Evangelium Božího království je Boží mocí

Na počátku devadesátých let jsme v naší zemi zažili úžasné veliké evangelizace, na kterých bylo kázané Boží slovo doprovázeno mnohými uzdraveními a mocnými činy. Evangelisté jako Mahesh Chavda, Mark Brazee, Steve Ryder a další byli pro nás skutečným povzbuzením. Četli jsme knihu Johna Wimbera „Evangelizace Boží mocí“. Lidé přijímali Krista, avšak církve na to nebyly dostatečně připraveny. Když toto nadšení ochladlo a skrze naše ruce se dělo tak málo (jestli vůbec něco), rezignovali jsme, opustili krystalovou jasnost evangelia Boží mocí a připustili v tom rozmělněné myšlení. Přestali jsme dychtit po zázracích, které dosvědčují Boží evangelium. Myslím, že si na nás vzhledem k evangelizaci Boží mocí lehl duch rezignace, letargie a zaslepení. Zlenivěli jsme a tudíž netoužili a nenárokovali si to, co nám Bůh zaslíbil a co nám stále chce dát. Duch svatý volá Boží lid v této zemi ke zvěstování evangelia ztraceným a burcuje k touze a horlivému žádání Boží moci, která má jednoduchou dobrou zprávu o Ježíši Kristu doprovázet. Následující studie si klade za cíl vrátit se k syrovým výrokům Písma a vyburcovat k zvěstování evangelia s projevy Boží moci. Věřme výrokům Písma, žádejme Otcovy skutky, vykročme a modleme se s nevěřícími. Nenechme se již ničím odradit a uspat.

Evangelium proměněné kulturou nebo kultura proměněná evangeliem

Božím plánem nikdy nebylo, není a nebude, aby kultura té které země určovala evangelium, ale aby se Boží království v moci prolomilo do každé země a každého národa. V naší zemi (a ve velké části Evropy) jsme velice určeni řeckou filosofií a osvícenstvím. Naše kultura je směsicí různých filosofií, nebiblických náboženských systémů a pohanských tradic. Již velmi vzdáleně probleskne odkaz obrácených předků milujících Písmo. Boží království však není z tohoto světa a v mnohém odporuje hodnotám tohoto světa. Potřebujeme proměňovat svoje myšlení a jednání podle nové „kultury“ Božího království. To vyžaduje odvahu, píli a pokoru. Potřebujeme uznat, že již nejsme měřítkem všech hodnot a že Boží myšlení vysoko přesahuje myšlení naše. Když přijmeme lásku k pravdě zjevené v Písmu a v osobě Ježíše Krista, staneme se nositeli Božího království.

Bůh nás konfrontuje se svým slovem, které se nám stává zrcadlem. Písmo jasně ukazuje na přítomnost nadpřirozeného světa a na důležitost znamení, divů a zázraků v postupu Božího království. „Osvícený“ Evropan s tím však má velké problémy. I v církvi najdeme různá vysvětlení a teologické koncepty, které však vycházejí z kulturního a filozofického pozadí a ne z Božího království.

Jednou z hlavních kvalit Božího království je moc. Je to Boží dynamická a životodárná síla, která činí zázraky, konfrontuje bezbožné kulturní struktury a proměňuje lidské životy.

Ježíš řekl královskému úředníku: „Neuvidíte-li znamení a divy, jistě neuvěříte.“ (J 4,48) Poté uzdravil jeho umírajícího syna a uvěřil úředník i celá jeho domácnost. Kontext tohoto Ježíšova výroku je zcela jasný – Ježíš to myslel zcela vážně! Přečtěte si to pozorně!

Apoštol Pavel říká, že ho Kristus poslal hlásat evangelium, a to ne moudrostí slov, aby nebyl vyprázdněn Kristův kříž (1K 1,17). Pavel staví do protikladu moudrost světa a moudrost Boží, která je světu bláznovstvím, ale ve které je Boží moc. „Slovo kříže je totiž bláznovstvím těm, kteří hynou, ale nám, kteří jsme zachraňováni, je mocí Boží. Je napsáno: ‚Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.’ Kde je moudrý? Kde je znalec Písma? Kde je řečník tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost tohoto světa bláznovstvím? Neboť když svět v Boží moudrosti nepoznal skrze svou moudrost Boha, zalíbilo se Bohu skrze bláznovství této zvěsti zachránit ty, kdo věří.“ (1K 1,18-21) Slovo kříže – evangelium je Boží moc k záchraně pro každého, kdo věří (srov. Ř 1,16).

„Neboť Židé žádají znamení a Řekové hledají moudrost, my však hlásáme Krista ukřižovaného: Židům pohoršení, pohanům bláznovství, ale těm, kteří jsou povoláni, Židům i Řekům, Krista – Boží moc a Boží moudrost.“ (1K 1,21-24)

Pro některé je zvěst o Kristu pohoršením (doslova skandálem), pro jiné bláznovstvím. Pro nás je však Kristus Boží moc a moudrost!

