Čarodějnictví – veřejný nepřítel číslo jedna

Pro označování různých forem satanské moci se obvykle používají tři základní pojmy: věštectví, kouzelnictví a čarodějnictví.

Věštectví je v podstatě vše, co se týká předpovídání budoucnosti. Věštba je vynášena na základě nadpřirozeného zjevení, na základě pohledu upřeného do křišťálové koule, na základě snů, čtením čar na dlani, a věštěním ze šálku, pomocí tarokových karet a mnoha dalších způsobů. Tomu všemu se říká věštectví.

Kouzelnictví je moc, která působí prostřednictvím předmětů, jejichž účinkem má nastat nějaká fyzická změna. Nejčastěji to bývají fetiše, přívěsky, amulety a náramky. V mnohých případech jsou lidé zotročováni mocí kouzelnictví, protože jim byl darován nějaký prsten nebo jakákoli jiná věc satanského původu. O tom, že předmět má tento původ, tito lidé vůbec neví.

Pro vysvětlení uvedu takovou zkušenost. Před několika lety v jednom hotelu v Mami sloužil můj přítel lidem s nestejně dlouhýma nohama. Moc Boží působila a nohy dorůstaly do stejné délky přesně tak, jak tomu bylo dnes dopoledne zde. Přišel tam tehdy dopředu nějaký mladý muž, který měl jednu nápadně kratší. Když ale bratr, který tam sloužil, jeho nohu uchopil, ta kratší nedorostla. Ani se nepohnula a tak se přišlo na to, že onen mladý muž má náramek kolem kotníku. Bratr mu řekl: “Odkud máš ten náramek? Jak jsi ho získal?“

„Dostal jsem ho od přítelkyně.“ Bratr se ptal dále: “Proč ho nosíš? Nepřipisuješ tomu náramku nějaké magické schopnosti?“

„Ne.“

„A ta tvá přítelkyně?“

„No, to nevím.“

„Myslíš, že by mohla vyhledávat nadpřirozenou pomoc jinde, než u Boha a tak být ve vzpouře?“

„To je možné.“

„Byl bys ochoten ten náramek odložit?“

Mladík ten náramek odložil a v tom okamžiku, bez další modlitby, ta noha dorostla.

Všimněte si, že ho satan svazoval nadpřirozenou mocí prostřednictvím tohoto předmětu.

Kouzelnictví také působí skrze hudbu a tanec. Existuje mnoho hudebních žánrů a druhů tance, které jsou potrubím satanského nadpřirozené moci. Rokenrol, rock a jim podobné hudební styly jsou vesměs inspirovány duchovními mocnostmi zla, které při této hudbě působí a vkládají do ní svou energii. Ti lidé, kteří jsou touto hudbou pohlceni, se těmto mocnostem otevírají. Už bylo vysvobozeno od démonů mnoho lidí, kteří se dostali do zajetí prostřednictvím rockové hudby.

Toto všechno je oblast kouzelnictví.

Čarodějnictví: Charakteristickým rysem satanské nadzemské moci, označované jako čarodějnictví, je panování. Je to síla, která uchvacuje, opanuje, manipuluje a ovládá. Působí prostřednictvím zaříkávání, kletby a panováním člověka nad člověkem. Rád bych řekl hned v úvodu, že není nikdy podle Boží vůle, aby jedna osoba panovala nad druhou. Moc, která umožňuje komukoli panovat nad druhým člověkem, je vždycky temnou mocí zla. Nikdy není podle Boží vůle, aby manžel panoval nad svojí manželkou, manželka nad manželem, rodiče nad dětmi, nebo aby kazatel panoval nad svým sborem.

Kdykoliv se setkáte s tím, že některý člověk panuje nad druhým, stojí za tím zlá, temná síla – a velmi často to bývá právě čarodějnictví.

Víte, oblast duševní je naprosto odlišná od duchovní. Tím se ale nyní zabývat nebudeme. Duchovní je jedna věc a duševní druhá.

Pavel v 1K 2,14 říká: Duševní člověk však nepřijímá věci Ducha Božího, neboť jsou mu bláznovstvím a nemůže je poznat, protože mají být posuzovány duchovně. Jinými slovy duševní člověk nepřijímá věci Ducha Božího a ani je nemůže poznat, protože ony jsou poznatelné duchovně. A Jakub píše – přečtěme si tento kratičký oddílek: (Jk 3,14-16) Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se a nelžete proti pravdě. To není moudrost sestupující shůry, ale pozemská, duševní, démonská. Vždyť kde je závist a svárlivost, tam je zmatek a kdejaká špatná věc.

Jestliže nedokážete žít se svým manželem nebo se svojí manželkou v pokoji, tak o sobě raději nikde nerozhlašujte, že jste duchovní. Potom také nikde neříkejte, že ve vašem sboru nebo ve vaší církvi /denominaci/ je všechno v pořádku, protože když vás vaši sousedé slýchají, jak se hádáte, vědí lépe, jak na tom vlastně duchovně jste.

A pokračuji v textu: tato moudrost nesestupuje shůry, ale je zemská, smyslová, ďábelská. Má to sestupnou tendenci. Můžete sejít na zemskou úroveň, pak sestoupit do duševní, a další stupeň je démonická. Takže v pořadí je to: zemská, duševní, démonická.

Když se kdokoli rozhodne na druhém člověku prosadit svoji vlastní vůli a záměry, působí na něho silou duše a často se v takovém případě stává, že se takový člověk otevře démonické moci.

Nejdůležitější je si uvědomit, že se lidé často modlí duševně. Modlitba není k tomu, abych přiměl Boha udělat to, co já chci. Každá modlitba, ke které přistupujeme se záměrem někoho přimět něco udělat, je duševní. Modlitba není prostředkem, jak přimět druhé lidi dělat to, co my chceme. Kdokoli se modlí s tímto záměrem, modlí se duševně.

Někdy za mnou přijdou lidé a říkají:“ Bratře Princi, modlím se za tebe.“ A upřímně řečeno já si někdy v duchu říkám: kéž by ses raději nemodlil. Ony totiž duševní modlitby neuvádějí do pohybu Ducha Božího, ale temnou, zlou, despotickou moc. Zemskou, duševní, démonickou!

Když se někdo ve snaze duchovně pracovat a působit stane duševním, aby prosadil sou vlastní vůli, svou osobnost, své žádosti, nebo aby přiměl druhé lidi k tomu, co si sám umanul, potom takový člověk – a obyčejně to bývá žena – je v nebezpečí, že se dostane pod vliv moci čarodějnictví.

A existují, dovolte mi to tak říci, dva druhy čarodějnic – a já se často setkávám s oběma. Jsou čarodějnice, které o sobě vědí, že jsou čarodějnicemi. Vědomě o to usilují. Uctívají satanovu moc ve snaze si ji přivlastnit v co možná největší míře. Zaříkávají, zlořečí a dělají samé takové věci. Těch myslím moc není. Některé tu v těchto shromážděních byly a některé z nich byly vysvobozeny. Ale existují ještě i jiné čarodějnice, které jsou skutečně v mnoha směrech nebezpečnější, protože taková žena ani sama neví, že je čarodějnicí, a neví to ani lidé v jejím okolí. Obyčejně je taková žena považována za dobrou členku sboru.

Nedávno mi telefonoval jeden muž. Z jeho hlasu jsem ihned vycítil, že je neklidný a plný napětí. Řekl: “Bratře Princi, existují letniční čarodějnice?“

A já jsem odpověděl: “Ano, existují. A existují i charismatické čarodějnice.“

„Jaký je v tom rozdíl?“, ptal se.

„No, letniční čarodějnice obyčejně působí v letničním sboru a snaží se ovládat kazatele i sbor. Charismatická čarodějnice naproti tomu působí v domácí skupince a snaží se ji řídit. A obyčejně se taková žena snaží řídit i svého manžela.“

Ten muž se na okamžik odmlčel a pak řekl: “No, myslím že to, co máme my, je charismatická čarodějnice.“

Možná se mnou někdo z vás nebude souhlasit, ale já to říkám na základě svých zkušeností. S takovými případy jsem se už setkal nesčíslněkrát. Máte-li zájem, uvedu několik příkladů. Asi před dvěma lety jsem kázal o vysvobozování při táborovém shromáždění a v průběhu kázání mi Bůh dal pochopit určité souvislosti, což se mi občas stává. Začal jsem vidět věci, které jsem si do té doby nikdy neuvědomil, a tak jsem začal kázat o tom, jak velice mnoho žen nevědomě ovládá své manžely a své rodiny. Snaží se každého přimět dělat to, co ony si myslí, že je správné, a obyčejně to dělají s těmi nejlepšími úmysly.

Zdůraznil jsem, že v těchto domácnostech manžel nikdy skutečně nezastává své povolání být hlavou rodiny. Ačkoli může být úspěšným obchodníkem nebo podnikatelem, nikdy se nestane plně vyspělou a duchovně zralou osobností následkem tlaku v rodině, který mu brání v růstu. Tento tlak působí moc čarodějnictví prostřednictvím manželky.

Dále jsem v tom kázání upozornil, že právě toto často způsobí vzpouru dětí a rozvrat rodiny.

Stručně řečeno, čarodějnictví ničí domov a rozvrací rodinu. Nadvláda čarodějnictví ve Spojených státech způsobuje, že jedno z každých dvou manželství končí rozvodem. Počet ztroskotaných manželství a rodin je přímo úměrný intenzitě působení moci čarodějnictví v národě. Měřeno tímto způsobem, působí ve Spojených státech čarodějnictví intenzivněji, než v kterémkoli jiném národě, který jsem kdy navštívil, Mám za to, že tento způsob měření je poměrně spolehlivý.

Na konci tohoto shromáždění za mnou přišla žena, kterou dobře znám. Tehdy jsem byl vlastně na návštěvě v její rodině a po celou dobu, kdy se shromáždění konala, jsem u nich bydlel. Má manžela a děti ve stáří dvaceti let. Všichni jsou křesťané, všichni pokřtěni v Duchu svatém. Přistoupila ke mně a řekla: “Bratře Princi, ty jsi popsal mne. Dnes odpoledne jsem poprvé poznala, co ve mně skutečně je. Jsem to, o čem jsi hovořil. Jsem letniční čarodějnice. Pomodlíš se za mně?“ Pak ještě dodala: “Ačkoliv celá moje rodina je pokřtěna v Duchu svatém, nežijeme v pokoji a rodina je na rozpadnutí.“

Začal jsem se s ní modlit a žasnul jsem nad tím, jakou silou se satan skrze ni projevil. Představte si, že jsem musel požádat dva bratry, aby ji přišli držet. Ukázala na páteř a řekla: “Tady, tady mě to bolí. Drží se to v páteři a nechce to povolit.“ Chvála Bohu! Povolilo to a díky té zkušenosti jsem poznal realitu této síly.

