Modleme se za své kováře

Z pelištejského ležení vyšly tři oddíly záškodníků. Jeden oddíl se ubíral směrem k Ofře, k zemi Šúalu, druhý oddíl se ubíral směrem k Bét-Chorónu a třetí oddíl se ubíral směrem k území vybíhajícímu nad Seboímským údolím k poušti. V celé izraelské zemi nebylo možno najít kováře. Pelištejci totiž říkali: „Jen ať Hebrejové nevyrábějí meče ani kopí.“ Když si kdokoli z Izraele chtěl dát naostřit rádlo, motyku, širočinu či radlici, musel sestoupit k Pelištejcům. Naostření rádla, motyky, trojzubce a širočiny a zakalení ostnu stálo jeden pím. V čas boje tomu bylo tak, že lid, který byl se Saulem a Jónatanem, neměl po ruce meč ani kopí; měl je pouze Saul a jeho syn Jónatan. (1S 13,17-22)
Toto se stalo pro neposlušnost, netrpělivost a svévoli krále Saule. Izraelský lid trápili,ničili a okrádali nepřátelé – zvláště Pelištejci. Ochrana, kterou Bůh dává těm, kdo věří a jsou poslušni jeho Slova, byla porušena a nepřátelé mohli škodit. Převedeme tento oddíl do novozákonní doby. Boží slovo je ostré, ostřejší než dvousečný meč. Meč a kopí je podobenstvím pro Boží slovo. Boží služebník má vypadat tak, že má mít ve svých rukou meč. Ten,kdo se narodil znovu, stojí v duchovním boji. Nebojuje proti lidem, ale proti silám temnoty. Potřebuje meč, kterým je živé Boží slovo. Abychom si to lépe představili, podívejme se do Zjevení 1,16, jak vypadá Ježíš: … z jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč … Jestliže máme meč ve svých rukách, znamená to, že máme konkrétní Boží slovo ve svých ústech. Nebo prorok Izajáš vyznává: Učinil má ústa ostrým mečem (Iz 49,2). Každé Boží dítě – Boží bojovník – potřebuje ostrý meč – živé Boží slovo- aby mohl vítězně procházet tímto životem a vytrhávat duše z pekla.

A kdo jsou ti kováři? Kováři jsou služebníci Slova. Bůh některé povolal za učitele, některé za pastýře, některé za proroky, evangelisty i apoštoly. To jsou kováři Božího lidu.

V úvodním oddíle vidíme satanovu taktiku, jak škodit Božímu lidu. Apoštol Pavel říká: Satanovy úmysly nám nejsou neznámy (2K 2,11). Hlavní linie satanovy působnosti nám odhaluje sám Ježíš. Ježíš přišel,abychom měli život, a to život v hojnosti, a nepřítel ďábel naopak přichází, aby kradl, ničil a zabíjel (J 10,10).

Z úvodního oddílu vidíme, na co náš protivník útočí nejprve. Jde po kovářích. Pelištejci si řekli: „Jen ať si Hebrejové nenadělají meče a kopí.“ Možná, že kováře vybili, možná je odvedli do své země, možná toto povolání pod pohrůžkou zakázali. V té době nebyl v Izraeli jediný kovář a způsobil to nepřítel. Je hrozné, když Boží lid v čas boje nenalézá kopí ani meč. Jestliže Boží dítě není vyzbrojeno, satan je lehce porazí. Satanova taktika je zaútočit na kováře. Buď služebníky zcela zničit nebo je různě svázat – třeba lidskou tradicí nebo různými filozofiemi, prostě znehodnotit jejich službu. Bůh však chce požehnané kováře plné Ducha, kteří by kovali Božímu lidu ostré meče. Bůh dává do církve služebníky slova, aby budovali jeho tělo, aby se církev stala jedním mužem, který má jedno srdce a jednoho Ducha a který jedněmi ústy chválí Otce v nebesích. Bůh dává služebníky Slova, abychom nebyli zmítáni různými naukami, abychom rostli do dospělosti a abychom vrůstali do plnosti Božích záměrů s námi.