Ježíše jednou následovaly velké zástupy a on je všechny uzdravil. Tehdy byl k němu přiveden démonizovaný, který byl slepý a němý. Ježíš ho uzdravil, takže ten němý mluvil a viděl. Všechny zástupy byly doslova u vytržení. Farizeové však Ježíše obvinili, že vyhání démony s pomocí vládce démonů. Poté někteří ze zákoníků a farizeů Ježíše žádají: „Učiteli, chceme od tebe uvidět znamení.“ Znamení žádali ti, kteří předtím viděli uzdravení všech ve velkém zástupu a konkrétně uzdravení slepého a němého člověka. Těmto pokrytcům Ježíš odpovídá: „Pokolení zlé a cizoložné vyhledává znamení, ale znamení mu nebude dáno, leč znamení proroka Jonáše.“ (viz Mt 12,15-42) Ježíš nemluví proti znamením, ale proti převrácenosti farizeů, kteří pro svoji zlobu a závist neviděli ta úžasná znamení, která Ježíš předtím ukazoval skrze uzdravení nemocných.

Podobně Ježíš odmítl Heroda. Pilát poslal zajatého Ježíše před jeho ukřižováním k Herodovi. Když Herodes Ježíše uviděl, velmi se zaradoval; neboť už dlouho si přál ho vidět, protože o něm mnoho slyšel, a doufal, že od něho uvidí nějaké znamení. Kladl mu mnoho otázek, ale on mu na nic neodpověděl. (L 23,8-9) Bůh již mluvil k Herodovi skrze Jana Křtitele, ten však zatvrdil své srdce a zmanipulován svojí ženou dal Jana popravit. Teď Bůh v Ježíši již mlčí. Ježíš nečinil žádné zázraky pro ty, kteří ho chtěli jen zkoušet, nebo chtěli vidět zázraky pro svoji zábavu.

Víra založena na Boží moci a ne na lidské moudrosti

Apoštol Pavel dále pokračuje: „Neboť co je u Boha bláznivé, to je moudřejší než lidé, a co je u Boha slabé, to je silnější než lidé. Vidíte, bratři, jak vás Bůh povolal: není mezi vámi mnoho moudrých podle těla, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených. Ale co je u světa bláznivé, to si vybral Bůh, aby zahanboval moudré, a co je u světa slabé, to si vybral Bůh, aby zahanboval silné; a co je u světa neurozené a méněcenné, to si vybral Bůh, vybral dokonce i to, co není, aby zrušil to, co je, aby se žádné tělo nemohlo chlubit před Bohem. Vy však jste z něho v Kristu Ježíši, jenž se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením i vykoupením, aby se stalo tak, jak je napsáno: ‚Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.’“ (1K 1,25-31)

Bůh si se zvláštním zalíbením používá lidi, kteří jsou v očích tohoto světa blázniví, slabí, neurození a méněcenní a naplňuje je svojí nadpřirozenou autoritou a mocí. Dělá to proto, aby se žádný člověk nemohl chlubit před Bohem a aby bylo zjevné, že moudrost a moc patří Pánu.

Následující Pavlova slova jasně konfrontují „evropské (či západní) evangelium“, které je založené především na lidských argumentech, přesvědčivých logických a vědeckých důkazech a rozumových postulátech. Logika, apologetika a jiné vědní obory nejsou špatné, avšak „evangelium Božího království“ je Boží mocí a řídí se jinými pravidly.

Tedy Korintským Pavel, který měl výborné filosofické a teologické vzdělání té doby, říká: „Také já, bratři, když jsem přišel k vám, nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství vznešenými slovy nebo moudrostí. Rozhodl jsem se, že nechci mezi vámi znát nic než Krista Ježíše, a to toho ukřižovaného. A byl jsem u vás ve slabosti, v bázni a v mnohém chvění. Mé slovo a má zvěst nespočívaly v přesvědčivých slovech lidské moudrosti, ale v ukázání (nebo: dokázání) Ducha a moci, aby vaše víra nebyla založena na lidské moudrosti, ale na Boží moci.“ (1K 2,1-5)

Naše zvěstování evangelia má spočívat na dokázání Ducha a moci. Víra posluchačů musí být založena na Boží moci a ne na lidské moudrosti! Centrem zvěsti je Ježíš Kristus a jeho dílo kříže. Tato zvěst hýbe nebem a otřásá peklem!

Upřímně si odpověz na následující otázky: Co je centrem tvé zvěsti o Ježíši? Na čem spočívá tvé zvěstování evangelia? Na jaké základy stavíš víru těch lidí, kterým zvěstuješ evangelium? Potvrzuje Duch svatý svojí mocí tvé hlásání evangelia? Zvěstuješ „kulturní (české, evropské) evangelium“ nebo „evangelium Božího království“, které má v sobě moc proměnit jakékoli kultury?

