Modleme se za své kováře

MODLEME SE ZA SVÉ KOVÁŘE

Tomáš Korčák, 1992, 2002, 2021

 

O době za vlády krále Saula čteme: Z pelištejského tábora vytáhli nájezdníci ve třech oddílech. Jeden oddíl se obrátil směrem k Ofře v zemi Šúal, druhý oddíl se obrátil směrem k Bét-chorónu a třetí oddíl se obrátil směrem k území, které shlíží do údolí Seboím v pustině. V celé izraelské zemi nebyl žádný kovář, protože Pelištejci řekli: Ať si Hebrejové nedělají meče ani kopí. Všichni Izraelci sestupovali k Pelištejcům, aby si nechali naostřit svou radlici, motyku, sekeru či srp. Jeden pím bylo za naostření radlic a motyk, za trojzubec, sekery a za nasazení bodce. V čas boje se stalo, že u nikoho z lidu, který byl se Saulem a s Jónatanem, nebyl meč ani kopí; měl je pouze Saul a jeho syn Jónatan. (1S 13,17-22)

 

Izraelský lid trápili, ničili a okrádali jejich nepřátelé – zvláště Pelištejci. To se dělo pro neposlušnost, netrpělivost a svévoli krále Saule. Ochrana, kterou Bůh dává těm, kdo věří a jsou poslušni jeho Slova, byla porušena a nepřátelé mohli škodit. Zaměřili se především na kováře, kteří by mohli vyzbrojit Boží lid.

 

Převedeme tento oddíl do dnešní novozákonní doby. Boží slovo je živé, činné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až do rozdělení duše a ducha, kloubů a morku a je schopné rozsoudit myšlenky a postoje srdce. (He 4,12). Meč a kopí je podobenstvím pro Boží slovo. Boží služebník a bojovník má mít ve svých rukách meč Ducha, jímž je Boží slovo (Ef 6,17). Ten, kdo se znovuzrodil skrze přijetí Krista, stojí v duchovním boji. Nebojuje proti lidem, ale proti silám temnoty. Potřebuje meč, kterým je živé Boží slovo.

 

Abychom si to lépe představili, podívejme se do Zjevení 1,16. O Ježíši je zde řečeno, že z jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč. Jestliže máme meč ve svých rukách, znamená to, že máme konkrétní Boží slovo ve svých ústech. Podobně prorok Izajáš vyznává: Učinil má ústa jako ostrý meč (Iz 49,2). Každé Boží dítě jako Boží bojovník potřebuje správně používat ostrý meč – živé Boží slovo, aby mohl vítězně procházet tímto životem a vytrhovat druhé z temnoty. Používáme ho v modlitbě, přímluvě, povzbuzování, svědectví či zvěstování evangelia.

 

A kdo jsou ti kováři? Kováři jsou služebníci Slova. Apoštol Pavel píše: A on dal jedny apoštoly, jiné proroky, některé evangelisty, jiné pastýře a učitele, aby připravili svaté k dílu služby, k vybudování těla Kristova, dokud nedospějeme všichni k jednotě víry a plného poznání Syna Božího, v dospělého muže, v míru postavy Kristovy plnosti, abychom již více nebyli jako děti, zmítáni vlnami a hnáni každým větrem učení v lidské nestálosti, v chytráctví k nastražené cestě bludu, nýbrž abychom byli pravdiví v lásce a rostli všemi způsoby v toho, který je hlavou, v Krista. (Ef 4,11-15) Patero služebností jsou novozákonní kováři Božího lidu.

 

V úvodním oddíle vidíme satanovu taktiku, jak škodit Božímu lidu. Pavel říká: Satanovy úmysly nám nejsou neznámy (2K 2,11). Hlavní linie satanovy působnosti nám odhaluje sám Ježíš. Ježíš přišel, abychom měli život, a to život v hojnosti, a nepřítel ďábel naopak přichází, aby kradl, ničil a zabíjel (viz J 10,10).

 

Z úvodního oddílu vidíme, na co náš protivník útočí nejprve. Jde po kovářích. Pelištejci si řekli: Ať si Hebrejové nedělají meče ani kopí. Možná, že kováře vybili, možná je odvedli do své země, možná toto povolání pod pohrůžkou zakázali. V té době nebyl v Izraeli jediný kovář a způsobil to nepřítel. Je hrozné, když Boží lid v čas boje nenalézá kopí ani meč. Jestliže Boží dítě není vyzbrojeno, satan je lehce porazí. Satanova taktika je zaútočit na kováře. Buď služebníky zcela zničit nebo je různě svázat – třeba lidskou tradicí nebo různými filozofiemi, prostě znehodnotit jejich službu.

