Jez smetanu a med, abys dovedl zavrhnout zlé a volit dobré

Proč je mnoho křesťanů, kteří nedovedou rozeznávat dobré od zlého? Nalítnou na různé podvodníky, reklamy, „zaručené recepty“, pak i na cizí nauky a bludy. Proč jdou na akce a zábavy, které jsou zlé a škodlivé? Proč se dívají na zlé a nečisté filmy v televizi, poslouchají zlé pořady nebo čtou zlé knihy? Proč to dovolují svým dětem, místo toho, aby je před tím zodpovědně chránili? Proč je i pro mnohé křesťanské děti okultismus a démonická virtuální realita chlebem? Proč někteří křesťané považují za moudrého a duchovního člověka (a svého rádce) toho, kdo nenese žádné ovoce (je například depresivní, neumí žít v manželství, vychovávat své děti, nemá vztah k církvi atp.)? Proč jsou někteří tak ohromeni (podobně jako tento svět) mluvky s mocenským vlivem, nebo bohatstvím, nebo titulem, místo skutečné moudrosti pokorného srdce? Proč jsou mnozí tak ohromeni schopnostmi, ale ovoce je již tak moc nezajímá? Proč jsou mnohde v církvi více ceněny hodnoty tohoto světa, než často zcela opačné hodnoty Božího království? Proč bezzákonná kultura a módní trendy tohoto světa určují hodnoty a životy i mnoha křesťanů, místo toho, aby křesťané s mocí Božího království ovlivňovali tento svět?

Rozeznání dobra od zla přichází skrze vštěpování Božího slova již od dětství

Děti podle Písma nerozeznávají dobro od zla (viz Dt 1,39), proto Mojžíš rodiče důrazně vyzývá: Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. (Dt 6,4) Boží slovo mají mít ve svém srdci a v celém svém způsobu života, vždyť to je ta absolutní hodnota, norma a měřítko pro náš život. Z Písma se učíme rozeznávat dobro od zla a tyto Boží hodnoty pak vštěpujeme svým dětem. Porozumění Písmu bude automaticky přicházet, když po něm budeme lačni a když budeme mít láskyplný vztah s jeho autorem – živým Bohem. Milujeme, protože jsme od něho milováni!

Děti tedy od narození nejsou dokonalé a v jádru dobré, ale mají padlou lidskou přirozenost. Tímto pohledem a předpokladem se zásadně lišíme od humanistického světového názoru. Pokud chybí výchova k rozsuzování na základě absolutních hodnot, z dětí se stávají dospělí bez rozeznání dobra od zla. Mohou se takovými stát dokonce celá města nebo národy. Město Ninive, ve kterém za doby proroka Jonáše žilo více než sto dvacet tisíc lidí, takovým bylo. Jeho obyvatelé doslova nedovedli rozeznat pravici od levice (viz Jon 4,11).

Někteří lidé nejenom, že nedovedou rozeznávat dobro od zla, ale ve své pýše nazývají zlo dobrem a opačně. Takovým Izajáš říká: Běda těm, kdo říkají zlu dobro a dobru zlo, kdo vydávají tmu za světlo a světlo za tmu, kdo vydávají hořké za sladké a sladké za hořké! Běda těm, kdo jsou moudří ve vlastních očích a rozumní sami před sebou. (Iz 5,20-21) Takoví lidé za své měřítko považují svoji převrácenou mysl. Náš intelekt může být dobrým sluhou, ale vždy bude zlým pánem, neboť má být podřízen Pánu Hospodinu.

Proč máš jíst smetanu a med?

Pojďme se podívat na Ježíše, který je pro nás zásadním příkladem. Izajáš o něm prorokuje: Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je: S námi Bůh). Bude jíst smetanu a med, aby dovedl zavrhnout zlé a volit dobré. (Iz 7,14-15) Bůh nás chce naučit tomu, abychom uměli zavrhnout (silný expresivní výraz) zlé a volit vždy dobré. Protože byl Ježíš zde na zemi v těle a vyrůstal jako obyčejný chlapec, musel se tomuto umění či schopnosti také učit. Izajáš překvapujícím způsobem popisuje, jak Ježíš získá tuto dovednost zavrhnout zlé a volit dobré: Bude jíst smetanu a med!

