Jak zvládat děti při Bohoslužbách

Děti patří do sboru, jsme rádi, že tam jsou. Jsou pro nás požehnáním a samy jsou požehnané tím, že jsou v obecenství věřících a v přítomnosti Ducha svatého. Proto není dobré vynechávat shromáždění s malými dětmi, i když si řekneme, že z toho nemá nic moje dítě ani já.

Na druhou stranu není možné, aby děti rušily trvale. Je rozdíl mezi tím, když dítě jednou vykřikne nebo mu něco spadne na zem a mezi tím, když trvale křičí, mluví nahlas, běhá, směje se nebo hlasitě hází hračkami. Rodiče a zvláště maminky si musí uvědomit, že dítě je svěřený dar, za který mají zodpovědnost oni – i ve shromáždění.

Mají zodpovědnost za to, aby děti nerušily. Být maminkou zvláště těch malých dětí vyžaduje plné vydání se službě dítěti. Je to radost, výsada, ale také oběť. Proto maminky takhle malých dětí nemívají často žádnou službu ve sboru, proto mají placenou „mateřskou“ 4 roky, aby se mohly plně dítěti věnovat.

Uvědomte si, že je to období náročné i krásné a že je krátké ! Je to jen dočasná věc, kdy vaše dítě zabere 50 – 90 % vaší pozornosti při shromáždění, od tří jde do besídky.

Maminka tedy musí počítat s tím, že z toho, co se ve shromáždění děje, bude mít třeba jen 40 nebo 10 %. I přes to je důležité tam chodit, neříci si – tak budu ty 3 roky doma (popř. budu se střídat s manželem) a pak už to bude jednoduché. Být ve sboru je požehnáním i pro maminku i pro dítě, to je jedna věc a druhá věc je to, že dítě si potřebuje zvykat už od malička na to, že musí sedět chvíli v klidu a být hodné.

Někteří nevěřící rodiče razí tzv. FREE výchovu (svoboda), kdy dítě nechají být zcela volně, vůbec ho nenapomínají, natož aby ho trestali tělesně. Biblická výchova je zcela odlišná. Dokonce se často mluví o tělesných trestech i o holi.

Kniha Přísloví: 13,1; 19,18; 22,6 a 15; 22,13 a 14; 29,15 a 17

Syn otcovským káráním zmoudří, kdežto posměvač pohrůžky neposlouchá.

Trestej syna, dokud je naděje, a nechtěj mu přivodit smrt.

Zasvěť už chlapce do jeho cesty, neodchýlí se od ní ani když zestárne.

Vězí-li v srdci chlapce pošetilost, trestající hůl ji od něho vzdálí.

Nepřipravuj chlapce o trest !

Nezemře, když mu nabiješ holí.

Nabiješ mu holí a jeho život vysvobodíš od podsvětí.

Hůl a domluva dávají moudrost, ale bezuzdný mladík dělá ostudu své matce.

Trestej svého syna, připraví ti odpočinek, zpříjemní ti život.

Samozřejmě, že nejde jen o syny, ale rovnou mírou i o dcery. Je to Boží Slovo, co jsme teď slyšeli. To bylo o výchově trochu všeobecně a teď pár konkrétních poznámek a rad, jak to dělat ve shromáždění.