Další příklad. Asi tak před pěti lety mi telefonoval proslulý evangelista Sborů Božích, kterého zde ani neznáte, a žádal mě o pomoc. Říkal, že je v duchovní krizi a prosil mě, abych si s ním přišel pohovořit a poradit mu. Pozval mě na oběd do hotelové restaurace a já seděl a naslouchal mu. Vyprávěl o svých rodinných problémech a o svých vlastních duchovních těžkostech. Když jsme se najedli, šli jsme do jeho hotelového pokoje. Byl připraven vyslechnout můj názor na celou věc. Řekl jsem mu: “Bratře, jsi jediným zdrojem mých informací. Vím jen to, co jsi mi pověděl. Jestli tvé informace nejsou spolehlivé, nebude spolehlivá moje diagnóza. Pokud však to, cos mi vyprávěl, je pravda, tak je tvá matka čarodějnice.“

A on řekl: “Přesně to říká moje manželka.“

Ta maminka byla počestnou letniční věřící, členkou letničního sboru, která má dar mluvení v jazycích, výkladu atd.

Pak řekl: “Pomodlil by ses za mne?“

„Ano.“

Vložil jsem mu ruku na rameno a uvědomil jsem si, co se bude dít, skočil jsem na druhou stranu pokoje, popadl koš na odpadky a jen tak tak jsem stačil být zpět včas. Asi po dobu 20 minut zvracel nějakou slizkou, odpornou hmotu, které se jeho tělo zbavovalo. Když to přestalo, řekl: “To je zajímavé, teď jsme byli na obědě a měli jsme kuře, ale v tom, co ze mne vyšlo, není po kuřeti ani stopy. To, co ze mne vyšlo, nemohlo jít ze žaludku.“ Toto byl závěr jeho vlastního pozorování: nemohlo to jít ze žaludku.

Druhého dne jsem mu telefonoval, abych se dověděl, jak se mu daří. Řekl: “Cítím se dobře, ale je mi, jako bych běžel maratón.Všechno mě bolí.“ Potom řekl: “Mohl bys nám poradit, co máme dělat s naší dcerou?“ Byla to, myslím, třináctiletá dívka a byla naprosto nezvládnutelná. Toulala se celé noci, zůstávala s muži přes noc, kouřila marihuanu a vůbec si libovala v samých takových nezvednostech.

„Řekl jsem: „No, radil bych vám, abyste se s manželkou dostali do harmonie, abyste se sjednotili, postili a modlili. A až budete cítit, že jste jednomyslní a že je vám dána Boží moc k dispozici, vezměte nějakou věc, kterou vaše dcera nosí pravidelně na sobě, vložte na to ruce a poručte té satanské síle, která je ve vaší dceři, aby odešla.“ Tím náš rozhovor skončil. Rok na to, téměř ve stejný den, mi volal znovu. Oznamoval, jak se mu vedlo. Ptal jsem se: „A co tvoje dcera?“

„Právě ti chci celou tu věc povědět. Udělali jsme to, cos nám radil. Očekávali jsme na Boha, modlili se a postili. Pak jsme vzali jedno staré tričko, které naše dcera velmi ráda nosila, a bez toho, že bychom jí něco řekli, jsme se nad tím tričkem modlili a vzkládali na ně ruce a vymítali nepřítele. Naše dcera si je oblékla…. A dále – abych to zkrátil – nyní je na episkopální internátní škole pro dívky. Ze všech předmětů má samé jedničky a dávají ji za příklad ostatním.

Tento rozhovor se odehrál o rok později.

Řekl: “Ale to ještě není všechno, jednou k nám přijela moje matka a udělala něco, co by jinak nikdy neudělala. Nabídla se mojí manželce, že jí pomůže při praní. V té hromadě špinavého prádla bylo to modré tričko. – Věř tomu nebo ne, od té doby, co moje maminka to tričko vyprala, je z ní úplně jiná žena.“

To, co mi ten bratr tehdy řekl, jsem nyní stručně, ale věrně a bez přehánění interpretoval.

Všimněte si, že ta maminka byla letniční čarodějnice a svým vlivem ničila celou rodinu.

U takových lidí jsem si všiml jedné věci: velmi často taková žena mívá jedno vnouče, kterému projevuje zvláštní přízeň a chudák takové dítě se stává obětí jejího čarodějnictví. A pro takové dítě to je katastrofa.

Někdo z vás možná slyšel, nevím, kdy to bylo, jak v radiu vysílali nějaký pořad a mluvili o člověku (měl jsem to být já, ale nebyl jsem jmenován), který si dovolil říci nějaké dámě, že je čarodějnice. Poslouchal to někdo? Vysílala to stanice K.O.F. Já jsem to neslyšel. Neměl jsem možnost to poslouchat. No, v podstatě říkali pravdu. Tu dámu znám a povím vám, proč jsem jí to tehdy tak přímo řekl. Tento případ velmi dobře objasní, o čem zde hovořím.

Na oblastní konferenci Obchodníků plného evangelia, která se konala vloni v St. Louis, přicestovala jedna rodina z jižní Kalifornie. Otec, matka, jejich dcera s manželem a vnouček přijeli, aby se se mnou na této konferenci setkali. Ve skutečnosti se ale chtěli spolčit proti jejich zeti a mne přimět k tomu, abych ho umlčel, protože se mu nelíbilo mnoho věcí v manželčině rodině a tyto názory přebírala i jeho manželka.

Musím být opatrný, abych neprozradil něco, co má zůstat tajemstvím.

Jak jsem tak seděl a naslouchal jim, cítil jsem, že ta tchýně ve snaze vykonávat duchovní práci a duchovně působit, se ve skutečnosti snažila ovládat a řídit celou svou rodinu. Ti mladí manželé byli ničeni, protože se od rodičů neoddělili, ale zůstávali pod vlivem tchýně. Děti, které se oddělit dokázaly, byly ušetřeny velkých potíží. Ten malý vnouček samozřejmě nebyl schopen se ubránit babiččinu panujícímu vlivu nad svou maminkou. Důsledkem toho byl nenormální. Byl to, čemu se říká případ pro psychiatra. Tušil jsem, že za to může zlo, které působí babiččino panování. Tak jsem té dámě řekl do očí s velkou vážností: “Pokud je můj úsudek správný, jste čarodějnice. Aniž to tušíte, ničíte svou rodinu a svůj dům.“

Její manžel měl obchodní nadání a velmi dobře prosperoval a dokázal mít úspěch ve všem možném kromě dvou oblastí svého života, ve kterých svůj úkol (své poslání) splnit nedovedl: v rodině a v církvi. Tam byl naprostou nulou, protože duchovní mocnost v jeho manželce mu znemožňovala duchovně dozrát.

Ti mladí manželé mi nakonec v tom, co jsem řekl, dali za pravdu. Stejně nakonec reagoval i manžel té dámy. Hořkost cítila pouze ta postižená dáma, které jsem řekl, že je čarodějnice.

Její zeť se mě zeptal: „Myslíte si, že bychom se měli oddělit od tchyně a nezůstávat v žádném případě pod jejím vlivem?“

„O tom jsem pevně přesvědčen, tak to má být. Jedno biblické pravidlo říká: Proto opustí člověk otce i matku a přilne ke své manželce. Příteli, když se dva vezmou, rodiče nemají žádné právo strkat nos do jejich věcí.“

Tak se stalo, že tchyně s tchánem odejeli domů sami. Ten mladý manželský pár s v vnukem odletěli zpět letadlem, takže se skutečně oddělili. A je velmi pozoruhodné, že mi před týdnem tento mladý muž napsal dopis, ve kterém popisoval všechny změny, které se v jejich rodině udály od té doby, co se vymanili z vlivu manželčiny maminky. Psal, že se všechno výrazně zlepšilo, včetně toho malého chlapečka, se kterým už je všechno v pořádku. Mladá maminka se stala svědectvím všem ostatním, protože se z ní stala aktivní a radostná křesťanka. Její manžel se zapojil do práce ve sboru a právě byl jmenován do zodpovědné služby.

To všechno se stalo během devíti měsíců po té, co byl zlomen vliv tchyně na rodinu.

Dostanu-li se do takové situace, nebojím se, že bych se mohl někoho dotknout. Nebojím se říci nepříjemnou pravdu otevřeně. A ve Spojených státech je velice mnoho takových případů. Setkal jsem se s celou řadou mužů, kteří se nemohou nikdy stát tím, čím mají být v rodině a ve své církvi, ve službě Bohu. Takový muž může být vynikajícím ředitelem banky, může být sportovcem, který dobývá jednu medaili za druhou, může být důstojníkem a ve válce získat nejvyšší vyznamenání, ale existují dvě oblasti služby, ve kterých z nepochopitelných důvodů je zakrnělý, zaostalý a neschopný se vyvíjet.

V padesátých a šedesátých letech jsem se setkal s mnoha neobyčejně úspěšnými obchodníky, kteří vlastně nikdy nedozráli ani duchovně ani citově, protože se nikdy nepustili máminy zástěry. Jsem přesvědčen, že to je ten největší problém, který ohrožuje Spojné státy. Věřím, že vyřešení tohoto problému způsobí tu nejradikálnější proměnu společnosti, která kdy v tomto národě proběhla. Doufám, že mě nepřestanete mít rádi, když prohlásím, že Spojené státy jsou ovládány ženami. Hodně jsem scestoval a žil mezi mnoha národy, ale nikdy jsem se nesetkal tam, kde jsem byl, s tím, že by ženy ovládaly národ do té míry, jako zde. Doslechl jsem se, že prý 80 % kapitálu tohoto národa je v rukou žen. Jen částečně je to díky majetku v soukromém vlastnictví, dědictví a tak podobně.

Ve většině rodin muž odevzdává peníze manželce a ta o nich rozhoduje. V církvi tento poměr vypadá takto: na každou desátou aktivní služebnici ve sboru stěží najdete jednoho muže. Nemám pravdu? Zodpovědný pastýřský úkol vést sbor nebo rodinu je ve většině případů záležitostí žen.

Tím ale vůbec neútočím proti ženám: Neříkám, že každá taková žena je čarodějnice. Říkám, že v ovzduší nad naším národem je mocnost čarodějnictví, která udržuje muže duchovně dole v duchovním zajetí a ženy dosazuje do pastýřské služby, pro kterou nejsou způsobilé a pro kterou je Bůh neustanovil.

Kromě toho je čarodějnictví pro náš národ nebezpečím i politicky. Co se mne týče, jsem Brit, ale přijal jsem občanství Spojených států, takže jsem americkým občanem dobrovolně, což většina z vás říci nemůže. Historii Ameriky jsem dříve znal jen obecně. To, že tam odešli Pilgrimové a víc jsem se o nějakou Ameriku tehdy nezajímal. No, samozřejmě žertuji. Během několika posledních let jsem se však dovídal některé neznámé skutečnosti ze zákulisí amerických dějin a na základě toho se mi podařilo vysledovat v tomto národě dva duchovní proudy.

