Upřímná srdce budou hledět na Boží tvář

Nebeský Otec nám touží zjevovat ve své přítomnosti svá tajemství a chce, abychom měli účast na všech požehnáních, která nám Kristus vydobyl na kříži. Cestou do Boží přítomnosti, zjevení Božích tajemství a účasti na našem dědictví v Kristu je upřímnost.

 

David ve své písni vyznává: Hospodin je spravedlivý, spravedlnost miluje, upřímní spatří jeho obličej! (Jeruzalémská Bible: Upřímná srdce budou hledět na jeho tvář.) (Ž 11,7 NBK) Upřímnost nás uvádí do Boží přítomnosti, kde ve svém znovuzrozeném duchu vnímáme jasný Boží obličej. Je to duchovní zakoušení Božího pokoje a jeho přízně. Ano, spravedliví vzdají tvému jménu chválu, přímí budou bydlet před tvou tváří! (Kral.: upřímí budou přebývati před oblíčejem tvým) (Ž 140,14)

 

Upřímní mají důvěrné společenství se svým Bohem, ve kterém jim zjevuje svá tajemství. Neboť Hospodin má neupřímného v ohavnosti, s přímými však je v důvěrném obecenství. (Kral.: s upřímými tajemství jeho) (Př 3,32) Bůh reaguje na upřímnost, z upřímných a ryzích lidí se stávají jeho přátelé. Upřímní lidé mají Boží bázeň, což znamená, že ctí, respektují a váží si Hospodina (a každého jeho slova) jako svého Pána. Jsou upřímní před Bohem, lidmi i sami sebou. Kdo se bojí Hospodina, chodí přímo, kdežto kdo jím pohrdá, chodí cestou neupřímnosti. (Kral.: Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina) (Př 14,2)

 

Opakem upřímnosti je pokrytectví a to Bůh z celého srdce nenávidí. Od neupřímného člověka se Hospodin odvrací. David vyznává: Ty, Pane, s věrným nakládáš věrně, k oddanému se chováš oddaně (Kral.: k člověku upřímému upřímě se máš), s čistým člověkem nakládáš čistě, od zvráceného se však odvracíš. (Ž 18,26-27 NBK) Jedna z nejhorších forem neupřímnosti je náboženské a farizejské pokrytectví. Kdybychom vůči němu byli imunní, pak by Ježíš své učedníky nemusel tak důrazně varovat: Dávejte si pozor, varujte se kvasu farizeů a kvasu Herodova. (Mk 8,15)

 

Upřímný člověk také není vzpurný a důvěřuje Hospodinu. Prorok Abakuk ukazuje na souvislost upřímnosti a života z víry u spravedlivého: Aj ten, kdož se zpíná, tohoť duše není upřímá v něm, ale spravedlivý z víry své živ bude. (Abk 2,4 Kral.) Upřímní lidé jsou schopni důvěřovat Hospodinu a žít svůj všední den z víry. Vzpurní a neupřímní lidé jsou schopni zahrát pouze nedělní náboženské divadlo. Neupřímní lidé žijí ve lžích o Bohu, sobě i druhých. Chodí ve své pýše a nebo méněcennosti.

 

Upřímní chodí v pravdě Božího slova. Jednají zpříma, otevřeně, bez přetvářky. Nemusí hrát nějaké cizí role, aby se druhým zalíbili, nemusí se s druhými srovnávat, jsou sami sebou. Přijímají sami sebe tak, jak je Bůh stvořil a chtějí naplnit svojí jedinečnou roli určenou od Boha. Upřímní lidé nezastírají své myšlení, jsou přímí, rovní a vše dělají s opravdovostí jako Pánu. Nepotřebují žádná duševní líčidla a masky, které by je učinily lepšími a dokonalejšími. Jsou v Kristu učiněni dokonalými takovým způsobem, že již sami nežijí, ale žije v nich Kristus.

 

Upřímnost je též předpoklad pro naši spásu, uzdravení a užívání veškerého našeho dědictví v Kristu. Tvoje upřímnost je základní předpoklad veškerého Božího jednání ve tvém životě! Vždyť Hospodin Bůh je slunce i štít! Milost i slávu dává Hospodin, neupře žádné dobro upřímným. (Ž 84,12 NBK)

 

Velmi silnou lekci upřímnosti (respektive neupřímnosti) nacházíme v osmé kapitole Skutků apoštolských. Filip káže Krista ve městě Samaří s mocným potvrzováním Boží mocí. Ve městě však žil Šimon, který ve své pýše skrze magii ohromoval a ovládal celý samařský národ. Všichni od nejmenšího do největšího mu dlouhou dobu věnovali pozornost a nazývali ho „velikou boží mocí“. Nyní se obyvatelé Samaří setkávají se skutečnou a osvobozující mocí Božího království a dávají se pokřtít. Dokonce i samotný Šimon byl touto mocí ohromen, uvěřil a dal se pokřtít. Jeho srdce však nebylo upřímné a proto nemohl být osvobozen od okultních pout, kterými byl spoutaný a sám spoutával druhé. Naprosto nic nevypůsobí vyznání hříchu bez upřímné lítosti, odsouzení hříchu a oddělení se od něj.

