Duchovní válka

DUCHOVNĺ VÁLKA

Hartwig Henkel

 

Duchovní boj v životě křesťanů

Neboť náš zápas není proti krvi a tělu, ale proti vládám, proti autoritám, proti světovládcům této temnoty, proti duchovním mocnostem zla v nebeských oblastech. (Ef 6,12)

Náš zápas! Jako  křesťané  jsme  postaveni  do duchovního boje proti neviditelným duchům, kteří se zdržují v nebeských oblastech a chtějí z nich kontrolovat Zemi. Tento boj je ještě důležitější než osvobozování jednotlivců, kteří jsou trápeni v nich zabydlenými démonskými mocnostmi.

Bez tohoto boje, který má Boží lid vést aktivně a ofenzivně, není možný průlom a kvalitativní pokrok Božího království. V Matoušově evangeliu 16,18 Ježíš říká:

A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále vybuduji svou církev a brány podsvětí ji nepřemohou.

Rozmachu Božího království odporuje říše temnoty. Tento odpor musí být zlomen a teprve potom se může budovat Boží království. Tato úloha je svěřena nám. Chybné pochopení Boží suverenity nemůže být důvodem pro to, abychom tento úkol přenechali Pánu!

Ježíš dal své církvi autoritu ke spoutání nepřítele. Nepřítelovy aktivity musíme ukončit tím, že ho svážeme, jeho aktivity prohlásíme za neplatné a zakážeme je. Iniciativa vychází z církve a pak je převzata nebem. Máme se obracet přímo na nepřítele! Pán to za nás neudělá, protože tento boj svěřil nám!

Zbraně našeho boje nejsou tělesné, ale mají od Boha sílu bořit opevnění; (2K 10,4)

Před bojem se nesmíme krčit strachy z domnělých odvetných ran nepřítele. Také strach z lidí, že když tento modlitební boj přijmeme, můžeme být považováni za extremisty nebo fanatiky, je překážka, kterou nás chce nepřítel zastavit. Jinou lží je to, že boj by nepříteli věnoval příliš pozornosti a tím také cti. Jak může nějakému nepříteli přinést čest jeho podrobení?

V Pavlově životě hraje duchovní boj důležitou roli, a totéž Pavel očekává i od ostatních věřících.

Prosím vás, bratři, skrze našeho Pána Ježíše Krista a skrze lásku Ducha: Zápaste spolu se mnou v modlitbách za mne k Bohu. (Ř 15,30)

Jenom veďte život hodný Kristova evangelia, abych viděl, přijdu-li k vám, či slyšel o vás, jsem-li nepřítomen, že pevně stojíte v jednom Duchu, jako jedna duše zápasíte ve víře evangelia  a v ničem se nelekáte svých protivníků. Jim je to znamením záhuby, vám však záchrany, a to od Boha. Neboť vám je z milosti pro Krista dáno, abyste nejen v něj věřili, ale i pro něho trpěli; vedete týž zápas, jaký jste při mně viděli a o jakém nyní slyšíte. (Fp 1,27-30)

Toto nařízení svěřuji tobě, můj synu Timoteji, na základě předešlých proroctví o tobě, abys s jejich posilou bojoval dobrý boj. (1Tm 1,18)

… odhodlali jsme se ve svém Bohu vám v mnohém zápase směle mluvit evangelium Boží. (2Te 2,2)

Duchovní boj je tedy normální součástí novosmluvního křesťanského života!

Milovaní, se vší pílí jsem se vám chystal psát o naší společné záchraně, ale pokládal jsem za nutné vám napsat povzbuzení, abyste vytrvale zápasili o víru, která byla jednou provždy svěřena svatým. (Ju 3)

Tyto prosby a napomínání k přijetí duchovního boje křesťanská církev dlouho přehlížela. Toto přehlížení je příčinou jejího stavu bezmoci, zmatení a porážky. Ale nyní jsme uprostřed příprav na poslední velikou bitvu. Duch svatý připravuje Boží armádu k tomu, aby nepříteli vyrvala velkou kořist, nespočetné zástupy lidí.

 

Ďáblův charakter a způsob práce

Abychom mohli správně bojovat, musíme zevrubně znát nepřítele a jeho pracovní metody.

… abychom nebyli oklamáni od Satana; vždyť jeho úmysly nám nejsou neznámy. (2K 2,11)

Bojujeme proti satanovi a jeho pomocníkům – zlým duchům. Boží slovo nám zjevuje jejich existenci a ujišťuje nás o ní. Satan je skutečná osoba s vůlí, rozumem a citem. Není jen symbolem pro zlo. Ježíš mluvil o satanovi jako o skutečné osobě, jaký je a co dělá, více než kdokoliv jiný v Bibli. Stejně tak se ani Ježíšovi následovníci nezdráhali veřejně zabývat tématem „satan a démoni“.

Neboť z mnoha těch, kteří měli nečisté duchy, tito duchové s velikým křikem vycházeli a mnoho ochrnutých a chromých bylo uzdraveno. (Sk 8,7)

… aby se obrátili od tmy do světla, od pravomoci Satanovy k Bohu … (Sk 26,18)

Od pádu člověka do hříchu řídí tento svět Satan. Je to vyjádřeno na mnoha místech Písma:

… podle věku tohoto světa, podle vládce mocnosti vzduchu, ducha, který nyní působí v synech neposlušnosti. (Ef 2,2)

Neboť náš zápas není proti krvi a tělu, ale proti vládám, proti autoritám, proti světovládcům této temnoty, proti duchovním mocnostem zla v nebeských oblastech. (Ef 6,12)

… bůh tohoto věku oslepil myšlení … (2K 4,4)

A řekl mu (ďábel): „Všechnu tuto pravomoc a jejich slávu dám tobě, protože mně je dána, a komukoli chci, tomu ji dávám.“ (L 4,6)

Víme, že jsme z Boha a celý svět leží v tom Zlém. (1J 5,19)

Ježíš o ďáblovi řekl (J 10, 10), že má jen jeden cíl. Chce lidi oloupit, zardousit, zabít. Ďábel je štván nenávistí ke každému člověku.

Zkáza, utrpení, katastrofy a útlak jdou na ďáblovo konto. Původcem těchto věcí není Bůh. Představa o suverénním Bohu, který všechno řídí a kontroluje, způsobila mnoho pasivity, falešné pokory a tím utrpení. Protože Bůh prý může na Zemi dělat co chce, je všechno dění na zemi považováno za projev jeho vůle, které se musíme odevzdaně a trpělivě podrobit. Odporování tvrdým ranám osudu by bylo považováno za vzpouru proti Boží vůli. V celé Bibli vidíme, jak Bůh potřebuje spolupráci s lidmi k tomu, aby překazil záměry zde na zemi vládnoucího ďábla. Tyto lži vynalezl sám ďábel, největší lhář, aby ochromil Boží lid.

Ale nyní je nová doba! Je obnovován obraz dobrého Boha. Boha, který je jen dobrý. Světlo jasného Božího slova zahání lži a polopravdy tradice! Jméno ďábel znamená také protivník, někdo kdo odporuje. Ďábel odporuje Božím plánům činit dobro, zachraňovat, uzdravovat a osvobozovat.

Podle Daniele 10. kapitoly, jsou nad pozemskými mocenskými oblastmi satanská knížata, která chtějí zabránit Božímu působení. V tomto případě chtěla zabránit andělům v přenášení informací týkajících se budoucnosti Izraele a nástupu Mesiáše. Je správné a důsledné vycházet z toho, že taková knížata s odpovídajícími úkoly panují nad pozemskými mocenskými i kulturními oblastmi i dnes. V nebeském světě se odehrávají pravidelné boje mezi Božími a satanovými anděly.