Jeden je čistý proud pravdy Boží, jaký se zřídkakde vyskytuje. Ten druhý je satanův padělek a v podstatě je to čarodějnictví. Tyto dva proudy stojí proti sobě a směr vývoje tohoto národa je podmíněn tím, jak silně tyto dva proudy působí. Mám za to, že všichni Američané mají v podvědomí, že každých 20 let od roku 1860 zemřel zvolený prezident během svého úřadu a že to obyčejně nebylo přirozenou smrtí, ale tragicky.

Prvním takovým prezidentem byl Abraham Lincoln a myslím, že mnoho z vás změní svůj názor na to, proč vlastně zemřel. Já osobně Abrahama Lincolna velmi obdivuji a jsem přesvědčen, že byl upřímným, Bohu oddaným křesťanem. V jedné své knize, která se jmenuje Odkrytá historie skrze modlitbu a půst, cituji pozoruhodná prohlášení prezidenta Lincolna, který vyzýval celý národ ke dni pokořování se, modlitbám a postu. V jednom z nich Abraham Lincoln řekl: Blaze tomu národu, jehož Bohem je Hospodin. Toto je oficiálně zakotveno v Ústavě Spojených států, ale většina Američanů o tom vůbec neví. Ptal jsem se mnoha poměrně vzdělaných Američanů: Víte o tom, že čtyři z vašich prezidentů vyhlásili dny celonárodního pokořování se, modliteb a postu za celý národ? Nemají o tom potuchy ani právníci ani lékaři.

V moc modlitby a postu věřil i George Washington. Prvního června, myslím, že to bylo roku 1773, šel do modlitebny a strávil tam den v postu.

Ale v Lincolnově životu tomu bylo jinak. Je docela možné, že Lincolnova manželka byla křesťankou, ale pak se zapletla hluboko do spiritismu. Svého manžela přiměla, aby jí dovolil pořádat v Bílém domě spiritistickou seanci. Ačkoli se Lincoln do ní aktivně nezapojil, na seanci přece přítomen byl. Jsem přesvědčen, že to velmi negativně ovlivnilo následující historické události Ameriky, a mám za to, že na Bílý dům tímto přišlo prokletí a ulpělo na prezidentském úřadě a je to tam dodnes.

Pravděpodobně bude třeba mnoha modliteb věřících křesťanů, aby toto prokletí bylo zrušeno.

Ačkoliv o historii Spojených států vím poměrně málo, vidím, že se zde odehrává tvrdý a nekompromisní boj mezi mocí světla a mocnostmi temnosti.

Nyní se podíváme do Písma. Pokusíme se o krátký náčrt duchovní mocnosti čarodějnictví podle Bible. Začneme Novým zákonem Sk 8,5-7: Filip odešel do města Samaří a zvěstoval tam Krista. Všichni lidé byli zaujati Filipovými slovy, když je slyšeli, a když viděli znamení, která činil. Neboť z mnoha posedlých vycházeli s velikým křikem nečistí duchové a mnoho ochrnutých a chromých bylo uzdraveno.

O tom budu hovořit zítra dopoledne. Nyní bych chtěl říci jen maličko. Bude to pouze takový krátký komentář. Mám za to, že by to bylo vhodné říci už dnes večer, přestože toto téma máme teprve před sebou.

Don Basham, já a ještě jeden kazatel z letničního společenství jsme byli sloužit na jednom místě mimo Spojené státy. Bylo to na britském území.

Jednoho večera Don sloužil lidem k vysvobození tak, jak jste to viděli zde po několik večerů. Následujícího dne ten náš přítel, onen letniční kazatel, se velice rozzlobil, vstal a řekl:

„Kde jste kdy v Novém zákoně četli o takovéto službě?“

„A co Skutky 8,7? – Neboť z mnoha posedlých vycházeli s velikým křikem nečistí duchové a mnoho ochrnutých a chromých bylo uzdraveno. To, co se děje zde, není přece nic jiného než to, co říká tento verš Skutků. Myslím, že tento verš popisuje právě takovou službu.“

Ale náš letniční přítel s tím spokojen nebyl. Byl stále rozčilen. Na obou shromážděních byl nějaký anglikánský farář, kněz Anglikánské církve. Seděl vzadu a potom přišel za mnou velmi přátelsky a mluvil o tom letničním kazateli, který se zlobil.

Řekl: „To je zvláštní, děje se to přímo před jeho očima, a přesto není schopen to vidět.“

A mne skutečně překvapilo, že ten anglikánský farář to viděl, a dlouholetý letniční kazatel ne. To mě přimělo, abych začal přemýšlet, jak je to možné. Příčina byla v mysli toho kazatele, protože se domníval, že průběh bohoslužeb, na který byl zvyklý, je jedinou biblickou normou pro křesťanské shromáždění. A jaký má průběh, víte. Už to znáte nazpaměť, pokud jste byli u letničních, u baptistů nebo kdekoli jinde: dvě písně, oznámení, modlitba, svědectví, kázání, a to se obyčejně zkracuje, aby závěrečné požehnání bylo ve stanovenou dobu, a rychle domů, protože musíme stihnout oblíbený televizní pořad nebo něco jiného.

Jednou se mi přihodilo něco neobvyklého. Byl jsem v jednom baptistickém sboru, kde Duch svatý sestoupil na nedělní dopolední shromáždění, a kazatel mi řekl:

„Bratře Princi, hodinky sledovat nemusíš, my už nedělní kázání nezkracujeme, aby závěrečné požehnání bylo ve stanovenou dobu.“

Ale onen popisovaný způsob je běžný, že? To je přijatý, všeobecně uznávaný průběh shromáždění: písně, oznámení, modlitba, kázání atd. Víte, co mě napadlo, když jsem o tom všem přemýšlel? Pomyslel jsem si: Kde v Novém zákoně najdete takový způsob služby nebo takový průběh shromáždění? Nikde! Ne, já neříkám, že tak je to špatně, ale ptám se, zda pravá zbožnost na něčem takovém lpí. Jako by to byla nedotknutelná posvátná kráva. Ve skutečnosti to tak ale opravdu je. Pro mnohé je to „posvátná kráva“. Ne, nemám žádné námitky proti takovému průběhu shromáždění, ale nelze tvrdit, že to je jediná oprávněná norma nebo vzor, jak má vypadat křesťanské shromáždění, protože tohle v Novém zákoně nikde nenajdeme.

Vrátíme se nyní k Filipovi verše 8 a 9: V tom městě nastala veliká radost. Ve městě však byl již dříve nějaký muž jménem Šimon, který provozoval magii a ohromoval samařský národ; říkal o sobě, že je někdo veliký.

Je zde jedno potvrzující znamení, že jde o satanova služebníka. Takový chce slávu pro sebe, pyšní se, že on sám je ten významný a mocný. Šimon očaroval celé město. Měl je pod svým vlivem a ovládal je. To dokázal jediný člověk čarodějnickou mocí. Byl tím, co bychom v Africe nazvali kouzelníkem, čarodějem nebo šamanem.

Všichni byli duchovně svázání až do té doby, kdy přišel Filip a kázal Krista, protože lidé byli vysvobozováni službou osvobozování. Víte, proč tam v Samaří bylo tak děsivé projevování zlých duchů? Řekl bych, že k vůli nadzemské mocnosti čarodějnictví, která ovládala město. Když dojde k vysvobozování kdekoli, kde je u moci čarodějnictví, tam bývá děsivý, viditelný boj, protože proti sobě otevřeně stojí dvě království – království Boží a království satanovo.

Dovolte mi říci znovu to, co už jsem říkal několikrát. Hodně jsem cestoval. Osm let jsem žil v Africe, narodil jsem s v Indii, přestěhoval jsem se do Evropy. Často jsem navštěvoval Nový Zéland i Austrálii a mnoho dalších zemí. Samozřejmě jsem nebyl všude, ale nevím o žádné jiné zemi, kde by bylo více čarodějnictví a vědomého uctívání satanské moci, než je tomu dnes ve Spojených státech. V Africe je toho dnes mnohem méně než v Americe. Proto je služba osvobozování tak velice nutná. Proto takový boj, když se osvobozuje. Je tomu zde přesně tak, jak tomu bylo v Samaří.

A nyní si všimněme Šimona. Když viděl svrchovanou Boží moc působit prostřednictvím Filipa, řekl: To je ono, to je to pravé, to se mi líbí. Uvěřil a dal se pokřtít. Potom přišel Petr a Jan, jak nás o tom informuje zbytek kapitoly, a modlili se za věřící, aby přijali ducha svatého. Když Šimon viděl, že skrze vzkládání rukou apoštolů přijímají věřící Ducha svatého, nabídl apoštolům peníze a řekl: „Dejte i mně tu moc.“

Jak se tak dnes dívám okolo sebe, mám za to, že kdyby Šimon navštívil některé moderní sbory, něco takového by ho sotva napadlo. Ale Petr a Jan a potom všichni věřící v Samaří měli něco, co mělo cenu peněz, jak se domníval. Jistě, by to omyl, nelze to získat za peníze.

Všimněte si, co mu Petr říká ve verši 20-23: „Tvé peníze kéž jsou zatraceny i s tebou, protože ses domníval, že Boží dar lze získat za peníze. Nemáš podíl ani účast na této věci, neboť tvé srdce není upřímné před Bohem.“

Dokonce navzdory tomu, že uvěřil a byl pokřtěn, jeho srdce nebylo upřímné před Bohem.

„Odvrať se proto od této své špatnosti a popros Pána; snad ti bude odpuštěn úmysl tvého srdce. Vidím, že jsi pln hořkosti a v poutu nepravosti.“

Velmi tvrdé slovo, že? To, co následovalo, je typické. Šimon odpověděl: „Poproste vy za mne Pána, aby na mne nepřišlo nic z toho, o čem jste mluvili.“

Taková odpověď je podle mých zkušeností typická pro lidi, kteří byli okultismem silně svázáni a zvláště okultisté, kteří se okultními praktikami vědomě a intenzivně zabývali. Je pro ně velmi těžké to všechno opravdově a úplně ukončit a definitivně se s tím rozejít. Stále chtějí pokračovat v té své staré pokřivené cestě a nechápou skutečný význam pokání.

Také Šimon, místo aby činil pokání, řekl: „Vy se za mne modlete.“

Nesčíslněkrát za mnou lidé přišli a říkali: „Bratře Princi, modlete se za mne, abych byl vysvobozen.“ Ale já vždy odpovídám: „Čiň pokání.“

Neříkám, že okultisti nemohou být vysvobozeni. Mohou! A já znám mnoho těch, kteří vysvobozeni byli. Říkám jen, že se musíte naprosto, bezvýhradně, stoprocentně zřeknout všeho, do čeho jste byli zapleteni.

