Projevy Boží přítomnosti

PROJEVY BOŽÍ PŘÍTOMNOSTI

Porozumění fenoménům, které doprovázejí službu svatého Ducha

Mike Bickle a Michael Sullivant

 

Když se Bůh rozhodne zjevit svoji moc v Kristově těle a skrze něj, může nastat dvojí situace. Buď dojde k nesmírnému duchovnímu růstu, nebo k tragickému zmatku či pohoršení. V biblické a církevní historii provázely vylití moci svatého Ducha zvláštní a dokonce bizarní projevy. Na jaře 1994, kdy píšeme tento spisek, k nám během posledních měsíců přicházejí mnohé zprávy o projevech Ducha v USA a Kanadě. Množství věřících je požehnáno, občerstveno a omlazeno. Jiní věřící tak požehnáni nejsou! Jsou skeptičtí a ptají se, zda takovéto věci vlastně mohou provázet ryzí Boží dílo. A co dělat se zjevně tělesným jednáním, kdy se někteří uzavírají a snaží se svatého Ducha obviňovat? Co dělat s takovými lidmi?

 

Přinášíme tento jednoduchý přehled Kristovu tělu v naději, že poskytne filosoficko-teologický rámec, skrze který můžeme tyto fyzické projevy zkoumat a osvětlovat. Doufáme, že v blízké budoucnosti pojednáme o celém předmětu podrobněji a přineseme věcné studie, svědectví a způsoby, jak se zmíněnými projevy nakládat v místním sboru.

 

I          Biblické precedenty projevů

 

A. Bible nezachycuje všechny možné legitimní nadpřirozené zkušenosti. Spíše zaznamenává příklady legitimních nadpřirozených projevů, které spadají do širších kategorií, jež jsou pro jednání svatého Ducha typické. Takové pojetí je předkládáno v J 21,25, kde Jan prohlašuje, že kdyby měly být zaznamenány všechny činy, které Ježíš učinil, nemohly by je obsáhnout všechny knihy světa. Bůh je vždy a navěky svrchovaný, aby mohl dělat bezpříkladné věci, které jsou ve shodě s jeho charakterem a principy Písma.

 

B. Někdy lidé natahují Písma ve snaze dokázat platnost nějakého projevu, který není v Bibli výslovně zmíněn. (Např. Snaha najít v textu důkazy pro nekontrolovatelný smích, jenž není v Písmu přímo zmíněn. Avšak „nevypravitelná radost a plnost slávy“ tam popisována je!)

 

C. Abychom prověřili hodnověrnost projevů, měli bychom se podívat na celkovou víru a životní styl (a na jeho proměnu) u těch, kdo byli zasaženi, stejně jako u těch , kdo byli použiti k tomu, aby tuto zkušenost předávali. Na krátkodobé a dlouhodobé „ovoce“ prožité zkušenosti i na všezahrnující slávu, danou Ježíši Kristu v celkových souvislostech, v nichž se tyto projevy objevují.

 

Jonathan Edwards udává pět způsobů, jak rozeznat, zda je určitý projev skutečně dílem svatého Ducha. Říká, že satan není schopen u lidí takové věci působit a kdyby byl, stejně by to nedělal. Můžeme-li odpovědět ano na jednu nebo více z následujících otázek, pak lze projev považovat za pravý navzdory všem malým námitkám, které mnozí vznášejí kvůli nezvyklosti, zvláštnostem, omylům ve vedení, podvodům a skandálům některých lidí, kteří se prohlašují za věřící. Žádné lidské příměsky neruší platnost obecného díla opravdového probuzení, které bychom ve skutečnosti měli očekávat.

 

1. Přináší to slávu osobě Ježíše Krista?

2. Přináší to větší nenávist k hříchu a větší lásku ke spravedlnosti?

3. Přináší to hlubší vztah k Písmu?

4. Uvádí to lidi do pravdy?

5. Přináší to větší lásku k Bohu a k člověku?

 

D. Základ pro výskyt fyzických projevů je zakořeněn v biblické nauce o projevech Boží přítomnosti.

 

1. V kontrastu s Boží „všudypřítomností“ (tzn. Bůh je všude) zjevuje Bůh svoji mocnou přítomnost v různých časech na jednotlivých místech, a to z rozličných důvodů.

