Klíče nebeského království

Kéž nás Duch svatý uvede do biblického učení o klíčích nebeského království a dá nám porozumění.Podmínky pro používání klíčů
Ježíš Janovi ve Zjevení 3,7-8 říká: Toto praví ten Svatý, ten Pravý, který má klíč Davidův; když on otevírá, nikdo nezavře, a když on zavírá, nikdo neotevře: Znám tvé skutky. Hle, postavil jsem před tebou otevřené dveře, které nikdo nemůže zavřít.

Ježíš má klíč Davidův. Klíč Davidův otevírá dveře do domu Krále – do královského domu. Ježíš Kristus je kořen a rod Davidův (viz Zj 22,16). Skrze něj nám jsou otevřeny dveře do Božího, respektive nebeského království – do té říše, kde vládne Král králů Ježíš Kristus. On též otevírá dveře probuzení v jednotlivých oblastech. Davidův klíč je tedy v rukách Ježíše.

U Izajáše 22 se píše o klíči do domu Davidova. Tento dům je předobrazem Božího domu a tedy také nebeského království. Je to ten klíč, který má Ježíš Kristus.

V onen den povolám svého služebníka Eljakíma, syna Chilkijášova. Na jeho rameno vložím klíč domu Davidova; když otevře, nikdo nezavře, a když zavře, nikdo neotevře. (Iz 22,20.22)

Eljakím byl správce domu krále Chizkijáše (Ezechijáše), což je rodokmen Davidův. Tedy Eljakím byl správce královského domu Davidova. Eljakím měl prorocké jméno. Věřím, že nám Bůh chce skrze jeho jméno odkrýt určité tajemství a určitý způsob, jak klíče používat. Eljakím totiž znamená „Bůh postaví“, „Bůh ustavuje“ nebo „Bůh dává povstat“.

Hospodin dává klíč svému služebníku, kterého sám postavil a ustanovil na určité místo a k určité službě. Eljakímovi, jemuž Hospodin dal povstat a jehož ustanovil za správce, byl dán klíč domu Davidova. Byl vložen na jeho rameno.

Klíč byl nošen obyčejně za pasem, anebo upevněn na šňůře býval přehozen přes rameno. Klíč byl znamením autority, ale též zodpovědnosti. Představoval službu, která jako břemeno byla vložena na rameno. Mít od Boha daný klíč znamená nést břemeno služby a mít autoritu a zodpovědnost za svěřenou službu. Platí to též opačně, jestliže ti Bůh dal nějaké břemeno služby (a to břemeno je ti dáno podle tvých schopností), pak ti též dal klíč autority a zodpovědnosti. Břemeno služby jsi schopen nést v síle svého Pána. Bůh tedy dává klíč tomu, koho ustanovuje do určité služby a s klíčem je spojeno břemeno služby. Klíč je zde dán k otevírání a zavírání dveří.

Půjdeme dále do Nového Zákona. Petrovi, kterému nebeský Otec zjevil, že Ježíš je Kristus – Syn živého Boha, a jenž toto zjevení vyznal svými ústy, Ježíš říká u Matouše 16,19: Dám ti klíče království Nebes, a cokoli svážeš na zemi, bude již svázáno v nebesích, a cokoli rozvážeš na zemi, bude již rozvázáno v nebesích.

Všimněte si množného čísla – klíče. Na předešlých místech se hovořilo o jednom klíči – klíči Davidově. Zde jsou klíče v množném čísle.

Petr byl povolán za apoštola a pro jeho službu mu byly svěřeny klíče nebeského království. Proč mu byly svěřeny? Jednoduchou a prostou odpovědí je: protože je pro svoji službu potřeboval. Je zde tedy použito množné číslo klíčů. Jako by jeden velký Ježíšův klíč byl rozdroben na velké množství malých klíčů potřebných pro službu evangeliu na všech místech celé země. Skrze Ježíše vcházíme do Davidova domu – do nebeského království. On pak dává svým služebníkům malé klíče, které jsou určeny pro duchovní oblast v jednotlivých místech, nebo v jednotlivé službě, která jim byla svěřena.

