Porozumět neviditelnému Božímu království

V tomto století nás Bůh chce uvést do nádherných dimenzí. Chce, abychom pochopili a prožívali věci, které ještě nevidělo žádné oko, neslyšelo žádné ucho a které ještě nepronikly do žádného lidského srdce, ale jsou připraveny pro ty, kdo ho milují a které už poskytl těm, kdo s ním budou vládnout. Pán chce, abychom chápali, že nám skrze svého Syna otevřel přístup do svého neviditelného království, abychom ho viděli, slyšeli, vnímali, rozuměli mu a mohli se v něm pohybovat.

Ježíš přišel do tohoto světa a měl tři hlavní cíle:

  1. Zachránit svět od hříchu
  2. Zmařit ďáblovy skutky
  3. Přinést mezi nás Boží království
Když Ježíš vyháněl démony, řekl:

Jestliže však vyháním démony prstem Božím, pak vás zastihlo království Boží. (L 11,20)

Přišel, aby jako cesta propojil dva světy, dvě království, dvě rozdílné dimenze – duchovní království a materiální království. Otevřete, prosím, svého ducha, protože předkládané principy jsou klíčem k největším duchovním pokladům, jaké jste kdy zažili.

… když nám oznámil tajemství své vůle, jak se mu líbilo a jak si předsevzal, aby pro správu období, v němž budou naplněny příhodné časy, uspořádal pod jednu hlavu v Kristu všechny věci: ty na nebesích i ty na zemi, aby je uspořádal v něm. (Ef 1,9-10)

V Ježíši jsou spojeny dva světy a v něm je nebe stejně vnímatelnou realitou jako země. V Ježíši už není žádná hranice, když přecházíme z jedné strany na druhou, nebo chceme žít v jedné či druhé dimenzi. Ježíš řekl, že činí to, co vidí činit Otce a mluví to, co slyšel říkat Otce.

Naše největší dědictví je schopnost užívat si, chápat a prožívat tyto dva duchovní světy, žít v nich a přinášet na zem pravdy neviditelného království.. Ježíš nepřišel proto, aby kázal o našem chování, nebo nám dal kupu příkazů a zákazů.. Ty už byly v Zákoně. Přišel proto, aby nám zjevil Boží království a vrátil nám to, co jsme ztratili: Boží království zjevené na zemi. Když se Ježíš stal tělem, umožnil, aby se sjednotilo nebe a země a abychom oba světy mohli pozorovat dvěma různými páry očí: přirozenýma očima a očima našeho srdce.

Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, podle své podoby. To se netýká našich duševních kvalit, ale schopnosti vidět Boha. Bůh a člověk byli jedno, protože pocházeli ze stejného obrazu. Člověk byl oděn Boží slávou a proto se necítil nahý. Obě dimenze byly zjevné zároveň. To je Boží obraz, o který člověk v zahradě Eden přišel. Ježíš chce, abychom obě dimenze viděli, vnímali a mohli v nich žít. Aby se to stalo, musí být náš duch osvobozen od silného závoje nevěry a temnoty, který zatemňuje náš rozum a brání nám v tom, abychom se stali tím, k čemu nás stvořil: církví bez omezení, podle obrazu toho, který nás stvořil. Pavel tyto dvě dimenze chápal patrně lépe, než ostatní apoštolové a Korintským napsal:

Avšak jejich myšlení otupělo. Až do dnešního dne zůstává při čtení Staré smlouvy tentýž závoj neodkrytý, protože pomíjí jen v Kristu. Ale až dodnes, kdykoli se předčítá Mojžíš, leží závoj na jejich srdci. Kdykoli se však člověk obrátí k Pánu, je závoj odstraněn. (2K 3,14-16)

Všimněte si, prosím, že Boží slovo mluví o zatvrzelém (sr. NBK) myšlení a závoji na srdci, který musí být odstraněn.