Budeme pokračovat ve Sk 13,6-11. Děj se odehrává na první misijní cestě Pavla a Barnabáše. A když prošli celým ostrovem, tj. Kyprem, až do Pávu, nalezli jednoho kouzelníka (jde o tutéž věc jako ve Skutcích 8), falešného proroka, Žida, který se jmenoval Barjezus a byl u místodržitele Sergia Paula, který byl znám jako rozumný člověk. Toto je další charakteristika okultistů. Rádi se zdržují tam, kde je politická moc a pravomoc, a prostřednictvím této moci ovládají. Pokračujeme v textu. Ten k sobě povolal Barnabáše a Pavla, protože chtěl slyšet slovo Boží, ale Elymas (kouzelník) jim odporoval a snažil se místodržitele odvrátit od víry.

Všimněte si, že okultismus vždycky usiluje o to, bránit a překážet hlásání pravdy, a snaží se znemožnit slyšení pravdy těm, kdo jsou pod jeho mocí. To je všeobecně platná pravda.

Mnoho lidí za mnou přichází a říká: „Bratře Princi, nemůžu číst Bibli. Snažím se o to, ale pokaždé, když si sednu, abych si něco přečetl, vždy mi do toho něco přijde. Když už se stane, že se do něčeho začtu, tak tomu nerozumím, a takhle se v tom motám stále dokola.“

Toto bývá způsobeno tím, že člověk přišel do styku s okultismem. Don Basham ve své knize, která se jmenuje „Vysvoboď nás od zlého“, popsal příhodu jedné naší sestry pod názvem kapitoly: Lékařova manželka. Této sestře jsme oba, jeden po druhém sloužili k vysvobození, a byla postupně vysvobozena.

Ačkoli byla učitelkou v nedělní škole v baptistickém sboru, nemohla číst Bibli, a jak sama uvedla, nebyla ani schopna se celá dlouhá léta radovat.

Jednou, když Don Basham kázal a v sále jednoho hotelu, se asi v polovině kázání této sestře v mysli vybavilo jméno společenské hry, která má okultní původ. (Předmět se pohybuje po plánku s písmenky a hráči tak dostávají od nečistých duchů žádané informace – pozn. překladatele) Jako když se zableskne, uslyšela: „Ouija board, ouija board, ouija board, ouija board!!!“ Udělalo se jí špatně. Bylo jí natolik nevolno, že nemohla již déle vydržet na svém místě. Vstala, a prchla ze sálu na toaletu a zvracena něco odporného. Takto byla osvobozena od zapletení se do okultní hry „Ouija board“, do které byla zasvěcena svým otcem ještě jako malá holčička. Toto její svědectví je obsaženo v Donově knize.

Od té doby jí nic nebrání v lásce k manželovi, miluje své děti a raduje se z reality spasení. Dokonce i k Bibli má od té doby úplně jiný vztah. Překážka byla odstraněna.

Okultismus vždycky bude překážkou v radosti z Božích věcí.

Zmíním se ještě o jedné obecně platné zkušenosti. Jsou lidé, kteří když přijdou na shromáždění, kde je Bůh uctíván v Duchu a pravdě, jsou přemoženi tím vším, co tam vidí a slyší, a když už se zdá, že ke spasení mají již jenom krůček, zastaví se o jakousi neviditelnou překážku, která je odděluje od Boha. Téměř vždy jsem zjistil, že si někdy před tím nechali předpovídat budoucnost. U všech je to téměř naprosto stejné.

Vzpomínám si na jednoho člověka, který pochází z katolických kruhů a přišel do charismatického hnutí. Dnes je mým dobrým přítelem. Je to poměrně vysoce vzdělaný, inteligentní muž. Byl jsem s ním na několika shromážděních, a tak jsem se ho zeptal:

“Jsi pokřtěn v Duchu svatém?“

On řekl: „Ano, ale …“

Když někdo řekne „ano, ale….“, víme dobře, co to „ale“ znamená, viďte?

Řekl: “Ano, ale nemluvím v jazycích.“

„A ty nechceš?“

„Chci, ale nějak mi to nejde.“ Zeptal jsem se: „Nebyl jsi někdy u věštkyně, aby ti předpovídala budoucnost?“

„Ano“, odpověděl.

„Zřekl jste se už toho?“

„No, řekl, „ne otevřeně.“

„Když tě vyzvu, aby ses toho nyní veřejně zřekl, uděláš to?“

Odpověděl: “Ano“.

Vedl jsem ho k tomu, aby tento hřích vyznal, aby se toho zřekl a osvobodil se z toho. Vložil jsem na něho ruku a on začal mluvit plynně v cizím jazyce. Překážka byla odstraněna.

To jsou ty neviditelné oddělující ohrady, které znemožňují Božím lidem sloužit, modlit se, číst a chápat Bibli. Skličují a utiskují jejich rodiny, prostě škodí. A tyto neviditelné překážky (ohrady, bariery) vybudované mocí temnosti musí být zbořeny a odstraněny.

Pokračuji v našem textu, kdy Elymas stál mezi těmi, kdo kázali evangelium, a tím, kdo měl politickou moc ve svých rukou a potřeboval tu vysvobozující zvěst slyšet. A potom, sláva Bohu, tohle je nádherný úryvek – verš 9 – potom se stalo něco úžasného.

Ale Saul (kterému se říkalo také Pavel) plný Ducha svatého … (všimněte si věrnosti Ducha svatého v okamžiku, kdy nastal tento konflikt. Duch svatý znovu naplnil Pavla, aby to mohl zvládnout.) … ostře se na něj podíval, a k tomu kouzelníkovi, falešnému proroku, řekl, (dávejte dobrý pozor na to, jaké obraty zde slovo Boží používá): „Ó plný veškeré lsti a zla, synu ďáblův, nepříteli veškeré spravedlnosti. – Tak silná slova! A přesně tak to je s každým takovým člověkem. Jsou plní lsti a zla. Jsou to děti Ďáblovy a nepřátelé veškeré spravedlnosti, poctivosti a čestnosti. Řeknu vám, nechtěl bych mezi takové lidi patřit. Potom mu Pavel řekl: „Aj, ruka Páně nad tebou a budeš slepý a neuvidíš slunce až do daného času. V tom okamžiku Elymase obklopila mrákota a tma, takže tápal kolem sebe a hledal, kdo by ho vedl za ruku.“ A je tam napsáno, že ten místodržitel uvěřil, pln údivu nad tím učením. A věřte mi, já bych uvěřil taky. Až z toho jde hrůza. Potřebujeme více takového učení.

Budeme pokračovat ve Sk 16,16-18. Pavel a Silas přišli do Filip. Získali spojení s modlitební skupinou žen. Navštěvovali je každý den a pak se to stalo, že tam strčil satan svůj dráp. Don má v tomto textu nádherný dodatek. Líbí se mi to tak, že bych vám to rád pověděl, ale je to dlouhé.

I stalo se, že když jsme šli k modlitbě (pozorně sledujte, co se to tam vlastně stalo), že nějaká děvečka (otrokyně) mající ducha věštícího… Řecký text říká doslova „ducha Pythona“. Python je slovo řeckého původu. Slovo Python původně označovalo hada, který nezabíjí svou oběť tím, že ji uštkne, tedy kousne a vstříkne jed, ale tím, že se otočí okolo těla oběti a utahováním svírá tak, až oběť zadusí. Toto slovo se začalo užívat i v pohanském náboženství a patrně ne náhodou. Python se týká kultu boha Apollóna v Delfách, které byly ve starověku nejvýznamnějším řeckým kultovním místem s Apollónovým chrámem a věštírnou, která měla značný vliv na obyvatele Řecka. Věštkyně Pýthie seděla při věštění na trojnožce a vyrážela ze sebe různé zvuky. (Python přeneseně označuje ducha věšteckého – pozn. překladatele.)

Tato otrokyně tedy měla ducha Pythona, ducha věšteckého, démona předpovídajícího budoucnost, a přinášela svým pánům značný zisk. Když lidé něco ztratili, šli za ní, a ona jim řekla, kde to najdou, a skutečně to tam nalezli.

Satan má nadpřirozené poznání a dává ho k dispozici. To, co vám věštkyně řekne, se někdy skutečně může stát.

Ještě vám povím, co se mi kdysi přihodilo. Nelekejte se, do půlnoci s tím snad budu hotov. Je to názorný příklad.

Víte, když si jdete nechat předpovídat budoucnost, možná si to ani neuvědomujete, ale vlastně jdete k satanovu pomocníku pro pomoc, kterou máte hledat jen a jen u Boha. Tím, že to uděláte, ve skutečnosti učiníte satana svým bohem v osobě té věštkyně. A když jdete k věštkyni a uvěříte tomu, co říká, podvolujete se satanu a přijímáte jeho ortel nad svým životem. V té chvíli satan nad vámi získává moc.

A nyní ten příklad. Jednou, když jsem kázal v Chicagu, přišla za mnou nějaká žena a žádala mě, abych se modlil za její vysvobození. Pohlédl jsem na ni a řekl: “Nebudu se za vás modlit, protože mám dojem, že jste médium.“ Odešla, ale asi po šesti týdnech přišla znovu a řekla: “Činila jsem pokání, modlete se za mne.“ Pochyboval jsem o tom, ale když to tvrdila, bylo nemožné znovu odmítnout. Začal jsem se za ni modlit a během modlitby ji opustilo postupně několik démonů. Začal jsem být unaven. Opřel jsem se o kazatelnu a ta žena stála vedle mě. Jak jsem se tak opíral, pohlédla na mě a řekla: „Vidím tě v havarovaném autě, které narazilo do stromu.“ Chvála Bohu, že jsem byl ve střehu a uvědomil si, co to má znamenat. Byl to ďáblův ortel nad mým životem, který vyřkl prostřednictvím té ženy. Řekl jsem: “Ty věští duchu, ve jménu Ježíše Krista to odmítám. Nepřijímám to, nebudu v žádném autě, které narazí do stromu.“

Kdybych ale býval řekl: „Ach já budu v autě, které narazí do stromu – byl bych se tomu ortelu podřídil a ten satanův rozsudek smrti nad sebou přijal.

Vzpomínám si ještě na jednu ženu, byla to manželka zubního lékaře. Přijela do Chicaga, aby byla vysvobozena. Jako mnozí takto postižení lidé i ona přišla a ptala se: “Jsem cele svobodná?“ Já na to vždy říkám:

„Nevím, do toho mi nic není. Nesděluji lidem, zda jsou svobodní.“ Přišla znovu a řekla: „Jsem cele svobodná?“

„Možná, ale po pravdě řečeno si tím nejsem zcela jist.“A přišla potřetí.