Když se podíváme na Petra, vidíme, jak on ty svěřené klíče používá. Měl jich několik. Přečtěte si Skutky apoštolů. On otevřel dveře probuzení v Jeruzalémě o Letnicích. On otevírá misii mezi pohany skrze evangelizaci Korneliova domu. Používá klíče, které mu byly svěřeny. Filip zase měl klíč pro město Samaří.

O dvě kapitoly dále (Mt 18,18-20) je stejné slovo o svazování a rozvazování určeno všem Ježíšovým učedníkům. Amen, pravím vám, cokoli svážete na zemi, bude již svázáno v nebi, a cokoli rozvážete na zemi, bude již rozvázáno v nebi. Amen, opět vám pravím: Shodnou-li se dva z vás na zemi v jakékoli věci, o níž požádají, stane se jim od mého Otce, který je v nebesích. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni v mé jméno, tam jsem já uprostřed nich.

Ježíš daroval všem svým učedníkům své klíče. Ježíš mluví o svazování a rozvazování a další devatenáctý verš začíná slovy: „opět vám pravím“. Jako by předešlý verš opakoval jiným způsobem a mluví o modlitbě shody – o modlitbě v jednotě.

Naše duchovní autorita, uplatňovaná na zemi a účinná v nebi, má být rozsuzována druhými. A to těmi, se kterými jsme ve shodě. Ježíš říká: „Shodnou-li se dva z vás“. Je zde použito řecké slovo symfónein – což znamená být ve shodě, v souladu, v souzvuku, v symfonii. Nejde zde jen o intelektuální dohodu, znamená to harmonii a důvěrné společenství s druhým. Ježíš říká, jestliže dva z vás jsou v takovéto harmonii – symfonii na zemi, shodnou se a požádají o nějakou věc, Otec jim to dá.

Souzvuk v Duchu svatém vyrůstá z praktického společenství a přátelství. Věřím, že Ježíš používá výraz „opět vám pravím“ proto, aby položil důraz na svazování a rozvazování ve společenství. Máme používat naši autoritu proti duchovním mocnostem v jednotě s druhými.

Mám takovou zkušenost po sametové revoluci, kdy bylo mnoho velkých evangelizací. Na jedné takové s Maheshem Chavdou jsem byl ve vysvobozovacím týmu. Měli jsme tam jednoho člověka, který byl démonizovaný. Odvedli jsme ho do „vymítací komůrky“ a přikazovali zlému duchu, aby odešel. Démon se projevoval, vyplazoval jazyk a dělal různé pošklebky. Ani po hodině služby se nic nestalo. Už jsme měli odejít, předat klíče a zavřít prostory stadionu. Pak přišel Evald Rucký s jedním spolupracovníkem a řekl: „Běžte teď vedle na chodbu, my se za něj budeme modlit a on bude za deset minut osvobozen.“ Za deset minut, možná za čtvrt hodiny, vyšli všichni tři. Zlý duch od trápeného člověka odešel. Pak jsem se ptal Evalda: „Jak je to možné, my jsme se s ním patlali hodinu a bylo nás tam tolik.“ A on mi říká: „Já mám s tímto svým spolupracovníkem pevnou vnitřní jednotu a ďábel se třese před takovouto jednotou.“

Jestliže jsou křesťané v jednomyslnosti, pak praskají satanská pouta. Jestliže se dva sjednotí a mají mezi sebou společenství a hluboké přátelství, a jestliže v jednotě postupují proti nepříteli, ten odchází. „Opět vám pravím“ říká Ježíš a ukazuje na důležitost jednoty. Nemyslím si, že svazování a rozvazování je totéž, co modlitba shody. Ale mám za to, že to slovo „opět“ klade důraz na jednotu. Je to také určitá ochrana, abychom neulítli. Prosím vás, abyste nezneužili tato slova a nesvazovali kdeco. Zvláště nově obrácení křesťané dělají v této oblasti mnoho hloupostí. Žel ale také mnoho letitých křesťanů už nesvazuje vůbec nic. To často proto, že jsou sami již svázáni a ochromeni nepřítelem.

Ježíš klade tedy důraz na jednomyslnost, soulad a symfonii v souvislosti s postupem proti nepříteli a používáním autority klíčů. Dále Ježíš zaslibuje ve dvacátém verši svou přítomnost tam, kde se křesťané shromáždí doslova do jeho jména. Učedníci jsou shromážděni v Krista, který je jejich středem a jejich hlavou. Od něj hledají instrukce, jak vést duchovní boj. Jeho jméno představuje jeho osobu. Tyto klíče nebeského království máme používat v jeho jménu. Klíče Božího království používáme v naprosté závislosti na hlavě a ve jménu této hlavy – Ježíše Krista.

