Uzdravení neplodné

Věřím, že Duch svatý v tomto národě stále intenzívně volá Boží lid k přímluvné modlitbě. Hledá ty, kteří zapřou sami sebe a věnují svůj čas volání před Boží tváří za své okolí. Jim Goll, muž s mocnou prorockou službou, navštívil naši zemi v devadesátých letech asi desetkrát. Poprvé byl v naší zemi v roce 1990. Provázel bratra Maheshe Chavdu a při jeho seminářích měl následující slovo o přímluvě. I když bylo jeho kázání prosloveno před dvanácti lety (15.6.1990), neztrácí na své aktuálnosti. Spíše naopak.

 

Chtěl bych s vámi sdílet jednu z milostí, kterou Pán vložil do mého života. Tak jako Petr, když byl v Jeruzalémě u brány zvané Krásná a u ní ležel chromý muž. Petr k němu promluvil a řekl: „Stříbra a zlata nemám, ale co mám, to ti dám. Ve jménu Ježíše Krista vstaň a choď.“ Tady vidíme jednu biblickou zásadu: Co máme, to máme dávat dál.

V mé rodině se odehrávají dějiny lidí, kteří se modlili. Moje matka měla samovolný potrat. To dítě byl chlapec. Ale matka byla jako Chana ve Starém zákoně. Modlila se a řekla Pánu Ježíši, že pokud jí dá ještě jednoho syna, zasvětí ho službě Pánu. A Pán vyslyšel její úzkost a její modlitbu a já jsem se narodil přesně rok poté, co potratila. Jsem tedy částí Božího dědictví lidí plných svatosti a přímluvné modlitby.

Česká země a zvláště Morava má pozoruhodné místo, které se týká modlitby. Je jedinečné na celém světě. Z Moravy vzešlo modlitební hnutí, které se vyvinulo do té podoby, že se lidé modlili dvacet čtyři hodiny denně po dobu sta let. Vzešlo z toho největší misionářské hnutí, které kdy v historii církve bylo a které došlo do všech konců světa. Na základě této služby se obrátil John Wesley. Plavil se lodí přes Atlantický oceán a na moři byla bouře. John Wesley dostal veliký strach. Byla tam však skupina „Moravských bratří“, z nichž nikdo nepociťoval žádný strach. Vždyť tito lidé znali Pána a byli lidmi přímluvné modlitby. Modlili se a věřili, že budou zachráněni oni a spolu s nimi i všichni, kdo byli na lodi. Wesley s těmito modlitebníky hovořil a oni mu vyprávěli o Božím pokoji. John Wesley byl zasažen natrvalo.

Pro neutuchající život v přímluvě je důležité být motivováni tím, že vaše srdce je zlomeno soucitem se ztracenými.

Jsou různé druhy modlitby: modlitba sjednocení, modlitba víry, modlitba zasvěcení, ale existuje také modlitba přímluvy. Není to uctívací modlitba ani modlitba za vlastní potřeby. Znamená to, že přijímáte Boží břímě za jiné lidi, za národy, za města a že toto Boží břímě nesete ve svém vlastním srdci. A často to obsahuje probuzení velikého soucitu. Jediné, co v té situaci můžeš dělat, je – modlit se. Sestoupí na tebe Boží ruka. Tak se to často stávalo proroku Jeremiášovi. Jeremiáš byl znám jako plačící prorok, protože na něj sestupovalo Boží břímě. Plakal za svůj lid. On je vzorem, který má Pán Ježíš pro nás. On hleděl na Jeruzalém a plakal nad ním. Říkal: Jeruzaléme, toužil jsem tě vzít pod svá křídla, jako kvočna shání svá kuřátka a ochraňuje je. Ale ty jsi nechtěl přijít (Mt 23,37). Ježíš byl vzrušen Božím břemenem za toto město, za národ, za zemi, za Židy i za pohany. A tak chce Boží ruka spočívat i na nás. Boží břímě chce na nás sestoupit.