O čem to Písmo hovoří? Jak nás může smetana a med uschopnit rozeznávat dobré a zlé? Jistě, že obojí jsou symbolické výrazy, které ukazují na určité konkrétní věci. Písmo vykládá Písmo, a proto v něm hledejme porozumění a význam těchto slov. Mléko (z něhož se smetana tvoří) a med jsou charakteristickými vlastnostmi zaslíbené země. Když Hospodin povolal Mojžíše, řekl: Dobře jsem viděl ujařmení svého lidu, který je v Egyptě. Slyšel jsem jeho úpění pro bezohlednost jeho poháněčů. Znám jeho bolesti. Sestoupil jsem, abych jej vysvobodil z moci Egypta a vyvedl jej z oné země do země dobré a prostorné, do země oplývající mlékem a medem, na místo Kenaanců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Chivejců a Jebúsejců. (Ex 3,7-8) Mléko a med nám nepadnou do klína, ale jsou součástí našeho dědictví, které je nám dáno, avšak my ho musíme dobýt. Mléko a med je strava zaslíbené země.

Med je obrazem Božího slova obživeného Duchem svatým. Hospodinův posel vyzval Ezechiele, aby snědl svitek s Božím slovem: „Lidský synu, nakrm své břicho a naplň své útroby tímto svitkem, který ti dávám.“ Snědl jsem jej a byl mi v ústech sladký jako med. (Ez 3,3) Žalmista říká Hospodinu: Jak lahodnou chuť má, co ty říkáš! Sladší než med je to pro má ústa. (Ž 119,103; viz též Ž 19,8-12; Př 16,24)

Aby Boží slovo bylo sladké jako med, musí být obživeno Duchem svatým. Ježíš řekl: Duch je ten, který obživuje … Slova, která jsem vám já pověděl, jsou duch a jsou život. (J 6,63) Moudrost volá: Obraťte se, když vám domlouvám. Hle, nechám na vás proudit svého ducha, uvedu vám ve známost svá slova. (Př 1,23)

Med též značí moudrost zjevenou v Písmu a v osobě Ježíše Krista. Šalomoun říká: Můj synu, jez med, je dobrý, plástev medu je tvému patru sladká. Právě tak poznávej moudrost pro svou duši. Když ji najdeš, máš budoucnost, tvá naděje nebude zmařena. (Př 24,13-14)

Mléko a smetana symbolicky vyjadřuje důvěrný láskyplný vztah. Ženich vyznává své nevěstě: Ze rtů ti kane strdí, má nevěsto, pod tvým jazykem je med a mléko, a vůně tvých šatů je jak vůně Libanónu. Do zahrady své jsem přišel, sestro má, nevěsto, sbíral jsem svou myrhu a svůj balzám, z plástve jsem jedl svůj med, pil víno své a mléko. Jezte, přátelé, a pijte, opájejte se laskáním. (Pís 4,11; 5,1) Ježíš měl takový důvěrný vztah se svým nebeským Otcem a touží po vroucím vztahu se svojí církví a každým Božím dítětem. Jak odpovíme na tuto Božskou touhu? Je to smetana, jejíž pojídání nám dá dovednost zavrhovat zlé a volit dobré.

Tento med a mléko jsou v našem životě uvolňovány poslušností Božího slova. Hospodin říká: Kdyby mě však můj lid uposlechl, kdyby Izrael mými cestami chodil, brzy bych pokořil jeho nepřátele, obrátil bych ruku proti jeho protivníkům. Ti, kdo Hospodina nenávidí, vtírali by se do jeho přízně, věčně by trval čas jeho lidu, bělí pšeničnou by ho sám krmil. Medem ze skály tě budu sytit! (Ž 81,14-17; viz též Iz 55,1-3)