Jsou dva způsoby, jak je možno verš o svazování a rozvazování přeložit. Myslím, že je to záměrně. Neboť každý tento překlad ukazuje jednu stranu mince. Jeden překlad klade důraz na odpovědnost člověka, druhý zdůrazňuje Boží svrchovanost. Velmi dobře tyto pravdy rozebírá Derek Prince v článku „Neviditelná válka“, z něhož jsem také pro tuto studii čerpal (článek vyšel jako příloha Života víry 4/1991, strana 67-70).

Důraz na lidskou odpovědnost nacházíme v kralickém překladu: Amen pravím vám: Cožkoli svížete na zemi, budeť svázáno i na nebi; a cožkoli rozvížete na zemi, budeť rozvázáno i na nebi. Rozhodující je tvůj čin. Je to nejvyšší možná duchovní autorita, její vykonání na zemi je účinné i v nebi.

Druhý způsob překladu nacházíme v Nové smlouvě (překlad KMS), kde je řečeno: Amen, pravím vám, cokoli svážete na zemi, bude již svázáno v nebi, a cokoli rozvážete na zemi, bude již rozvázáno v nebi. Neboli jinými slovy – to, co svážete na zemi, bude to, co bylo již svázáno na nebi. Tedy na zemi můžeš svázat to, co už bylo svázáno na nebi. Důraz je zde na naše hledání vedení Ducha svatého, co už je na nebi svázáno. Máme jako Ježíš činit to, co vidíme činit svého Otce. Zvláště v tomto bodě je důležité rozsuzování druhých, být ve shodě s druhým. Přesto však zůstává odpovědnost i zde na nás, protože dokud se nemodlíme, svázání na nebi není účinné. My potřebujeme rozeznat to, co Ježíš činí v nebi, učinit to na zemi, a pak je to účinné. Začíná to však v nebi. Je třeba abychom učinili něco na zemi, aby nabylo nebeské rozhodnutí účinnosti. V obou případech jsme však zodpovědni my za to, co se stane v nebi. Jsou situace, kdy Bůh čeká na naše jednání a my jsme přitom pasivní. Někdy čekáme, že Bůh bude jednat, a Bůh čeká na nás, až my budeme jednat.

Z těch míst, které jsme prošli, můžeme uvidět podmínky pro používání klíčů:

  • Při používání klíčů musíme mít zjevení od nebeského Otce, kdo je Kristus. Ježíš dává klíče Petrovi až poté, co dostal toto zjevení. Ježíš je Syn Boží, naše hlava, náš přítel a Pán.
  • Abychom správně používali klíče, musíme být naprosto závislí na Ježíši Kristu. Potřebuje být vedení hlavou.
  • Potřebujeme vidět hranice svého povolání a služby a tyto hranice nepřekračovat. Klíče jsou dány těm, kteří jsou od Hospodina postaveni na určité místo k určité službě. Jaké je tvé povolání? Jaká je tvá služba? Tam používej klíče nebeského království.
  • Klíče představují autoritu a s autoritou máme přijmout i zodpovědnost, břemeno služby. Klíč byl Eljakímovi dán přes rameno. Nehrňme se svévolně do používání klíčů. S klíči souvisí i zodpovědnost a břemeno služby.
  • Klíče máme používat v souladu s druhými.
  • Máme je používat ve jménu Ježíše.
Nyní si něco řekneme o trojím účelu klíčů nebeského království.Otevírání dveří

Klíče jsou nám dány k otevření dveří. Není mi však dán klíč k otevírání jakýchkoli dveří. Potřebujeme vidět své meze a mít na zřeteli podmínky pro užívání klíčů. Původní význam slova dveře je „vstup do domu“. Na některých místech z Písma se však mluví o dveřích v přeneseném významu: dveře jako vstup do nějaké nové duchovní zkušenosti, nebo naskytnutí nové příležitosti, nebo dveře probuzení. Ježíš nám zaslibuje: Tlučte, a bude vám otevřeno. (Mt 7,7) To předpokládá nějaké dveře, které jsou zavřené a které budou otevřeny.