Když jsem se oženil, mysleli jsme si, že všechno bude úžasné. Ne, že bychom měli problémy s nějakými zápasy nebo protivenstvím, že bychom se hádali. Nic takového, oba milujeme Pána a milujeme se navzájem. Moje žena pochází z úžasné Boží rodiny, kde všichni po dvě generace jsou Pánu vydaní křesťané. Je to rodina, kterou byste si mohli vysnít. Když jsme se vzali, říkali jsme si, že bude všechno nádherné. Ale po nějakém čase manželství jsme zjistili, že nemůžeme mít děti. Moje žena dvakrát prodělala velmi speciální gynekologickou operaci. Zjistilo se, že se to lékařsky nedá spravit. Ale ještě dva roky předtím, než jsme se to dozvěděli, mi Pán dal sen a řekl mi, že budeme mít syna, který se bude jmenovat Justin. ¨

Měli jsme zaslíbení psaného Božího slova, a pak jsme měli ještě zaslíbení slova, které k nám Bůh promluvil skrze sen. Ale věci se nezlepšily a moje žena prožívala fyzické bolesti, které lékaři nedovedli vysvětlit. Pro nás to byla velice těžká zkouška – těžká hodina. Modlili jsme se a nadále důvěřovali Bohu. Věřili jsme mu, že v našich životech udělá nemožné. Pán Bůh si použil našeho bratra Maheshe Chavdu. Když se jednou za nás modlil, má žena pocítila teplo na břiše a to trvalo tři čtyři dny. Po dvou měsících žena onemocněla. Mysleli jsme si, že má chřipku. Když jsem se za ni modlil, tak to neodcházelo. Dál jsem se modlil a stále se nic neměnilo. Řekl jsem: „Půjdeš k lékaři a zjistíme, co se děje.“ Šli jsme tedy k lékaři a on nám sdělil, že tato nemoc ji na nějakou dobu neopustí. Velice nás to zarazilo. Divili jsme se – o čem to mluví? Pak nám řekl, že to je proto, že čekáme děťátko. Dnes máme již čtyři děti.

Já vám to vyprávím z určitého důvodu. Jde o to, že nám Bůh dal své Slovo. Předně psané slovo na základě dokonaného díla kříže. Když jsme setrvávali před Pánem na místě Božího milosrdenství a milosti, pak nám dal také své mluvené slovo skrze sen a použil si svého služebníka, aby nám posloužil svojí uzdravující mocí.

Chci vám ukázat sedm příkladů uzdravení neplodné ženy. Všechny jsou určitým způsobem spojeny s životem v přímluvné modlitbě.

První je zmiňována Sára v 18. kapitole 1. Mojžíšovy knihy. Abraham a Sára dostali zaslíbení, míjela léta, a zaslíbení se stále nenaplňovalo. Pravděpodobně už byli unaveni z toho, že se stále nic neděje. Abraham tedy vynašel svůj vlastní „dobrý“ způsob, jak naplnit Boží zaslíbení. Sára mu řekla: „Vezmi si Hagar, moji služku, a pak řekneme, že její dítě je vlastně naše dítě.“ Tak to udělali a narodil se Izmael. Bůh (ačkoliv dal Izmaelovi požehnání) jasně řekl, že on není zaslíbeným synem víry. To nebyla vyslyšená modlitba. Bůh však své zaslíbení nezrušil – ani proto ne, že Abraham i Sára zklamali ve vyhlížení jeho naplnění. Místo toho jim zaslíbení potvrdil a po nějaké době, kdy už nemohli mít dítě (Abrahamovi již bylo sto let a Sáře asi devadesát), Bůh neplodnou uzdravil a dal jí syna, jehož jméno bylo Izák. To byl syn víry.

Další původně neplodná žena byla Ráchel. A byla zde ještě jedna žena, která se jmenovala Lea. Ta měla rychle za sebou čtyři syny a Ráchel stále nic. Ve 30. kapitole 1. Mojžíšovy je napsáno, že Hospodin slyšel Ráchelin pláč. Ráchel plakala k Bohu: „Dej mi děti, abych nezemřela.“ Když prožívala takové bolesti před Pánem a vytrvale před ním stála, Hospodin její nářek vyslyšel a otevřel jí lůno. Dal jí syna a jeho jméno bylo Josef – vysvoboditel národů.

