Proč dvě medvědice roztrhaly čtyřicet dvě děti?

Prorok Elíša přijal vírou dvojnásobný díl Elijášova ducha a učinil v Jerichu první zázrak – uzdravil pramen řeky a tím celou zemi od smrti a neplodnosti. Odtud vystoupil do Bét elu. Když byl na cestě, vyšli z města malí chlapci, pošklebovali se mu a pokřikovali na něj: „Táhni, ty s lysinou, táhni, ty s lysinou!“ On se obrátil, podíval se na ně a ve jménu Hospodinově jim zlořečil. Vtom vyběhly z křovin dvě medvědice a roztrhaly z nich čtyřicet dvě děti. Odtud odešel na horu Karmel a odtud se vrátil do Samaří. (2Kr 2,23-25)
Věřím, že skrze tento starozákonní text k nám Bůh chce hovořit i dnes. Jistě dnes v novozákonní době již nebojujeme proti lidem a nezlořečíme, nýbrž jme povoláni k tomu, abychom dobrořečili a to i našim nepřátelům. Přesto nám Bůh zde ukazuje určité principy. Elíša plný Ducha svatého vyslovil Hospodinovu kletbu. Je zde ukázáno na to, jaké postoje a činy jsou zlořečené.

Představte si, jak se ten den přibližně čtyřicet rodičů dozvědělo, že jejich děti byly roztrhány medvědicemi. A také se dozvěděli, že to následovalo po zlořečení proroka Elíši, který si potom v klidu odešel na horu Karmel. Někteří mohli zaujmout postoj hněvu a nenávisti vůči proroku a potažmo vůči samému Bohu. „Jak je Bůh zlý! Jak to mohl dopustit? A jak to mohl dokonce iniciovat?“ Jenomže před zlořečením v Hospodinově jménu následovalo určité zlořečené jednání chlapců!

Hospodin svým slovem vytyčil oblast požehnání a oblast prokletí. Jestli neposloucháme jeho slovo, pak sami vystupujeme z oblasti požehnání do oblasti prokletí. Podobně v přirozené oblasti, když nepoužíváme nějaký spotřebič podle návodu, dříve nebo později se rozbije. Bůh udělal již vše pro to, abychom mohli žít v oblasti požehnání – dal za nás svého syna Ježíše Krista, aby nám v jeho zástupné smrti mohly být odpuštěny hříchy. Požehnání a prokletí je naše volba. Mojžíš řekl: Dovolávám se dnes proti vám svědectví nebes i země: Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo a miloval Hospodina, svého Boha, poslouchal ho a přimkl se k němu. Na něm závisí tvůj život a délka tvých dnů, abys mohl sídlit v zemi, o které přísahal Hospodin tvým otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že jim ji dá. (Dt 30,19-20)

Za smrt chlapců tedy nemohl Elíša, ale samotní chlapci, kteří si svými postoji a činy zvolili smrt a zlořečení. A za výchovu a vedení chlapců jsou zodpovědní rodiče. Tato zodpovědnost platila v době Elíši a stejně platí i dnes, kdy o tom rodiče často nechtějí slyšet (a to v mnoha případech i věřící). Za problémy dětí můžou druzí, učitelé, vedoucí v církvi, okolí, doba, geny … Velice moudře říká Derek Prince: „Vždy jsem zjistil: Problémové dítě – problémový rodič. Nikdy jsem se nezmýlil.“ (Osvobození a démonologie) Mluví se o snížení hranice právní zodpovědnosti dětí, ale neslyšíme slova o zodpovědnosti rodičů!

Můžeme nalézt tři důvody, proč tito malí chlapci z Bét-elu byly roztrháni medvědicemi. Za všechny tyto tři příčiny jsou zodpovědní rodiče. I dnes je mnoho dětí mimo ochranu Boží i rodičů a je proto roztrháváno medvědicemi rebelie, sexuální nečistoty, okultismu, drog a jiných závislostí.

1. Tyto děti neměly úctu k autoritám. Měly rebelického ducha, zlehčovaly a vysmívaly se autoritě a službě proroka. Elíša byl plešatý a vypadal divně. Zřejmě nosil zvláštní „prorocký“ kožený plášť, který zrovna nebyl v módním kurzu.

Dokonce ani chybující autoritu nemáme zlehčovat. Chám se posmíval svému opilému otci Noemu a byl proto proklet (vystoupil tímto svým jednáním z oblasti požehnání do oblasti prokletí – viz Gn 9,18-27).

Vzpoura, zlehčování, výsměch a reptání vůči autoritám má nedozírné následky v našich rodinách. Otevírá dveře pro smrt. Vzpoura Dátana a Abírama proti Mojžíšovi a tím i proti Hospodinu ovládla celé jejich rodiny, takže se propadli zaživa do podsvětí i se svými ženami, syny a dětmi (viz Nu 16,25-33)

Vzpoura se projevuje odporem, pohrdáním, výsměchem a zlým mluvením o autoritách od Boha delegovaných (rodiče, manžel, vedoucí v církvi, učitelé, vláda, policie, zaměstnavatel atp.) a v posledku (a možná především) vzpourou vůči samotnému Bohu (nechci s ním žít) a chybějící bázní před Hospodinem.

