„Boží ochladnutí“

Bůh může Abrahamovi vzbudit děti z těchto kamenů. (L 3,8)

Když jsem sloužil na modlitební konferenci v jednom mesiánském sboru, přišel za mnou chlapec. Mohlo mu být tak deset let a měl otázku: co má dělat, když ho ve škole bijí. Bit byl proto, že pocházel ze židovské rodiny a tak mu nebylo tak snadné odpovědět. „Chceš se bránit?“, ptal jsem se ho a on zakroutil hlavou. „Chtěl bys raději utéci?“, položil jsem další otázku a to také nechtěl. Moje třetí otázka zněla: „Věříš v moc modlitby?“ Přikývl a udiveně se na mě podíval. Rabi mesiánského sboru stál celou dobu mlčky vedle mě, ale teď se vmísil do rozhovoru. „Možná se musíš naučit,“ řekl chlapci a láskyplně mu položil ruku na rameno, „že nebeský Otec ti dal více autority, než si myslíš.“ Pak jsem se pomodlil za nový, nádherný dotek Duchem svatým a chlapec, jemně podpíraný pomocníkem, se sesunul na podlahu. Na jeho obličej nikdy nezapomenu. Zářil radostí a Boží slávou.

S námi to je často jak s tím chlapcem. Nevíme jakou autoritu jsme jako Boží děti od svého nebeského Otce dostali. Proto neregistrujeme, že všechny loupeživé útoky temnoty jsou pokaždé zaměřeny na to, aby nás o toto synovství oloupily. Poznávacím znamením dítěte je milující, Bible také říká „měkké“ nebo „masité“ srdce. Když se satanovi podaří, že se milující srdce Božího dítěte uzavře a zatvrdí, dosáhl svého cíle. Ježíš to označuje za znamení poslední doby a v Matoušově evangeliu mluví o příčině, tedy o tom, proč se to může stát: A protože vzroste bezzákonnost, ochladne láska mnohých. (Mt 24,12) Říkám tomu mentalita nespravedlnosti. V Bibli má slovo „nespravedlnost“ úplně jiný význam než v našem dnešním slovníku. „Nespravedlnost“ je opakem „Boží spravedlnosti“ a je jí míněn život mimo Boží vůli a vládu.

Mentalita nespravedlnosti je postoj, se kterým se můžeme znovu a znovu setkávat a to i u křesťanů. Je to život s narůstajícím „Božím ochladnutím“, ve kterém stále více a více chladne naše zamilovanost do nebeského Otce. Lidé žijící v mentalitě nespravedlnosti, pozvolna ztrácejí vědomí Boží blízkosti. Stále méně berou vážně pocit, že svým životem mohou ranit Boží lásku a svatost. Relativizují Boží slovo i realitu světla a temnoty. Když Bible mluví o tom, že „ďábel obchází jako řvoucí lev“ (1Pt 5,8), je místem a cílem jeho útoku vždy naše láska k Bohu. Ochladnutá láska zatvrdí naše srdce na kámen, takže už nemůže přijmout semena Božího slova a živou víru redukuje na náboženská cvičení s teoretickou představou o Bohu. Mluví o tom Jan Křtitel, když říká: Vydejte tedy ovoce svědčící o pokání a nezačínejte si říkat: ‘Náš otec je Abraham.’ Neboť vám pravím, že Bůh může Abrahamovi vzbudit děti z těchto kamenů. (L 3,8)

Kameny tedy mohou reprezentovat lidi žijící v mentalitě nespravedlnosti, jejichž láska k Bohu a církvi ochladla. Pro mě ale také reprezentují křesťany, jejichž život je propojen se zákonickými složkami výkonu. Mnozí chtějí podle svého způsobu žít zbožně a poctivě, ale vlastně ještě neprožili přímý Boží dotek a zásah, skrze který by v srdci došli k jistotě, že jsou opravdu Boží děti. Jiní se pomocí velkého náboženského úsilí pokoušejí naklonit si Boha a schovávají se za teologické otázky nebo vlastní tradice. Církevní nebo sborové zabarvení v tom nehraje roli. Pohled do hloubky jejich vztahu s Bohem často zjevuje mučivé pochybnosti, nejistotu ohledně vlastního spasení a do vnější formy zatuhlou víru. Jan je nazývá „mrtvé kameny“, které buď ještě neprožily nebo znovu ztratily to nejvzácnější: osobní probuzení – skutečnost že jsou Božími dětmi!