Teď vás chci vzít s sebou na vyšší úroveň, než je spasení. Musíte porozumět, že obrácení k Pánu zde nevypovídá jen o okamžiku, kdy přijímáme Ježíše jako spasitele, ale o skutečném obrácení srdce, skrze které vstupujeme do nadpřirozených dimenzí Božího království. Většina křesťanů má dnes veliké problémy věřit, že Bůh chce, aby byli schopni žít v působivé, imponující nadpřirozené moci. A ještě těžší jim připadá věřit možnosti, že se otevře nebe a zjeví se Boží sláva. Proto dále čteme:

Ten Pán je Duch. Kde je Duch Pánův, tam je svoboda. (2K 3,17)

Toto místo se používá jako obhajoba tleskání, tancování, mluvení v jazycích a podobných projevů, ale jich se vůbec netýká. Duch svatý zde skrze Pavla mluví o opravdové svobodě ducha, což znamená následující:

A my všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, jsme přetvářeni v týž obraz, od slávy k slávě, jako od Pána, Ducha. (2K 3,18)

Pavel tím myslí, že když je odstraněn závoj, který zatemňuje náš rozum, můžeme s nezakrytou tváří vidět všechno, co souvisí s Božím královstvím. Když zde Duch svatý používá slovo „spatřovat“, neznamená to, že se chvějeme nebo dostaneme husí kůži, ale že vidíme. Vše, co zatemňovalo náš rozum – závoj temnoty a duchovní omezení – bude Duchem svatým odstraněno a to nás přivede k setkání s Boží slávou tváří v tvář.. To je to zaslíbení svobody ducha. Skutečné vězení je v našem rozumu plném zkaženosti, nevěry a lidského způsobu myšlení oslepeného ďáblem. Musíme být osvobozeni od nás samotných, od našeho logického a omezeného způsobu vidění a konání věcí.

Jim, nevěřícím, bůh tohoto věku oslepil myšlení, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Krista, jenž je obrazem Božím. (2K 4,4)

Nevěřící nejsou jen nespasení, ale i ti, kdo pro svou nevěru nevstoupili do nadpřirozených dimenzí Božího království. Nevěřící jsou ti, kdo žijí evangelium rozumu a nepochopili, co doopravdy znamená vejít do Božího království a zmocnit se ho. Odvážím se říci, že jsou milióny spasených lidí, kteří si ještě nikdy nenárokovali něco z toho, co nám poskytuje Boží království. Věří, že tam vstoupí až jednou zemřou a přijdou do nebe. Ale Ježíš řekl: „Boží království je mezi vámi.“

Boží plán naší proměny do jeho obrazu se neuskuteční skrze tisíce kázání nebo knih, ale jen tak, že budeme s ním a budeme se na něj dívat s nezakrytou tváří.. Křesťanstvo se dnes žel ve většině případů skládá z lidí, kteří jsou více méně poučeni a informováni, ale přesto se nikdy neobrátili k dimenzi jeho slávy, aby byli proměněni v Boží obraz.

Ježíš přišel, aby zachránil, co bylo ztraceno a to byl především Boží obraz v člověku. Bůh nás stvořil ke svému obrazu, podobné sobě. To se nevztahuje na naše vnější projevy, nebo rozumové a duševní kvality. Boží obraz propůjčil Evě a Adamovi schopnost se setkávat s nezakrytou tváří s Bohem. Měli s ním vřelé společenství a to z nich udělalo bytosti, které žily ve dvou dimenzích současně.

Ježíš, který se stal tělem, je Božím obrazem na pozemské rovině a Ježíš se pohyboval současně v duchovním i přirozeném světě. Když se znovu dostaneme do souladu s jeho obrazem, budeme moci žít ve vší moci Božího království. Až budeme mít znovu jeho obraz, otevřou se brány nebe a budeme moci přijímat pozoruhodná zjevení Boží slávy. Bible říká:

První člověk je ze země, z prachu, druhý člověk Pán z nebe. Jaký je ten pozemský, takoví i ti pozemští; a jaký ten nebeský, takoví i ti nebeští.. A jako jsme nesli podobu pozemského, nesme také podobu nebeského. (1K 15,47-49)

Pán chce, abychom znovu nesli jeho obraz dokud jsme ještě zde na zemi a abychom byli proměňováni skrze setkávání s jeho slávou. Když s nezakrytou tváří hodiny pozorujete jeho slávu, začne váš duch nasávat všechno, kým Pán je. Je to reálná zkušenost, která vás změní. Když se na něj díváte, dosáhne vaše víra závratných výšek a vše bude možné a proveditelné. Skutečné vězení, ve kterém se nacházíme, je náš rozum plný nevěry a temnoty, takže nemůžeme vidět. Ale díky Bohu, který nás vybavil Svatým Duchem. Kde je on, je náš duch osvobozen a my vstupujeme do vyšších dimenzí a neobvyklých hloubek.