Řekl mi: „Neboj se, Danieli, neboť od prvního dne, kdy ses rozhodl porozumět a pokořit se před svým Bohem, byla tvá slova vyslyšena a já jsem proto přišel. Avšak ochránce perského království stál proti mně po jednadvacet dní. (Dan 10, 12-13)

A v nebi nastala válka: Michael a jeho andělé museli bojovat s drakem. (Zj 12,7)

Jak v této knize dále ukážeme, výsledek boje je rozhodován modlitbou vydaných Božích mužů a žen.

Protože Boží spasitelné nabídky přicházejí stále skrze jeho slovo, satan se pokouší pomocí zvrácených myšlenek, filosofií a postojů zabránit pochopení a přijetí evangelia. Jeho metodou je šíření lží a polopravd. Proto ho Ježíš nazývá otcem lži (J 8,44).

V moderním západním světě lze nalézt nejvýraznější rysy satanovy povahy: pýchu, sebespravedlnost, nezávislost, víru ve vlastní sílu, domýšlivost, touhu být sám bohem (1M 3,5).

A v srdci sis říkal: „Vystoupím na nebesa, vyvýším svůj trůn nad Boží hvězdy, zasednu na Hoře setkávání na nejzazším Severu. Vystoupím na posvátná návrší oblaků, s Nejvyšším se budu měřit.“ (Iz 13, 13-14)

Satan bojuje o lidskou mysl

Bůh tohoto světa oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím. (2K 4,4)

Jsou-li mysl a podvědomí lidí naplněny jinými vzorci myšlení a jinými přesvědčeními, nemohou přijmout evangelium. Pavel mluví o pevnostech, rozumování a povýšenostech, které se pozvedají proti poznání Boha a o myšlenkách, které nejsou podřízeny Kristovu slovu (2K 10,4-5)

Satan má schopnost nabízet lidem své vlastní myšlenky. To znamená, že ne všechno, co nám přijde na mysl, pochází nutně od nás samých. Jsou-li satanovy lži přijaty, vzniknou v mysli negativní síly, které formují chování člověka. Přijaté lži zplodí strach nebo falešné jistoty. Tyto opět, dříve nebo později, vypůsobí utrpení, omezení, zničení, nebo sebezničení. Některé příklady takových lží:

  • brzy zemřeš, jsi nevyléčitelně nemocný.
  • jsi homosexuál.
  • zblázníš se.
  • jsi jiný než ostatní.
  • jsi lepší, než ostatní.
  • všichni tě musí obdivovat.
  • běžná životní pravidla a povinnosti pro tebe neplatí.
  • tu věc klidně můžeš udělat.
  • nikdo tě nevidí. Neuškodí ti to.
  • vše je relativní. Není žádná absolutní pravda, ani Bůh.
  • každý se musí rozhodovat jen sám za sebe a je zodpovědný jen svému svědomí.
  • vesmír a příroda vznikly samy od sebe.

 

Mnohé filosofie a praktické rady do života podávané moderními sdělovacími prostředky jsou plné nebiblických měřítek a těm kdo je přijmou způsobí mnoho utrpení. Pouze Boží slovo popisuje zdravý, hojivý a šťastný způsob života. A naopak, za každé překroucení Božích měřítek je nutné zaplatit cenu. Proto jsou dnešní pohledy na život právě v oblastech jako manželství, partnerství, sexualita, výchova dětí, potraty a peníze často satanovým nástrojem, který používá k tomu, aby lidi dostal do utrpení.

Ďábel také zkouší zprostředkovat zásadně negativní pohled na život: neštěstí, nemoci, katastrofy prý udeří nepředvídaně a na kohokoliv. To prostě patří k životu. Kdykoliv to může potkat i tebe.

Na tyto výhružné zvěsti lidé reagují starostmi a strachem. Tyto reakce ďáblovi zprostředkují vytoužený přístup k jejich životu.

Čeho jsem se tolik strachoval, to mě postihlo, dolehlo na mě to, čeho jsem se lekal. (Job 3, 25)

Strach je víra v negativní a očekávání negativního. V poslední řadě víra v moc ďábla. Boží děti strach mít nemusí a nesmí.

… a v ničem se nelekáte svých protivníků. (Fp 1,28)

Satan svedl a zničil rozum lidí. Místo toho, aby mu odporovali, se s ním nevědomě spojili. Mluví jeho řečí a neustále opakují jeho lži.

Slovník mnoha lidí určuje strach, starosti, porážka, neúspěch, selhání, nemoc, očekávání katastrof a pochybnosti. Boží slovo stále znovu zdůrazňuje, jak je důležité mít pod kontrolou svá slova a myšlenky, abychom byli osvobozeni a zůstali svobodni od zatracení, méněcennosti, odrazení, beznaděje a deprese. Bojištěm, na kterém se vede duchovní boj, je naše mysl. Nejdůležitějšími dveřmi do ní jsou naše uši a oči (slova, hudba, obrazy). Obnova našeho myšlení je nezbytnou součástí našeho křesťanského života.

… nepřipodobňujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli. (Ř 12,2)

Zbraně našeho boje nejsou tělesné, ale mají od Boha sílu bořit opevnění; boříme rozumování a každou povýšenost, která se pozvedá proti poznání Boha. Uvádíme do zajetí každou myšlenku, aby byla poslušna Krista. (2K 10,4-5)

Proto přepásejte bedra své mysli, buďte střízliví, dokonale upněte svou naději k milosti, která je vám přinášena ve zjevení Ježíše Krista. (1Pt 1,13)

Jako se Jannés a Jambrés postavili proti Mojžíšovi, tak se i tito lidé stavějí proti pravdě. Jsou to lidé se zvrácenou myslí, neosvědčení ve víře. (2Tm 3,8)

A vezměte přilbu záchrany a meč Ducha, jímž je slovo Boží. (Ef 6,17)

Naše slova musí souhlasit s Božím slovem. A na svém vyznání, souhlasu s Božím slovem, musíme trvat také a právě v době útlaku.

Když tedy máme velikého velekněze, který prošel nebesy, Ježíše, Syna Božího, držme pevně to vyznání. (He 4,14)

Neochvějně držme své vyznání naděje, neboť ten, který dal slib, je věrný; (He 10,23)

 

Modlitba za vybudování těla Ježíše Krista

Protože jsme jako věřící sjednoceni s Ježíšem, je nyní jeho i naším zájmem rozšíření jeho království na zemi natolik, jak je to jen možné. Naše prostředky jsou modlitba, zvěstování a demonstrace Boží moci. Hlavní satanovy útoky jsou namířeny proti Kristovu tělu, protože pouze ono má na zemi moc a možnost mu odporovat, zastavit ho a vysvobodit lidi z jeho panství.

… jako had svedl Evu svou vychytralostí, nebyla porušena i vaše mysl a neodvrátila se od upřímné a čisté oddanosti Kristu. (2K 11,3)

Satan u křesťanů zabraňuje jasnému porozumění, bdělému přijímání a zpracovávání Božího slova. Pokouší se odporovat každému učení o našem postavení v Kristu, o naší autoritě a našem úkolu duchovně bojovat.

Jasným důkazem toho je skutečnost, že až donedávna nemělo toto učení o našem boji proti satanským mocnostem praktický význam!

Křesťanství, které srdcem plně uchopilo všechny skutečnosti a práva Ježíšova vykupitelského činu a které je motivované k boji, je ďábel se svým vojskem beznadějně vydán. Probuzení, evangelizace světa, vytržení církve a Kristovo panování na zemi pak už nebude dlouho odkládáno.

Proto jsou v novosmluvních zmínkách o modlitbě cílem modliteb převážně věřící. Skrze modlitební boj mají dostat zjevení svého spasení a své moci nad nepřítelem. Má se za ně zápasit bojováním proti působení a blokádám nepřítele.