Toto stejné volání: „Dej mi děti nebo zemřu!“ opakují znovu a znovu křesťané tam, kde se modlí. Stejným způsobem volal velký reformátor John Nox. Volal k Hospodinu: Dej mi Skotsko, nebo zemřu! A když prožíval na modlitbě takové „porodní bolesti“ a pozvedl svůj hlas, zemřela ještě té noci královna zvaná „krvavá Mary“. Skotsko se otevřelo a po celé zemi nastalo obrovské probuzení.

Jméno další neplodné ženy není uvedeno, ale naleznete ji v knize Soudců ve 13. kapitole. Je uvedeno pouze, že to byla Manóachova žena. Nemohli mít děti, ale ona z hloubi srdce volala k Pánu a Hospodin ji uzdravil. Porodila syna a nazvali ho Samson. Byla na něm Boží moc.

Další neplodná žena byla Chana (1Sam 1). Také nemohla mít děti a také tu byla druhá žena, která děti měla. Obě ženy mezi sebou měly hořký svár. Chana setrvávala před Hospodinem. Ta druhá ji nenáviděla. Chana toužila po dítěti tolik, že jí manžel musel říci, že jí nerozumí (1Sam 1,8). Chana však zůstávala vytrvale před Bohem. Volala k Pánu tak intenzívně, že si velekněz myslel, že je opilá, protože se jí chvěly rty. Kněz k ní promluvil a říká: „Chano, odejdi, protože jsi opilá,“ ale Chana setrvala – a důvěřovala Hospodinu. Volala k Bohu a kněz jí pak dal požehnání. Odešla a Bůh otevřel její lůno a narodil se jí syn. Stal se z něj jeden z největších proroků na celé zemi – muž, který pomazával proroky a krále. Jeho jméno bylo Samuel, a to znamená: Neboť Hospodin slyšel. Jiným způsobem se to jméno dá vyložit jako „dítě modlitby“. Bůh dává dítě modlitby. Bůh působí, že se v lůně církve narodí služba Samuele. Z porodních bolestí přichází dítě modlitby.

Další neplodná žena, zmiňovaná v Písmu, je Rút. Rút byla vdaná a její manžel zemřel. Nejen, že zůstala vdovou, ale zůstala i bez dětí. Byla na ní – viděno tehdejším pohledem – pohana. Ne proto, že byla vdovou, ale protože byla bezdětná. Byla to Moábka. Její bůh nebyl pravým Bohem. Rút však zůstávala věrná Hospodinu a své tchýni. Opustila svůj národ, a když její manžel zemřel, následovala svou tchýni, jejíž Bůh byl pravým Bohem. Tak Rút setrvávala v Bohu odevzdaném životě. Žádné okolnosti pro ni nebyly příliš těžké. Rút nalezla pravého Boha a zůstala mu věrná. Jednou – když sbírala klasy na poli – se setkala s mladým mužem, jehož jméno bylo Boaz. Vzali se a Písmo nám říká (Rt 4,13), že Pán umožnil, aby počala a porodila syna, jehož jméno bylo Obéd. Obéd se stal otcem Jišaje a Jišaj byl otcem Davida.

O šesté neplodné ženě v Písmu čteme v Novém zákoně. Jmenovala se Alžběta. Byla stará jako Sára a stále nemohla mít děti. Její manžel Zachariáš byl kněz a byl spravedlivý. Když v chrámě sloužil Bohu modlitbou, ukázal se mu anděl a řekl, že budou mít dítě. Zachariášova reakce byla: „Jak se to může stát?“ Ale Hospodinův anděl řekl: „Jistě se to stane, neboť Bůh dostál svému slovu.“ Kvůli Boží milosti tedy Alžběta počala. Písmo říká, že porodila syna a že nebylo před Pánem Ježíšem většího proroka. Jeho jméno bylo Jan Křtitel. Byl Božím prorokem, který připravoval Pánu Ježíši Kristu cestu. Každý člověk, který má prorocký plášť, musí mít před sebou v rodině takovou modlitební historii. Protože Zachariáš byl knězem přímluvné modlitby, mohl se Jan Křtitel stát prorokem s prorockým pláštěm. A v této hodině po celém světě se v církvi rodí lid, který říká: Připravujte cestu! Lid, který říká: Připravujte cestu pro příchod Páně! Je to lid, který tráví čas s Ježíšem a v nichž bije Ježíšovo srdce. Jsou to ti, které si Bůh používá, aby připravili cestu.

