odpustit a přijít k Bohu s voláním, aby mě uzdravil. On je ten, který uzdravuje zkroušené srdcem a obvazuje jejich bolesti (viz Ž 147,3). Něco uzdraví hned a něco obváže a časem se to léčí. Po nějaké době odstraníš obvaz a je to v pořádku. Méněcennost vede člověka do sebelítosti, což je ohavný duch, který tě sváže, pokud proti němu nebudeš bojovat. Sebelítost dále vede do deprese a deprese vede do smrti. Je to trochu zjednodušené, ale myslím, že to ukazuje směr, kam méněcennost míří.

Opakem odmítnutí je přijetí. Bůh přijímá každého, každý je mu velice milý. Mojžíš nedlouho před svou smrtí zvolal „Jak velice miluješ lidi!“ (Dt 33,3 Kral.) Tak nám zjevuje svoje nejhlubší celoživotní poznání. Nech se přijmout, dát si zjevení Božího otcovství. Přijmi sám sebe. Buduj v sobě vědomí toho, kým jsi v Kristu. Hledej o tom zjevení ve svém srdci. Místo sebelítosti buď vděčný a chval Boha, vycházej sám ze sebe a to tě uvede do radosti ze života, chuti žít a do hojného života.

Jaká je cesta z méněcennosti?

l. Potřebuješ mít vnitřní zjevení o přijetí nebeským Otcem

Nejen vědomí, ale zjevení a prožitek a pak častý prožitek.

Nepřijali jste ducha otroctví, abyste se opět báli, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! (Ř 8,l5)

Volej k Bohu o toto zjevení. Ježíš je cesta k Otci. On přišel právě proto, aby tě k Otci přivedl. Jaké bezpečí, pokoj, láska, hodnota vychází z tohoto otcovského přijetí. Jako děťátko se kocháš v náruči Otce. On ti říká: „Jsi mi drahý. Miluji tě. Jsi mi vzácný jako klenot. Mám s tebou své záměry. Jsi můj milovaný syn, v tobě se mi zalíbilo.“ Toto ti chce Bůh říkat, dej mu možnost. (Doporučuji kazety od Ricka Olmsteada „Otcovské přijetí“ a další. Poslouchejte je třeba několikrát. Doporučuji též knihu od Floyda McClunga „Boží otcovské srdce“) Syťte se duchovní stravou z Písma, ve kterém Bůh mluví o své lásce k nám. Každý z nás si potřebuje toto zjevení a vědomí Boží přízně stále znovu připomínat a prožívat. Sytit se Boží láskou každý den.

2. Přijmi sám sebe!

Jestliže tě přijal Bůh a máš u něj hodnotu, pak není důvod, abys nepřijal sám sebe. Začni děkovat Bohu za to odstálé ucho, velký nos, malá prsa nebo tmavou kůži. Přijmi sám sebe, své tělo, duši, schopnosti i neschopnosti, meze. Možná ses mnohokrát zklamal sám v sobě. Zklamal ses, protože jsi jednal bez Boha. Odpusť sám sobě a jednej teď s Bohem. (Doporučuji audiokazety od Tomáše Korčáka „Miluj sám sebe“ a „Přijmi sám sebe ve svých jednotlivostech“ a od Petra Dvořáka „Krásná nevěsta nemocná láskou“.)

3. Přijmi zodpovědnost za svůj život a učiň pokání ze života ve lži

Buď upřímný sám k sobě, Bohu a druhým. Přijmi odpovědnost za svůj život. Život v méněcennosti (stejně jako povýšenosti) je životem ve lži. Napravuj své cesty skrze pokání, vyznávání hříchů a odpuštění.

Proto napravte umdlené ruce a zchromlá kolena, a čiňte přímé stezky pro své nohy, aby se to, co je chromé, nevyvrátilo, ale naopak se uzdravilo. (Žd l2,l2 l3)

Boží vůle pro tvůj život je uzdravení, napravení zchromlých nohou, kolen, narovnání křivých stezek, vyvýšení údolí méněcennosti, snížení hor povýšenosti. Začni v tom něco dělat, posilni svoje umdlené ruce, jinak se to, co je chromé vyvrátí. Povstaň, jinak to, co je nemocné, bude postupovat dál. (Doporučuji leták našeho sboru o pokání a odpuštění a audiokazetu od Pavla Neústupného „O závislosti na člověku“.)

4. Pilně poznávej pravdu z Božího slova

Budeš li ji hledat jako stříbro a pátrat po ní jako po skrytých pokladech. (Př 2,4)

Jako bývalý mineralog tomu rozumím. Je to veliká radost, když po námaze najdete hledaný kousek vzácného kamene. Díky Bohu, nyní hledám vzácnější poklady a těmi je moudrost v Božím slově. Máme ji hledat s úsilím jako zlatokopové zlato. A moudrost nám dá život.