Pavel, tento muž Slova, říká: „Neboť Boží království nespočívá v řeči, ale v moci. (1K 4,20) Naše evangelium k vám nepřišlo jen ve slovu, ale i v moci a v Duchu Svatém a v plné přesvědčivosti“ (CEP v přesvědčivé plnosti, KR v jistotě mnohé, NBK v naprosté jistotě) (1Te 1,5). Je to Boží moc, která se projevuje radikální proměnou lidských životů, uzdravováním, vyháněním démonů, kříšením mrtvých a různými dalšími divy, znameními a zázraky. Ježíš doslova říká: „Jestliže však já vyháním démony s pomocí Ducha Božího, pak už k vám přišlo království Boží.“ (Mt 12,28; srov. L 11,20) Vyhánění démonů je jeden ze základních projevů a důkazů Božího království. Je mezi námi Boží království?

Jednou někteří farizeové varovali Ježíše před Herodem a nabádali ho, aby před ním utekl. Ježíš jim řekl: „Jděte a řekněte té lišce: Hle, vyháním démony a uzdravuji dnes i zítra, a třetího dne dokonám.“ (L 13,31-33) Je to úžasný popis Ježíšovy služby z jeho vlastních úst. Pohleďte na tento výrok. Jak pro Ježíše bylo důležité vyhánění démonů, uzdravování a dokonání jeho poslání. Beze strachu před úklady nepřátel koná Otcovy skutky a zjevuje moc a slávu Božího království.

Další popis Ježíšovy služby nacházíme při Petrově kázání v Korneliově domě: Bůh pomazal Duchem Svatým a mocí Ježíše, toho z Nazareta, jenž procházel zemí, činil dobře a uzdravoval všechny, kteří trpěli pod mocí Ďábla, protože Bůh byl s ním. (Sk 10,38) Sám Petr, když kázal evangelium, doslova seznamoval posluchače s mocí Pána Ježíše Krista (viz 2Pt 1,16).

Pavlovo letniční kázání ukazuje také na důležitost svědectví skrze mocné činy: „Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského, muže od Boha vám dosvědčeného mocnými činy, divy a znameními, které Bůh uprostřed vás skrze něho učinil, jak sami víte, tohoto muže, vydaného podle ustanoveného úradku a předzvědění Božího, jste skrze ruce bezbožníků přibili na kříž a odstranili. Ale Bůh ho vzkřísil, zprostiv ho bolestí smrti, protože nebylo možné, aby byl od ní držen.“ (Sk 2,22-24)

A v dopise Hebreům čteme: „Proto musíme věnovat mnohem větší pozornost tomu, co jsme slyšeli, abychom nebyli strženi proudem. Neboť jestliže slovo, které bylo řečeno skrze anděly, bylo pevné a každé přestoupení a každá neposlušnost došly spravedlivé odplaty, jak my unikneme, zanedbáme‑li tak velikou záchranu, která má svůj původ v tom, co říkal Pán, a byla nám potvrzena těmi, kteří to slyšeli, za Božího spoludosvědčování znameními a divy, rozmanitými projevy moci a udělováním Ducha Svatého podle jeho vůle?“ (Heb 2,1-4)

Písmo klade velký důraz na divy, znamení a zázraky. Čtěme Písmo bez předpojatosti a kulturních brýlí, které přeceňují lidský rozum. Soustřeďme se na nadpřirozeno v Písmu a budeme „vyvedeni z míry“. Nepotřebujeme však vše rozumově pochopit a vysvětlit!

Když Jan Křtitel ve vězení zapochyboval o Ježíši a poslal k němu své učedníky s otázkou: „Ty jsi ten, který má přijít, nebo máme očekávat jiného?“, Ježíš odpověděl: „Jděte, podejte zprávu Janovi, co jste uviděli a uslyšeli: Slepí opět vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blahoslavený je ten, kdo by se nade mnou nepohoršil.“ (L 7,18-23)

Skrze Boží moc se přiblížilo království Boží

Ježíš hlásal Boží evangelium a říkal: „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží; čiňte pokání a věřte evangeliu.“ (Mk 1,14-15) Boží království se přiblížilo právě v projevech moci, divech, zázracích a uzdraveních. Potřebujeme nově porozumět tomu, co říká Písmo o Božím království. Potřebujeme zdravé biblické učení o Božím království. Co se skrze nás přibližuje k druhým?