 

Bůh však chce požehnané kováře plné Ducha, kteří by kovali Božímu lidu ostré meče. Bůh dává do církve služebníky Slova, aby budovali jeho tělo, aby se církev stala jedním mužem, který má jedno srdce a jednoho Ducha a který jedněmi ústy chválí Otce v nebesích. Bůh dává služebníky Slova, abychom nebyli zmítáni různými naukami, ale abychom rostli do dospělosti a vrůstali do plnosti Božích záměrů s námi.

 

Vedle satanových záměrů vidíme v Písmu Boží způsob, jak být pro služebníky Slova v církvi požehnáním. Co dělat, aby stáli v plnosti svého povolání? Tuto taktiku nám odkrývá apoštol Pavel a jsou jí modlitby svatých – tedy žijících věřících v místních sborech. To, že ostrý meč v ruce Božího dítěte souvisí s modlitbami za služebníky Slova, vidíme z následujícího zakončení popisu Boží výzbroje v listu Efezským 6,17b-20: A vezměte… meč Ducha, jímž je slovo Boží. Každou modlitbou a prosbou se v každý čas modlete v Duchu a k tomu bděte s veškerou vytrvalostí a prosbou za všechny svaté, i za mne, aby mi bylo dáno slovo, když otevřu ústa, abych směle oznámil tajemství evangelia, pro něž jsem poslem v řetězech, a osmělil se v něm tak, jak mi náleží mluvit.

 

I když apoštol Pavel měl speciální apoštolskou službu, věřím, že jeho slova můžeme použít pro každou z pěti služebností. Aby Pavel mluvil tak, jak mu náleží, a sloužil tak, jak to od něj Bůh vyžaduje, potřeboval modlitby svatých. Bez nich by nevykonal to dílo, které vykonal. Mám za to, že by bez modliteb svatých i mnohem dříve zemřel. Píše o tom v 2. Korintským 1,10-11: On nás vysvobodil z takového nebezpečí smrti, a ještě vysvobodí; v něho jsme složili svou naději, že ještě znovu vysvobodí, když i vy nám budete pomáhat modlitbou, aby mnozí děkovali za nás kvůli daru milosti, kterého se nám dostalo skrze přímluvy mnohých. Apoštol Pavel znal sílu modliteb. V jeho službě to bylo něco, o co se opíral a bez čeho by nemohl jít dál.

 

Pavel prosí o přímluvy za svoji službu ve všech dopisech sborům, kromě prvního dopisu Korintským a listu Galatským, ve kterých je napomíná za jejich hříchy a odchýlení se od zdravého učení. Neprosí o modlitby ty, kteří jsou ve hříchu a bludu. Předkládá konkrétní modlitební předměty, které můžeme uplatnit v přímluvách také za naše kováře – služebníky Slova v našich sborech. Sestavil jsem podle toho sedm hlavních modlitebních předmětů:

 

1) Modleme se za naše kováře, aby zjevovali tajemství evangelia (viz Ef 6,19; Ko 4,2-4), aby jim Bůh zjevoval svá tajemství, která by pak předávali dál, aby byli pilni modlitby a služby Slova (viz Sk 6,4) a aby viděli, že jejich slávou je zkoumat skrytá tajemství Boží (viz Př 25,2).

 

2) Modleme se za smělost (viz Ef 6,18-20), tedy za to, aby naši pastýři mohli svobodně a směle mluvit slovo Boží. Aby mohli mluvit v důvěře, že Duch svatý bude oznamovat Božímu lidu svá tajemství a potvrzovat Boží slovo znameními a zázraky. Mají sloužit pod pomazáním Ducha svatého.

 

3) Aby se Pánovo slovo skrze naše služebníky rychle šířilo a bylo slaveno (viz Fp 1,12-13+19; 2Te 3,1), aby se rozšířilo do okolí a vzbuzovalo v srdcích posluchačů víru a přitahovalo nové lidi. Boží slovo má být oslaveno. Bůh chce skrze modlitby svatých otvírat dveře Slova (viz Ko 4,3).

 

4) Prosme, aby naši kováři byli svobodni od protivníků (viz Ř 15,30-32), aby byli vysvobozeni od lidí nemístných a zlých (viz 2Te 3,2). Jsou to lidé ničemní, zvrácení, buď přímí nepřátelé evangelia nebo vlci v rouše beránčím. Nemístní lidé nepřijímají své Bohem určené místo a přestupují svoje hranice. A modleme se také, aby naši služebníci byli vysvobozeni od soužení, od satanských útoků a aby nehřešili tím, že by se nechávali přetěžovat.