 

Když přišli na toto místo probuzení apoštolové z Jeruzaléma, modlili se za naplnění Duchem svatým u nově obrácených křesťanů. Na koho vložili ruce, ten přijal Ducha svatého. Když to Šimon viděl (tedy byly vidět projevy Duchem naplněných křesťanů), chtěl také tuto moc. Dokonce přinesl apoštolům peníze, aby mu dali tuto pravomoc používat Ducha svatého. Ve svém neproměněném a pokřiveném myšlení nepochopil, že Duchu svatému se musíme poddat a přijmout ho pouze jako dar z milosti. Dříve ovládal druhé a to chtěl i nyní skrze Boha. K tomu však nikdy náš Bůh nedá souhlas – to je čarodějnictví. Ducha svatého nikdy nemůžeme používat a ovládat, on chce mít s námi společenství a být naším Pánem.

 

Podívejme se, jak Šimonovi odpověděl apoštol Petr: „Tvé peníze kéž jsou zatraceny i s tebou, protože ses domníval, že Boží dar lze získat za peníze. Nemáš podíl ani účast na této věci, neboť tvé srdce není upřímné před Bohem. Odvrať se proto od této své špatnosti a popros Pána; snad ti bude odpuštěn úmysl tvého srdce. Vidím, že jsi pln hořkosti a v poutu nepravosti. (Sk 8,20-23) Důvod, proč Šimon nebyl osvobozen od hořkosti a okultních pout nepravosti, byla neupřímnost. A naopak lidé, kteří jsou upřímní před Bohem, vstoupí do úplné svobody od jakýchkoli pout a hořkostí, a budou mít účast na Božím působení a dědictví v Kristu.

 

Podívejme se na Šimonovu odpověď Petrovi, která je typickou reakcí neupřímného člověka: „Poproste vy za mne Pána, aby na mne nepřišlo nic z toho, o čem jste mluvili.“ (24) Toto jednání nazývám „Šimonovým syndromem“ a je neupřímným házením zodpovědnosti na druhé. „Vy se za mně modlete, postěte, dělejte správná rozhodnutí…“ Mnoho dnešních křesťanů by s velikým nasazením zápasilo za tyto pokřivené lidi, místo toho, aby věnovali svůj čas věrným učedníkům (viz 2Tm 2,2). Apoštolové tak nejednali, vůbec si již Šimona nevšímali a šířili dál evangeluim Království. (Možná však, že jsi „moudřejší“ než Petr a Jan, a „milostivější“ než samotný Bůh…) Čteme o nich: Oni tedy, když vydali svědectví a domluvili Pánovo slovo, vraceli se do Jeruzaléma a zvěstovali evangelium v mnoha samařských vesnicích. (25) Vždyť sám Bůh se odvrací od neupřímného člověka, ale pro upřímného a pokorného má připravenu všechnu svoji milost.

 

Člověku se všechny jeho cesty zdají přímé, ale srdce zpytuje Hospodin. (Př 21,2) Bůh chce napřímit všechny tvoje kroky. On je znalec všech srdcí (viz Sk 1,24), proto ho jako David žádej, aby vyzpytoval tvoje srdce a prosvítil všechny tvoje temnoty: Zkoumej mě, Bože, a poznej srdce mé, poznej mé myšlenky, jen mě vyzkoušej! Zjisti, zda držím se cesty škodlivé, a cestou věčnosti mě veď! (Ž 139,23-24 NBK) Vystav se (skrze slyšení a rozjímaní) působení Božího slova, které je živé a činné, je ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až do rozdělení duše a ducha, kloubů a morku, a je schopné rozsoudit myšlenky a postoje srdce. A žádné stvoření není před ním skryté; vše je nahé a odkryté před očima toho, jemuž se budeme zodpovídat. (Heb 4,12-13)

 

Rozjímej nad následujícími slovy Šalomouna, kterými vyučoval svého syna: Především střez a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život. Odvracej svá ústa od falše a od svých rtů vzdal neupřímnost. Tvé oči ať hledí rovně, zpříma před sebe se dívej. Sleduj stopy svých nohou, všechny tvé cesty ať jsou pevné. Napravo ani nalevo se neuchyluj, odvrať od zlého svou nohu. (Př 4,23-27)

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazeno, Vítězný život křesťana se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.