Sedmá neplodná žena, která je v Písmu zmíněná, je Sijón (Iz 66,7-8). Jakmile Sijón bude mít porodní bolesti, porodí své děti. Toužíme, aby církev živého Boha porodila na této zemi své děti? Podle mnoha hledisek se dá říci, že církev je neplodná. Ve Spojených státech jsme zkoušeli mnoho různých programů. Zkoušeli jsme různé věci, ale Pán hledá jedno: Lidi a dům modlitby! On říká: „JAKMILE!“ Kdy na zemi vyroste ten drahocenný plod probuzení? Podle Božího kalendáře, podle jím připraveného času. Ale my jsme nyní na křižovatku jeho času dorazili. Přišli jsme do období, kdy Hospodin hledá lid, který bude volat za více než jen za svoje potřeby, nejen za potřeby svých rodin. Bůh hledá lid, který bude jako Chana, která počala dítě modlitby.

Hospodin slyšel. A Hospodin odnímá neplodnost v České zemi. Odnímá neplodnost východní Evropy. Odnímá neplodnost Číny. Odnímá neplodnost Sovětského svazu. A hledí na neplodnost arabských zemí. Hledí na neplodnost církve na západě. Vkládá volání, které je víc, než za své vlastní věci. Je to břímě, které je hluboko uvnitř. Břímě, které volá: Pane Ježíši Kriste, já Ti chci pomoci! Chci, aby byla vidět mzda Tvého utrpení. Pane, přičiň srp, neboť žeň dozrála!

Stojíme na této křižovatce, žijeme v tomto čase. Kdy to nastane? Izajáš říká: Jakmile začneš! Kdy? Ne dříve! Kdy? Jakmile Sijón začne mít porodní bolesti. Tehdy porodí své děti. Tak chce Bůh uzdravit neplodnou církev. On nám chce dát své břímě skrz Ducha porodních bolestí, aby bylo porozeno to, co je odměnou za Kristova utrpení.

Na závěr uvedu místo z Izajáše 42,14: Byl jsem příliš dlouho zticha. Mám dál mlčet? Přemáhat se? Mám jen sténat, vzdychat těžce jako rodička a přitom lapat po dechu? Bůh nám chce dát volání ženy, která má porodní bolesti. Byl jsem se svou ženou při porodu každého z našich čtyř dětí. Při porodu je období, kterému se říká přechod porodu. To je tou nejtěžší chvílí! Žena křičí k Pánu, uvolní své city a ztrácí jakoukoliv kontrolu. Ženy ví, o čem mluvím. A Bůh touží, aby církev uvolnila své volání a vydala ten křik. Chce, aby vzala na sebe břímě a nijak se neomezovala, až dokud nepřijde na tento svět drahocenný plod – odměna Kristova utrpení.

„Otče, ve jménu Pána Ježíše Krista Tě prosím, aby Hospodinovo břímě sestoupilo na tento lid za jejich vlastní životy, za jejich rodiny, za jejich sousedy, za jejich města a za jejich zemi. Otče, ať na ně sestoupí břímě Hospodinovo. Ať na ně padne Duch porodních bolestí. Ať přijde den, kdy budou vzdychat a vzlykat a kdy se nebudou zadržovat. Ať se dílo Hospodinovo rozšíří.

Záznam vyučování Jima (dnes Jamese W.) Golla ze společného semináře s Maheshem Chavdou z června 1990 vyšel v Životě víry 3/1996
Příspěvek byl publikován v rubrice Chvála, modlitby a duchovní boj, Uzdravování a vysvobozování se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.