Neboť Bůh, který řekl: `Z temnoty ať zazáří světlo`´ zazářil v našich srdcích, aby osvítil lidi poznáním Boží slávy v osobě Ježíše Krista. (2K 4,6)

V dopisu Efezským můžeme téměř slyšet, jak Pavel sténá, když plný Božího ohně píše:

Proto i já, když jsem uslyšel o vaší víře v Pánu Ježíši a o lásce ke všem svatým, nepřestávám za vás děkovat, když se o vás zmiňujeme na svých modlitbách, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal Ducha moudrosti a zjevení v pravém poznání jeho samého a osvícené oči srdce, abyste věděli, jaká je naděje v jeho povolání, jaké je bohatství slávy jeho dědictví ve svatých a jak nesmírná je velikost jeho moci vůči nám, kteří věříme v souladu s působením převahy jeho síly. Tu uplatnil v Kristu, když jej vzkřísil z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích. (Ef 1,15-20)

Skutečné setkání se svobodou ducha vás uschopní vidět Boží království a jeho slávu. Duch touží vidět proměněnou církev, která chodí ve větší moci, než Ježíš když žil na zemi.

Je možné vidět Boha a dále žít? Samozřejmě! Je to nejskvělejší zkušenost, kterou by měl mít každý, kdo miluje Ježíše.

Ještě malou chvíli a svět mne již neuvidí, vy však mne uvidíte, protože já žiji a také vy budete žít. (J 14,19)

Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha. (Mt 5,8)

Usilujte o pokoj se všemi a o posvěcení, bez něhož nikdo neuvidí Pána. (He 12,14)

Otče, chci, aby i ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mne miloval před založením světa. (J 17,24)

Když se v Bibli zjevil prorocký plášť a pomazání, viděli Boží služebníci slávu různým způsobem. Duch proroctví je svědectví a zjevená pravda všeho toho, kdo Ježíš je.

Daniel viděl někoho starého jako dny na trůnu z plamenů ohně (Dan 7). Ezechiel viděl křišťálovou klenbu slávy a cherubíny kolem trůnu (Ez 1). Jákob viděl otevřené nebe a anděly jak vystupují a sestupují (1M 28). Mojžíš mluvil s Bohem tváří v tvář jako se svým přítelem (2M 33,11). Gedeon viděl Hospodinova anděla, byl to Ježíš před svým vtělením (Sd 6). Také Jozue ho viděl v lidské podobě s taseným mečem (Joz 5,13). Pavel byl vytržen do třetího nebe, kde viděl nevypravitelné věci (2K 12,2). Jan byl nesčetněkrát vytržen do nebe, aby viděl celé Zjevení. Je mnoho dalších příkladů setkání reality obou dimenzí a lidí, kteří vstoupili do Božího království a prožili ho.

Ve vašem životě se to nestane přes noc. Vyžaduje to čas a vydanost. Musíte vytrénovat svůj rozum, aby se utišil a vy jste mohli slyšet ducha. Při tomto hledání se Bůh začne zjevovat a duše, která je podřízená duchu, se bude zmenšovat a proměňovat v Boží obraz. V tomto okamžiku bude závoj odstraněn a zkušenost začíná. Nejprve uvidíte slabou záři nebo ucítíte silnou přítomnost jeho Ducha. Bude se to zesilovat, záře bude jasnější, až uvidíte jeho tvář. To neznamená, že si jeho tvář představíte; jeho obraz přijmete ve svém duchu. Jeho obraz není jako renesanční malby. Bůh má mnoho „tváří“. Každá manifestace jeho vlastností, jeho moci a jeho jména mění vzhled jeho obrazu. A právě to rozráží zažité formy a začnete ho poznávat jako skutečnou osobu. Toto je Boží zaslíbení pro váš život a musíte ho skutečně používat, ať to stojí co to stojí, protože je to investice, která se opravdu vyplatí. Ten, který to řekl,to také učiní.