Ježíš dal svým učedníkům moc a autoritu nad všemi démony, aby je vyháněli a uzdravovali každou nemoc i každou slabost (srov. L 9,1; Mt 10,1). Nejprve vyslal svých dvanáct učedníků a nařídil jim: „Cestou hlásejte: ,Přiblížilo se království Nebes.’ Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte, malomocné očišťujte, démony vyhánějte; zadarmo jste vzali, zadarmo dejte.“ (Mt 10,1-8) Potom poslal ještě jiných sedmdesát dva a podobně jim přikázal uzdravovat nemocné a říkat jim: ‚Přiblížilo se k vám království Boží.’ (L 10,1-9)

Nakonec vzkříšený Ježíš vyslal všechny, kdo uvěří: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, i já posílám vás.“ (J 20,21; srov. J 17,18) „Tato znamení budou doprovázet ty, kteří uvěří: V mém jménu budou vyhánět démony, budou mluvit novými jazyky, budou brát hady do rukou a vypijí‑li něco smrtelného, nijak jim to neublíží. Na nemocné budou vzkládat ruce a ti se budou mít dobře.“ (Mk 16,17-18) Stejným způsobem jako byl od nebeského Otce vyslán Ježíš, jsme i my vysláni Ježíšem. Stejný způsob a stejné prostředky vypůsobí stejné výsledky. Potřebujeme odvahu a pokoru ke změnám!

Celá prvotní církev tomu velmi dobře rozuměla a při pronásledování a zastrašování od Židů kvůli zvěstování evangelia pozdvihla jednomyslně hlas k Bohu a volala: „A nyní, Pane, pohleď na jejich hrozby a dej svým otrokům se vší otevřeností mluvit tvé slovo; vztahuj svou ruku k uzdravování a k tomu, aby se dála znamení a divy skrze jméno tvého svatého služebníka Ježíše.“ (Sk 4,29-30)

Ježíš s velikým důrazem řekl (a myslel to zcela vážně): „Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a bude činit ještě větší než tyto, neboť já jdu k Otci. A oč byste požádali v mém jménu, to učiním, aby byl Otec oslaven v Synu. Požádáte-li mne o něco v mém jménu, já to učiním.“ (J 14,12-14) Mocné skutky oslavují Otce. Nepřijdou však automaticky, musíme si je žádat – doslova nárokovat. Nabízí se zde srovnání přenosu pomazání z Elijáše na jeho po Bohu hladového učedníka Elíšu. Nenechal se odradit a odvést od svého jasně vytýčeného cíle – mít na sobě dvojnásobný díl Elijášova ducha. Běžní Izraelci o tom nic nevěděli, charismatičtí proročtí žáci pouze zdáli přihlíželi, jenom radikální a extrémní Elíša dosáhl svého – činil větší skutky než jeho mistr (viz 2Král 2). Dokonce i po smrti Elíši pomazání, které ještě spočívalo na jeho kostech, vzkřísilo mrtvého (viz 2Král 13,20-21).

Bůh obnovuje apoštolský a prorocký základ církve

Bůh povolal Pavla za apoštola a zjevil mu též, jaká jsou znamení apoštolství. Pavel byl v tom sám dobrým příkladem. Znamení apoštola byla mezi vámi uskutečněna ve vší vytrvalosti znameními, divy a mocnými činy. (2K 12,12) Tato znamení jsou čtyři: všechna vytrvalost (zřejmě je pro apoštolskou službu potřebná všechna), znamení, divy a mocné činy. Pán v této poslední době obnovuje apoštolskou službu. Apoštolská služba však nese jasná znamení, která jsou jistě něčím větším, než jen uzdravit něčí migrénu jednou za rok. Pravidelné neobvyklé mocné činy, podobně jako činil Pavel v Efezu (Sk 19,11 – výraz neobvyklé předpokládá, že Boží lid koná obvyklé mocné činy). Jestli je někdo povolán do apoštolské služby, pak si nesmí dovolit důležitost těchto znamení ignorovat. Musí si je horlivě žádat!

Apoštol Pavel píše křesťanům do Říma: „Mám se tedy čím chlubit v Kristu Ježíši ve věcech, které se týkají Boha. Neodvážil bych se mluvit o něčem, co by Kristus nevykonal skrze mne k poslušnosti národů, slovem i skutkem, v moci znamení a divů, v moci Ducha Božího, takže od Jeruzaléma a dokola až po Illyrii jsem dovršil zvěstování evangelia Kristova.“ (Ř 15,17-19) Jinde říká, že se ve všem představujeme jako Boží služebníci a jednou z věcí, která nás charakterizuje je moc Boží (srov. 2K 6,4-7).

Když Pavel popisuje uspořádání církve, říká: „A v církvi Bůh ustanovil nejprve apoštoly, za druhé proroky, za třetí učitele, potom moci, potom dary uzdravování, pomoci, vedení, druhy jazyků.“ (1K 12,28) Že Bůh chce formovat církev především skrze apoštoly a proroky, si začínáme pomalu uvědomovat. Jistěže místní církve vedou starší, avšak apoštolové a proroci slouží místním církvím. Že mají v církvi též zásadní důležitost učitelé, je nám již také srozumitelné. Avšak poté Pavel hned jmenuje moci a dary uzdravování. Boží lide, velice jsme tyto dary podcenili. Pán je však velice oceňuje. Skrze ně se totiž prolamuje Boží království do naší kultury a Boží dílo je na postupu. Jak se povedlo nepříteli skrze různé nebiblické evangelikální a liberální teologické koncepty odvést Boží lid od Boží moci a uzdravování.