„No dobrá,“ řekl jsem, „jestli chcete slyšet pravdu, tak vám ji řeknu, ale asi se vás to dotkne. Je na vás vidět, že svobodná nejste.“

„Jak to?“

„Mám za to, že jste někde překročila hranici do zakázaného území. Měla jste co činit s nějakým satanovým služebníkem.“

Rozhněvala se a cestou ze shromáždění si stěžovala manželům, kteří ji doprovázeli. Oba byli moji dobří přátele. Řekla: „Bratr Prince mi nepomohl.“ Oni ji napomenuli slovy: „Proč se raději nemodlíš a neprosíš Boha, aby ti ukázal, zda to, co ti Derek řekl, není přece jen pravda?“

Druhý den ráno, když byla sama v hotelovém pokoji, klekla na kolena a modlila se: „Bože, jestli to byla pravda, jestli jsem skutečně přestoupila hranici zakázaného území, ukaž mi to.“

Okamžitě si vzpomněla, že před jejím obrácením k ní jednou přišla v metodistickém sboru jedna vysoce duchovní – měl bych raději říci rádoby „duchovní“ – žena a řekla: „Umím předpovídat budoucnost čtením z ruky. Chceš, abych ti řekla, co tě čeká?“ Ona se jí podřídila, šla k ní a ta žena jí řekla: „Jsi v jiném stavu, ale děťátko se narodí udušené.“ Ona tomu uvěřila, a když porodila, miminko bylo udušené. Bylo uškrceno pupeční šňůrou, kterou mělo dvakrát obtočenou kolem krku. Lékař, který u porodu asistoval řekl, že během celé své praxe se s takovým případem dosud nesetkal. Když se v tom pokoji modlila, to vše se jí začalo vybavovat a ona si uvědomila, že opravdu překročila hranici zakázaného území tím, že za tou věštkyní šla a že jí dovolila předpovídat budoucnost. Ta věštkyně vynesla satanův ortel nad jejím životem a ona se tomu poddala a dovolila satanovi to uskutečnit. V té modlitbě tento hřích vyznala a zřekla se toho většího ducha a tak sama sebe v modlitbě osvobodila ještě v tom hotelovém pokoji. Pak vyprávěla: „Na mou vlastní modlitbu to ve mně vypůsobilo fyzickou reakci, ale byla jsem osvobozena.“

Vraťme se zpět k té otrokyni, která měla věšteckého ducha, démona, který předpovídá budoucnost. Chodila za Pavlem a Sílou a volala: „Tito lidé jsou služebníci Boha nejvyššího, kteříž zvěstují nám cestu spasení.“ Všimněte si zde dvou věcí: Za prvé – vše, co říkala, byla pravda. Za druhé – jako první z filipenských poznala a tvrdila, že jsou to kazatelé evangelia. A přece – říkala to pod vlivem zlého ducha.

Lidé mi tak často naivně říkají: „No, vždyť přece to, co mi říkala, byla pravda, to musí být od Boha.“

Příteli, chtěl bych tě na něco upozornit: satan míchá pravdu se lží. Kdyby pouze lhal, nikdo by mu nevěřil. Nejprve říká pravdu, aby si získal tvoji důvěru, abys mu uvěřil, a pak vstříkne svou lež.

Po mnoho dní tato dívka chodila za Pavlem a Sílou a obtěžovala je. Někteří lidé se domnívají, že byla věřící, jiní říkají, že nikoli. Myslím, že je to věcí osobního názoru. Pravdu mohou mít i oni. Bible to neříká.

Pak Duch svatý řekl Pavlovi, co má dělat. Otočil se, nemluvil k té dívce, ale k věšteckému duchu, který byl v té dívce a ve jménu Pána Ježíše Krista, tomu duchu poručil, aby vyšel ven. A je tam napsáno: „Vyšel z ní v tu chvíli a ona ztratila schopnost předpovídat budoucnost. Její páni se rozhněvali, protože už z ní nemohli těžit peníze. Ztloukli Pavla i Sílu a vsadili je do vězení“.

Don Basham v tomto místě pokračuje (to je ten jeho zmíněný dodatek), asi takto: O půlnoci, když byli ve vězení, Silas povídá Pavlovi: „Tak vidíš Pavle, kdyby ses býval nepletl do služby osvobozování, tak se nám to nepřihodilo.“

No, mně se to moc líbí. Je v tom ukrytá jedna pravda. Když o tom totiž přemýšlím, žasnu nad tím, jakou reakci vyvolala ztráta schopnosti předpovídat budoucnost u nějaké otrokyně. Zuřilo celé město! Za tou reakcí tuším víc, než pouhý lidský hněv. Za tou otrokyní stálo celé království temnosti, kterému Pavel vypověděl válku. Celé království temnosti se vztekle postavilo na odpor. Myslím, že tomu je opravdu tak.

Skutky 19,11-12: A Bůh konal skrze Pavlovy ruce neobvyklé mocné činy, takže i na nemocné odnášeli šátky a zástěry, které se dotkly jeho těla, a nemoci se od nich vzdalovaly a zlí duchové vycházeli.

Všimněte si, že zlí duchové a tělesné nemoci jsou velmi úzce spojeni a v mnohých případech může dojít k uzdravení pouze osvobozením od duchů, kteří nemoc působili.

Pokračuji v textu Sk 19,13-19. Také někteří potulní židovští zaklínači se pokusili … Existují totiž lidé, kteří si činí nárok na to, že umí zaklínáním vymítat zlé duchy. Jsou téměř všude a jsou známí. Židé se tím zabývají již více než 2000 let. Zabývají se tím i mohamedáni, kteří používají k vymítání zlého ducha z člověka zvláštní metody. Jednou z těchto metod například je, že přikládají žhavá tělíska na tu část těla, která je zlým duchem postižena. Viděl jsem lidi, kteří byli celí popálení, ale tito zaklínači přesto tuto metodu užívají. No, pochybuji, že takový způsob je opravdu spolehlivý. Proč o tom ale hovořím? Chci vám jen ukázat, že všechny pohanské národy vědí, že zlí duchové jsou skuteční. Jen neví, co na ně platí. A to zjevuje evangelium.

A tihle potulní židovští zaklínači se pokusili nad těmi, kteří měli zlé duchy, vyslovovat jméno Pána Ježíše a říkali: „Zaklínám vás Ježíšem, kterého hlásá Pavel.“ To činilo sedm synů nějakého Skévy, židovského předního kněze. Zlý duch jim však odpověděl: „Ježíše znám a o Pavlovi vím, ale kdo jste vy?“

Sk 19,16: A ten člověk, v němž byl zlý duch, se na ně vrhl, ovládl dva z nich a přemohl je, takže nazí a zranění utekli z toho domu.

Uvědomte si, že člověk posedlý zlým duchem má často naprosto nadpřirozenou sílu, takže jeden muž může ztlouci a zahnat na útěk sedm jiných. Vzpomínám si na jednu ženu, která měla mimo jiné také ducha antikristova. V jednom letničním sboru, kde jsem tehdy zrovna nebyl, ale ona sama mi to vyprávěla, šla kupředu k oltáři – to je ta dřevěná lavice, kterou mívají ve předu k modlení. Když se s ní modlili za vysvobození, pastor seděl na jednom konci lavice a jeho žena na druhém. Ta žena vypráví: Když se ten duch projevil, popadla jsem tu lavici a zvedla ji i s nimi. A to prosím byla slabá diabetička!

To, co Bible říká, je realistické, skutečné a naprosto aktuální.

Sk 19,17: Dověděli se o tom všichni Židé a Řekové, kteří bydleli v Efezu. I padl na všechny strach a jméno Pána Ježíše bylo velebeno.

Nyní dávejte ještě větší pozor. Sk 19,18: A mnozí z těch, kteří uvěřili, přicházeli, otevřeně vyznávali a odhalovali své skutky.

Všimněte si toho, že to byli věřící lidé. Byli to křesťané, nebyli to nevěřící. Sk 19,19: Mnozí, kteří se zabývali magií, snesli své knihy a přede všemi je pálili. A spočítali jejich cenu a shledali, že stály padesát tisíc stříbrných.

Padesát tisíc dolarů byla cena knih, které veřejně spálili, protože právě měli možnost vidět na vlastní oči realitu válečného konfliktu mezi mocí Boží a satanovou. Po zkušenosti těch sedmi zaklínačů se už nikdo neodvážil přechovávat ve svých křesťanských domovech okultní knihy, které zneuctívají Pána Ježíše Krista.

A já vám řeknu, že křesťané by si měli udělat generální úklid ve svých knihovnách. Jsou tisíce křesťanů, kteří by si měli projít své knihovny, sklepy, půdy atd. a odnést ke spálení ďáblem inspirované knihy, které činí neúctu Pánu Ježíši. V 5. Mojžíšově 7,26 Bůh varuje Izraelce: Nevneseš do svého domu ohavnou modlu; propadl bys klatbě jako ona. Budeš ji mít v opovržení, budeš ji mít za hnusnou ohavnost, neboť je klatá. (Kraličtí: Aniž vneseš ohavnosti do domu svého, abys nebyl proklatý, jako i ona; všelijak v ohyzdnosti a v ohavnosti budeš míti ji, nebo proklatá jest.)

Mám k tomu hodně příkladů, ale není možné, abych to všechno probíral. Chtěl bych jen upozornit na to, že všichni ti lidé byli věřící, ale „stáli každou nohou na jiné lodi“. Byli tam i tam. Míchali dohromady věci, které jsou absolutně neslučitelné. Byli jednou nohou v Božím království a druhou v ďáblově. Napůl byli v Božím táboře a napůl v satanově. Domnívali se, že křesťanství s příměsí okultismu může docela dobře prosperovat, a proto setrvávali v okultních praktikách, dokud neviděli ten projev satanovy moci. Pak řekli: „Tak a dost. Pryč s tím!“

Před nějakým časem za mnou přišla žena z Nové Anglie. (Toto území v USA je známo jako centrum čarodějnictví). Kdysi mi psávala takové prorocké dopisy. Moje manželka by si na to určitě ještě vzpomněla. Tato žena přišla a žádala mě o pomoc. Řekla: „Kdykoli jdu s dopisem na poštu, abych vám ho poslala, ďábel se mne snaží během cesty zabít.“ Dále řekla: „A já vůbec nevím, zda se živá vrátím domů.“

Pokračovala: „Jsem doktorkou theosofie a léta jsem strávila studiem okultismu. Potřebuji pomoc. Jste ochoten mi pomoci?“

A já jsem řekl: „Setkáme se na smluveném místě a já udělám vše, co bude v mých silách.“ Spolu se svou manželkou jsme jí sloužili několik hodin. Z mnohého byla rozvázána a vysvobozena, ale nakonec jsem jí řekl: „Bůh vás nebude moci osvobodit úplně, dokud se nezbavíte všech těch vašich okultních knih. Satan vás bude mít stále na řetězu, dokud ty knihy nedáte pryč.“

Na to mi řekla: „Ty knihy mají cenu 8 nebo 9 tisíc dolarů.“

Namítl jsem: „A co má v nich takovou cenu?“

Pokud vím, ta žena se těch knih nikdy nezřekla, a je možné, že ztratí svou duši k vůli 8 tisícům dolarů za okultní literaturu.