Počátek moudrosti je: Snaž se získat moudrost, za všechno své jmění získej rozumnost. (Př 4,7)

Když dáš všechno své jmění na získání rozumnosti, pak se ona o tebe postará a dá ti vše potřebné. Pilně poznávej z Božího slova to, co jsi a co můžeš v Kristu. (Doporučuji knížku od Kennetha E. Hagina „V něm“. To změnilo můj život. Ukazuje, jak se postavit do pravd, kým jsme v Kristu. Sám jsem si vyhledal všechna místa v Písmu, kde je řečeno kým jsem v Kristu, promýšlel je, vyznával nad svým životem a věřil jim. Tak jsem byl proměněn. Doporučuji též leták našeho sboru „Dobré vyznání“ a knihu od Neila T. Andersona „Vítězství nad temnotou“.)

5. Vyznávej pravdu Božího slova

Bůh stojí za svými slovy, když k nim připojujeme víru. Ježíš jedná v náš prospěch v nebesích jako náš velekněz. (Doporučuji audiokazetu od Dereka Prince „Moc proklamace“ a od Johna Osteena „Zázrak je ve tvých ústech“ a „Bojuj dobrý boj svým vyznáním“. Velmi povzbudí ve vstupu do našeho dědictví.)

6. Chval Boha, buď vděčný a střež si dobrou mysl

Kdo je dobré mysli, má hody každodenně. (Př 15,15b)

Máme sedmkrát denně chválit našeho Boha (viz Ž 119,164). Můžeš si to počítat. Sedmička je obraz plnosti. Máme tedy po celý den chválit Boha. Tento životní styl chval je důležitý pro každého člověka, zvláště pak pro toho, kdo vychází z méněcennosti. Odvádí jej od sobeckého zakřivení se do sebe a neustálého patlání se v sobě. Obrací pohled na Ježíše Krista a na to, kdo jsme v Kristu a kým je Kristus v nás. Je velice důležité, aby sis střežil dobrou mysl. Dobromyslný má hody každodenně. Namáhej a zaměstnávej svoji mysl hledáním důvodů k děkování a chválení dobrého Boha. Přikazuj své duši (vůli, mysli, pocitům, představám, vzpomínkám): Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní! (Ž 103,2) (Doporučuji knihu Dereka Prince „Děkování, chvála a uctívání“ a audiokazetu od Tomáše Korčáka „Každodenní hody dobromyslného“.)

7. Poznávej více Boží milost a svého Pána

Rosťte v milosti a poznání našeho Pána a Zachránce Ježíše Krista. Jemu buď sláva i nyní a až do dne věčnosti. Amen. (2Pt 3,l8)

Když ses znovuzrodil, přijal jsi jako milost záchranu, poznal jsi Ježíše jako svého zachránce a Pána. V milosti a poznání Krista máš růst. Měj po tom velikou touhu a žádej si to. Pros Ducha Svatého, aby tě více uváděl do Boží milosti a zjevoval ti Krista. (Doporučuji audiokazetu Dereka Prince „Plnost milosti“, knihu Terry Virga „Vychutnávat Boží milost“, knihu Wolfharda Margiese „Milost“ i audiokazety od stejného autora „Poznej Boží milost“.)

8. Najdi své poslání a místo v Těle Kristově

Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili. (Ef 2,10)

Nejde jen o to poznat „kým jsi v Kristu“, ale také „kým je Kristus ve tobě“. Uvěřil jsi v Krista – znovuzrodil se a Kristus je nyní v tobě. Jím jsi proměňován a skrze tebe chce být Kristus vyjadřován. Zodpověz si následující otázky: Jakým způsobem se chce Kristus skrze mne projevovat? Jaké je mé životní poslání? K čemu mne Bůh povolal? Jaká je Boží vůle pro můj život? Jaké je moje obdarování? Jaké jsou moje přednosti? Jak mohu druhým posloužit?

Nadšení a vědomí smyslu a užitečnosti přichází, když nalezneme svoje poslání, místo a obdarování, které nám Bůh dal. Jsme pak jako ryba ve vodě. Ty můžeš a máš být pro druhé užitečný. Začni drobnými kroky. Sloužíme druhým v církvi (Těle Kristově, jehož jsme součástí) a v tomto světě, kterému máme přinášet dobrou zprávu evangelia. Sám Pán Ježíš je nám dobrým příkladem. Svým učedníkům jednou řekl: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mne poslal, a dokonal jeho dílo.“ (J 4,34) (Doporučuji audiokazety od Tomáše Korčáka „Šalomounův manažment času“ a „Smysluplný a cílený život“.)