Jak se to může stát? Neukazuje narůstající „bezzákonnost“ z Mt 24,12 na negativní, od Boha odvrácený, duchovní postoj lidí, který vytváří atmosféru, skrze kterou jsou křesťané iritováni a mohou být oloupeni o svůj milostný vztah s Bohem? Temná strategie „Božího ochladnutí“ svádí k negativním postojům srdce, které se nelíbí Bohu. Tyto postoje jsou jako neviditelné nášlapné miny v atmosféře „nespravedlnosti“ a mají potenciál eliminovat živou víru a zničit náš živý vztah s Ježíšem.

První nášlapná mina: vlažnost

Opravdová láska se cele vydává. Dnes se tomu také říká vášnivost, moderně vyjádřeno komplexní a trvalá přítomnost. Vlažnost srdce je láska se zataženou ruční brzdou, technická, neradostná. Možná něco dělám, ale prostě proto, že „musím“. Pro každé manželství je zabijákem číslo jedna návyk. Stejné to je u vztahu s Bohem! Když se Ježíše ptali na největší přikázání, odpověděl: Budeš milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly. (Mk 12,30)

Láska z celého srdce je záležitostí mého každodenního rozhodování a teprve ve druhé řadě má co dočinění s pocity. Zahrnuje můj rozum, vůli a emoce a stejně tak všechno, co dělám. Zvlažnění v modlitbách a uctívání, v přístupu ke službě a povinnostem, se stane kamenem úrazu, který nakonec nechá moji lásku ochladnout.

Druhá nášlapná mina: sebeklam a nepoctivost

Sebeklam se stal téměř masovým jevem. Jak jinak může člověk naložit s vinou, neodpuštěním nebo bolavým nitrem, než se pokusit nějak to potlačit a skrýt za fasádu? Kdo by se divil tomu, že jedním z nejdůležitějších úkolů psychologů a terapeutů je překonání potlačovacích mechanismů. Lidé s náboženským pozadím jsou naneštěstí také odborníci ve věci sebeklamu. Mnozí se pokoušejí podobat vzoru, kterému žel svým životem nemohou vyhovět. Místo toho, aby byli Božím originálem, se tak stávají kopií svých zbožných představ. Často se pokoušejí neustále potlačovat negativní postoje svého srdce, ať je to hořkost, nenávist, nečistota nebo hněvivost. Ale nakonec toto vše vyplave na povrch, jako kousek dřeva na hladinu. Křesťané, kteří takto žijí, prožívají své následování jako namáhavé a vysilující a stále znovu mají dojem, že způsobem svého života nemohou Boha uspokojit.

Postavit se čestně ke stavu svého nitra je někdy bolestivý proces. Chci vás povzbudit, abyste se s pastýřskou pomocí na tuto cestu vydali. Je to cesta k pravdě kříže, která promění váš život a zabrání zničení vašeho duchovního života.