Pavel používá slovo dveře ve smyslu nové příležitosti. Říká: Když jsem přišel do Troady hlásat evangelium Kristovo – a dveře mi byly otevřeny v Pánu … (2K 2,12 doslovný překlad KMS pod čarou). Dveře jsou zde příležitostí ke kázání evangelia určitým lidem, konkrétně lidem ve městě Troada.

Existují dokonce dveře národů a etnických skupin, které mohou být otevřeny. Jakmile se otevřou, tito lidé jsou schopni přijmout víru a věřit. Duchovní boj je uvolněná Boží moc. Mocnosti opouštějí místa, území nebo národy. Jsou zrušeny skrze Kristův kříž právní nároky nepřítele na národy. Viděli jsme dveře do města. Teď se podíváme na dveře národů a etnických skupin:

Když tam přišli (Pavel a Barnabáš do Antiochie) a shromáždili církev, vypravovali, co všechno Bůh s nimi učinil a jak pohanům otevřel dveře víry. (Sk 14,27) Bůh pohanům otevřel dveře víry. Předtím jsme četli o dveřích ke zvěstování evangelia a nyní o dveřích víry.

Vstoupit do dveří příležitosti a probuzení zároveň znamená čelit duchovnímu odporu knížat a mocností, které národům nebo městům brání ve slyšení a přijetí evangelia. Pavel říká: Až do letnic zůstanu v Efezu, neboť jsou zde pro mne otevřeny velké a účinné dveře. I odpůrců je však mnoho. (1K 16,8-9 doslovný překlad KMS pod čarou)

Velké, mocné a účinné dveře jsou otevřeny do města Efez, ale je tam mnoho protivníků. Apoštol Pavel píše nejvíce o duchovním boji ve svém Listu Efezským. Efez byl velice hříšným městem. Pavel tam zažíval silnou duchovní opozici. Na jiném místě říká, že v Efezu bojoval s šelmami (1K 15,32), což jsou duchovní síly nad Efezem. Mohou být otevřeny velké a účinné dveře, ale může to znamenat i velký odpor. Duchovní mocnosti drží dveře zavřené. Jakmile modlitby prorazí, dveře jsou otevřeny. A jednotlivec, dům, město, národ nebo národnost pak může přijmout spasení. Dveře otevíráme modlitbou, přímluvou.

Pavel žádá Kolosenské: Modlete se současně i za nás, aby nám Bůh otevřel dveře slova, abychom mohli mluvit o tajemství Kristovu, pro něž jsem také spoután, abych je učinil zjevným tak, jak jsem povinen o něm mluvit. (4,3-4) Měli se modlit za otevření „dveří slova“. Nacházíme zde další název těchto dveří. Modlitba, ve které používáme autoritu klíčů, otevírá dveře.

Dveře můžeme též přímo oslovovat. V každém městě jsou dveře slova a víry a my k nim můžeme hovořit. Mluvíme ke dveřím, jak to i vidíme u krále Davida v Žalmu 24:

Hospodinova je země se vším, co je na ní, svět i ti, kdo na něm sídlí. To on základ na mořích jí kladl, pevně ji usadil nad vodními proudy. Kdo vystoupí na Hospodinovu horu? A kdo stanout smí na jeho svatém místě? Ten, kdo má čisté ruce a srdce ryzí, ten, kdo nezneužije mou duši, ten, kdo nepřísahá lstivě. Ten dojde požehnání od Hospodina, spravedlnosti od Boha, své spásy. To je pokolení těch, kdo se na jeho vůli dotazují. Ti, kdo hledají tvou tvář – toť Jákob. (Ž 24,1-6)

Tento žalm začíná tím, že je vyhlašováno Hospodinovo panství. Hospodin je Pánem celé země. Pak je zde důraz na svatost, čisté motivy a čisté srdce. Teprve potom se přikazuje vratům.

Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše se zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Král slávy. Kdo to je Král slávy? Hospodin, mocný bohatýr, Hospodin, bohatýr v boji. (Ž 24,7-8)

Všimněte si, že na otázku: „Kdo je to ten Král slávy?“ přichází první odpověď „Hospodin, mocný bohatýr v boji.“ Nejdříve Hospodin vchází do města jako udatný válečník, jako bohatýr v boji.