Bůh chce zjevit nádherné bohatství pozemského cíle evangelia: Manifestaci Krista, který přebývá v nás. Pavel na tom tvrdě pracoval a zápasil o to hlásáním evangelia a modlitebním bojem. Slovo „zápasit“ naznačuje, že má protivníka – mocnosti temnosti. (Ko 1,24 – 2,3)

Pozdravuje vás Epafras, který je od vás, otrok Krista Ježíše; on za vás ustavičně zápasí na modlitbách, abyste byli postaveni zralí a úplní v celé vůli Boží. (Ko 4,12)

Nepřestávám za vás děkovat, když se o vás zmiňujeme na svých modlitbách. (Ef 1,16)

Těmito ustavičnými modlitbami chce Pavel dosáhnout toho, aby křesťané skrze poznání Boha, porozuměli jak naději jejich povolání, tak také bohatství slávy svatých a moci vzkříšení.

Mé děti, které opět v bolestech rodím, dokud ve vás nebude zformován Kristus. (Ga 4,19)

Proto i my, od toho dne, kdy jsme to uslyšeli, nepřestáváme se za vás modlit a vyprošovat, abyste byli naplněni poznáním jeho vůle ve veškeré moudrosti a duchovním pochopení. (Ko 1,9)

Děkuji svému Bohu při každé vzpomínce na vás a vždy v každé své modlitbě za vás všechny prosím s radostí. A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala v důkladnějším poznání a ve vší vnímavosti. (Fp 1,3.4.9)

Živé poznání Božího syna – výsledek služby apoštolů, proroků, evangelistů, pastýřů a učitelů ustanovených samotným Ježíšem – přivede celé Kristovo tělo ke zralosti dospělých mužů k plné míře růstu Kristovy plnosti (Ef 4,12-13).

Tato zralost je nezvratným koncem nedospělosti, která nás stále znovu činila obětí klamných svodů. Naše nedospělost také byla rozhodující překážkou toho, abychom vstoupili do úžasného dědictví, které je nám dáno skrze kříž a vzkříšení.

Říkám však: Pokud je dědic nezletilý, v ničem se neliší od otroka, ač je pánem všeho. Je podřízen poručníkům a správcům až do doby předem určené otcem. Stejně i my, když jsme byli nezletilí, byli jsme v otroctví pod živly světa. (Ga 4,1-3)

Rozhodný boj proti satanovým lžím, kterými nás chce svést, ochromit a oloupit, je nejdůležitějším klíčem k tomu, abychom zakusili naše dědictví.

Žádná zbraň vyrobená proti tobě se nesetká se zdarem, každý jazyk, jenž proti tobě povstane na soudu, usvědčíš ze svévole. Toto je dědictví Hospodinových služebníků, jejich spravedlnost je ode mne, je výrok Hospodinův. (Iz 54,17)

Naplnit pověření světovou evangelizací s divy, uzdraveními a zázraky nám umožní jen skutečné přijetí našeho dědictví. Teprve potom bude ukončeno satanovo panování na zemi (Mt 24,14) Rozhodující faktor, který uvede tento proces, je opravdové duchovní poznání, kterému už nebude bráněno nepřítelem. Námitka, že tato opevnění vybudovaná nejsou a tedy neexistují, pro nás nesmí platit. Co svedený vidí nejméně, je právě to, že je sveden. Náš současný nedostatek síly a dynamiky je dostatečným důkazem nejasného, vágního poznání našeho mocného Pána.

 

Základ naší autority nad satanem

Než se pustíme do duchovního boje, máme se posílit v Pánu a v převaze jeho síly (Ef 6,10). Tato síla nepřichází skrze vlastní úsilí a výkon, ale skrze duchovní poznání. Pavel se modlí za osvícené oči srdce.

… a osvícené oči srdce, abyste věděli, jaká je naděje v jeho povolání, jaké je bohatství slávy jeho dědictví ve svatých a jak nesmírná je velikost jeho moci vůči nám, kteří věříme v souladu s působením převahy jeho síly. (Ef 1,18)

Abychom porozuměli, co s námi učinila tato nesmírná Boží moc, obrací Pavel náš pohled na Krista, protože tato moc nejprve působila v něm. Když pochopíme, co tato moc vypůsobila v Kristu, začneme rozpoznávat i své postavení.

Tu uplatnil v Kristu, když jej vzkřísil z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, vysoko nad každou vládu i autoritu i mocnost i panstvo (přesně to jsou duchové proti kterým podle Ef 6,12 vedeme boj), a nad každé jméno, které je jmenováno nejenom v tomto věku, ale i v budoucím. (Ef 1,20-21)

Této nesmírné moci bylo zapotřebí k vyvedení Ježíše z mrtvých, protože po smrti na kříži byl Ježíš, jako náš zástupce, zajatcem v satanově říši. Toto tajemství nám bude odhaleno, když budeme uvažovat o tomto a příbuzných místech v Písmu s modlitbou za poznání. Svým pádem do hříchu člověk ztratil svoje postavení nad zemí, které mu na počátku dal Bůh.

Nebesa, ta patří Hospodinu, zemi dal však lidem.  (Ž 115,16)

I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“ (1M 1,26)

Satan se stal bohem tohoto světa (L 4,6; 2K 4,4) a to zahrnovalo i vládu nad smrtí. Ježíš nebyl pod satanovou vládou, protože byl sice člověkem, ale jeho otcem nebyl Adamův potomek. Adamův duch přece pádem do hříchu zemřel (1M 2,17). To znamená, že ztratil život z Boha a bezprostřední společenství s ním. Tato duchovní smrt panovala od Adamova pádu nad celým lidstvem (Ř 5,14) s výjimkou Ježíše. Proto Ježíš zůstal po celý svůj život nedotknutelným pro ďábla.

Teprve na kříži se Ježíš dobrovolně vydal do ďáblových rukou. Na kříži Ježíš vzal na sebe celé prokletí lidstva. Nemoc a úplná porážka nepřáteli je součástí prokletí zákona (5M 28,15-68).

Kristus nás vykoupil z prokletí Zákona tím, že se stal za nás prokletím, neboť je napsáno: Proklet je každý, kdo je pověšen na dřevě. (Ga 3,13)

Tak jako Ježíš nesl doslova na svém těle nemoci (Iz 53,2-4), vzal ve svém duchu také naše hříchy.

Toho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom se my stali Boží spravedlností v něm. (2K 5,21)

Důsledkem Ježíšovy duchovní smrti bylo úplné odloučení od Boha. Teprve potom mohla následovat fyzická smrt. Mocnosti temnoty nepochopily Boží záměr s křížem. Jinak by Ježíše neukřižovaly.

Tu nikdo z vládců tohoto věku nepoznal. Neboť kdyby ji byli poznali, nebyli by ukřižovali Pána slávy. (1K 2,8)

Co se temnotě jevilo jako naprosté vítězství, proměnilo se ve zdrcující porážku. Po fyzické smrti byl Ježíš v duchu vzat pod moc temnoty. Petr mluví o bolestech smrti a o jejím marném pokusu udržet Ježíše ve své moci (Sk 2,24). Stejně tak mluví Pavel o tom, že Ježíš měl období, kdy nad ním panovala smrt.

A víme, že Kristus, když byl vzbuzen z mrtvých, už neumírá; smrt nad ním už nepanuje. (Ř 6,9)

Známý německý vykladač Bible Rienecker cituje ve Wuppertaler Studien-Bibel (Ef 4,9) Luthera: „Žádný  člověk na zemi nebyl pokořen tak hluboko jako ten, o kterém  Pavel napsal: „Sestoupil …“  Protože se spustil do největší hlubiny, pod zákon, pod ďábla, pod smrt, pod hřích a pod peklo. To je, myslím, konečná, největší hlubina.“

Hádes byla říše mrtvých, kam přicházeli bezprostředně po své smrti bezbožníci a kde trpěli muka. Abrahamův klín je označení pro místo pobytu těch mrtvých, kteří v době staré smlouvy žili s Bohem. Tam utrpení nebylo.