Třetí nášlapná mina: pýcha a moje na Bohu nezávislá vůle

„Jsem na to pyšný … “ řekl jeden známý politik sebevědomě a jakoby mimochodem tím vyjádřil, že „pýcha“ patří k moderním ctnostem naší doby. Slovník synonym uvádí podobně pozitivní pojmy: „sebevědomý, statečný, jistý úspěchem, nezlomný, sebejistý, jistý vítězstvím, přesvědčený o sobě a vlastní hodnotě…“ abych uvedl alespoň některé. Co tedy může být na „pýše“ špatného? Bible to vidí jinak a říká: Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost. (1Pt 5,5) Mnozí křesťané dlouhá léta přešlapují na místě a frustrovaně za to obviňují Boha a svět. Příčina je jednoznačně v jejich rukou. Bůh chce dát milost každému, kdo o to opravdu stojí – ale pýcha při tom působí jako bumerang. Pyšný je ten, kdo svoji vůli nadřazuje nad Boží vůli. Udělejte si test a popřemýšlejte nad otázkou: Mohl by vás Bůh požádat o něco, co se vám nelíbí? Není žádné evangelium, které by jen naleštilo povrch a ušetřilo nás zaplacení ceny za následování. Ježíš je buď základním kamenem, na kterém budujeme svůj život nebo se pro nás stane kamenem pohoršení, nad kterým se budeme stále znovu pohoršovat a klopýtat o něj. (1Pt 2,7-8)

Čtvrtá nášlapná mina: nedůsledné zacházení s hříchem

Pojem „hřích“ může být v dnešní době relativizován a v sekulárně humanistickém kodexu jinak vysvětlován, ale jeho důsledky jsou stále stejné. V mnoha sborech, ve kterých jsem kázal, byl hřích bagatelizován a skrýván pod „pláštík laciné milosti“. Nedůsledné zacházení s hříchem je jako nepozornost u velmi nakažlivé nemoci. Je pravda, že Ježíš nikoho nevyloučil ze své lásky a odpuštění. Ale právě proto opravdové pokání vždycky způsobí obrácení a změnu. Bez naší osobní proměny se Boží odpuštění stane náboženským vápenným nátěrem a jeho milost bude neúčinná jako rozsudek bez podpisu soudce.

Pátá nášlapná mina: nevděčnost

Znám lidi, kteří trpí hroznými nemocemi a přesto vyzařují radost. Většinou na mě při tom dělá dojem jejich vděčnost. Na lůžko upoutaná babička mojí manželky nás při každé návštěvě napomínala: „Buďte děti vděčné, buďte vděčné!“ Byla to její stereotypní věta, dokud v kruhu uctívající rodiny neodešla ke svému milovanému Pánu Ježíši. Dotýká se mě, když vidím, jak lidé v latinské Americe žijí v nejhorších vnějších podmínkách a zároveň plní vděčnosti sdílejí to málo, co mají, a vzdávají tím Bohu chválu. Jak si v naší dobře vypolstrované Evropě můžeme dovolit být nevděční. Nevděčnost je vždy spojená s obžalobami a negativním mluvením a v konečném důsledku uráží Boha. Většinou je projevem toho, že jsme ztratili milostný vztah s Bohem a dostali se pod náboženské jho.

Šestá nášlapná mina: mentalita oběti

Kdo na sebe nahlíží jako na oběť, neodpustí a v tomto postoji zůstává, dostává se do nebezpečí, že znehodnotí dokonalou Kristovu oběť. Mentalita oběti zaslepuje vůči vlastnímu hříchu a vlastní zodpovědnost před Bohem většinou odhazuje daleko od sebe. Velmi často z toho vzejde sebespravedlnost, které Bůh musí odporovat. Pro lidi s mentalitou oběti je těžké milovat někoho jiného než sebe. Cítí se ukřivděni životem a tento nedostatek se pokoušejí naplnit vlastními metodami. Ježíš naplnil každý náš nedostatek podle bohatství své slávy. Pomůže vám nechat vaši mentalitu oběti za sebou, abyste mohli svá srdce otevřít pro jeho lásku.