Pokračujme však dál v používání autority svých klíčů. Dále mluvíme ke dveřím slova a víry: Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše je zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Král slávy. Kdo to je Král slávy? Hospodin zástupů, on je Král slávy! (Ž 24,9-10)

Nejdříve musí Hospodin vejít do města jako udatný bojovník, jako bohatýr silný v boji. Poté vchází do města jako Hospodin zástupů a s ním přicházejí ty zástupy – přichází probuzení. Zástupy označují jak Boží lid zde na zemi, tak i nebeské vojsko a andělský zástup v nebi (viz Ex 12,41; 1S 17,45; Joz 5,14; Neh 9,6 atp.).

Vytrvale tedy oslovujeme neviditelná vrata (nebo dveře) a provádíme duchovní boj. Hospodin se projevuje jako udatný bojovník, dotýká se zlých duchovních sil a teprve pak vchází jako Hospodin zástupů. Pak přivádí zástupy, které poznávají Ježíše Krista. Když jsou otevřeny účinné dveře slova a víry, přichází probuzení. Tedy prvním účelem klíčů je otevření dveří. Otevíráme je modlitbou nebo je přímo oslovujeme. Na konci všeho je Boží sláva! Hospodin zástupů, on je Král slávy!Svazování mocností a rozvazování lidí od těchto mocností

Druhý účel klíčů je na svázání mocností a rozvázání lidí. (Zde též čerpám z výše zmíněného článku Dereka Prince). Svazováním omezujeme moc zla na všech úrovních. Podíváme se na dvě paralelní místa, která v sobě mají některé odlišnosti.

Nejdříve Lukáš 11,20-22: Jestliže však vyháním démony prstem Božím, pak vás zastihlo království Boží. Když plně ozbrojený silák střeží svůj palác, je jeho majetek v bezpečí. Přijde-li však silnější než on a přemůže ho, vezme mu jeho zbroj, na kterou spoléhal, a jeho kořist rozdělí.

Toto místo má přímý vztah k Ježíši a ďáblovi. Satan byl ten silný muž, který střežil svůj palác. Všechno bylo tak, jak si přál. Nikdo mu nemohl odporovat. Svět byl pod jeho kontrolou. Ale Ježíš, ten silnější než satan, přišel, přemohl ho a odebral všechnu jeho zbroj, na kterou spoléhal. Takto byl odzbrojen. Už má jenom luk a šípy (viz Ef 6,16).

Totéž říká Pavel Kolosenským 2,15: Tak (Bůh) odzbrojil knížatstva a mocnosti a veřejně je vystavil na odiv, když je vedl triumfálním průvodem v něm.

Ježíš satana odzbrojil a vzal mu kořist, která je nyní naším dědictvím. Satan je tedy odzbrojený nepřítel a zbroj je nyní na naší straně. Ježíš se vypořádal se satanem a rozděluje kořist. Předkládá nám všechno, co měl satan ve svém paláci a vybízí nás: „Poslužte si.“ Odpovědnost v uplatňování Ježíšova vítězství nad satanem však máme my. Proto máme podíl na svázání. Je to vyjádřeno u Matouše 12,28-29:

Jestliže však já vyháním démony s pomocí Ducha Božího, pak už k vám přišlo království Boží. Nebo jak může někdo vejít do domu siláka a uloupit jeho majetek, jestliže nejprve toho siláka nespoutá? A teprve pak vyloupí jeho dům.

Mnoho z naší činnosti – jakkoli dobré – bude bez plného účinku, pokud se nevypořádáme s tímto silákem. Často se mu pokoušíme odebrat jeho poklady, ale nespoutali jsme ho. V důsledku toho ztrácíme mnoho času a sil tím, že odrážíme jeho útoky a to nám brání vyplenit jeho poklady a osvobodit jeho zajatce – duše, které drží. Máme sice tu a tam úspěch, ale ten se nedá srovnat s vítězstvím, jehož můžeme dosáhnout, když se nám podaří tohoto siláka svázat.