Vedle satanových záměrů vidíme v Písmu Boží způsob, jak být pro služebníky Slova v církvi požehnáním. Co dělat, aby stáli v plnosti svého povolání? Tuto taktiku nám odkrývá apoštol Pavel a jsou jí modlitby svatých. To, že ostrý meč v ruce Božího dítěte souvisí s modlitbami za služebníky Slova, vidíme z následujícího zakončení popisu Boží výzbroje v listu Efezským 6,17b-20: A vezměte … meč Ducha, jímž je slovo Boží. Každou modlitbou a prosbou se v každý čas modlete v Duchu a k tomu bděte s veškerou vytrvalostí a prosbou za všechny svaté, i za mne, aby mi bylo dáno slovo, když otevřu ústa, abych směle oznámil tajemství evangelia, pro něž jsem poslem v řetězech, a osmělil se v něm tak, jak mi náleží mluvit. I když apoštol Pavel měl speciální apoštolskou službu, věřím, že jeho slova můžeme použít pro každou z pěti služebností. Aby Pavel mluvil tak, jak mu náleží, aby sloužil tak, jak to od něj Bůh vyžaduje, potřeboval modlitby svatých. Bez nich by neudělal to dílo, které udělal. Mám za to, že by bez modliteb svatých Pavel i o mnoho dříve zemřel. Píše o tom v 2.Korintským 1,10-11: On nás vysvobodil z takového nebezpečí smrti, a ještě vysvobodí; v něho jsme složili svou naději, že ještě znovu vysvobodí, když i vy nám budete pomáhat modlitbou, aby mnozí děkovali za nás kvůli daru milosti, kterého se nám dostalo skrze přímluvy mnohých. Apoštol Pavel znal sílu modliteb. V jeho službě to bylo něco, o co se opíral a bez čeho by nemohl jít dál.

Pavel prosí o přímluvy za svoji službu ve všech dopisech sborům, kromě prvního dopisu Korintským a listu Galatským, ve kterých je napomíná za hříchy a uchýlení těchto církví. Neprosí o modlitby ty, kteří jsou ve hříchu a bludu. A předkládá konkrétní modlitební předměty, které můžeme uplatnit i v přímluvách za naše kováře – služebníky Slova v našich sborech.

Sestavil jsem sedm bodů modlitebních předmětů:

1) Modleme se za naše kováře, aby zjevovali tajemství evangelia (Ef 6,19; Ko 4,2-4) – aby jim Bůh zjevoval svá tajemství, která by pak předávali dál, aby byli pilni modlitby a služby Slova (Sk 6,4), aby viděli, že jejich slávou je zkoumat skrytá tajemství Boží (Př 25,2).

2) Modleme se za smělost (Ef 6,18-20), tedy za to, aby naši pastýři mohli svobodně a směle mluvit Slovo Boží. Aby mohli mluvit v důvěře, že Duch svatý bude oznamovat Božímu lidu svá tajemství a potvrzovat Boží slovo znameními a zázraky.

3) Aby se Pánovo slovo skrze naše služebníky rychle šířilo a bylo slaveno (Fp 1,12-13 +19; 2Te 3,1) – aby se rozšířilo do okolí a vzbuzovalo v srdcích posluchačů víru a přitahovalo nové lidi. Boží slovo má být oslaveno. Bůh chce skrze modlitby svatých otvírat dveře Slova (Ko 4,3).

4) Prosme, aby naši kováři byli svobodni od protivníků (Ř 15,30-32), aby byli vysvobozeni od lidí nemístných a zlých (2Te 3,2). Jsou to lidé ničemní, zvrácení, buď přímí nepřátelé evangelia nebo vlci v rouše beránčím. Lidé, kteří nepřijímají své místo a jsou tak ve vzpouře. A modleme se také, aby naši služebníci byli vysvobozeni od soužení, od satanských útoků a aby nehřešili tím, že by se nechávali přetěžovat.

5) Děkujme za naše služebníky (Ko 4,2-4; 2K 1,11). Chvalme Boha za to, co nám v nich dává.