Mojžíš ve své nadčasové Duchem svatým vedené písni na konci svého života zpívá o Božím lidu: Dovolil mu jezdit po posvátných návrších země, aby jedl, čím oplývá pole, kojil ho medem ze skaliska, olejem z křemene skály, smetanou krav a mlékem ovcí spolu s tukem jehňat a beranů bášanského plemene i kozlů; sytil ho bělí pšeničného zrna. Pil jsi i ohnivé víno, krev hroznů. (Dt 32,13-14)

Jezdit po posvátných návrších znamená vykonávat autoritu na strategických místech, zrušit zde satanovy nároky a vyhlásit Boží kralování. Blaze tobě, Izraeli! Kdo je ti roven, lide vysvobozený Hospodinem? On je štítem tvé pomoci a mečem tvé velebnosti. Před tebou selže síla tvých nepřátel, pošlapeš jejich posvátná návrší! (Dt 33,29) Panovník Hospodin je moje síla. Učinil mé nohy hbité jako nohy laně, po posvátných návrších mi dává šlapat. (Abk 3,19; viz též 2S 22,33-35; Iz 58,13-14; Am 4,13; Mi 1,3) Ten, kdo tuto Bohem předanou autoritu ve víře a v posvěcení uplatňuje, také zakouší sycení medem a mlékem – stravou zaslíbené země. Nezapomeň, že každý útěk před svěřenou zodpovědností zatemňuje a velice unavuje.

V Mojžíšově písni je sedmkrát nazván Hospodin Skalou (viz Dt 32,4.13.15.18.30.31). Je to Skála, ze které vytéká med, olej a duchovní nápoj. Apoštol Pavel píše o Izraelcích na poušti: Nechci, bratři, abyste nevěděli, že naši otcové … všichni jedli týž duchovní pokrm a všichni pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus. (1K 10,1-4)

Dovednost rozeznávat přijde též ruku v ruce s rozhodnutím zavrhnout zlé a zvolit si dobré. Kompromisy a koketování s hříchem zatemňují naši mysl a jasné vidění Božích hodnot. Ježíš miloval spravedlnost a nenáviděl nepravost, což uvolňovalo velikou radost v jeho životě (viz Heb 1,9). Abych si mohl zvolit dobré, potřebuji zavrhnout zlé. Žalmista říká: Z tvých ustanovení jsem nabyl rozumnosti, proto nenávidím každou stezku klamu. Všechna ustanovení chci ve všem správně plnit, nenávidím každou stezku klamu. Nenávidím klam, hnusí se mi, miluji tvůj Zákon. (Ž 119,104.128.163)

Jez ze stromu života a nikoli ze stromu poznání dobrého a zlého

O rajské zahradě v Edenu čteme: Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého. Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil. A Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.“ (Gn 2,9.15-17) Abychom uměli rozeznávat dobré od zlého, potřebujeme jíst ze stromu života a nikoli ze stromu poznání dobrého a zlého! Stromem života je nám Ježíš, zosobněná Boží moudrost, Slovo tělem učiněné. Jedením z tohoto stromu se stáváme oddanými a závislými jedině na Bohu – zdroji veškerého poznání. Strom poznání dobrého a zlého je zdroj vlastní tělesné, duševní a až démonské moudrosti, nezávislé na Hospodinu (viz Jk 3,15). Když jíš ze stromu života, pak nepotřebuješ seznam toho, co smíš a nesmíš, ale máš vztah s Bohem, kterého miluješ a ničím nechceš zranit.

Měj návykem vycvičené smysly k rozsuzování dobrého a zlého

Apoštol Pavel píše Hebreům: … stali jste se línými ke slyšení. Neboť ačkoliv jste tou dobou měli být učiteli, opět potřebujete, aby vás někdo učil počáteční základy Božích výroků. Stali jste se těmi, kteří potřebují mléko, a ne hutný pokrm. Neboť každý, kdo potřebuje mléko, je nezkušený ve slově spravedlnosti, protože je ještě nemluvně. Pro dokonalé je však tuhý pokrm, pro ty, kdo mají smysly návykem vycvičeny k rozsuzování dobrého a zlého. Proto opusťme počáteční učení o Kristu a nesme se k zralosti; neklaďme znovu základy z pokání z mrtvých skutků a z víry v Boha, z učení o křtech, o vzkládání rukou, o vzkříšení mrtvých a o soudu věčném. A to učiníme, jestliže to Bůh dovolí. (Heb 5,11-6,3)