Velmi krátce shrnu. Boj s méněcenností je dlouhodobá záležitost. Při tomto boji je důležitá tvoje vůle. Ty nemáš být pasivní (biblicky řečeno líný), máš být pilný, vzít do rukou meč Božího slova, hnát ducha méněcennosti a formovat svoji duši do nového obrazu, vědomí a zjevení toho, kým jsi v Kristu. Potřebuješ zjevení Otcovského přijetí, přijmout sám sebe, být upřímný a činit pokání ze života ve lži méněcennosti a přijmout zodpovědnost za svůj život. Potřebuješ mít touhu poznávat z Božího slova pravdu o sobě, proklamovat tuto pravdu, střežit si dobrou mysl, chválit Boha a nakonec růst v milosti a být užitečný pro druhé.

Když se vydáš touto cestou pilného poznávání toho, kým jsi v Kristu a kým je Kristus v tobě, bude vyrovnáno údolí, budou odstraněny pahorky, bude vyrovnána cesta a ty uvidíš Boží slávu. Boží sláva přijde do tvého života.

Jak zvítězit nad méněcenností?

Údolí méněcennosti stejně jako hory povýšenosti brání vidět Hospodinovu slávu. (Iz 40,3-5)

Tvoje vůle je důležitá! (Chceš svoji proměnu?)

  • učiň pokání z méněcennosti – života ve lži
  • měj touhu po poznání pravdy, která osvobozuje (J 8,31.32)
  • měj úhlavní nenávist k méněcennosti (Ž 139,21.22)
  • měj rozhodné odhodlání k dlouhodobé bitvě (Ž 18,38-41)
  • Je velice nebezpečné v této poslední době nic nedělat se svými zraněními a chybnými postoji. Rychle hledej uzdravení (Ž 147,3) a oblékni celou Boží zbroj, neboť se nacházíš v duchovní válce (Ef 6,10-18).

    Plevel, kopřivy, chudoba a nouze bude neustále přebývat v životě pasivního člověka, který si nechal okolo sebe rozbořit hradby ochrany. (Jer 1,18a; Kaz 10,8b.18; Př 24,30-34)

    Přijmi zodpovědnost za své reakce a postoje a panuj nad svojí myslí. Nemůžeš zabránit tomu, aby ti nad hlavou létali ptáci. Můžeš však zabránit tomu, aby si démoničtí ptáci na tvé hlavě udělali hnízdo! (Př 25,28 Kral.; 16,32 Kral.)

    Zlořečení spočívá na nespolehlivém (dosl.: liknavém, zahálčivém) člověku, který nepoužívá meč Božího slova. (Jer 48,10; Jk 4,17)

    TY usvědčíš každou myšlenku, kterou na tebe nepřítel útočí, ze lži. Bůh to za tebe dělat nebude! To je tvoje dědictví. (Iz 54,17)

    Jedině meč Ducha – Slovo pravdy:

  • zboří lživé pevnosti ve tvé mysli (2K 10,4-5)
  • promění ve tvé mysli obraz o sobě samém; budeš HLEDĚT na sebe jako na nové stvoření (2K 5,16.17)
  • vypůsobí víru v Boží slovo, bez které neobstojíš! (Iz 7,9b; Ř 10,17)
  • zažene lživého démona méněcennosti (Mk 16,17)
  • Co méněcennost způsobuje a co způsobuje „opačný duch“:

    odmítnutí
    MÉNĚCENNOST
    sebelítost
    deprese
    smrt
    přijetí (i sebepřijetí)
    VĚDOMÍ TOHO, CO JSEM V KRISTU
    chválení Boha a služba druhým
    radost ze života
    hojný život
    Cesta z méněcennosti:

  • Potřebuješ mít vnitřní zjevení o přijetí nebeským Otcem (Ř 8,l5)
  • Přijmi sám sebe (Ř 9,20)
  • Přijmi zodpovědnost za svůj život a učiň pokání ze života ve lži (Žd l2,l2 l3)
  • Pilně poznávej pravdu z Božího slova (Př 2,4; 4,7)
  • Vyznávej pravdu Božího slova (Žd 3,1; Př 18,21)
  • Chval Boha, buď vděčný a střež si dobrou mysl (Ž 103,2; Ž 119,164; Př 15,15b)
  • Poznávej více Boží milost a svého Pána (2Pt 3,l8)
  • Najdi své poslání a místo v Těle Kristově (Ef 2,10; J 4,34)
  • Příspěvek byl publikován v rubrice Vítězný život křesťana se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

    Komentáře nejsou povoleny.