Požehnaná puberta

Toto zamyšlení je určeno hlavně pro rodiče s malými (předpubertálními) dětmi. V poslední době přemýšlím nad dětmi a pokusím se vám nastínit moje myšlenky.

S dětmi je to jako s hřivnami. Jsou to poklady, které jsou nám svěřeny, a my je máme nejenom opatrovat, ale také dál zdokonalovat a rozvíjet. Chcete-li se v pokoji přenést přes problematické dospívání, tak vám nezbývá nic jiného, než že se na to začnete chystat již v době, kdy jsou vaše děti v raném stádiu vývoje. Později toho již mnoho nezmůžete. Mám za to, že tudy vede cesta.

Když jsem se kdysi na to, jak mi budou dospívat děti, chystal teoreticky, tak jsem četl jednu knížku, v níž bylo napsáno, že autoři té knížky prožívají nebo prožívali nádherné chvíle se svými dospívajícími dětmi a že na to rádi vzpomínají. Já jsem si v té chvíli říkal: „Ti se mají a jsou asi dobří ve výchově, já bych to tak chtěl mít taky.“ A tiše jsem jim záviděl a chystal jsem se na naši „pubertu“ tak, že to prostě nějak musíme přežít, moc se neposekat a neublížit si. A víte, co jsem zjistil? Že ono to opravdu jde, žít s dospívajícími v klidu a s tím, že na to budu vzpomínat v dobrém. Ovšem nutno podotknout, že je k tomu nutné pár věcí udělat a dodržovat.

Pomohl bych si jedním příkladem. Když chcete něco vypěstovat na poli, tak nestačí k tomu poli občas chodit a říkat: „Tak kdy budou ty brambory? Už aby byly brambory! Kde jsou ty brambory? Vidím samou trávu!“ Sami uznáte, že tímto způsobem se brambor nedočkáme, ale že pro to musíme něco udělat. Úplně nejlepší je, jestliže na podzim předchozího roku pozemek pěkně pohnojíme a zoráme. Na jaře musíme sehnat sadbu, nechat naklíčit, potom upravit pole, vsadit a… atd. Teprve v létě si můžeme pochutnat na nových brambůrkách.

A tak nějak to funguje i s našimi dětmi. Nechci se vás nijak dotknout, že vaše děti jsou nějaké brambory, ale spíše mi jde o časovou náročnost celého procesu. To, jak se přeneseme přes pubertu, začíná již někdy v útlém dětství, kdy si myslíme, že na vše je dost času. Ale mohu vás ujistit, že času je málo a velmi rychle utíká. Každý máme své povinnosti, ale věnujte se svým dětem, co nejvíc to jde, nebudete toho litovat. Užijte si je a vychutnejte si čas strávený s nimi, dokud to jde.

S tím souvisí další věc. Vaše děti jsou vašimi kopiemi – nejenom fyzicky, ale poté i vašimi vlastnostmi. Některé vlastnosti lze celkem zásadně ovlivnit. Děti vás pozorují a kopírují a mají zvláštní schopnost odhalit vaše slabé stránky a bez váhání toho využijí. Pak mají ještě jeden instinkt – velmi rychle poznají, když rodiče tzv. netáhnou za jeden provaz, to znamená, že jeden z rodičů něco rozhodne a druhý to bez domluvy a rozmluvy změní. Děti toho opět využijí, potažmo toho zneužijí a nemá to na ně dobrý vliv.

Chceme-li dobře vychovat naše děti, začněme nejdříve u sebe. Poctivě a upřímně zhodnoťme sami sebe a pokud se nám něco nebude zdát, tak začněme nejprve u sebe a teprve až potom začněme s výchovou našich nejmenších. Opět jeden příklad za všechny. Těžko můžete dítě naučit, aby bylo pořádkumilovné, když maminka má na kuchyňské lince permanentní chaos ve věcech a tatínkův pracovní stůl nebo koutek je jedna nesourodá hromada věcí. Pokud vaše dítě není zrakově postižené, tak to vidí a má to za normální stav a těžko mu můžete cokoliv vyčítat a hubovat mu za nepořádek v jeho pokojíčku. Podobné je to se slibováním. Dávejte si pozor na bezmyšlenkovité a odbývající (třeba i dobře myšlené) sliby, které nebudete moci dodržet. Uvede to dítě do zmatku a může to být příčinou vnitřního zranění dítěte s dalekosáhlými následky. S tímto souvisí i to, abychom byli důslední nejenom vůči dětem, ale také hlavně vůči sobě v našem běžném životě. Nebudu uvádět žádný příklad důslednosti či nedůslednosti, ale jenom jednu poznámku: Příklady táhnou – buďte si toho vědomi.

Suma sumárum, co jsem vám chtěl vlastně říct. Asi jsem vám nepředložil nic světoborného a převratného, ale docela známé věci. Ale jak se říká – opakování je matka moudrosti a trošku moudrosti určitě není na škodu a občas se hodí. Přijměte proto povzbuzení do vašeho nelehkého, ale zároveň krásného úkolu. Přeji vám trpělivost a moudrost při tvoření charakteru vašich dětí. Pracujte nejenom na nich, ale i na sobě samých. Vaše prostředky investované do potomstva se vám vrátí a budete prožívat pěkné chvíle i v „divokých -nácti letech“.

Všechny rodiče zdraví Petr Stoy

Autor je vedoucím nedělní školy pro předškolní děti ve farnosti Mikulov a otcem čtyř dětí. Článek vyšel v čísle 5/2004 Sborového časopisu, měsíčníku mikulovské farnosti ECM. Otištěn se souhlasem autora.
Příspěvek byl publikován v rubrice Výchova dětí, manželství a rodina se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.