Proč se věřící ženy oblékají vyzývavě?

Je tady léto a s rostoucími teplotami roste i pravděpodobnost výskytu minisukní. Vrstev oblečení bude ubývat, v kostelech se začnou objevovat minisukně a v modlitebnách po celé zemi bude k vidění znepokojující množství odhalených částí těla.

Marc Porpillia, vedoucí služby mládeži ve sboru v Pirtsfordu (Pitsford Community Church) ve státě New York, si toho všímá už teď. Na nedávné misijní akci, kde se sešlo více než 350 teenagerů na společném večerním programu v místním sboru, se Marc rozhlédl přes uličku a uviděl mladou dívku v tričku asi jen do poloviny zad a v šortkách stěží zakrývajících zadní partie těla a umožňujících tak zahlédnout její kalhotky typu tanga každému, kdo se podíval jejím směrem.

Marc přiznává, že si nemohl pomoci, aby si toho nevšiml. „A to jsem muž, který má určitou sebekontrolu,“ říká potřásaje hlavou. Zahanbený, celý nesvůj, s myšlenkou na jiné mladé muže v sále, kteří si dívky také povšimli, požádal jednu z ženských dobrovolnic, aby dívce navrhla, aby se trochu víc oblékla. Ta mu později řekla, že dívka se upřímně zastyděla.

Potřeba ocenění

To vzbuzuje otázku: Co si křesťanské dívky myslí, když se takto oblékají? Andrea Bacová, jedna ze tří sester tvořících populární r’n'b/hiphopovou skupinu Out of Eden, si myslí, že jedním z důvodů je, že dívky kopírují to, co vidí v médiích. Výsledkem pak je, že nevidí problém v odhalování. „Myslím si, že naše kultura mladým lidem vštěpuje, že nejdůležitější věcí je, jak vypadáš, kolik toho ukazuješ, jak jsi sexy.“

Zpěvačka poukazuje na to, že ani někteří křesťanští umělci zde nejsou velkou pomocí. „Můžeme dokonce vidět křesťany, kteří se ocitli v hlavním proudu a změnili svou představu o tom, co je cudné, a přizpůsobili se tomu, co odpovídá dnešní kultuře. Mladé dívky se samozřejmostí prohlašují: ,Myslím, že je to v pohodě,‘ nebo ,To musím, aby mě brali.‘“

Kapela, kterou tvoří Andrea a její sestry Danielle a Lisa Kimmeyovy, je známa svým důrazem na cudnost, se kterým slouží dívkám. Nedávno vydaly sérii biblických videokurzů, které se týkají všeho možného – od chození a módy až po vztahy s rodiči a zneužívání. Říkají, že přišel čas, aby si dívky uvědomily, jaké je jejich poslání v Kristu.

Danielle se domnívá, že mladé ženy hledají svou jistotu na špatných místech a zdůrazňují vnější krásu před tím, co je v jejich srdcích. „Jako křesťanské ženy se chceme cítit krásné – víte, co tím myslím? Upravujeme si vlasy, používáme make-up, ale musíme mít jasno v tom, že máme jako zdroj své jistoty Ježíše, a vědět, kým jsme v něm.“

Stejný názor má i doktorka Gail Hayesová, autorka knihy Daughters of the King (Dcery Krále) na téma ženy a image. Podle ní si mladé ženy prostě neuvědomují, jakou mají v Božích očích cenu. Kdyby to věděly, oblékaly by se jinak. Gail dále vysvětluje: „Existují čtyři základní lidské potřeby: potřeba být oceňován, přijímán, cítit se bezpečný a důležitý. Mladé dívky, u kterých tyto potřeby nejsou naplněny, se budou oblékat, aby získaly pozornost – ať už pozitivní či negativní.“

Gail tohle dobře zná z vlastní zkušenosti. „Můj otec mi říkal, že mě nikdy žádný muž nebude chtít. Snažila jsem se mu tedy dokázat, že se mýlil. Oblékala jsem se vyzývavě s přesvědčením, že jakákoli pozornost bude lepší než žádná.“ A k tomu dodává: „Mnoho mladých žen si nese hluboká zranění. Já jsem byla jednou z nich.“

Váza z dynastie Ming

Gail věří, že když jsou mladé ženy povzbuzovány ke „zdrženlivosti“ v oblékání a k tomu, aby tím dávaly prostor dobrým Božím záměrům a plánům, tak se zároveň učí, že jsou vzácné a mají svou hodnotu. „Jsou královskými dcerami. Členové královské rodiny udržují vyšší úroveň. Jestliže tomu uvěří, nebudou cítit potřebu oblékat se vyzývavě.“

Marc k tomu souhlasně dodává: „Mladé ženy by o svém těle měly smýšlet jako o něčem, co je hodno úcty, o něčem, co si člověk hýčká. Je to podobné, jako kdybyste vlastnili vázu z období dynastie Ming v hodnotě milionu dolarů. Takový poklad také nebudete vystavovat ve dveřích. Uložíte ji do vitríny a budete ji střežit jako velmi vzácnou věc. Místo toho jako bychom takový poklad postavili přímo přede dveře, kde na něj prší.