Stalo se, že ten chudák zemřel a byl anděly odnesen do klína Abrahamova; zemřel i ten boháč a byl pohřben. (L 16,22)

Petr, inspirován Duchem svatým, vysvětluje, že v následujících slovech mluvil David prorocky o Ježíšovu vzkříšení, a ne sám o sobě: Neboť David o něm říká: Viděl jsem Pána stále před sebou, neboť je po mé pravici, abych nezakolísal; proto se mé srdce zaradovalo a můj jazyk se rozjásal, nadto i mé tělo bude přebývat v naději, neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, aniž dáš svému Svatému uvidět zkázu. Byl to prorok a věděl, že se mu Bůh přísahou zavázal, že potomka z jeho beder posadí na jeho trůn; viděl do budoucnosti a promluvil o Kristově zmrtvýchvstání, když řekl, že jeho duše nebyla zanechána v podsvětí a jeho tělo nevidělo zkázu. (Sk 2,25-31)

Pokud by Ježíš mezi smrtí a vzkříšením pobýval na místě svobody, nemusel by Bůh nasadit svoji nesmírnou sílu k  tomu, aby Ježíše odtud dostal (Ef 1,20). Duchovní obnovu, kterou Ježíš zakusil při vzkříšení z mrtvých, popisuje Pavel těmito slovy:

A my vám hlásáme radostnou zvěst, že to zaslíbení, které dostali naši otcové, splnil Bůh nám, jejich dětem, když vzkřísil z mrtvých Ježíše, jak je to i napsáno v druhém Žalmu: Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil. (Sk 13,32-33)

Vždyť i Kristus jednou provždy trpěl za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby vás přivedl k Bohu. V těle byl sice usmrcen, ale v Duchu obživen. (1Pt 3,18)

To, že byl Ježíš obživen v Duchu předpokládá, že byl před tím v Duchu mrtev. Proto je Ježíš po svém zmrtvýchvstání nazván „prvorozený z mrtvých“ (Ko 1,18 a Zj 1,5). Pokud by se tento výraz vztahoval na tělesné vzkříšení, nemělo by to vůbec žádný význam, protože tělesné vzkříšení přece prožili mnozí před Ježíšem.

Ježíšova smrt byla jedinečná, protože zemřel bez vlastního hříchu. Také jeho vzkříšení bylo něco úplně nového, protože byl prvním člověkem, který byl z duchovní smrti přiveden k novému životu z Boha. Všichni vzkříšení před ním se navrátili jen z fyzické smrti. Ježíš Kristus vzal svojí smrtí ďáblovi moc a zahladil smrt.

Protože děti mají účast na krvi a těle, podobně i on se jich stal účastným, aby skrze smrt zahladil toho, kdo má vládu nad smrtí, totiž Ďábla. (He 2,14)

… a která se nyní ukázala zjevením našeho Zachránce Krista Ježíše. On zničil smrt a skrze evangelium vyvedl na světlo život a neporušitelnost. (2Tm 1,10)

Boží slovo nám dává precizní odpověď na otázku, zda se tento čin Boží moci nevztahuje na Ježíšovo tělesné vzkříšení. Ve dlouhé modlitbě v Ef 1 ukazuje Pavel souvislost mezi Ježíšovým vzkříšením a naším vzkříšením a nanebevstoupením, které se zatím uskutečnilo jen duchovně.

Stejnorodost našeho vzkříšení s Ježíšovou zkušeností v říši mrtvých je vyjádřena zvláště tím, že slovo „vzkřísil“ je ve dvacátém verši použito pro Ježíše i pro nás jen jednou. Když Bůh Ježíše vzkřísil z mrtvých, vzkřísil i nás, kdo jsme byli mrtví.

Také vás vzkřísil, když jste byli mrtví pro svá přestoupení a pro své hříchy. (Ef 2,1)

Součástí podílu slávy Božího dědictví v nás je převaha nového ducha nad Satanem a každou mocí temnoty. Tato převaha nového života v nás se nám skrze duchovní poznání, tedy skrze zjevení Ducha svatého, musí stát osobní, niterně prožitou zkušeností. To vybuduje naši víru. Proto se Pavel modlí:

Prosím, aby se společenství tvé víry projevilo v poznání všeho dobrého, jež je v nás pro Krista. (Fm 6)

Zde jsou některá fakta, o našem postavení Božích dětí, která objasňují naši převahu a autoritu nad Satanem.

On nás vysvobodil z pravomoci temnoty a přenesl do království Syna své lásky. (Ko 1,13)

V něm máme vykoupení skrze jeho krev – odpuštění přestoupení podle bohatství jeho milosti. (Ef 1, 7)

Z otroctví jsme byli vykoupeni krví.

… a spolu nás probudil k životu a spolu posadil na nebeských místech v Kristu Ježíši. (Ef 2,6)

Byli jsme tedy vyvýšeni nad každou moc, mocnost, sílu a panstvo. Jsme-li jako Kristova církev jeho tělem, a Bůh podrobil všechno pod Ježíšovy nohy, pak to znamená, že veškerá moc temnoty je pod našima nohama.

Poddejte se tedy Bohu. Postavte se proti Ďáblu, a uteče od vás. (Jk 4,7)

Buďte střízliví a bděte! Váš protivník Ďábel obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil. Postavte se proti němu, pevní ve víře, vědouce, že tatáž utrpení se naplňují na vašem bratrstvu po celém světě. (1Pt 5,8-9)

Oblečte si celou výzbroj Boží, abyste se mohli postavit proti Ďáblovým nástrahám. (Ef 6,11)

Jestliže proviněním jednoho člověka smrt vládla skrze toho jednoho, tím spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a dar spravedlnosti, budou vládnout v životě skrze toho jednoho, Ježíše Krista. (Ř 5,17)

Zde vidíme obnovení původního Božího plánu s člověkem, kdy Bůh řekl: Ať lidé panují … (1M 1,26)

Žádná zbraň vyrobená proti tobě se nesetká se zdarem, každý jazyk, jenž proti tobě povstane na soudu, usvědčíš ze svévole. Toto je dědictví Hospodinových služebníků, jejich spravedlnost je ode mne, je výrok Hospodinův. (Iz 54,17)

Nikde v nové smlouvě nečteme o moci a převaze ďábla, které bychom se měli bát a kterou bychom měli defenzivně snášet. Klíčem k vykonávání naší autority nad satanem je duchovní rozeznání, tedy niterná zkušenost a jistota.

 

Silní v Pánu

Abychom mohli v duchovním boji vítězit, musíme mít nejen autoritu nad nepřítelem, ale i sílu. O tuto sílu můžeme požádat Boha. Pavel se modlí:

… aby vás podle bohatství své slávy posílil mocí skrze svého Ducha na vnitřním člověku. (Ef 3,16)

Duchovní sílu nám dává také modlitba v duchu.

Kdo mluví jazykem, buduje sám sebe, ale kdo prorokuje, buduje církev. (1K 14,4)

Vy však, milovaní, budujte se ve své nejsvětější víře, modlete se v Duchu Svatém, zachovejte se v Boží lásce … (Ju 20-21)

Při modlitbě v nových jazycích se modlí náš duch, který tento jazyk dostal od Ducha svatého.

Neboť když se modlím jazykem, můj duch se modlí. (1K 14,14)

Všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. (Sk 2,4)

Naše mysl se při tom má upokojit. Úchvatný proud lásky, občerstvení a síly začne plynout teprve  tehdy, když naše myšlenky odpočívají a my se při modlitbě v jazyku zaměříme na Ducha Svatého, který je v nás. Další cestou posilování se v Pánu je oblečení Boží výzbroje. Bůh ji pro nás připravil tak, že nám dá naprosto dostačující ochranu a sílu proti satanovým útokům.