Hebrejští křesťané se stali pasivními a línými ke slyšení a to vypůsobilo zastavení jejich duchovního růstu. Byli neustále nezkušenými nemluvňaty, které stále potřebují, aby je někdo vyučoval základům života v Kristu. Neosvojili si doposud ve své každodenní zkušenosti základy učení o Kristu, proto nemohli jíst hutný pokrm a nedošli do zralosti. Je zcela v pořádku být po svém narození nemluvnětem a chovat se jako nemluvně, není to však v pořádku po 5 nebo 10 nebo dokonce 20 letech. Znovu opakuji, že důvodem tohoto stavu byla lenost ke slyšení – lenost v práci s Božím slovem.

Na druhé straně lidé, kteří nejsou líní, ale milují, naslouchají a poslouchají Boží slovo, již ke své stravě nepotřebují pouze mléko, ale i hutný pokrm (obojí se týká různých hloubek Božího slova). Stávají se zkušenými ve slově spravedlnosti a jsou schopni to, co poznali a co již žijí, předávat druhým. Stojí na pevných základech Krista, došli do zralosti a mají své smysly návykem vycvičeny k rozsuzování dobrého a zlého. Náš znovuzrozený duch má svoje smysly (duchovní zrak, sluch a vnímání – čich, chuť, hmat), které mají být probuzeny, rozvinuty a návykem vycvičeny k rozeznávání dobra a zla. Toto vycvičení smyslů také souvisí se zkouškami – tedy okolnostmi a situacemi, do kterých se dostáváme a ve kterých se učíme dělat správná rozhodnutí podle Boží vůle zjevené v Písmu.

Jaké máš návyky? Pro tvůj duchovní růst a rozvoj je zvláště důležité, jaké máš stravovací návyky. Ať už jíš mléko nebo hutný pokrm, potřebuješ v tom mít každodenní návyk. Pavel dále pokračuje: Vždyť zem, která pije déšť, jenž na ni často přichází, a plodí užitečnou bylinu těm, pro něž je také obdělávána, dostává od Boha požehnání. Když však nese trní a bodláky, je neužitečná a blízká prokletí; jejím koncem je spálení. (Heb 6,7-8) Co přichází na zem tvého života? Přichází na tebe déšť Božího slova a Ducha často?

Ježíš je nám příkladem také ve správných návycích: odcházel podle svého zvyku na horu soukromí k modlitbám (viz L 22,39) a měl zvyk učit druhé Božímu království (viz Mk 10,1). Návyky, mít důvěrný čas se svým Bohem v soukromí prostém rozptýlení a zvěstovat druhým evangelium, jsou v našem životě skutečně klíčové.

Velmi mne oslovily následující citáty Stephena R. Coveye: „Náš charakter je v podstatě směsicí našich návyků. Jak praví přísloví: ‚Zasej myšlenku, sklidíš čin; zasej čin, sklidíš návyk; zasej návyk, sklidíš charakter; zasej charakter, sklidíš osud.’“ (Stephen R. Covey: 7 návyků vůdčích osobností, Pragma 1994)

„Jsem váš věrný společník. Jsem váš nejlepší pomocník nebo největší přítěž. Poženu vás k výšinám nebo stáhnu do hlubin neúspěchu. Máte mě plně pod kontrolou. Polovinu toho, co děláte, můžete přenechat mně a já to dokážu udělat rychle a dobře. Nechám se snadno řídit – stačí, když na mě budete přísní a neústupní. Ukažte mi, jak chcete něco udělat, a po několika pokusech to budu dělat zcela automaticky. Jsem služebníkem všech výjimečných lidí – a žel i všech neúspěšných. Ty, kteří neuspěli, jsem dovedl k neúspěchu. Nejsem stroj, přestože pracuji s přesností strojů a k tomu navíc s lidskou inteligencí. Můžete mě využít k dosažení zisku nebo ke zkáze – pro mě v tom není rozdíl. Využívejte mě, připravujte mě, buďte na mě přísní a já vám položím svět k vašim nohám. Buďte na mě hodní a zničím vás. Kdo jsem? Jsem návyk.“ (anonym, Stephen R. Covey: 8. návyk, Management Press, Praha 2005)

Otče, otevři mi prosím oči, abych viděl a uši, abych slyšel!