Všechny tyto věci, o kterých Bible vydává svědectví, jsou pravdivé a v dnešní době zvláště aktuální.

Pokračujeme textem z Ga 1,6-8. Pavel se rozzlobil na galatské křesťany a píše jim: Divím se, že se od toho, který vás povolal Kristovou milostí, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu. Není jiné evangelium, ale jsou někteří, kteří vás uvádějí ve zmatek a chtějí Kristovo evangelium překroutit. Ale i kdybychom vám my nebo sám anděl z nebe zvěstoval v evangeliu něco jiného než to, co jsme vám předali, budiž proklet! Je zde vidět, že problémem galatských bylo falešné evangelium, které se k nim dostalo poté, co se stali křesťany, přijali spasení a byli pokřtěni v Duchu svatém. Dostalo se k nim falešné evangelium, oni je začali přijímat a Pavel se o tom dovídá. Velice se rozzlobí a píše jim toto napomenutí.

Potom v Ga 3,1 říká: Ó, nerozumní Galaťané, kdo vás očaroval, vás, kterým byl před očima vykreslen Ježíš Kristus ukřižovaný? (Slovo „čarovat“ je použité u Šimona ve Sk 8,11 – pozn. překladatele.)

Všimněte si – tím, že přijali falešné evangelium, dostali se pod moc ducha čarodějnictví. Byli to věřící, byli pokřtěni v Duchu svatém a chopili se falešného učení, byli zmámení, očarováni, dostali se pod vliv a moc čarodějnictví. Důkazem toho je prohlášení ve verši Ga 4,9-10. Verš 9 říká: Nyní však, když jste poznali Boha, nebo spíše když jste byli od Boha poznáni, jak to, že se zase obracíte k těm slabým a ubohým živlům, kterým zase znovu chcete otročit? Moderní anglický překlad říká: mocnostem, duchům. Vrátili se zpět k uctívání duchovních mocností. Verš 10: Zachováváte dny, měsíce, období a roky! To je hledání znamení: astrologie a horoskopy. Kolik dnešních křesťanů a dokonce charismatiků dělá totéž? Miliony.

Přejděme do 2Tm 3,6-7: K nim patří ti, kteří vnikají do domů a podmaňují si lehkověrné ženy, které jsou obtížené hříchy a hnané rozličnými žádostmi, které se stále učí, a nikdy nemohou přijít k poznání pravdy.

Jsou takoví učitelé, kteří se chodí tak modlit se ženami tohoto druhu.

Dále si přečtěme 2Tm 3,8n. Zde se Pavel vrací do historie Izraele, a sice k vysvobození z Egypta a připomíná křesťanům konflikt, který měl Mojžíš s egyptskými čaroději Jannésem a Jambrésem. Jako se Jannés a Jambrés postavili proti Mojžíšovi, tak se i tito lidé stavějí proti pravdě. Jsou to lidé se zvrácenou myslí, neosvědčení ve víře.

Stejně tak, jako tito čarodějové odporovali Mojžíšovi, když měl být lid Boží vyveden z Egypta, tak v tomto věku okultisté budou odporovat těm, kteří hlásají evangelium.

Následující verš se mi velice líbí. Verš 9: Ale dále nepostoupí, neboť jejich nerozum bude všem zřejmý, jako byl i nerozum oněch dvou.

Dnes se dostáváme do období otevřeného konfliktu mezi satanskými mocnostmi a mocí Kristovou. Tento boj bude veden nadpřirozenými prostředky v nadpřirozené oblasti, ale chvála Bohu – Bible říká, že bláznovství satanových služebníků bude zjevné a já věřím, že se to stane už v příštím desetiletí. Věřím že to bude poslední střetnutí okultních sil a Ducha svatého v pravé církvi Ježíše Krista. Tehdy to bude zjeveno a díky Bohu, že jsem na vítězné straně.

Pokračujeme dále ve stejné kapitole veršem 13: Ale zlí lidé a podvodníci budou postupovat stále k horšímu; budou svádět jiné a sami budou sváděni.

Tak je popisována podoba blížícího se konce světa. Tam, kde je přeloženo „svůdcové“ nebo jiné překlady říkají „podvodníci“, řecký text říká kouzelníci nebo čarodějové. Toto slovo má stejný význam jako slova užitá ve Sk 8, Sk 13 a také na jiných místech.

Takže čím blíže jsme konci tohoto věku, tím více bude přibývat zlých lidí a okultistů, kteří svádějí do bludu, sami oklamáni. A je to přesně tak. Domnívám se, že z míst, která znám, se to dnes nejvíce projevuje v jižní Kalifornii. A tato slova Písma se v jižní Kalifornii dneska opravdu naplňují.

Zlí lidé a čarodějníci, ti, kteří se zabývají okultními praktikami, jdou stále k horšímu a horšímu, svádějí, sami svedeni.Možná, že se mnou nebudete souhlasit, ale já věřím, že to tak je.

Podívejme se do Starého zákona, abychom si ukázali několik jiných příkladů.

Bůh mi zjevil, že kdykoli hodlá pro svůj lid udělat něco mimořádného, přichází poslední satanův útok jako pokus zmařit Boží záměr, prostřednictvím nadpřirozené satanské síly – okultismu.

Vraťme se zpět a přečtěme si 7. a 8. kapitolu Exodu. Najdete tam, že když byl Mojžíš poslán od Boha zpět, aby osvobodil Izraelce z egyptského otroctví, dostal moc činit určitá zázračná znamení, o kterých nyní něco povím.

Když hodil svou hůl na zem, ta se, jakmile dopadla, stala hadem. V tomto místě Bůh říká Mojžíšovi: „Jdi před faraóna a učiň znamení jako důkaz toho, že jsem tě poslal. To znamení je pečeť tvého zplnomocnění.“ Mojžíš tedy šel před faraóna – a to je velmi zajímané: co tomu říkáte? – vzal hůl, hodil ji na zem a ona se stala hadem.

A víte, co udělal faraón? Řekl čarodějům: „Toto učinil Mojžíš. Co umíte udělat vy?“ A oni řekli: „To umíme taky.“ Hodili své hole na zem a z holí byli hadi.

Je zde ovšem jedna kratičká zpráva, která mě naplňuje radostí: Mojžíšův had pozřel hady Egypťanů. Na tohle často myslívám, když stojím v duchovním boji proti moci nepřítele. Říkávám si: Tak jen hoďme ty naše hole na zem a nebojme se. Boží hůl zneškodní hady . Všimněte si ale místa, kde se píše, že čarodějové mohli činit satanovou mocí skrze čarování nadpřirozené divy a zázraky. Mohli dělat totéž, co Mojžíš s Áronem. Potom řekl Bůh Mojžíšovi:“Udělej další znamení. Vezmi vodu z řeky a proměň ji v krev.“ Vztáhl hůl na egyptské řeky a rybníky a všechna voda se změnila v krev.

A co na to faraón? Poslal pro čaroděje a řekl: „Mojžíš s Áronem umí toto. Co můžete učinit vy?“ Oni řekli: „Totéž.“ A čarováním skutečně udělali totéž.

Potom Bůh řekl Mojžíšovi: „Povolej žáby. Zavolej je z řek a rybníků Egypta.“ Žáby vyšly z řek a rybníků a zaplnily faraónův dům i domy jeho služebníků a bylo jich všude tolik, že ani nemohli k vůli žabám jít spát a nemohli ani vařit, protože všude ve všem bylo plno žab.

Ale na faraóna to neudělalo žádný zvláštní dojem. Možná, že mu to bylo na obtíž, ale moc, která dokázala žabám poručit obsadit obydlí lidí, ho z míry nevyvedla. Poslal pro své čaroděje a řekl: „Toto byl schopen učinit Mojžíš. Co můžete udělat vy?“ Řekli: „Můžeme udělat totéž.“ A čarováním žáby skutečně povolali. Pečlivě si to přečtěte. Je to Ex 7,8.

Satanovi služebníci mohou činit satanskou mocí nadpřirozené divy a v mnoha případech mohou napodobovat to, co činí nadpřirozená moc Boží.

Potom Bůh opět mluvil k Mojžíšovi: „Vztáhni svou hůl nad Egypt a z prachu země se stanou štěnice a budou na lidech I na zvířatech.“ Mojžíš to udělal a faraón šel pro čaroděje, kteří se snažili čarováním udělat totéž, ale nemohli. Tak zašel Mojžíš až za hranice schopností egyptských čarodějů. Až teprve potom řekli čarodějové faraónovi: „Toto je prst Boží.“ (Toto je schopen jen Stvořitel – pozn. překl.) „To je něco, co my už udělat nemůžeme.“ Dobře si všimněte, že tohle byl poslední pokus zmařit vysvobození Izraele z egyptského otroctví. Satan se uchýlil k nadpřirozené síle okultismu. Jsem přesvědčen, že kdykoli Bůh hodlá vysvobodit svůj lid, vede Satan svůj odpor nadpřirozenými prostředky skrze okultismus. Tento boj se obyčejně přirozenými prostředky nevede.

Pojďme nyní do období asi čtyřiceti let po vyjití z Egypta, kdy Izrael právě hodlal vejít do země zaslíbené. Můžete si to najít ve 4. Mojžíšově 22.

Balák, moábský král se Izraelců bál a chtěl jim uškodit, ale nebyl schopen je porazit v bitvě, tedy přirozenými prostředky. Tak co Balák udělal? Poslal pro čaroděje Bileáma. Bileám byl velmi známý člověk. Měl spojení s pravým Bohem.

Pokusím se ten příběh stručně popsat. Bileám řekl Bohu: „Mám jít?“

Bůh odpověděl: „Ne, tito lidé nejsou prokletí, jsou požehnaní, je to můj lid.“ Bileám tedy vzkázal Balákovi, že jít nemůže.

„Tak dobrá,“ řekl Balák, „zvýšíme honorář.“ Dáme ti dvakrát tolik, když půjdeš.“! Vzkázal Bileámovi. Bileám odpověděl: „Říkám ti, že nemohu.“ Měl ale eminentní zájem o ty peníze. Byla to náramně lákavá nabídka. Modlil se tedy k Bohu po druhé, na což neměl právo. Bůh mu odpověděl: „Pokud tě znovu přijdou pozvat, jdi s nimi.“

Oni ho znovu pozvat nepřišli, ale on přece šel.