Oblečte si celou výzbroj Boží, abyste se mohli postavit proti Ďáblovým nástrahám. (Ef 6,11)

Co je Boží výzbroj? Boží výzbroj ukazuje na denní prožívání základních biblických pravd. Tato osobní zkušenost se slovem, kterému jsme uvěřili, je naší ochranou před satanskými útoky.

Pás pravdy ukazuje na život v pravdě a v pravdivosti.

Proto odložte lež a mluvte každý pravdu se svým bližním. (Ef 4,25)

Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí. (J 8,31-32)

Pancíř spravedlnosti znamená poznání, přijetí a používání učení nové smlouvy o Boží spravedlnosti z milosti skrze víru. Protože jsme nahlédli, že se vlastní silou nedokážeme zalíbit Bohu, zříkáme se mrtvých skutků. Věříme, že Ježíš je naším zástupcem nejen ve smrti na kříži, ale také v poslušnosti Otce. Ježíš je naše spravedlnost a jeho postavení před Otcem patří i nám, protože je nám započteno (Ř 4,5). To nás osvobozuje od pocitů viny, zatracení a nedostatečnosti a dává nám smělost v Bohu a před ďáblem.

… krev Ježíše Krista, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu. (1J 1,7)

Oni nad ním zvítězili (nad žalobcem, ďáblem) pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví; a nemilovali svou duši až na smrt. (Zj 12,11)

Skrze Kristovu krev, kterou používáme slovem víry, prožíváme ochranu pancíře spravedlnosti.

Obuv připravenosti k evangeliu pokoje mluví o základním postoji touhy a dychtivosti po viditelném pokroku Božího království. Pokud nejdříve usilujeme o Boží království a jsme vroucího ducha (Ř 12,11), nepřemůže nás žádná pasivita, lhostejnost a duchovní lenost.

Štít víry je nám dán k hašení všech ohnivých šípů zlého. Je-li naše srdce plné důvěry Bohu, protože je v nitru přesvědčené o bohatství spasení, nemůže nás uchvátit žádná mocnost temnoty.

Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, z koho bych měl strach? Když se na mě vrhli zlovolníci, aby pozřeli mé tělo, protivníci, moji nepřátelé, sami klopýtli a padli. Kdyby se proti mně položilo vojsko, mé srdce nepocítí bázeň, kdyby proti mně i bitva vzplála, přece budu doufat. (Ž 27,1-3)

Naše autorita nad satanem nabývá účinnosti skrze víru.

Buďte střízliví a bděte! Váš protivník Ďábel obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil. Postavte se proti němu, pevní ve víře. (1Pt 5,8-9)

Ježíš učí, že jestli chceme vidět výsledky, musíme srdcem uvěřit, že se děje to, co říkáme.

Amen, pravím vám, že kdo by řekl této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře´ a nezapochyboval by ve svém srdci, ale věřil by, že co říká, se děje, bude mu to dáno. (Mk 11,23)

Poznej moc svých slov. Duch svatý je skrze tvoji víru promění v události a skutky!

Přilba záchrany znamená chráněný život mysli, který produkuje stále novou naději (1Te 5,8).

Dosud jmenované zbraně sloužily k naší ochraně. Meč Ducha, Boží slovo, je určen k obraně i k útoku. Mocné, navěky platné a neproměnitelné Boží slovo se v nás musí stát realitou, která bude mít na stav našeho nitra uzdravující, osvobozující a motivující vliv. Když před Bohem a před světem temnoty vyhlásíme, co Boží slovo říká o naší identitě v Kristu, prožijeme účinnou ochranu. Stejně jako Ježíš odporujeme ďáblovi slovy: „Je psáno!“ Vědomí, že Písmo nemůže být zrušeno (J 10,35), nás upevňuje a posiluje.

 

Útočná válka

Nemáme jen odolávat, tedy odvracet satanské útoky. Když všechno vykonáme, nebo jinak přeloženo, všechno porazíme a přemůžeme, máme stát (Ef 6,13). Pavel zde mluví o našich útocích, které mají vést k naprosté porážce nepřítele. Bůh nám dal mocné zbraně, kterými vedeme útočnou válku proti satanovým pevnostem, úkladům a povýšenostem, které se pozvedají proti poznání Boha a proti myšlenkám, které odporují Kristu (2K 10,4-5).

Není mé slovo jako oheň, je výrok Hospodinův, jako kladivo tříštící skálu? (Jr 23,29)

Z Ježíšových úst vychází ostrý meč (Zj 19,15.21). Stejný mocný meč má vycházet proti nepříteli také z našich úst.

Já, já jsem váš utěšitel. Proč se tedy bojíš člověka, jenž umírá, lidského syna, který je jak tráva? Zapomínáš na Hospodina, který tě stvořil, který roztáhl nebesa a položil základy země. Proč máš neustále, po celé dny, strach ze vzteku utiskovatele, který ti chystal zkázu? Kde je ten utiskovatel i se svým vztekem? Brzy se spoutanému otevře žalář; nezemře v jámě, ani chléb mu nebude scházet. Já Hospodin, tvůj Bůh, vzdouvám moře, až jeho vlny hlučí. – Hospodin zástupů je jeho jméno. Vložil jsem ti do úst svá slova, přikryl jsem tě stínem své ruky, jako stan jsem roztáhl nebesa a položil základy země, a řekl jsem Sijónu: »Ty jsi můj lid«. (Iz 51,12-16)

Odvrácení se od strachu, útlaku a nedostatku k vítězství, svobodě a životu spočívá v objevu, že Boží moc se proti našim nepřátelům projeví skrze naše ústa! Boží moc působí skrze naše slova! Stejně jako z úst satanových služebníků vycházejí nečistí duchové (Zj 16,13), aby sváděli a ničili, tak ústy Božích služebníků proudí Boží svatý Duch k osvobození a uzdravení.

Hospodin vztáhl svou ruku a dotkl se mých úst. Pak mi Hospodin řekl: Hle, vložil jsem ti do úst svá slova. Hleď, tímto dnem tě ustanovuji nad pronárody a nad královstvími, abys rozvracel a podvracel, abys ničil a bořil, stavěl a sázel. (Jr 1,9-10)

Nejdříve musí být strženy a do základů zničeny satanské pevnosti. Teprve potom budeme moci účinně naplnit Ježíšovo pověření, zvěstováním evangelia připravit cestu Božímu království. Musíme to udělat my! Ježíš to za nás neudělá! Proti poraženým nepřátelům nic nepodnikne, protože mu Bůh řekl:

Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou. (He 1,13)

Hospodin vztáhne žezlo tvé moci ze Sijónu. Panuj uprostřed svých nepřátel! (Ž 110,2)

Boží moc je vykonávána církví. Stejně jako hrdinové staré smlouvy přemohli královské říše a zahnali na útěk vojska cizinců (He 11,33.35), můžeme i my vírou uvolnit Boží sílu. Když Ježíš svým učedníkům oznámil příchod Ducha svatého (J 16,7), zdůraznil, že k nim přijde Zastánce. Pak ale ještě řekl:

A on, až přijde, přinese světu důkaz … (J 16,8)

Duch svatý má tedy vycházet do světa od nás, věřících.

Kdo věří ve mne, jak praví Písmo, řeky živé vody poplynou z jeho nitra! To řekl o Duchu, kterého měli přijmout ti, kteří v něho uvěřili. (J 7,38)

Duch svatý udeří mocnými duchovními zbraněmi skrze naše slova proti satanovým pevnostem. Vyslovme mu důvěru, že to s námi udělá!