2. Tyto děti se nechaly strhnout většinou. „Všichni se vysmívali (napili, šlehli, vyspali…), tedy já také.“ Musíme naučit své děti jít proti proudu, když se proud ubírá špatným směrem. Moje častá modlitba za své děti je, aby se nenechaly strhnout druhými ke zlému, ale aby svým příkladem strhávaly druhé k dobrému. Humanističtí rodiče řeknou, že své děti zraníme, když je povedeme, aby nešly s většinou. Například ve škole je takových situací mnoho. Široká cesta však vede do záhuby, ale naše děti mají jít úzkou cestou života. To není rozumářské chcíplé náboženství, ale nadšený život s Pánem plný ovoce ducha a zkušeností s Duchem svatým.

Jak jsme my jako rodiče strháváni? Stojíme pevně? Umíme říci „ne“ tam, kde je třeba? V epištole Hebreům je psáno: Proto musíme věnovat mnohem větší pozornost tomu, co jsme slyšeli, abychom nebyli strženi proudem. (2,1) Věrnost a láska k pravdě Božího slova nám dá odvahu a schopnost jít proti proudu. Naše děti na nás musí vidět svatou radikalitu a rozhodnost, aby pak uměly samy říci nabídkám světa „Ne!“

Někdy je potřeba jít proti proudu i uprostřed církve, která dělá kompromisy s převrácenými hodnotami tohoto světa a není věrná pravdě Božího slova. Apoštol Pavel musel veřejně napomenout Petra, který jednal pokrytecky vůči křesťanům z pohanů a upřednostňoval židovské křesťany. Mnozí byli tímto pokrytectvím strženi (viz Ga 2,13). Jak by se situace v Antiochii vyvíjela dál, kdyby tam apoštol Pavel nebyl? Povstal by vůbec někdo jiný a poukázal na toto zlé jednání? Zřejmě většina byla stržena proudem, nebo si nechtěli dělat problémy.

3. Tyto děti měly špatné přátele. Písmo říká, že přátelit se s kdekým je ke škodě (Př 18,24a). Lidé, s kterými se stýkám, mají na mne vliv. Musíme se modlit za své děti, aby měly dobré přátele a musíme je v tom vést. To je naše zodpovědnost.

My sami však potřebujeme mít správné přátele. Některá přátelství nám skutečně mohou škodit a je potřeba je omezit či ukončit. Někteří „přátelé“ mají jazyk plný smrtonosného jedu a ty po setkání s nimi najednou začneš prožívat nedůvěru vůči svým autoritám, místnímu sboru, Písmu … Začneš se více zajímat o tento svět a ochladne tvá láska k Ježíši a jeho slovu. Ty však máš zodpovědnost za to, čemu nasloucháš (viz Mk 4,24).

Písmo říká: Kdo chodívá s moudrými, stane se moudrým, kdežto tomu, kdo se přátelí s hlupáky, se povede zle. (Př 13,20) Jestli chceš být vzpurný, přátel se s rebely. Jestli chceš být smilník, přátel se s chlípnými lidmi. Jestli chceš mít vzpurné a svévolné dítě, nechej ho přátelit se se vzpurnými svévolníky. Jestli však chceš, aby tvé děti měly v sobě dobré hodnoty, pak jim buď především sám dobrým příkladem a dbej na to, aby měly správné vztahy a dobré přátele. Když o to budeš žádat, Bůh ti dá, abys rozeznal upřímného člověka od převráceného. Žel někdy i v církvi nalezneme rozcapené a nevychované děti, které jsou jako přátelé pro tvé děti ke škodě.

Studuj knihu Přísloví. Většina této knihy je v podstatě vyučováním krále Šalomouna pro své syny. Mnoho míst je věnováno výběru správných přátel. Například: Můj synu, kdyby tě lákali hříšníci, nepřivoluj! Můj synu, nechoď s nimi jejich cestou, zdržuj svou nohu od jejich stezky. (Př 1,10.15) Nevcházej na stezku svévolníků, cestou zlých se neubírej. Vyhni se jí, nechoď po ní, odstup od ní a jdi dál. (Př 4,14.15) Jdi z cesty muži hloupému, neboť na jeho rtech poznání nenalezneš. (Př 14,7) Vyžeň posměvače a odejde i svár, ustane pře i hanba. (Př 22,10) Nezáviď zlým lidem a nedychti být s nimi, neboť jejich srdce rozjímá, jak připravit zhoubu, a jejich rty mluví, aby potrápily. (Př 24,1.2)

Povzbuzuji tě, abys neutíkal ze své zodpovědnosti za svůj život, a pokud jsi rodič, za své děti. Pak nejenom, že medvědice nebudou moci tobě a tvým dětem uškodit, ale budete lidmi, kteří svojí věrností Pravdě a láskou k Pánu budou mít pozitivní a proměňující vliv na druhé. A o to jde, abychom nesli dobrou zprávu do tohoto převráceného světa.
Příspěvek byl publikován v rubrice Výchova dětí, manželství a rodina se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.