Kde je Duch Pánův, tam je svoboda. A my všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, jsme přetvářeni v týž obraz, od slávy k slávě, jako od Pána, Ducha. (2K 3,17b-18)

Ježíš přišel, aby nám zjevil království

Mluvíme o neobvyklých věcech, které jsou možná pro mnohé nové. Musíme totiž vědět, že se blížíme k nejslavnějšímu období celých dějin. Všechny věci budou otřeseny a proměněny, protože je napsáno:

… a přišly časy osvěžení od Pánovy tváře, a aby poslal určeného vám Mesiáše, Ježíše. Nebe ho musí přijmout až do časů obnovy všech věcí, jak o tom mluvil Bůh od věků ústy svých svatých proroků. (Sk 3,20)

Jeho hlas tehdy zatřásl zemí, a nyní zaslíbil řka: `Já ještě jednou zatřesu nejenom zemí, ale i nebem.´ Ono `ještě jednou´ ukazuje na proměnu věcí, které jsou otřesitelné jakožto věci učiněné, tak aby zůstaly jen ty nepohnutelné. Projevujme proto vděčnost, že přijímáme neotřesitelné království, a s ní přinášejme Bohu jemu příjemnou službu s uctivostí a bázní. (He 12,26-28)

Ježíš nepřišel, aby nás vyučoval morálce nebo posílil zákon. Přišel, aby nám přinesl Boží království. Přišel, aby o tomto království vydal svědectví. Přišel, aby nám svým vlastním životem zjevil, kdo je Otec. V jeho službě nebyla nejpůsobivější jeho slova, ale nadpřirozená podstata jeho skutků.

Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi! Jestliže je však činím, a nevěříte mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a dále poznávali, že Otec je ve mně a já v Otci. (J 10,37-38)

Ježíš nám chtěl ukázat, co všechno se děje, když se zjevuje Boží království. Proč chodil po vodě? Jaký to mělo smysl? Snad proto, aby kazatelé mohli kázat o tom, jak můžeme projít nepříjemnými okolnostmi a protivenstvím? Ne! Chtěl zjevit Boží království. Chtěl nám říci: „Když se pohybujete v mém království, jste v duchovní dimenzi, která má nade vším převahu. Mé království je mocnější, než všechny stvořené věci. Ovládá všechno.“

Petra se ptal: „Odvážíš se toho? Pojď, i ty můžeš kráčet po vodě! Co vám přináším a vyučuji, je i pro tebe. Petře, opusť loď!“ A Petr se chytil víry, která vyvěrá z Božího království, vkročil do oné dimenze a začal kráčet po vodě.

Když na svatbě v Káně došlo víno, byla Ježíšova matka vyvedená z míry a požádala ho, aby něco udělal. Ale on nepovstal, aby plný víry uspořádal velikou sbírku na nové víno. Rozhodl se, že zjeví své království: „Naplňte ty nádoby vodou.“ A pak jim řekl: „Teď naberte a neste správci hostiny.“ (J 2,7-8)

Když měl Ježíš před sebou dav hladových lidí, chtěl zjevit stvořitelskou moc svého Otce, zeptal se učedníků, co mají a oni odpověděli, že pět chlebů a dvě ryby. Ježíš je vzal do ruky. Potom učedníky seznámil s dimenzí Božího království a ponořil je do oblasti Ducha. V tom okamžiku přestaly být ryby a chleby součástí přirozeného světa. Napájelo je Boží království. V tomto pokrmu se sjednotilo nebe a země. Nad každým kousíčkem hmoty převzala moc multiplikující a stvořitelská moc Božího království. V Božím království se může rozmnožit všechno. Všechno může být stvořeno nebo obnoveno. Potom řekl: „Rozdělte to!“ A po tomto příkazu se ryby a chleby tisíckrát rozmnožily.