Kromě Božího slova je ohromně mocnou zbraní proti nepříteli jméno Ježíš. Po vzkříšení Bůh … daroval mu (Ježíši) jméno, které je nad každé jméno, aby se ve jménu Ježíše sklonilo každé koleno; ti, kdo jsou na nebi i na zemi i pod zemí, a k slávě Boha Otce aby každý jazyk vyznal, že Ježíš Kristus je Pán. (Fp 2,10-11)

Toto jméno Ježíše vyvýšilo (He 1,4) a protože jsme spoludědicové Kristovi (Ř 8,17), patří toto jméno i nám.

A není v nikom jiném záchrana; neboť není pod nebem jiného jména daného lidem, v němž bychom měli být zachráněni. (Sk 4,12)

Není nám dáno jiné jméno kromě jména Ježíš. Je nám tedy dáno. Když se zlí duchové musí před tímto jménem sklonit, poznají svojí porážku a je zlomena moc jejich lží. Tyto lži se dostanou do zajetí poslušnosti Krista (2K 10,5).

Pějte žalmy k slávě jeho jména, jeho chválu šiřte chvalozpěvem. Řekněte Bohu: Jakou bázeň vzbuzují tvé činy! Pro tvoji nesmírnou moc se vtírají v tvou přízeň i tví nepřátelé. (Ž 66,2-3)

Dosud nejsme s to mít přehled o své nezměrné autoritě nad satanem. Ale pohled na Ježíše jako na vyvýšeného Pána, kterému je poddán satan a každá mocnost temnoty, je počátkem naší převahy. Vlastní boj začíná až po oblečení zbroje a je veden převážně modlitbou v jazycích.

Každou modlitbou a prosbou se v každý čas modlete duchem a k tomu bděte s veškerou vytrvalostí a prosbou za všechny svaté. (Ef 6,18)

Náš boj je namířen proti silákovi – tedy velícímu duchu nad určitou oblastí, třeba městem, ve kterém je náš sbor. Oblast může ovládat sdělovacími prostředky, tradicemi, nebiblickým učením atd.

Když plně ozbrojený silák střeží svůj palác, je jeho majetek v bezpečí. Přijde-li však silnější než on a přemůže ho, vezme mu jeho zbroj, na kterou spoléhal, a jeho kořist rozdělí. (L 11,21-22)

David zabil Goliáše a tím byla výzva k souboji od Pelištejského vojska vyřízena.

Ať svým hrdlem vyvyšují Boha, s dvojsečným mečem v svých rukou, aby nad pronárody konali pomstu, tresty na národech, aby spoutali řetězy jejich krále, železnými okovy ty, kdo jsou u nich ve cti, aby na nich vykonali soud, jak o tom psáno. Je to čest pro všechny jeho věrné. Haleluja. (Ž 149,6-9)

Cílem našich útoků nejsou podřízení démoni v lidech, ale panující struktury, vlády, autority, světovládci této temnoty, duchovní mocnosti zla v nebeských oblastech (Ef 6,12). Nad nějakou zemí mají satanova andělská knížata moc odporovat plánované Boží službě a zadržet ji (Dan 10). Rozhodujícím faktorem byla Danielova modlitba a půst! Nebesa jsou odkázána na iniciativu země! Rozhodnutí lidí je uznáno a provedeno nebem!

Amen, pravím vám, cokoli svážete na zemi, bude již svázáno v nebi, a cokoli rozvážete na zemi, bude již rozvázáno v nebi. (Mt 18,18)

I když je Bůh všemohoucí, nemá jeho moc svobodu automaticky působit na zemi jak chce. K jakému oloupení a ochromení došlo během staletí v Kristově těle vlivem nesprávného učení o Boží suverenitě!

Duch komunismu, navzdory své iracionalitě a inkonsekvenci, slavil vítězné tažení a zotročil milióny lidí, protože Kristovo tělo neporozumělo svojí autoritě a nevyužilo ji. Kristovo tělo je jako sůl země Boží mocí, která udržuje pořádek, zabraňuje hnilobě a dokonce má moc zadržet příchod Antikrista (2Te 2,3-8). Stačilo jen několik let modlitebního boje a bylo nadpřirozeně dosaženo zhroucení komunismu, které přesahovalo Evropu.

Podobně jako v komunismu nebo nacismu za Hitlera upevňuje i islám svoji duchovní moc skrze ustavičnou proklamaci hesel, manifestace a transparenty. Takto ovlivňované národy jsou dnes pokládány za oblasti většinou uzavřené pro evangelium.

Tento odpor musí být zlomen, protože než přijde konec, bude podle Ježíšova slibu kázáno evangelium všem národům v celém světě (Mt 24,14).

Duch islámu je dnes nejsilnější mocnost, která se staví proti Bohu a stejnou mírou se zaměřuje proti oběma nástrojům, skrze které Bůh provede svůj plán v posledním čase. Je to Kristova církev a Izraelský národ. Pouze duchovním bojem rozbijeme satanské bašty islámu v severní Africe a Asii a sklidíme obrovskou úrodu pro Boží království. Bůh o svém slovu říká: „Nevrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal.“ (Iz 55,11)

Aby byla zlomena moc islámu, můžeme v modlitbě vyslat například tato slova Písma:

S hanbou zpět ať táhnou všichni, kteří nenávidí Sijón! (Ž 129,5)

Budou zahanbeni všichni, kteří slouží modlám, kdo se chlubí svými bůžky; jemu se všichni bohové klanějí. Sijón to slyší a raduje se, jásají dcery judské nad tvými soudy, Hospodine. (Ž 97,7-8)

Cílem duchovního boje je ochromení a oslabení nepřítele, aby už nemohl odporovat následné evangelizaci s divy a zázraky.

Budu stíhat nepřátele, dopadnu je. Nevrátím se zpět, dokud je neudolám. Rozdrtím je, že už nepovstanou, pod nohy mi padnou. (Ž 18,38-39)

Zbraně našeho boje nejsou světské, nýbrž mají od Boha sílu bořit hradby. (2K 10,4)

Že nepřítel může být takto katastrofálně oslaben a poražen ukazuje příklad jednoho amerického vojenského kaplana, který v Německu vynaložil veliké úsilí na to, aby přivedl lidi k Pánu, ale měl jen malý úspěch. Když byl přeložen do Jižní Koreje, kázal stejná kázání a nedělal nic víc než dříve Německu a byl udiven nesrovnatelnými výsledky. Poprosil Dr. Cho o vysvětlení a ten mu poukázal na dlouholeté masivní modlitební nasazení korejských křesťanů. Odpor temnoty je tam tak oslaben, že moc Ducha svatého může volně působit, vysvětlil dr.Cho, který má se svým sborem patrně hlubší zkušenost s modlitbou, než kterýkoliv pastor naší doby. Dalším příkladem je služba Omara Cabrery a Carlose Anacondii v Argentině, kteří vidí duchovní boj jako klíč k jejich evangelizaci, která otřásá městy.

Podivuhodná pozorování, že mocní Boží muži v Africe nebo v Jižní Americe vidí silné působení Boží moci, ale v Evropě nebo Severní Americe je se stejnými náklady dosažen jen zlomek jejich výsledků, je vysvětlitelné jen tímto způsobem.

Satanské pevnosti domýšlivosti, nezávislosti, sebeklamu ohledně vlastní síly a víry v neomezenou moc lidského rozumu, které je možné rozeznat nad moderní civilizací, panují nezlomené až do dnešního dne.

V Evropě začíná Kristovo tělo teprve nyní odhalovat a odmítat lži ve svém vlastním učení, které pocházejí z řecko-pohanské filosofie o nepřátelství těla, chudobě a nedůležitosti duchovního poznání skrze zjevení.

V současnosti se Kristovo tělo ještě velmi podobá izraelskému národu, který ztratil Boží autoritu nad původními obyvateli zaslíbené země. Nesnažil se ji, pokořením se před Bohem, znovu získat, ale pro strach z nepřátel se skryl v jeskyních.