 

5) Děkujme za naše služebníky (viz Ko 4,2-4; 2K 1,11). Chvalme Boha za to, co nám v nich dává.

 

6) Modleme se též za jejich manželství a rodiny. Pavel tyto modlitby nepotřeboval, protože byl svobodný. Avšak v 1. listu Timoteovi 3,4-5 jasně zjevuje důležitou Boží pravdu, že manželství a rodina má přímou spojitost se službou kováře.

 

7) Dejme jednoduše prostor Duchu svatému, aby se skrze nás za naše kováře přimlouval a vkládal nám na srdce jejich momentální potřeby. Apoštol Pavel prosí svaté o přímluvy prostě slovy: Modlete se za nás (viz 1Te 5,25; He 13,18). Využívejme i zde hojně modlitby v jiných jazycích.

 

Nacházíme se v poslední době a ta se vyznačuje tím, že si Kristus připravuje církev jako svoji nevěstu. Kristus miloval církev a sebe samého za ni vydal, aby ji posvětil, když ji očistil obmytím vody v slovu, aby sám sobě postavil slavnou církev, která by neměla poskvrny ani vrásky ani čehokoliv takového, ale byla svatá a bezúhonná. (Ef 5,25-27) Kristus očišťuje, posvěcuje a zkrášluje svoji nevěstu proměnou skrze poslušnost Božího slova, které přinášejí z velké míry právě služebníci Slova. Jistě že je klíčová také naše osobní práce s Písmem, avšak k osobnímu vztahu k Bohu a jeho Slovu nás vedou právě naši pastýři.

 

Boží slovo je pokrmem pro našeho ducha a sytí nás. Máme být vykrmeni slovy víry a dobrého učení (viz 1Tm 4,6). Chceme také nést hojné ovoce. Duch svatý nám skrze proroka Malachiáše říká: Avšak vám, kdo se bojíte mého jména, vzejde slunce spravedlnosti a na jeho paprscích bude uzdravení. Vyjdete a budete poskakovat jako vykrmené tele. (Mal 3,20) Máme být vykrmeni slovy víry a budeme poskakovat jako vykrmené tele. Dlouho jsem tomuto verši nerozuměl. Jak může vykrmené tele ještě poskakovat? Před několika lety jsem však byl ve Švýcarských Alpách, kde se na strmých pastvinách pasou krávy, býci a telata. Pasou se a – poskakují. Říkal jsem si: „Takhle máme vypadat: vykrmení, udatní, zdraví, krásní, přinášející mnohý užitek.“

 

Bůh pro nás připravil veliká požehnání a chce nám je odhalovat skrze naše kováře. Slyšíme od nich Boží slovo, které v nás uvolňuje víru. Ze slyšení víry přijímáme Ducha a Bůh mezi námi činí divy (viz Ga 3,5). Bůh svoji církev skrze služebníky Slova čistí, vyzbrojuje a žehná jí.

 

U proroka Ozeáše je psáno o těch, kteří ukazovali Bohu jen svá záda, že v posledních dnech poběží k Hospodinu a k jeho dobrotě (viz Oz 3,5). Boží dobrota musí být na nás vidět – na našich životech i na našich tvářích. A jistě má být také slyšet skrze naše svědectví. Jedna sestra kdysi při modlitbách viděla v duchu běžící zástup pohanů, který vylomil zavřená vrata do Božího království. Ta vrata nebyla zavřena Bohem, ale náboženskými lidmi. Odrážejme pravý Boží charakter, jak je vylíčen v Bibli, aby padlo falešné povědomí o nemilosrdném Bohu a většinou neradostných křesťanech, které působí jako zábrana pro mnohé nevěřící v našem okolí. Lidé, kteří nás pak uvidí, poznají, že jsme ti, kterým Hospodin žehná (viz Iz 61,9).

 

Věřím, že při rozjímání nad uvedenými texty, mluvil Duch svatý k mému duchu: „Dal jsem vám pastýře, služebníky Slova, kováře. Ale aby vcházeli do mých úmyslů s nimi a uváděli vás na mé šťavnaté pastviny, potřebují vaše modlitby. Já jsem vaše hlava a vy mé tělo. Já potřebuji vás a vy potřebujete mne. Vaši pastýři potřebují vás a vy potřebujete je. Tak to v těle funguje.“

Příspěvek byl publikován v rubrice Chvála, modlitby a duchovní boj se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.