Ježíš říká ve Zjevení: Radím ti, abys ode mne koupil … mast k pomazání svých očí, abys viděl. Já usvědčuji a kárám ty, které miluji; buď tedy horlivý a učiň pokání. Hle, stojím u dveří a tluču; kdo by uslyšel můj hlas a otevřel dveře, k tomu vejdu a budu s ním večeřet a on se mnou. (Zj 3,18-20) Jsme tedy vyzýváni ke změnám a k určitým činům, které vypůsobí, že budou otevřeny naše duchovní oči a uši. Uvidíme a uslyšíme Pánův hlas a když podle toho budeme jednat, otevře to dveře Pánově přítomnosti a slávě. Budeme mít to již výše zmiňované důvěrné a vroucí společenství se svým Pánem.

Apoštol Pavel v Efezským 1,16-19 prosil Otce slávy, aby dal svatým Ducha moudrosti a zjevení v pravém poznání jeho samého a osvícené oči srdce, aby věděli:

  1. jaká je naděje v jeho povolání
  2. jaké je bohatství slávy jeho dědictví ve svatých
  3. jak nesmírná je velikost jeho moci vůči těm, kteří věří v souladu s působením převahy jeho síly
Elíša se při obležení města nepřáteli modlil jednoduchou modlitbou za svého učedníka plného strachu: „Hospodine, otevři mu prosím oči, aby viděl!“ Tu Hospodin otevřel mládenci oči a on uviděl horu plnou koní a ohnivých vozů okolo Elíši. (2Kr 6,17)

Elíhú zjevuje Jóbovi Hospodina následujícími slovy: Otvírá jim ucho pro napomenutí a vyzývá je, aby se odvrátili od ničemností. (Jb 36,10) A Izajáš popisuje svoji zkušenost: Panovník Hospodin dal mi jazyk učedníků, abych uměl zemdleného podpírat slovem. On mě probouzí každého jitra, probouzí mi uši, abych slyšel jako učedníci. Panovník Hospodin mi otevřel uši a já nevzdoruji ani neuhýbám nazpět. (Iz 50,4-5) Otevřené a probuzené uši slyší Pánův hlas a jeho napomínání a povzbuzování. Probuzené uši mohou mít pouze lidé, kteří nejsou vzpurní a mají postoj učedníků. Nezapomeňte, že duchovní oči a uši otevírá jednoduchá modlitba vyvěrající z toužícího a čistého srdce!

Posvěcuj Pána i ve své virtuální realitě

Před nějakým časem mne jeden člověk, s kterým jsem mluvil o nebezpečí násilných počítačových her, překvapil svým údivem: „Ale vždyť je to jen virtuální realita!“ Apoštol Petr nás vyzývá: Pána, Krista, posvěťte ve svých srdcích. (1Pt 3,15) Naše duše – naše představy, myšlenky, sny, vize i vzpomínky mají být posvěceny. A Pavel vyzývá: Konečně, bratři, všecko, co je pravdivé, ušlechtilé, spravedlivé, čisté, milé, co má dobrou pověst, jestli je nějaká ctnost a jestli nějaká chvála, o tom přemýšlejte. (Fp 4,8) Jsi zodpovědný za to, o čem přemýšlíš, a to také znamená, do jaké virtuální reality vstupuješ. Praktikováním zlých počítačových her, a tomu odpovídajícím myšlenkovým světem, lidé ukazují, že nemají rozeznání dobrého a zlého a tím také vstupují do ještě větší temnoty.