A potom je tam ta slavná scéna, jak anděl stojí v cestě a jak anděl otevřel ústa oslici a ukázal Bileámovi, že je vzpurný a neposlušný. I přesto dorazil až k Balákovi a ten řekl: „Zlořeč těm lidem.“ Bileám řekl: „Varuji tě předem, Baláku, nemohu říci ani slovo navíc, než co mi Bůh dovolí: “Takže když ho Balák žádal, aby jim zlořečil, otevřel ústa a požehnal jim. A vždycky když otevřel ústa, žehnal jim více než před tím, takže záměry Baláka proti Izraeli byly zmařeny.

Všimněte si tu ale, že Balák se uchýlil k nadpřirozenému. Je-li satan v úzkých , uchyluje se k boji prostřednictvím okultismu.

Podívejme se do 1Kr 18 na ten konflikt mezi Eliášem a Bálovými proroky. Bylo tam 400 falešných proroků a ještě dalších 450 proroků. Celkem 850 ďáblových proroků vybavených satanskou mocí.

Eliáš řekl: „No, tak, pojďte, uvidíme, který Bůh odpoví skrze oheň. Vezměte býčka, já vezmu taky, vás je víc, tak začněte.“

Zde v tomto příběhu mě uvádí v úžas to, že oni opravdu věřili, že mohou svolat oheň s nebe. Jinak by přece nepřijali Eliášovu výzvu.

Je tam napsáno, že skákali u oltáře a řezali se nožíky až se řinula krev – dělali přesně to, co dělají derviši na Středním východě a v Orientě – ve snaze obdržet nadpřirozenou satanskou moc k zapálení oběti na oltáři, ale nepomohlo to. A víte proč ne? Podle mého názoru proto, protože tam byl Eliáš. Jeho moc držela tu nadpřirozenou satanskou moc na uzdě.

Nyní uděláme dlouhý skok až do Zjevení 13,13, kde se říká o konci tohoto věku: falešní proroci budou schopni svolat oheň s nebe a činit mnoho jiných zázraků – abychom si teď ukázali něco důležitého:

Schopnost činit zázraky ještě není průkazným svědectvím o pravosti Božího služebníka!!!

Když Eliáš svolal oheň, skutečně sestoupil, lidé padli tváří k zemi a volali: Hospodin je Bohem, Hospodin je Bohem!

V celém Starém i Novém zákoně vidíme, že vždycky, když Bůh jednal a situace se vyhrotila a obrátila ve prospěch Božího lidu, satan ve snaze uškodit uchyloval se k okultismu a nadpřirozeným divům, satan ale nemá na to, aby zvítězil. V této oblasti zvítězit nemůže.

Nyní se podívejme na dvě starozákonní města, která jsou typickým příkladem toho, jak působí moc čarodějnictví. První je Ninive a druhé Babylón. Prorok Nahum hovoří o Božím soudu nad Ninive: To všechno pro mnohá smilstva Nevěstky, přesvůdné mistryně kouzel. Svým smilstvem kupčí s pronárody, svými kouzly kupčí s čeleděmi. (Na 3,4)

Přesně toto dělá čarodějnictví. Prodává národy a rodiny do satanových rukou. Město Ninive bylo dokonce centrem čarodějnictví. Bylo plné vědomého satanského uctívání. Nyní se podívejme na Babylón. Iz 47,1 a několik dalších veršů z téže kapitoly: Sestup a seď v prachu, panno, dcero babylónská! To je řečeno Babylónu. Je to proroctví o Božím soudu nad Babylónem. Ve verši devátém říká: Dolehne na tebe obojí naráz, v jediném dni, bezdětnost i vdovství; dolehnou na tebe plnou měrou navzdory spoustě tvých kouzel a nesčíslným zaklínadlům.

(Jinak řečeno: Tyhle dvě věci na tebe přijdou naráz v jediném dni – ztráta dětí i vdovství. Dolehnou na tebe plnou měrou navzdory tvým mnohým snahám získat moc od nečistých duchů a navzdory veliké moci tvého čarování a kouzel – pozn. překl.)

Z toho je vidět, že město Babylón naprosto propadlo uctívání satanovy nadpřirozené moci ve snaze ji obdržet v co možná největší míře. Ve verších 12 a 13 téže kapitoly Bůh opět vyzývá Babylón: Říká: Postav se tu se svým zaklínáním, se spoustou svých kouzel, jimiž se od mládí zaměstnáváš! Snad budeš mít úspěch, snad naženeš strachu. Zmalátnělas přes svá velká rozhodnutí. Jen ať se postaví a zachrání tě ti, kdo pozorují nebesa, kdo zírají na hvězdy, kdo při novoluní uvádějí ve známost, co by tě mohlo potkat.

To je v podstatě astrologie a horoskopy. Ti, kteří oznamují předpovědi na každý měsíc, jsou – moderně řečeno – ti, kdo se zabývají horoskopy. Babylón byl centrem všech těchto věcí.

Je pozoruhodné, že v Novém zákoně Babylón je jméno dané závěrečné, ohavné náboženské skupině, která v 17. kapitole knihy Zjevení dostává název Nevěstka, falešná církev. A právě na to chci poukázat. Podívejme se do Zjevení 17 a 18 kap. Nepřítelem pravé církve je vždycky falešná církev. Nejstrašnější a nejkrutější pronásledování pravé zbožnosti jsou představitelé falešného náboženství. Bylo tomu tak od počátku historie člověka a bude tomu tak až do konce.

Nejstarší zpráva o zbožnosti člověka popisuje oběti Ábela a Kaina. Ábel je představitelem víry v Boha, která si uvědomuje nutnost spasitelné oběti, vylití krve a nadpřirozeného svědectví Boží moci. Kain je představitelem svévolného náboženství dobrých skutků, které nepotřebuje prolití krve zástupné oběti. Kain jednoduše obětoval to, co vzešlo ze země, na kterou už před tím Bůh uvalil prokletí.

Podívejme se na konečný čistý produkt obou typů náboženství: Zbožnost Ábelova plodí mučedníky, Kainova nábožnost vrahy.

Tak tomu bude vždycky po celou dobu existence člověka na zemi. Všichni ti známí velcí pronásledovatelé svatých Božích lidí jsou představitelé falešného náboženství Kainovy linie.

Podívejme se do Zjevení 18, kde je popisován Boží soud nad tímto kainovským temným náboženským systémem, který nese jméno Babylón: Zvolal mocným hlasem: „Padl, padl veliký Babylón a stal se příbytkem démonů, vězením všech nečistých duchů a vězením každého nečistého a nenáviděného ptáka.“ (Zj 18,2)

Babylón, ta Nevěstka se stal obydlím démonů a nečistých duchů. Nyní se podívejme, co se o Babylónu říká na konci kapitoly.

Verš 23: Nikdy už v tobě nezasvitne světlo lampy, nikdo už v tobě nezaslechne hlas ženicha a nevěsty. Neboť tvoji obchodníci byli velmožové země a tvými kouzly byly svedeny všechny národy.

Tehdy byl Babylón sídlem největšího satanova klamání a tam byly sváděny do bludu všechny národy. Pokračujeme v textu veršem 24: V něm byla nalezena krev proroků a svatých a všech zavražděných na zemi. V něm, v Babylónu je nalezena krev proroků a svatých. všichni vrazi pocházejí z falešného náboženství. Ten poslední veliký boj je stále ještě před námi.

Víte, kdo je nepřítelem pravé církve? Nejsou to ateisté, je to falešná církev – Nevěstka. Pravá církev – Nevěsta Ježíše Krista – bude stále více naplňována Duchem svatým, zatím co falešná církev bude naplňována parapsychickou a okultní silou. Kontrast a boj mezi nimi bude všem patrný. Bůh to zamýšlí veřejně zjevit.

Podívejme se ještě na jednu historickou osobnost, o níž nás Bible informuje. Tato osoba je nejlepším příkladem čarodějnictví. Je to žena a jsem si jist, že už tušíte, o koho se jedná. Jezábel, ano, je to ona. Hovoří se o ní sedmkrát ve Starém zákoně a jednou v Novém zákoně. Podívejme se na to. Začneme místem 1Kr 16 a projdeme až do 2. Královské. Nebudeme číst vše, to si přečtěte sami. Vybereme jen několik veršů.

1Kr 16,31: Bylo mu málo chodit v hříších Jarobeáma, syna Nebatova. Vzal si za ženu Jezábelu, dceru Etbaala, krále Sidóňanů, a chodil sloužit Baalovi a klaněl se mu.

Následující verš říká: Postavil Baalovi oltář v Baalově domě, který vystavěl v Samaří.

Jezábel ovládala svého manžela Achaba tak, že byl úplně pod jejím dozorem. To byl satanův geniální tah. Dosadil Jezábel vedle krále Achaba, který měl politickou moc nad Izraelem. Achab byl slaboch a brzy se dostal pod úplnou nadvládu své manželky To je typický příklad čarodějnictví a není příliš odlišný od toho, co se čas od času děje v domácnostech prezidentů v dnešní době.

Satan často usiluje zotročit národ prostřednictvím čarodějnictví, které působí své dílo skrze politické vůdce.

Písmo nám zde předkládá vzorový příklad: Jezábel byla zahořklá, zlá nemilosrdná nepřítelkyně každého upřímného Božího služebníka. 1Kr 18,4: Když dala Jezábel vyhladit Hospodinovy proroky, ujal se Obadjáš sta proroků, schoval je po padesáti mužích v jeskyni a opatřoval je chlebem a vodou.

To Jezábel tehdy dala příkaz popravovat Boží proroky. Později v 1Kr 19,2-3, po tom velkém vítězství na hoře Karmel, kdy Eliáš zjevil svrchovanou moc pravého Boha nadpřirozeným způsobem, poslala Jezábel vzkaz: „Ať bohové udělají, co chtějí! Zítra v tento čas naložím s tebou, jako ty jsi naložil s nimi!“ Když to Elijáš zjistil, vstal a odešel, aby si zachránil život.

Víte, co mi Pán ukázal? Řekl mi: Můžeš si udělat představu o tom, jakou sílu může mít čarodějnictví v ženě, když vezmeš v úvahu skutečnost, že dokonce prorok Eliáš před Jezábel utekl.Když jsem začal vidět tohle, pochopil jsem, jak neobyčejně zlá musela být moc čarodějnictví, která působila prostřednictvím Jezábel. Pokud kdy existoval Boží muž, plný moci, síly a odvahy, tak to byl Eliáš, a přesto utekl před čarodějnicí Jezábel.

S tímto poznáním jsem došel k jednomu závěru. Dokud muži duchovně nerozpoznají, kdo to vlastně proti nim stojí, nejsou schopni se čarodějnicím bránit. Nemohou té jejich moci čelit. Není těžké si všimnout, že tam, kde působí mocnost zvaná čarodějnictví, je muž duchovní nedochůdče. Může být členem sboru, ale co se týče přijetí spasení nebo práce v službě Bohu, není schopen aktivity, který by nesla ovoce. Domnívám se, že v oblasti, kde působí mocnost čarodějnictví, bývá asi tak 80 % mužů ve stavu duchovního rozboření. Z duchovního hlediska jsou troskami. Myslím, že to není vůbec přehnaný údaj. Mám za to, že tak je tomu s americkými muži. Mají úspěch a dosahují dobrých výsledků jakékoli oblasti, kromě dvou: rodiny a církve.