6) Modleme se též za jejich manželství a rodiny. Pavel tyto modlitby nepotřeboval, protože byl svobodný. Avšak v 1Tm 3,4-5 jasně zjevuje důležitou Boží pravdu, že manželství a rodina má přímou spojitost se službou kováře.

7) Dejme jednoduše prostor Duchu svatému, aby se skrze nás za naše kováře přimlouval a vkládal nám na srdce jejich momentální potřeby. Někde Pavel prosí svaté prostě slovy: Modlete se za nás (1Te 5,25; Žd 13,18). Využívejme i zde hojně modlitby v jiných jazycích.

Nacházíme se v poslední době a ta se vyznačuje tím, že si Kristus připravuje církev za svoji nevěstu. … Kristus miloval církev a sebe samého za ni vydal, aby ji posvětil, když ji očistil obmytím vody v slovu, aby sám sobě postavil slavnou církev, která by neměla poskvrny ani vrásky ani čehokoliv takového, ale byla svatá a bezúhonná. (Ef 5,25-27) Jsme v době, kdy se toto děje. Kristus očišťuje, posvěcuje a zkrášluje svoji nevěstu svým Slovem a z velké míry právě skrze služebníky Slova. Nezapomeňme také na osobní práci s Písmem každého Božího dítěte, která také připravuje pro Beránkovu svatbu. Avšak i k osobnímu vztahu k Bohu a jeho Slovu nás přivádějí naši pastýři.

Boží Slovo je pokrmem pro našeho ducha a sytí nás. Máme být vykrmeni slovy víry a dobrého učení (viz 1Tm 4,6). A jistě chceme také nést hojné ovoce. Duch svatý nám skrze Malachiáše (3,20) říká: Ale vám, kdo se bojíte mého jména, vzejde slunce spravedlnosti se zdravím na paprscích. Rozběhnete se a budete poskakovat jako vykrmení býčci. Máme být vykrmeni slovy víry a budeme poskakovat jako vykrmení býčci. Dlouho jsem tomuto verši nerozuměl. Jak může vykrmený býček ještě poskakovat? Před několika lety jsem však byl ve Švýcarských Alpách, kde se na strmých pastvinách pasou krávy a býci. Pasou se a – poskakují. Říkal jsem si: „Takhle máme vypadat: vykrmení, udatní, zdraví, krásní, přinášející mnohý užitek.“

Bůh má pro nás připravená veliká požehnání a chce nám je odhalovat skrze naše kováře. Slyšíme od nich Boží slovo, které v nás uvolňuje víru. Ze slyšení víry přijímáme Ducha a Bůh mezi námi činí divy (viz Ga 3,5). Bůh svoji církev skrze služebníky Slova čistí,vyzbrojuje a žehná jí.

U proroka Ozeáše (3,5) je psáno o těch, kteří ukazovali Bohu jen svá záda, že v posledních dnech poběží k Hospodinu a k jeho dobrotě. Boží dobrota musí být na nás vidět – na našich tvářích, na našich životech. A jistě má být také slyšet skrze naše svědectví. Jedna sestra kdysi při modlitbách v duchu viděla běžící zástup pohanů, který vylomil zavřená vrata do Božího království. Ta vrata nebyla zavřena Bohem, ale náboženskými lidmi. Odrážejme pravý Boží charakter, jak je vylíčen v Bibli, aby padlo falešné povědomí o nemilosrdném Bohu a neradostných křesťanech, které působí jako zábrana pro mnohé nevěřící v našem okolí. Lidé, kteří nás pak uvidí, poznají, že jsme ti, kterým Hospodin žehná (viz Iz 61,9).

Když jsem přemýšlel nad uvedeným textem, Duch svatý mluvil k mému duchu: „Dal jsem vám pastýře, služebníky Slova, kováře. Ale aby vcházeli do mých úmyslů s nimi a uváděli vás na mé šťavnaté pastviny, potřebují vaše modlitby. Já jsem vaše hlava a vy mé tělo. Já potřebuji vás a vy potřebujete mne. Vaši pastýři potřebují vás a vy potřebujete je. Tak to v těle funguje.“
Příspěvek byl publikován v rubrice Chvála, modlitby a duchovní boj se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.