Teprve poté jsou jmenováni pomocníci a pak vedoucí (vedoucí totiž bez pomocníků svedou velice málo a Pán je velmi oceňuje). A potom hned na dalším místě různé druhy jazyků. Jak potřebujeme tyto dary rozvíjet a používat osobně i ve shromáždění. Nenechme jazyky ležet ladem a nebraňme mluvit jazyky (viz 1Tm 4,14-15; 1K 14,39).

Co s tím? Písmo ukazuje na zásadní potřebu těchto projevů moci a jistě též ukazuje na cestu k nim. „Vy však usilujte o větší dary milosti. A ukazuji vám ještě mnohem vzácnější cestu.“ (1K 12,31) Velice nepozorní a povrchní čitatelé Písma kladou dary Ducha do protikladu s ovocem ducha a zvláště láskou. Pavel zde však říká něco zcela jiného. Usilujte o větší dary milosti. Horlivě si žádejte růst a rozvoj v duchovních projevech a přitom jděte po správné cestě lásky. „Usilujte o lásku a dychtěte po duchovních projevech, nejvíce však, abyste prorokovali.“ (1K 14,1) Jestliže jste plni Boží lásky, pak toužíte po budování církve, po povzbuzování svých bratří a zastavení a proměně nevěřících, kteří by jinak zahynuli. Jsem přesvědčený o tom, že charismatičtí a letniční křesťané v naší zemi, ještě biblicky vytrvale a s velikou žízní po duchovních projevech nedychtí. Avšak evangelium Božího království s tím úzce souvisí. Jinak nám zůstane pouze evangelium kulturně upravené, uhlazené a neúčinné.

Potřebujeme si projevy moci horlivě žádat a pak také budovat v ně víru. Studovat Písmo, naslouchat dobrému vyučování, které víru probudí. Pavel se ptá Galatských: „Tedy ten, který vás vystrojuje Duchem a působí mezi vámi mocné věci, činí tak na základě skutků Zákona, nebo na základě slyšení víry?“ (Ga 3,5) Máme doslova slyšet víru a na jejím základě bude Bůh mocně jednat.

Naše města potřebují mocné činy. Asi všichni považujeme Sodomu za vzor a vrchol bezbožného města propadlého Božímu soudu. Avšak Ježíš přináší šokující prohlášení. Tehdy začal kárat ta města, ve kterých se stalo nejvíc jeho mocných činů, že nečinila pokání. „Běda tobě, Chorazin! Běda tobě, Betsaido! Protože kdyby se byly v Týru a Sidónu staly ty mocné činy, které se staly u vás, dávno by v žíni a popelu učinili pokání. Ale pravím vám: Týru a Sidónu bude v den soudu snesitelněji nežli vám. A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do podsvětí budeš strženo! Neboť kdyby se byly v Sodomě staly ty mocné činy, které se staly v tobě, zůstala by až do dnešního dne. Ale pravím vám, že sodomské zemi bude v den soudu snesitelněji nežli tobě.“ (Mt 11,20-24) Města Sodoma, Týr a Sidón potřebovala mocné činy, aby lidé v nich učinili pokání.

Zřejmě se vždy naleznou jednotlivci i dokonce celá města, která evangelium Božího království odmítnou a která i kdyby viděla vzkříšení z mrtvých, pokání neučiní (viz L 10,10-15; L 16,31; J 12,37-41). I kdyby uvěřila jen desetina z těch, kteří slyšeli a viděli Boží království, Ježíši to stojí za to zjevovat svoji moc. Uzdravil deset malomocných a jenom jeden se v uctívání vrátil a stal se jeho učedníkem (srov. L 17,12-19).

Mocné činy mají své zásadní a nezastupitelné důvody

Ježíš sám na jednom místě vysvětluje velice podivným způsobem důvody svých mocných činů: „Otec miluje Syna a ukazuje mu všechno, co sám činí. A ještě větší skutky než tyto mu ukáže, abyste vy žasli. Jako totiž Otec křísí mrtvé a obživuje, tak také Syn obživuje ty, které chce.“ (J 5,20-21) Důvod Božích mocných skutků je, aby v lidech vyvolaly údiv. A údiv má pak vyvolat zastavení, obrat, proměnu života a navázání vztahu s milujícím Bohem. Lidé jsou zastaveni skrze údiv, slyší Boží slovo a znovuzrodí se. Když pročítáme evangelia i Skutky apoštolů setkáváme se velmi často s touto reakcí lidí na evangelium, které je Boží mocí. Ježíšova znamení vedou k víře a k životu v jeho jménu (viz J 20,30-31).