To se děje s těmi,kdo se ponoří do jeho království. To se musí stát i s vámi a uvidíte, že se budou dít stále neobvyklejší věci. Pro Ježíše bylo nejdůležitější zjevovat Boží království, aby lidé skrze něho mohli vidět Otce. Filipovi řekl:

Jestliže znáte mne, poznáte i mého Otce. A od nynějška ho znáte a viděli jste ho.“ Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce a to nám stačí.“ Ježíš mu řekl: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty jsi mne nepoznal? Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říkat: `Ukaž nám Otce´? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky. (J 14,7-10)

Jen kdybychom tomu mohli všichni porozumět: Otec činí skutky skrze vtěleného Ježíše. Pokouší se nám říci, že je mezi námi Boží království. V Ježíši je sjednocené nebe se zemí.

To je zaslíbení pro naši dobu: generace Božího království, která ovlivní celou zemi. Ne jen několik služeb divů a zázraků, které bychom spočítali na prstech, ale celá generace, která přinese nebe na zem. Boží království má moc vykonat na zemi všechny Boží plány. Boží království zjeví Boha na zemi, pohne v nebi jeho pravicí a přinese dolů na zem jeho vůli. Podle velikých skutků, které Ježíš činil, učedníci poznali, že jejich učitel na zemi zjevuje Boží království. Proto mu řekli: „Pane, nauč nás modlit se.“ A on jim dal klíč k tomu, aby na zem přinesli Boží moc.

Když ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a pomodli se k svému Otci, který je v skrytu, a tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí zjevně.. Vy se modlete takto: Otče náš, který jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi. (Mt 6,6.9-10)

Ježíš v modlitbě nejprve oslavuje Otce a pak se zaměřuje na důležitou věc, kvůli které přišel: vybudovat na zemi Boží království a sjednotit nebe se zemí. Vstup do Božího království je klíčem k tomu, abychom ho poznali i klíčem k moci. Ježíš neřekl: „Jděte a jen kažte evangelium.“ Řekl:

Cestou hlásejte: `Přiblížilo se království Nebes.´ Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte, malomocné očišťujte, démony vyhánějte; zadarmo jste vzali, zadarmo dejte. (Mt 10,7-8)

Ve výcviku i vyslání učedníků šlo o zjevování Božího království.

Jako mne poslal Otec, i já posílám vás. (J 20,21b)

Jinými slovy: Jako jsem přišel, abych byl svědkem o svém Otci a ukázal jeho moc a velikost, musíte i vy vydat svědectví o Božím království. Musíte být živým poselstvím a Boží království v sobě mít tak silně, že ho bude zjevovat všechno, co řeknete a uděláte. Také řekl:

Toto evangelium o království bude vyhlášeno po celém světě na svědectví všem národům. A tehdy přijde konec. (Mt 24,14)

Zvěst o Božím království nemá být kázána tak, aby byl někdo přesvědčen na úrovni rozumu. To nemá se skutečným obrácením nic společného. Má spíš vypůsobit věci, jejichž výsledkem bude opravdové obrácení. Pavel vystupuje proti Korintským a říká jim:

Ale přijdu k vám brzy, bude-li Pán chtít, a poznám nikoli řeč těch domýšlivců, ale jejich moc. Neboť Boží království nespočívá v řeči, ale v moci. (1K 4,19-20)

Ve většině sborů dnes toto není součást vyučování evangelizace. Vyučuje se celá řada verbálních přesvědčovacích technik, které nevěřícímu pomohou s krátkou modlitbou a v některých případech ho přivedou k tomu, aby šel do nějakého sboru. V mnoha případech máme sbory naplněné lidmi, ale nenaplnili jsme je syny obrácenými k Božímu království. Bůh chce syny, kteří se zmocní Božího království a probouzí generaci, která tomu všemu porozumí. Generaci odvážných, silných a svatých mužů i žen. Lid, který ví, jak se modlit, porozuměl Božímu království a přinese ho na zem, ať to stojí co to stojí.

Ode dnů Jana Křtitele až dosud je království Nebes vystaveno tlaku a ti, kdo se do něho tlačí, je uchvacují. (Mt 11,12)

(6. kapitola z knihy Shaking the Heavens – Otřást nebesy, přeložil Petr Dvořák)

Příspěvek byl publikován v rubrice Vítězný život křesťana se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.