Synové Izraele se dále dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích. Proto je Hospodin vydal na sedm let do rukou Midjánců. Ruka Midjánců na Izraele mocně doléhala. Izraelci si dělali před Midjánci úkryty na horách, v soutěskách, v jeskyních a na nepřístupných vrcholcích. Sotvaže Izrael zasel, přitáhli Midjánci s Amálekem a syny východu a přepadali jej. Položili se proti nim a ničili úrodu země až po cestu do Gázy. Neponechávali v Izraeli k obživě ani ovci ani býka ani osla. Přitáhli vždy se svými stády a stany; přihnali se jako kobylky v takovém množství, že nebylo možno spočítat je ani jejich velbloudy. Přicházeli do země, aby ji ničili. Izrael byl od Midjánců úplně zbídačen. I úpěli Izraelci k Hospodinu. (Sd 6,1-6)

Vlastní páni země byli jako bezbranní drancováni silnějšími nepřáteli! Musíme připustit, že mnohé naše evangelizační snahy se tomu velice podobají.

Duch svatý právě obnovuje učení o duchovním boji. Naše autorita nad nepřítelem bude stále více poznávána a uplatňována. Za několik let se duchovní poměry úplně změní ve prospěch křesťanství, které uchvacujícím způsobem prožívá požehnání Ježíšova vítězství nad nepřítelem.

Učení o boji proti satanským mocnostem se stane nejvýznamnějším milníkem na cestě k obnově novosmluvní slavné církve. Pán nás vyzývá:

Vyproste si od Hospodina déšť v čas jarních dešťů. (Za 10,1)

Důsledkem tohoto vylití Ducha svatého bude kvalitativní změna v Božím lidu.

Budou jako bohatýři, rozšlapou všechno do bláta ulic v té bitvě. Budou bojovat a Hospodin bude s nimi, jezdci na koních budou zahanbeni. (Za 10,5)

Nebezpečí bude spočívat v tom, že při relativní volnosti pro Ducha svatého a povzbuzujících výsledcích bude boj přerušen příliš brzy. Jediná pomoc spočívá v tom, že pro svoji práci použijeme biblické měřítko: Božím plánem je uchvacující, nepřehlédnutelná demonstrace jeho moci.

Jako když oheň spaluje suché roští a uvádí do varu vodu, tak dáš poznat svým protivníkům své jméno. Pronárody se budou před tebou chvět. Když jsi konal hrozné činy, jichž jsme se nenadáli, sestoupils, a hory se před tvou tváří potácely. (Iz 61,1-2)

Platí pro nás stejné varování jako pro Izrael, který musel zaplatit vysokou cenu za to, že z liknavosti neuposlechl Boží příkaz zcela vyhladit  národy.

Proklet buď, kdo koná Hospodinovo dílo nespolehlivě! Proklet buď, kdo odpírá jeho meči krev! (Jr 48,10)

 

 

 

Moc chval

Pro upevnění církve v oblasti její Bohem dané autority, má velký strategický význam obnovení biblické chvály.

Ústy nemluvňat a kojenců jsi vybudoval mocný val proti svým protivníkům a zastavil nepřítele planoucího pomstou. (Ž 8,3)

Ježíš nám dává Boží zjevení o podstatě moci, která umlčí satana a jemu podřízené zlé duchy. Náš Pán toto slovo cituje s jednou zajímavou změnou:

Z úst nemluvňat a kojenců sis připravil chválu? (Mt 21,16)

Moc Božích dětí spočívá v chvále! Boží přítomnost a moc se začíná projevovat v chválách, které jsou Bohu přinášeny pod vedením Ducha svatého jako opravdový dar, tedy v čistotě a ne pro tělesné sebeuspokojení (Ž 22,4). To nejpodstatnější je, že Boží slovo referuje o tom, jak Pán během chval nakládá s nepřáteli. Posílá na ně děs a bije je.

Zpívejte Hospodinu, dobrořečte jeho jménu, zvěstujte den ze dne jeho spásu, vypravujte mezi pronárody o jeho slávě, mezi všemi národy o jeho divech, neboť veliký je Hospodin, nejvyšší chvály hodný, budí bázeň, je nad všechny bohy. (Ž 96,2-4)

Když byl král Jóšafat ohrožen velkou armádou, Duch svatý řekl:

Nebojte se a neděste se tohoto velikého množství. Boj není váš, ale Boží. Po poradě s lidem rozestavil před Hospodinem zpěváky, aby chválili jeho velebnou svatost. Šli před ozbrojenci a provolávali: „Chválu vzdejte Hospodinu, jeho milosrdenství je věčné.“ V ten čas, kdy se dali do jásotu a chval, vyslal Hospodin zálohy proti Amónovcům a Moábcům i proti hoře Seíru, proti těm, kteří přitáhli na Judejce, a byli poraženi. (2Pa 20,15.21.22)

Izrael je předobraz novosmluvní církve a je zde mnoho příměrů. Jako dědictví měli zabrat viditelnou, bohatou zemi, která byla obsazena viditelnými nepřáteli. My máme neviditelné dědictví – spasené a osvobozené duše, kterým se dobře daří, když prožívají Boží přítomnost. Skrze nás se z našeho ducha může bez překážky a s velkou mocí a pronikavostí rozlévat Duch svatý k bídám tohoto světa. Než to budeme moci plně prožívat, musí být vyhnáni neviditelní protivníci. Souvislost mezi chválou a soudem nad nepřítelem je zřejmá z následujících slov Žalmu:

Ať se Izrael raduje ze svého Tvůrce, ať synové Sijónu jásají nad svým Králem, ať tanečním rejem chválí jeho jméno, ať mu pějí žalmy při bubnu a při citaře. Hospodin má ve svém lidu zalíbení, pokorné oslaví spásou. Věrní ať jásají v slávě, ať plesají na svých ložích. Ať svým hrdlem vyvyšují Boha, s dvojsečným mečem v svých rukou, aby nad pronárody konali pomstu, tresty na národech, aby spoutali řetězy jejich krále, železnými okovy ty, kdo jsou u nich ve cti, aby na nich vykonali soud, jak o tom psáno. Je to čest pro všechny jeho věrné. Haleluja. (Ž 149,9)

V trendu moderních hudebních nástrojů, jako je třeba syntezátor, bicí a E-kytara a ve svobodě ke spontánnímu jásání a nadšení ve chválách vidí někteří lidé vpád světa a těla do církve. Ale podle tohoto a mnoha dalších míst v Písmu je biblická chvála hlasitá, emocionální a je doprovázena mnoha nástroji, které byly v tehdejší době používány i při modloslužbě.

Přirozeně je zde nebezpečí, že se někteří sourozenci pouze budou chtít sobecky sytit nadšenými pocity, vyvolanými umnou hudbou. S extrémy se nesetkáme, když se živých chval vzdáme.

Extrémům lze však předejít biblickým vyučováním a zralostí vedoucích chval, ve kterých Boží slovo dokončilo rozdělení duše a těla a kteří tak získali citlivost na jednání Ducha svatého ve shromáždění. Vyvážené chvály se poznají také podle toho, že vedle hlasitých a nadšených částí, kdy přijímáme čerstvé zjevení Boží moci a  triumfu našeho Pána, jsou i chvíle klidného, hlubokého uctívání, ve  kterých naše srdce prožívá doteky lásky, něžnosti nebo čistoty Božího otcovského srdce.

Když se ve východní a střední Evropě setkávám se sourozenci, kteří prožívají setkání s osobu Ducha svatého a jeho hlasem, slýchám zprávy o tom, jak Duch svatý skrze proroctví a vidění stále zdůrazňuje význam společných chval. V mnoha variantách se stále znovu opakuje stejný obraz: zemi pokrývají temné, hrozivé mraky. Během společných chval začne z církve stoupat něco, co protrhne oblaka a trhlinou v mracích září z nebe světlo, které se stále zvětšuje.