A tak v každé dané situaci, kde na nás Bůh vkládá odpovědnost služby, se musíme nejprve utkat se silákem, totiž se zástupcem, kterého určil satan, aby v oné dané situaci hájil jeho zájmy. Modlete se, aby vám Bůh zjevil, o kterého siláka se jedná ve vašem konkrétním případě. Může být nad rodinou, nad domem, nad městskou čtvrtí, nad podnikem nebo i nad něčím mnohem větším. Než se úspěšně střetneme se silákem, musíme poznat jeho totožnost. Musíme také vědět, jaká je naše zodpovědnost, k čemu nás Bůh posílá a jaké jsou hranice našeho povolání a služby. Každý z nás má vymezenou oblast pro konflikt.

Pavel říká v 1. Korintským 9,26: Zápasím pěstmi, ne jako bych bil do vzduchu. Nebuďme těmi, kteří bijí do vzduchu místo do nepřítele. To není duchovní boj. Tím se můžeme vysílit a ďábel se nám vysměje. Netneme do černého. Jinými slovy říká Pavel: „Nemávám jen tak kolem sebe pěstmi v naději, že protivníka udeřím. Nejsem boxer se zavázanýma očima. Vedu své údery tam, kde vím, že můj protivník skutečně je. Tam, kde je jeho nejcitlivější místo.“ Jen tak musíme zápasit s naším nepřítelem.

Při modlitbách za rodiny můžeme najít určité rodinné modly, svázanosti a generační prokletí. Postupujme proti těmto silám. Spoutávejme je a vykazujme z našich rodin. Buďte moudří a rozvážní. V množství rádců je vítězství. Používejme Boží zbraně v Boží bázni.Zadržování a odpouštění hříchu

Třetí účel klíčů je odpouštění a zadržování hříchu. Ježíš řekl svým učedníkům v Janově evangeliu (20,22-23): Přijměte Ducha Svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy.

Máme se vyznávat jedni druhým z hříchů a modlit se jedni za druhé. A když se mi někdo vyznává ze hříchu, můžu ho potvrdit na základě Božího slova a ujistit ho o tom, že mu Bůh odpustil. To je jeden ze způsobů, jak používat tento klíč. Potvrzuji člověka činícího pokání v odpuštění hříchu.

Pak se tyto klíče, dají použít také k zadržování hříchu. Toto užití, je určeno především starším církve k udržování čistoty, kázně a svatosti svěřeného stáda. Zvláště zde je nutné vedení Ducha svatého a společné rozsuzování. Musíme zjistit, jestli jsou v nebi zadrženy hříchy těm určitým lidem. Jedná se o křesťany, kteří žijí ve hříchu a nechtějí se ho vzdát a opustit. Jsou to lidé, kteří hřešili a po napomenutí na to nereagovali. Po napomenutí dvou až tří lidí také pokání nečinili a ani po napomenutí před celým sborem svůj život nezměnili. Zde je na místě, aby starší použili klíče v této podobě, aby zadrželi hříchy a vyloučili tyto lidi ze sboru.

Svatost v církvi působí Boží bázeň. Ta způsobuje divy a zázraky, mocné činy a růst církve. Jestliže je v církvi hřích, jestliže se v církvi nepoužívají klíče v této podobě, jestliže členy církve jsou lidé, kteří žijí ve smilstvu, pokrytci, kteří nechtějí měnit své životy, jestliže se přehlíží v humanistické, bezzubé „lásce“ hříchy druhých, má to vliv na celou církev. Ďábel se takové církve nebojí, není pro něj nebezpečím. V takové církvi má své místo a může tam působit. Vezměme si příklad ze Skutků z páté kapitoly (1-16): Zde Petr jedná s Ananiášem a Safirou a používá klíče zadržení hříchů. Viděl pokrytectví – oni lhali Duchu svatému a Bůh je proto soudil. Církev poté rostla, ještě více se rozšířily divy a zázraky, přišla Boží bázeň a celkový rozmach.Shrnutí

K jakému účelu klíče nebeského království používáme:

  • k otevírání dveří
  • k svazování mocností a rozvazování lidí od těchto mocností
  • k zadržování a odpouštění hříchu

Jakým způsobem tyto klíče používáme:

  • v závislosti na Ježíši Kristu
  • v hranicích svého povolání a služby
  • přijímáme s touto autoritou i zodpovědnost a břímě služby
  • hledáme soulad, harmonii a rozsuzování druhých bratří a sester
Příspěvek byl publikován v rubrice Chvála, modlitby a duchovní boj se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.