Sedmá nášlapná mina: hledání „duchovního nakopnutí“

Mnoho lidí přijde na naše Bohoslužby a je nadšeno Božím jednáním. Prožívají, jak jsou konfrontovány jejich potřeby, někteří jsou uzdraveni, další prostě prožijí radost ze společenství. Vystřízliví z toho, jak dosud prožívali církev nebo sbor a mají touhu po něčem „větším“. Přesto jejich počáteční nadšení často není nic víc, než hledání „duchovního nakopnutí“. Nadšení shoří jako sláma v ohni našich vlastních potřeb, které bychom chtěli mít co nejdříve naplněny. Láska k Ježíši je založena na vydání života a stále nás stojí obětování našeho „já“. Ježíš svým učedníkům řekl, že když pšeničné zrno nepadne do půdy a nezemře, nepřinese užitek. Touha po něčem „větším“ vede vždy přes kříž. Třecí plocha kříže je jediné místo, kde se znovu zapálí váš vztah lásky k nebeskému Otci a kde můžete přemoci vaše „Boží ochladnutí“. Jiné cesty nejsou často ničím jiným, než hledáním „duchovního nakopnutí“!

Nášlapné miny mají barbarský účinek. Jsou kladeny proto, aby lidi zabíjely nebo jim působily hrozná zranění. Proto se jim říká „protipěchotní miny“. Zdá se vám přehnané, přirovnávat výše popisované body k nášlapným minám? Bible vidí moc hříchu jako „protipěchotní miny“, které mohou eliminovat naši živou víru a zničit náš vztah lásky k Ježíši. Možná jste se z nějakého důvodu stali „mrtvými kameny“ a bylo vám uloupeno to nejkrásnější a nejcennější – radost a jistota, že jste Božími dětmi! Je pro vás dobrá zpráva: Bůh může z kamenů vzbudit syny, říká Jan a tato slova platí ještě dnes.

Na jedné dětské konferenci jsem slyšel následující příběh: Jakési dítě se vrátilo ze hry na schovávanou smutné. Když se ho dědeček zeptal proč je smutné, dítě vyprávělo, že se schovalo, ale na konci hry marně čekalo na ostatní děti, protože na něj prostě zapomněly. Dědeček na to začal hořce plakat. Když se ho dítě ptalo proč pláče, odpověděl: „Musím myslet na Boha, jak dlouho musí čekat na své děti. Zapomínají na něho i když se jen trochu skrývá a je snadné ho najít.“ Najdete ho znovu a může se vás znovu dotknout jeho láska? Čeká na vás!

Zde je několik kroků, které vám při tom mohou pomoci:

  1. Statisíce lidí věnují nedělní odpoledne svému „fotbalovému bohu“. Proč si nikdy nezachovají druhou polovinu neděle, aby měli osobní čas se živým Bohem?
  2. Pozvěte Ducha svatého a požádejte ho, aby tento čas vedl.
  3. Prozkoumejte své srdce. Z počátku to stojí trochu námahy, ale vede to k dobrým výsledkům. Hodně pomůže, napsat si na kus papíru, ve kterých oblastech jste pro postoje svého srdce našlápli na „neviditelnou minu“ nespravedlnosti a vaše srdce ochladlo nebo se dokonce zatvrdilo.
  4. Seznam si projděte bod po bodu a ze srdce proste Ježíše o odpuštění. Řekněte mu, že k němu chcete znovu přijít jako dítě.
  5. Možná jste vstali od modlitby a propásli to nejdůležitější! Udělejte si, prosím, čas.! To nejdůležitější teprve přijde. Nebeský Otec čeká na to, aby se vás dotkl a jako dětem vám projevil svoji lásku. Proste Ježíše, aby se s vámi skrze Ducha svatého setkal. Už na vás tak dlouho čekal.
Die „Gottes Erkaltung“ – tosTrendletter Sept/Okt 2007. Jobst a Charlotte Bittnerovi vedou sbor Tos (Ofenzívní misie Tübingen. Materiály Tos jsou používány se svolením vydavatele. Překlad a redakce české verze © KS Juda Mělník
Příspěvek byl publikován v rubrice Vítězný život křesťana se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.