Pokračujeme dále celou pasáží 1Kr 21,5-16: Přečtěte si to sami. Jezábel opatřila křivé svědky, aby dosáhla smrti Nábota a tak získala jeho vinici.

Ve verších 1Kr 21,25n, je popsán vliv Jezábel na Achaba: Nebyl nikdo jako Achab, aby se zaprodal a dopouštěl toho, co je zlé v Hospodinových očích, jak ho k tomu podněcovala (Kraličtí: ponoukala) Jezábel, jeho žena. Jednal velice ohavně tím, že chodil za hnusnými modlami; páchal všechno to, co Emorejci, které Hospodin před Izraelci vyhnal.

Rozhodující moc v této věci neměl Achab, ale Jezábel. Achab skákal, jak Jezábel pískala. To je vždycky zlé, když manželka manželovi přikazuje, je to vždycky ze zlého.

Možná jste už slyšeli o člověku, který svým přátelům vyprávěl, jak spolu se svou manželkou dobře vycházejí: „Ještě se nám nestalo, že bychom se nemohli dohodnout, protože když jsme se vzali, dohodli jsme se že já budu činit všechna důležitá, zásadní rozhodnutí, zatímco moje manželka bude rozhodovat pouze v méně důležitých věcech. Nikdy jsme se nedostali do konfliktu, protože jsme nikdy nečinili žádná důležitá rozhodnutí.“

V 2Kr 9,22 je výrok Jehú. Nyní si to rozebírat nebudeme. Prostudujte si to sami. Jehú řekl: „Jakýpak pořádek (Kraličtí: jaký pokoj), když trvá smilstvo tvé matky Jezábely a množství jejích čárů?“ Jezábel byla prostitutka (cizoložnice) a čarodějnice. Toto se často vyskytuje společně. Jehú řekl: „Toto království nepozná pokoje, pokud bude Jezábel pokračovat ve své prostituci, nečistotě, sexu a čarodějnictví.“

V poslední scéně Jehú přijíždí do města. Jezábel si uvědomuje, že nadešel okamžik jejího soudu a pokouší se o poslední lest. Ach, jak je tohle časným případem i dnes … 2Kr 9,30: Než přijel Jehú do Jizreelu, Jezábel o všem uslyšela. Namalovala si oči líčidlem, okrášlila si hlavu a vyhlížela z okna.

O co se to vlastně pokoušela? Snažila se zapůsobit na Jehú sexuálně. Možná si chtěla Jehú omotat kolem prstu jako předtím Achaba.

Nejsem úzkoprsý v otázce malování sester. Říkám to raději předem, abyste to věděli. Nevšímám si toho, zda jsou sestry namalované. To mi problémy nedělá. Když se mě lidé zeptají: „Byla namalovaná?“, Odpovídám: „Nevím, já se na ženy tímto způsobem nedívám.“

Když Boží slovo říká, že si nalíčila obličej, asi nám tím chce říci něco více, než jen to, že chtěla být hezčí. Stojí to za povšimnutí. Mám tu smělost prohlásit, že vím, co to znamená, když si namalovala černé linky kolem očí a protáhla je ven z očních koutků. Kdybyste žili v zemích Orientu, věděli byste, že to dělají Hindky pravidelně. Líčí se tímto způsobem dívky již od 3, 4 let, protože věří, že to odpuzuje zlé duchy. Chci říci, že není nic špatného na tom, když ženy užívají oční stíny. To je v pořádku. Klidně v tom pokračujte a užívejte dál všechny ty rtěnky, stíny a kdoví, jak se tomu všemu říká. Na tom není nic závadného.

Existuje však způsob, kterým si některé ženy zdobí oči tak, že vypadají jako čarodějnice. A to by si žádná sestra neměla dovolit. Je to líčení očí černými linkami, protaženými ven z koutků a dokonce zatočenými. Toto křičí bez nejmenší pochybnosti: Jsem čarodějnice.

Jednou za mnou přišla žena s touhou po vysvobození, ale musel jsem jí říci: „Ano, budu se za vás modlit, ale až si umyjete obličej. Pokud chcete vypadat jako čarodějnice nebudete vysvobozena od ducha čarodějnictví.

Doufám, že jste mě dobře pochopili. Neřekl jsem to ve zlém. Ani tvrdě. Viděl jsem však rodiny úplně proměněné, a mám na mysli zvláště jednu konkrétní, kde došlo k naprosté proměně, když si žena smazala ty černé linky, vedoucí ven z koutků očí.

V podstatě to byl skutek poslušnosti a poddanosti vůči Bohu i jejímu manželovi.

Přečtěme si poslední verš a už budeme končit: 1S 15,23 říká: Neboť vzpoura jest takový hřích jako čarodějnictví. (podle Kralických)

Vzpoura a čarodějnictví mají velmi úzký vztah. Zabývá-li se někdo čarodějnictvím, je nanejvýš pravděpodobné, že bude také ve vzpouře.

Žena, která je čarodějnice, nebude nikdy ani v nejmenším svého manžela poslouchat. Nebude se podřizovat! Vlastně cosi v ní jí to nedovolí, kdyby sama chtěla.

Překlad kázání

 

Čarodějnictví – veřejný nepřítel číslo jedna

 

Derek Prince (přehled vyučování – audiokazeta C6009 z roku 1974)

 

I. Úvod: Tři výrazy pro aspekty satanské moci

 

A. Čarodějnictví, věštění a magie

1. Věštění (předpovídání budoucnosti): je založeno na nadpřirozeném zjevení

2. Magie: používá předměty, které vypůsobí fyzické důsledky

3. Čarodějnictví je ze své podstaty dominující silou

 

B. Oblast duše je odlišná od oblasti ducha

1. 1K 2,14: Duševní člověk nepřijímá věci Ducha Božího

2. Jk 3,14-15: Pozemská, duševní, démonická moudrost

            a. Lidská manipulace s druhými je sobecká

            b. Nebezpečí dostat se pod vliv čarodějnictví

 

II. Čarodějnictví dnes ve Spojených státech

 

A. Dva druhy čarodějnic: Vědomé a nevědomé

1. Derekovy příklady nevědomých čarodějnic

 

B. Čarodějnictví zaujímá první místo pokud jde o rozbíjení rodin na světě

1. Čarodějnictví má přímý podíl na rozbitých rodinách v USA

2. Mnoho mužů selhává ve svých dvou duchovních zodpovědnostech:

            a. Ve svých domovech a v práci pro Pána (církev)

            b. Největší samostatný problém ohrožující USA

3. V USA v rodinách a v církvi dominují ženy

            a. Moc čarodějnictví stahuje muže duchovně dolů

 

C. Vliv čarodějnictví v politice

1. Dva proudy v USA: Boží pravda proti satanově padělku

2. Příklad kontaktu Abrahama Lincolna se spiritismem

            a. Kletba nad Bílým domem a prezidentským úřadem

 

III. Stručný přehled čarodějnictví v Písmu

 

A. Sk 8, 5-24: Filip v Samaří a Šimon mág

1. v.10-11: Samaří bylo ovládáno čarodějnictvím

2. Konflikt: síly čarodějnictví versus služba osvobozování

 

B. Sk 13,6-11: Pavel a Barnabáš proti mágovi Elymasovi

1. v.7: Okultisté se snaží získat dostupnou politickou moc a autoritu

2. v.8: Hledají možnost zabránit zvěstování pravdy

3. v.10: Pavlova mocná řeč k mágovi

 

C. Sk 16,16-18: Pavel a Silas ve Filipis

1. Duch Pythona (věštění) v děvečce

2. v.17: Dvě věci, které řekla, stojící za povšimnutí

3. Význam pobouření, způsobeného jejím osvobozením

 

D. Sk 19,11-19: Pavel a lidé v Efezu

1. v.12: Nečistí duchové a fyzické nemoci bývají propojeny

2. v.13-16: Porážka židovských zaříkávačů

3. v.18-19: Spálení okultních knih potřebné ve většině domácností

            a. Dt 7,26: Varování před přechováváním „prokletého předmětu“ doma

 

E. Ga 1,6-9 : Galatští věřili falešnému evangeliu

F. Ga 3,1: To je uvedlo pod moc čarodějnictví

G. Důkaz pro jejich očarování

1. v.10: Určovali časy (astrologie, horoskopy)

 

H. 2Tm 3,6-9: Falešní učitelé, kteří oklamávají a svádějí

1. Přirovnání k Jannesovi a Jambresovi: egyptští mágové

2. v.9: Otevřený konflikt mezi silami satana a Krista

 

I. 2Tm 3,13: Se svůdci (mágy) to půjde k horšímu

 

IV. Příklady SZ okultní moci

 

A. Exodus 7 a 8: Mojžíš versus faraonovi mágové

1. Satan skrze moc okultismu brání Božímu pohybu

2. Služebníci satana mohou napodobovat nadpřirozenou Boží moc

3. Satanův konečný odpor proti vyjití Izraelců: moc okultismu

 

B. Nu 22-24: Balák, moábský král a mág Balám

 

C. 1Kr 18: Elijáš versus 850 Bálových proroků

1. Přítomnost Elijáše zabránila satanově moci

            a. Zj 13,13: (oheň z nebe skrze moc falešných proroků)

 

D. SZ a NZ: Satan brání skrze okultní moc Božím plánům

 

E. Dvě města plná čarodějnictví: Ninive a Babylon

1. Nahum 3,4: Ninive, centrum čarodějnictví

            a. Čarodějnictví zaprodává národy a rodiny satanu

2. Iz 47,1-14: Babylon: NZ – symbol falešné církve

            a. Nastává konflikt mezi pravou a falešnou církví

 

V. Ztělesnění čarodějnictví: Jezábel

 

A. Zmíněna sedmkrát v SZ a jedenkrát v NZ

1. 1Kr 16,30-31: Jezábelin vliv na krále Achaba

2. 1Kr 18,4: Izolovala Pánovy proroky

3. 1Kr 19,2-3: Způsobila, že dokonce Elijáš měl strach

4. 1Kr 21,5-16: Prosadila Nábotovu smrt

5. 1Kr 21,25-26: Její odporné ovládání Achaba

6. 2Kr 9,22: Jezábel byla děvka a čarodějnice

7. 2Kr 9,30-31: Snažila se ovládat Jehúa

a. 1S 15,23: Vzpoura je jako hřích čarodějnictví

b. Čarodějnice se nikdy opravdově nepoddá svému manželovi

Příspěvek byl publikován v rubrice Analýzy, trendy, společnost, Nezařazeno, Uzdravování a vysvobozování se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.