Můžeš se pohybovat ve virtuální realitě (či své mysli) a chtěl bys nejraději někoho oddělat. Ježíš to dává na roveň skutečnému zabití. Ježíš řekl: Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu. Já však pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu. (Mt 5,21-22 ČEP)

Také v oblasti smilstva se můžeme pohybovat na poli virtuální reality a Ježíš to klade na roveň vykonaného smilstva: Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‘Nezcizoložíš.’ Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci. (Mt 5,27-28 ČEP)

Příčiny nejasného rozeznávání dobrého a zlého:

  • okultismus – provozovaný (i pasivní sledování okultních filmů a pohádek), nebo chybějící vysvobození z okultních a démonických pout minulosti
  • čarodějnictví, které způsobuje, že vzkříšený Kristus a jeho dílo kříže již nemám před svýma očima (Ga 3,1)
  • hořkost, sebelítost, zraněné srdce
  • neposlušnost Božího slova
  • vzpoura vůči autoritě
  • svévole, tvrdohlavost, pýcha
  • náboženská prázdná forma místo živého vztahu s Pánem, projevujícím se proměnou a posvěcením
  • kompromisy s hříchem, polovičatost
  • ignorace, lhostejnost, lenost a pasivita vůči Božím věcem
  • humanismus – člověk (já) je středem života a nikoli Kristus
Důsledky nejasného rozeznávání dobrého a zlého:

  • zmatek a chaos
  • chybějící duchovní růst
  • odvrácení se od víry k bludným duchům a démonským naukám (1Tm 4,1)
  • nestálost a zmítání různými větry učení (Ef 4,14)
  • světskost nebo naopak předuchovnělost
  • vlažnost, ztráta první lásky
  • duchovní mdloba a spánek
  • duchovní slepota a hluchota – duch otupělosti a mrákoty (Ř 11,8; Iz 29,10)
  • chybí „zdravý selský rozum“ – věci a lidi porovnávat podle ovoce
Test zdrojů:

Denně se dostáváme do situací, kdy potřebujeme rozeznání dobrého od zlého. Dobrá zpráva je, že ve znovuzrozených křesťanech přebývá Duch svatý. Máme-li s ním společenství, dává nám svá rozlišení, rady a vedení. Pavel nás vyzývá: A nezarmucujte Ducha Svatého Božího, jímž jste byli zapečetěni ke dni vykoupení. (Ef 4,30) Buď tedy citlivý na hlas Ducha svatého. Co v různých situacích vychází z tvého ducha – pokoj nebo neklid a znepokojení, což je často projevem zármutku Ducha svatého? Mnoho věcí pro nás může být pohoršením, anebo i my sami můžeme být pohoršením pro druhé, jestliže nemáme na mysli věci Boží, ale věci lidské (Mt 16,23). Následuje několik otázek, které nám pomohou určit zdroje vlivů (ať již skrze media, kulturu, lidi, prostředí atp.), do kterých se dostáváme:

  • Odvádí mne to od zodpovědnosti za svá rozhodnutí a za svůj život?
  • Odvádí mne to od touhy, lásky a důvěry v nebeského Otce, Ježíše a Ducha svatého?
  • Odvádí mne to od hlubokého vztahu k Písmu – Božímu slovu a jednoduché víry v něj?
  • Odvádí mne to od svatosti ve svém životě (lásce ke spravedlnosti a nenávisti k nepravosti)?
  • Odvádí mne to od hlubokých vztahů v Božím lidu – církvi?
  • Odvádí mne to od pravdivé lásky vůči bližním (to znamená i touze zvěstovat jim evangelium)?
Sedm rozhodnutí, která mne uvedou do dovednosti rozeznávat dobré od zlého:

  1. Učiním pokání z konkrétních příčin své slepoty a nově se nasměruji na Boha (Zj 3,19).
  2. Budu hojně jíst med – Boží slovo.
  3. Budu jíst smetanu – to znamená rozvíjet důvěrný a vroucí vztah s Pánem.
  4. Budu poslouchat Boží slovo – to znamená činit ho.
  5. Budu v poddanosti zodpovědně vykonávat svoji autoritu.
  6. Budu ve svém životě rozvíjet správné návyky.
  7. Budu žádat Otce o otevřené oči a probuzené uši.
A pro rodiče ještě osmé rozhodnutí: Budu vštěpovat svým dětem Boží slovo.
Příspěvek byl publikován v rubrice Vítězný život křesťana se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.