První znamení Ježíš učinil v Káně Galilejské až poté, co byl pomazán Duchem svatým (viz J 2,11). Ježíš totiž činil divy a zázraky ne proto, že byl Boží Syn, ale proto že byl naplněn a pomazán Božím Duchem a mocí (viz Lk 4,18-21). Lidské tradice, že Ježíš dělal zázraky již jako chlapec, odporují Písmu. Boží Syn se ponížil a stal se podobným lidem. I v tomto máme následovat Ježíše a přijmout naplnění Duchem svatým a skrze prozkoušenou víru vstupovat do moci Boží (viz Lk 3,21-22; 4,1-15). Také na nás Bůh vkládá své pomazání, což je něčím zcela zásadním pro službu každého Božího dítěte. (Každému doporučuji si přečíst vynikající knihu od Petera Tana: Pomazání Ducha Svatého, Vydavatelství Voda života 1993.)

Vraťme se do Kány Galilejské. Ježíš zde proměnil více než 600 litrů vody určené k umývání ve výborné víno. A čteme: Toto Ježíš učinil v Káně Galilejské jako počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili. (J 2,11) Zde je popsáno to hlavní ovoce znamení, divů a zázraků – zjevení Boží slávy a víra lidí v živého Boha. To vidíme na mnoha dalších místech Písma (např. J 2,23; J 6,2; J 6,14; J 7,31).

Podívejme se na důvody vzkříšení Lazara, které uvádí Písmo:

  • abychom se divili (J 5,20-21 – o tomto Ježíšovu výroku jsme již hovořili. Ježíš ho vyslovil poté, co uzdravil 38 let chromého člověka a mluví o ještě větších skutcích – totiž vzkříšení mrtvých.)
  • aby byla zjevena Boží sláva a aby Boží Syn byl oslaven (J 11,4.40)
  • abychom uvěřili v Boha, který činí zázraky (J 11,15 – Ježíš dal tímto zázrakem svým učedníkům výbornou lekci o moci víry)
  • abychom uvěřili v Ježíše, že ho Bůh poslal (J 11,41-42.45; 12,11)

Je také velice důležité poukázat na reakci farizeů, se kterou se jistě budeme setkávat i dnes. Musíme být pravdiví, nepřehánět, nevymýšlet si, avšak tito převrácení pokrytci budou závidět vliv a budou ve své skepsi zpochybňovat všechno. Budou zpochybňovat zázraky, nebo tvé motivy anebo zdroje mocných činů. Jejich jednání je skutečně tragické. Přední kněží a farizeové shromáždili veleradu a říkali: „Co uděláme? Vždyť tento člověk činí mnohá znamení. Jestliže ho necháme tak, všichni v něho uvěří a přijdou Římané a vezmou nám toto místo i národ.“ (J 11,47-48) Takovým Ježíš s určitým humorem říká: „Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od mého Otce. Pro který z nich mne chcete kamenovat?“ (J 10,32)

Náboženští lidé, kteří mají démona nevěry, ať vidí jakékoli znamení, stejně nevěří. Ačkoli před nimi učinil taková znamení, nevěřili v něho; a tak se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: ‚Pane, kdo uvěřil naší zvěsti? A komu byla zjevena Pánova paže?’ Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš také řekl: ,Oslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce, aby očima neuviděli a srdcem neporozuměli, neobrátili se, a já je neuzdravil.’ To řekl Izaiáš, protože spatřil jeho slávu a mluvil o něm. Přece však i mnozí z vůdců v něho uvěřili, ale kvůli farizeům se k němu nepřiznávali, aby nebyli vyloučeni ze synagógy. Zamilovali si lidskou slávu víc než slávu Boží. (J 12,37-43)

„Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi!“

Chci vám předložit ještě několik velice šokujících výroků Pána Ježíše v Janově evangeliu. Ježíš zázračně rozmnožil chléb a nasytil jím velký zástup. Lidé se ho pak chystali zmocnit a učinit pozemským králem. Ježíš před nimi sám odešel na horu a pak zázračně přešel moře za svými učedníky do Kafarnaum. Zástupy tam druhého dne též dorazily a hledaly Ježíše. Když ho nalezly, Ježíš jim odpovídá: „Amen, amen, pravím vám, hledáte mne ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste jedli z těch chlebů a nasytili jste se. Pracujte ne pro pokrm, který hyne, nýbrž pro pokrm, zůstávající k životu věčnému, který vám dá Syn člověka; neboť jemu Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť.“ (J 6,26-27) Boží strategií bylo (a stále ještě je!), aby lidé hledali Ježíše, protože viděli divy a zázraky. Divy a zázračná znamení měly přivést lidi k Ježíši jako Pánu a Zachránci. Zde však byli lidé, kteří tomu neporozuměli a přišli k Ježíši jako k výkrmně, lacinému automatu a politickému vůdci.