Záleží zvlášť u kočárkových dětí na jejich režimu. Nám se stávalo, že po určité období, třeba 2 – 3 měsíce nám děti celé shromáždění prospaly. Pak se to posunulo a už to nešlo. Ale někdy to lze zařídit – ráno ho vzbudím a vím, že mezi 9 – 10 hodinou bude zase zralé spát. U větších dětí (nebo i u těch malých) je možná dobré si promyslet, na kterou část shromáždění tam chci být a přijít později nebo zase naopak odejít dříve, pokud není možné tam ty 2 (či více) hodiny vydržet. My jsme chodili do Církve bratrské, kde shromáždění trvalo přesně jednu hodinu a naučili jsme se takové mechanismy a taktiky, že to holky většinou vydržely v klidu. Sice jsem z kázání měla třeba jen čtvrtinu, ale i to myslím, že je pro děti dobré a také výchovné, snažit se je udržet určitou dobu v klidu na klíně nebo na židli. Takže konkrétně jsme měli například předem připraveno a promyšleno, co s sebou – v krabičce nakrájená jablíčka, pak přišla na řadu obrázková knížka, potom bloček s tužkou, kdy jsem třeba sama něco kreslila a pak to zkoušely děti. Než se vystřídají tyto činnosti, uplyne třeba a až 3/4 hodiny. Další dobrá věc je zkusit si sednout s dítětem dopředu – většinou dítě ani nevnímá, že se vpředu něco děje, je to pro něj příliš velká vzdálenost. Pak je dobré si sedat tak, aby děti na sebe neviděly. Další možnost je využít dorostence, předem se domluvit s dvojicí, dítě obléknout a poslat je ven. U menších dětí kolem jednoho roku při zlobení raději odvést pozornost – něco jim strčit do ruky, než je napomínat, aby byly ticho.

U větších dětí je dobré jim doma vysvětlovat, že ve shromáždění musí šeptat a učit je šeptat už doma. Pak je dobré jim říkat, aby mlčely, protože vy chcete poslouchat, o čem se mluví.

Tím jsem se dostala k poslední věci – pokud chceme dítě ukáznit ve shromáždění, musíme je nejdříve umět ukáznit doma. Proto si zaveďte doma pravidla, co dítě smí a co ne, snažte se je k tomu důsledně vést (např. že nesmí s jídlem běhat po bytě, ale sedět u stolu; že smí vytáhnout další hračku, až když uklidí to, s čím si hrálo předtím atd.). Nenechte je jen tak bezúčelně tahat hračky jednu za druhou, nedávejte jim knížky a kreslení jen tak napospas. To, co chcete dělat ve shromáždění s dětmi, dělejte s nimi doma (nebo naopak). Vezměte si je na klín, jednu hezkou obrázkovou knížku a ukazujte jim: to je pejsek, haf – haf atd. a tak každý den (roční děti!). Pak je nechte ukazovat – kde je pejsek, kde je kočička, později je učte barvy, čtěte jim jednoduchá říkadla pořád dokola. Děti to baví, ale musí se začít na to zvykat už od roka. Pak jim čtěte kratičké pohádky nebo příběhy z Bible (vše s obrázky). Vezměte je ke stolu, kreslete jim jednoduché obrázky a řekněte jim, co to je. Pak ať zkoušejí vzít tužku samy a potom zase vy. Nenechte děti celý den být, věnujte se jim, stačí 5 – 10 min několikrát denně. Neposazujte je příliš často k televizi, maximálně a hodiny denně a vybírat! Hodně si s nimi povídejte, skládejte stavebnice nebo skládejte kostky. Nebojte se vodovek ani modelíny, ale pracujte s nimi. Pokud udělají něco, co neměly, nejdříve jim řekněte, že se to nedělá, že se to nesmí a že příště za to dostanou na zadek. Pak jim opravdu na zadek dejte.

Čím víc se dětem budete věnovat a zaměstnávat je, tím méně budou zlobit. Nejhorší je, když děti nevědí do čeho „píchnout“. Myslete na to i do budoucna a až budou děti chodit do školy, zaměstnejte je i odpoledne (kroužky, sporty apod.).

Konečně se za děti modlete a žehnejte jim, čtěte i knížky o výchově dětí – je hodně křesťanských knížek, mluvte o dětech s manželem, mějte jednotné přístupy. Vždy se dohodněte v nepřítomnosti dítěte, nikdy ne před ním.

Příspěvek pro schůzku maminek KS Děčín 13. 9. 1996
Příspěvek byl publikován v rubrice Výchova dětí, manželství a rodina se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.