Přál bych si, aby mladé ženy vnímaly svou sexualitu a vše, co je tímto termínem vyjádřeno, jako něco úžasného, čistého a vzácného, co stojí za to chránit. Místo toho ji dívky nabízejí jako zboží ve slevě, které si kluci můžou dovolit.“

Vedoucí poprockové skupiny Relient K Matt Thiessen zastává názor, že je čas, aby dívky převzaly zodpovědnost za to, jak se projevují na veřejnosti. „Mám plné zuby toho, když se musím dívat na holky, které vypadají jako naprostí idioti, protože se strašně snaží upoutat pozornost svým vzhledem,“ říká a dodává, že většina z nich si je toho, jak vypadají, dobře vědoma. „Je na nich, jak se rozhodnou se prezentovat, ale většina kluků by byla raději, kdyby přestaly ,tlačit na pilu‘.“

U mnoha mladých žen přichází rozhodnutí pro cudnější oblékaní až s určitou duchovní zralostí.

Příkladem může být sedmnáctiletá Ashley Nierová, středoškolská studentka z Hiltonu ve státě New York. Přiznává, že ještě před rokem neviděla žádný problém v tom, aby šla do shromáždění v odvážnějším oblečení. „Klidně jsem si vzala třeba tričko s tenkými ramínky. Říkala jsem si: Oblékni se tak, aby ses cítila pohodlně. A vzhledem k tomu, že jsem z Calvary Church, jsem ochotná se pohádat, že tohle se v tomto sboru opravdu říká.“ Podle ní chodí někteří lidé do jejího sboru dokonce v pyžamu.

Minulý rok ale strávila Ashley více času čtením Božího slova a její pohled na věc se změnil. Uvědomuje si, že do sboru chodí proto, aby slyšela Boží slovo, ne upoutala pozornost. A i když to předtím nebylo záměrné, když měla na sobě minisukni a krátké tričko bez rukávů, pozornost chlapců to prostě přitahovalo. „Takže jsem během posledních devíti měsíců opustila řady takto smýšlejících dívek a přešla k názorům konzervativnějších křesťanů, že takové oblečení do kostela nepatří.“ (Máme za to, že by nebylo správné z této úvahy vyvodit závěr, že mimo shromáždění není vyzývavé oblečení problém. Jádrem problému je obecná zodpovědnost za svou svatost i za to, zda druhé nesvádím k hříchu, a to kdekoli. – pozn. red. ŽV)

Svoboda k módě

S tím souvisí i další věc: jak se církev vypořádá s tím, aby byla otevřená vůči nevěřícím příchozím a byla ochotná je přijmout takové, jak přicházejí, a zároveň očekávala od žen, že budou růst ve víře a přijmou za své cudnější oblékání?

Michael Foss, vedoucí mládeže ve sboru Assembly of God v kalifornském městě El Centro, říká, že důležité je budování vztahů. „Musíte konkrétní dívku nejprve více poznat, abyste věděli, kdy je správný čas ji povzbudit k dalšímu kroku v duchovním růstu. Je potřeba rozvíjet vztahy s jednotlivci. To ovšem vyžaduje víc času a ochoty, než jsou lidé ochotni do výchovy nově příchozích investovat.“

Podle Gail leží zodpovědnost za budování dívek na starších ženách v církvi. V Titovi 2,3–5 se mluví o vyučování mladších dívek staršími ženami. „Mnohdy jsou však starší ženy natolik kritické, že spíše dívky doženou tam, kam nechceme. My starší ženy musíme odložit stranou své soudy a místo toho sloužit mladším ženám, aby si uvědomovaly, jak jsou v Božích očích vzácné.“

Toho je možné dosáhnout pomocí vyučování mladých žen o tom, jak se vhodně oblékat, a zároveň v poskytnutí svobody k tomu, aby toto oblečení bylo módní. „Jestliže ženy pochopí, že jsou královskými dcerami a že mají zvláštní místo v Božím srdci, uvidíte, jak se sukně začnou prodlužovat, výstřihy zmenšovat, šaty budou méně obepínající a na tvářích se objeví úsměv.“

Přeložila Kateřina Coufalová. Zdroj: Wiscosin Christian News. Převzato z časopisu Život víry 6/2005, str. 7–8.

Příspěvek byl publikován v rubrice Výchova dětí, manželství a rodina se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.