Zázraky, uzdravení a mocné činy jsou Božím svědectvím, potvrzením Božího slova a projevem Božího království. Ježíš o svých mocných skutcích říká: „Svědčím-li já sám o sobě, mé svědectví není platné. Je jiný, kdo o mně svědčí, a vím, že svědectví, které o mně vydává, je pravdivé.“ (J 5,31-32) „Já však mám svědectví větší než Janovo: skutky, které mi dal Otec, abych je vykonal. Právě ty skutky, které činím, svědčí o mně, že mne poslal Otec. A sám Otec, který mne poslal, vydal o mně svědectví.“ (J 5,36-37) „Jsem to já, kdo svědčí o sobě, a svědčí o mně také ten, který mne poslal, Otec.“ (J 8,18) „Skutky, které já činím ve jménu svého Otce, ty o mně svědčí.“ (J 10,25) „Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ (J 18,37)

I nás Pán povolává k vydávání svědectví o Kristu a zaslibuje nám svědectví Ducha svatého. „Až přijde Zastánce, kterého vám pošlu od Otce, Duch Pravdy, jenž vychází od Otce, ten o mně vydá svědectví. Ale i vy budete svědčit, neboť jste se mnou od počátku.“ (J 15,26-27) Moc Ducha svatého – to je to, co zůstávalo na Ježíši a jeho službě.

Následující slova Pána Ježíše jsou skutečně skandálem a pobouřením pro dnešní křesťanství a západní (české, evropské) zvěstování evangelia. On to však myslel zcela vážně! „Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi! Jestliže je však činím, a nevěříte mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a dále poznávali, že Otec je ve mně a já v Otci.“ (J 10,37-38) Zázraky a mocné činy jsou pečetí naší služby. Kdyby Ježíš nečinil skutky svého Otce, nevyžadoval by od lidí víru. Nečekejme a nevyžadujme od lidí víru, jestliže naše služba není v moci Ducha svatého! Znamení a mocné činy vedou k víře a poznání Ježíše jako Syna Božího.

Podobně Filipovi Ježíš říká: „Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky.“ (J 14,10-11) Ježíš o těch, kteří ho pronásledovali, řekl: „Kdybych byl mezi nimi neučinil skutky, které nikdo jiný neučinil, neměli by hřích. Ale nyní viděli, a mají v nenávisti jak mne, tak mého Otce.“ (J 15,24)

Hospodin se nezměnil a nikdy nezmění (viz Mal 3,6). Též Ježíš Kristus je tentýž včera, dnes i na věky (viz Heb 13,8). Ti, kdo potřebují mnoho změn, jsme my! Proč si myslíme, že Pánovy způsoby a strategie zjevené v Písmu neplatí pro naši kulturu a čas? Asi proto, že když jsme se o to pokoušeli, tak nám to nefungovalo. Potřebujeme se pokořit a poddat Pánu svoji všerozebírající a vševysvětlující mysl. Potřebujeme čerstvě hledat Pána, čerstvě zkoumat Písma s Duchem svatým, žádat Boží moc a tlouci na dveře mocné a účinné služby evangelia Božího království, dokud nenalezneme, nedostaneme a nebude nám otevřeno.

Závislost na Otci jako zdroj moci

Pokora, poddanost a poslušnost jsou podle myšlení tohoto světa vlastnosti pro slabochy. Písmo však ukazuje na něco zcela jiného. Jsou to vlastnosti Krále všech králů – Pána Ježíše Krista. Tato největší osobnost celých dějin lidstva byla totálně ve všem poddána svému Otci v nebesích. To je též vysvětlení a zdroj jeho moci a zdaru v jeho službě.

Rozjímejme nad následujícími výroky Ježíše. Vycházejí z velmi důvěrného vztahu s nebeským Otcem. V těchto Ježíšových vyznáních jsou pro nás ukryty klíče Boží moci. Ztotožněte se s nimi, vždyť Kristus je ve vás. Učiňte je svými vyznáními.

„Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí on, to činí stejně i Syn. Neboť Otec miluje Syna a ukazuje mu všechno, co sám činí.“ (J 5,19-20)

„Já sám od sebe nemohu dělat nic. Jak slyším, tak soudím, a můj soud je spravedlivý, protože nehledám svou vůli, ale vůli toho, kdo mne poslal.“ (J 5,30)

„Neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil svou vůli, ale vůli toho, který mne poslal.“ (J 6,38)

„Mé učení není mé, ale toho, který mne poslal. Bude-li někdo chtít činit jeho vůli, pozná, zda je to učení z Boha, nebo mluvím-li sám ze sebe. Kdo mluví ze sebe, hledá vlastní slávu. Kdo však hledá slávu toho, který ho poslal, ten je pravdivý a není v něm nepravosti.“ (J 7,16-18)

„Až vyvýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že Já jsem a že sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak, jak mě naučil můj Otec. A ten, kdo mne poslal, je se mnou; nezanechal mne samotného, protože já stále činím to, co se jemu líbí.“ (J 8,28-29)

„Já mluvím o tom, co jsem viděl u svého Otce.“ (J 8,38)

„Kdybych já oslavil sám sebe, má sláva by nic nebyla. Můj Otec to je, kdo mne oslavuje.“ (J 8,54)

„Neboť já jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mne poslal, ten mi dal přikázání, co mám říci a co promluvit. A vím, že jeho přikázání je život věčný. Co tedy já mluvím, mluvím tak, jak mi pověděl Otec.“ (J 12,49-50)

„Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky.“ (J 14,10)

„Ale svět má poznat, že miluji Otce a jednám tak, jak mi Otec přikázal.“ (J 14,31)

Uzdravování a mocné činy jsou naším pokrmem

Ježíš syrofenické ženě řekl, že uzdravování a osvobozování od démonů je chlebem Božích dětí (viz Mk 7,26-28). Jíš tento chléb? Je to úžasné účinně sloužit lidem v jejich trápeních a mařit tak ďáblovy skutky. Nést lidem mocné evangelium Božího království je radost a poslání pro každého z nás. Je to centrum našeho určení – žít pro Boha, činit jeho vůli a dokončit to poslání, které pro každého z nás má. Sám Ježíš řekl: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mne poslal, a dokonal jeho dílo.“ (J 4,34) „Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi dal, abych je vykonal.“ (J 17,4) A o nás říká Duch svatý: „Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili.“ (Ef 2,10) Je před námi připraveno ohromné množství uzdravení, mocných činů a zázraků, které zjeví Boží slávu a založí víru mnohých na Boží moci.

Jak začít? Začni tam, kde se nacházíš. Tvým misijním polem jsou tvoji příbuzní, sousedé, spolupracovníci, spolužáci, rodiče spolužáků tvých dětí, poštovní doručovatelka, pokladní v supermarketu, prodavač v benzínové stanici … Buduj vztahy, zvěstuj evangelium a nabídni modlitbu za uzdravení nebo jiné potřeby. Ježíš je v tobě a chce se skrze tebe projevovat. Bude se skrze tebe projevovat, neboť to zaslíbil. Ty jen ve víře vykroč a měj otevřené oči pro příležitosti každého dne. Vstupuj do nich a budeš tím stále více a více povzbuzován. Nechť také skrze tebe pokračuje ta dobrodružná kniha Skutků apoštolských, která začíná slovy Pána Ježíše: „Přijmete moc Ducha Svatého…, a budete mi svědky…“ (Sk 1,8)

Skandální a pobuřující slova Ježíše Krista o divech a zázracích v Janově evangeliu:
1,50-51; 2,1-11.23.25; 4,34.39-42.45-54(48!); 5,1-16.17-21.30-32.36-37; 6,2.5-14.19-21.26.38.64; 7,16-18.21-23.31; 8,18.28-29.38.54; 9,1-38(3-4); 10,25.32.37-38!; 11,1-47(4.15.40!); 12,9-11.17-18.37-43.49-50; 13,19; 14,10-14!.29.31; 15,24.26-27; 17,4.18!; 18,37; 20,21!.27-29.30-31; 21,25

Projevy moci, znamení, zázraky a uzdravování ve Skutcích apoštolů:
1,1-11; 2,1-21; 2,22; 2,32-33; 2,42-47; 3,1 – 4,22; 4,23-33; 5,1-11; 5,12-16; 5,17-25; 6,8-15; 8,4-17; 8,39-40; 9,1-19; 9,32-35; 9,36-43; 10,34-48; 11,20-21; 12,1-11; 12,23-24; 13,4-12; 14,1-7; 14,8-18; 14,19-20; 15,12; 16,16-40; 19,8-20; 20,7-12; 20,24; 22,6-21; 26,12-18; 27,21-25; 28,1-10

Projevy moci, znamení, zázraky a uzdravování v dopisech apoštolů:
Ř 1,16; 15,17-19; 1K 1,17-31; 2,1-5; 4,20; 12,4-11.28-31; 14,1.12.24-25; 2K 6,4-7; 12,12; Ga 3,2.5; Ef, 2,10; 1Te 1,5; 1Tm 5,21-25; Heb 2,1-4; 13,8; Jk 5,14-16; 1Pt 2,24; 2Pt 1,16; 3J 2

Úryvek z knihy „Studnice uzdravení“, kterou si můžete objednat zde…

Příspěvek byl publikován v rubrice Uzdravování a vysvobozování se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.