Kde se toto jasné světlo dotkne země, povstává z vyprahlé a mrtvé půdy život a shromáždí se obrovské davy lidí. Duch svatý nás chce přivést k tomu, abychom ve víře konali službu chval a uctívání, aby v neviditelném světě skutečně docházelo k takovým průlomům.

Uvěřit podle Bible znamená být v Pánu plně přesvědčen, že se (v přítomnosti) děje to, co bylo vysloveno. Za této podmínky dostaneme jako viditelný výsledek to, čemu věříme a co jsme vyslovili (Mk 11,23).

Takovými viděními, které jsou v plném souladu s psaným Božím slovem, bude v těchto dnech vybudována naše víra pro živou chválu. Jsou před námi takové proměny duchovního klimatu, k jakým nedošlo během posledních patnácti století.

V srdci mám sen o úžasném zjevení Boží moci, který mnou hýbe: Tisíce křesťanů budou v Duchu svatém veřejně vyvyšovat Ježíše jako svého Pána, spasitele a osvoboditele. Během těchto chval padne Duch svatý na lidi v širokém okolí a ti budou zachráněni a osvobozeni.

Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpěvem oslavovali Boha a ostatní vězňové je poslouchali. Náhle nastalo veliké zemětřesení, takže se otřásly základy vězení. Rázem se otevřely všechny dveře a všem se uvolnila pouta. (Sk 16,25-26)

 

Jeden lid, jeden cíl, jedna řeč, jedno jednání

Bible nám dává zjevení o tom, že za podmínky úplné jednoty určité skupiny lidí, jsou uvolněny mocné, nadpřirozené síly. Negativní příklad je nám dán v příběhu o stavbě Babylonské věže. To, že tento plán byl inspirován satanem, lze jasně poznat podle následujícího výroku:

Nato řekli: Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi. (1M 11,4)

Sám Bůh lidem dosvědčuje velkolepost tohoto záměru.

Hospodin totiž řekl: Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést. (1M 11,6)

Pozitivních příkladů, kdy se na základě jednoty projevila Boží moc, najdeme v Bibli celou řadu.

Až zazní táhlý tón z beraního rohu, jakmile uslyšíte zvuk polnice, vyrazí všechen lid mohutný válečný pokřik. Hradby města se zhroutí a lid vstoupí do města, každý tam, kde právě bude. (Joz 6,5)

Trubači a zpěváci hráli a zpívali zároveň, aby Hospodinova chvála a oslava zněla jednohlasně; když se začalo hrát na pozouny a cymbály a jiné hudební nástroje, chválili Hospodina, protože je dobrý a že jeho milosrdenství je věčné. I naplnil oblak ten dům, dům Hospodinův, takže kněží kvůli tomu oblaku nemohli konat službu, neboť Boží dům naplnila Hospodinova sláva. (2Pa 5,13-14)

Takové jednoty hudby a zpěvu nelze dosáhnou na zkouškách souboru, ale jsou výsledkem jednoty srdcí. Proto Pavel říká:

Bůh trpělivosti a povzbuzení kéž vám dá být mezi sebou jedné mysli podle Krista Ježíše, abyste jednomyslně jedněmi ústy slavili Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista. Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás. (Ř 15,5-7)

Cíl, který má Pavel před očima, je manifestace Boží slávy ve shromáždění církve. K tomu je nezbytná praktická jednota věřících. Jednotu dává jen Duch skrze svazek pokoje (Ef 4,3). Tuto jednotu také nemáme vytvářet, ale zachovávat. Každý pokus o dosažení jednoty diskusemi o učení je odsouzen ke ztroskotání, protože vychází z falešného chápání jednoty. Tím ale není řečeno, že učení nehraje roli. Přijde také jednota víry a poznání Krista – alespoň pro ty, kdo poznají a uznají Boží pověření těch, které dal sám Ježíš celému Kristovu tělu jako apoštoly, proroky, evangelisty, pastýře a učitele (Ef 4,11-12). Budování nebo udržování konfesijních bariér (podle hesla: protože není od nás, nemůže na naši kazatelnu), se pak brzy projeví jako bláznivé odstřižení se od životodárné Kristovy moci.

Hříšné postoje, jako závist, žárlivost, chorobná ctižádostivost a pomluvy zarmucují Ducha svatého (Ef 4,30-32) a zabraňují mu v tom, aby se mocně projevil v církvi, skrze církev a společně s církví.

Aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni v nás byli jedno, aby svět věřil, že ty jsi mne poslal. (J 17,21)

Jistě tomu nelze rozumět tak, že naše jednotné a jednomyslné vystupování před světem a láskyplné vzájemné chování bezprostředně přesvědčí svět o božství Ježíše Krista. Na příkladu Ježíše vidíme, že než přijal Ducha svatého, neměl jeho svatý způsob života moc dotknout se zástupů lidí. Tato jednota křesťanů přinese zjevení Boží slávy (J 17,22), nepřehlédnutelnou demonstraci Boží lásky a moci.

Pro mnohé, kteří si svůj současný standart vybudovali podle svých dosavadních zkušeností, se tato jednota srdcí může zdát utopickým, nedosažitelným cílem.

Máme dlouholeté zkušenosti nepřítomnosti sporů,  prospěchářství a nedůvěry v našich staršovstvech a sborech? Jak daleko jsme se často vzdálili od biblických měřítek! Pavel každopádně považuje takovou jednotu za možnou a nutnou a od věřících ji očekává:

Jenom veďte život hodný Kristova evangelia, abych viděl, přijdu-li k vám, či slyšel o vás, jsem-li nepřítomen, že pevně stojíte v jednom Duchu, jako jedna duše zápasíte ve víře evangelia. (Fp 1,27)

První křesťané se modlili v takové jednomyslnosti, že Bůh jejich modlitbu o smělost, uzdravování, znamení a zázraky, nejen vyslyšel, ale navíc své zalíbení v ní vyjádřil zemětřesením.

Když se pomodlili, zatřáslo se místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem Svatým a s otevřeností mluvili slovo Boží. (Sk 4,31)

Když jako Boží lid budeme toužit po hlubším společenství s Duchem svatým, Pánem žně, budeme brzy mluvit jedním jazykem. Jazykem slova, víry a lásky. Budeme mít jeden cíl, totiž v moci Ducha svatého kázat evangelium království všem národům, aniž by naším skrytým cílem bylo budování vlastního království. Začneme tím, že v naprosté jednomyslnosti zlomíme modlitbou satanův odpor. Jednomyslnost sama o sobě už je pro mocnosti temnoty důkazem jejich porážky (Fp 1,27-29), protože stejně jako my ví, že už pro nás nebude nemožné to, co jsme si předsevzali: totiž připravit na zemi cestu pro Boží slávu. Uprostřed vší tmy a zmatku světa bude úžasným finále našeho Pána ukončen věk lidstva bez Boha. Ježíš Kristus, Král všech králů, se vrátí a bude na zemi neomezeně vládnout!

 

OBSAH

Duchovní boj v životě křesťanů

Ďáblův charakter a způsob práce

Satan bojuje o lidskou mysl

Modlitba za vybudování těla Ježíše Krista

Základ naší autority nad satanem

Silní v Pánu

Útočná válka

Moc chval

Jeden lid, jeden cíl, jedna řeč, jedno jednání

 

Duchovní válka je první díl knihy Povstání modlitebníků.

Vyšlo jako: Der Aufstand der Beter, Vydal: Aufbruch – Verlag Berlin 1.vydání 1992

Použito se svolením autora. Překlad Petr Dvořák, © Křesťanské společenství Juda Mělník

Pro citáty ze Starého zákona byl použit Český ekumenický překlad z roku 1985

Pro citáty z Nového zákona byl použit překlad Nové smlouvy (KMS) z roku 1994

Příspěvek byl publikován v rubrice Chvála, modlitby a duchovní boj se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.