2. Bůh „sestupuje“ a vztahuje se k oblasti přirozeného světa.

3 Co byste očekávali nebo předvídali, že se může stát s přirozeným a normálním pořádkem věcí, když se všemohoucí, vševědoucí, všudypřítomný, věčný, svatý, spravedlivý a milující Bůh sníží a sestoupí, aby se dotkl slabých, omezených lidských stvoření?

 

E. Několik biblických příkladů projevů Boží přítomnosti:

 

J 18,6 – nevěřící strážci spadli na zem

Sk 9,4 – Saul z Tarsu uviděl jasné světlo, spadl ze svého koně, slyšel akusticky Ježíšův hlas, dočasně oslepl

Zj 1,17 - Jan se cítil jako mrtvý, ztratil tělesnou sílu a viděl a slyšel duchovní svět

Da 8,17; 10,7-10+15-19 – Daniel spadl, neměl žádnou sílu, byl vyděšen Boží přítomností

1Kr 8,10-11 – kněží nemohli stát v přítomnosti Boží slávy

2Pa 7,1-3 - Šalomoun a kněží nemohli stát v přítomnosti Boží slávy

Sk 10,10; 22,17 – Petr a Pavel se dostali do vytržení a viděli a slyšeli duchovní svět

1S 19,18-24 – král Saul a jeho nepřátelští poslové byli přemoženi Božím Duchem a když se přibližovali k táboru proroků, prorokovali

2M 19,16-19 – hřmění, kouř, otřásající se země, zvuky polnice a hlas na hoře Sinaj

2M 34,30 - Mojžíšova tvář zářila nadpřirozeným světlem

Mt 17,2-8 – Ježíš a jeho šat nadpřirozeně zářil, nadpřirozený oblak a návštěva Mojžíše a Eliáše

2M 3,2 – keř hořel, ale nebyl ohněm stráven

J 1,32 – svatý Duch sestupuje v tělesné podobě jako holubice

3M 9,24; 1Kr 18,38; 1Pa 21,26 – oheň z nebe strávil oběti

2K 5,12-13 - Pavel popisuje stav, kdy byl „mimo sebe“, jako protiklad ke střízlivému stavu

L 1,35 – panna počala Božího Syna

 

II. Historické precedenty projevů

 

Mimořádné projevy, způsobené mezi lidmi jednáním svatého Ducha, jsou plně dokumentovány a potvrzeny v celé historii probuzení prakticky v každé větvi křesťanské církve. Následuje pouze několik ze stovek možných citátů dokazujících tento jev.

 

A. Svatá Terezie z Avilly (1515-82) o tom, jak byla „unesena v extázi“: „Osoba zřídka ztrácí vědomí; já jsem ho někdy ztratila zcela, ale pouze zřídka a na krátký čas. Obvykle je vědomí přerušeno, a ačkoli neschopna pohybu a očekáváním vnějších věcí, osoba může stále slyšet a rozumět, ale pouze zamlženě, jakoby z velké vzdálenosti…“ Overcome by the Spirit, (Chosen Books, 1990) Francis Mac Nutt

 

B. Jonathan Edwards, který je považován za jednoho z největších teologů v historii, žil v době velkého probuzení v Americe, jež bylo v letech 1730-40. Edwards podává nejpečlivější a nejpodrobnější biblické zhodnocení, pochopení a pojednání o projevech Ducha. (Převzato z A Narrative of Surprising Conversions and the Great Awakening, sv. 4 Edwardsových spisů)

 

„Bylo velice krásné pozorovat, jak se někdy měnil citový stav lidí – když Bůh způsobil náhlé otevření jejich očí a vnesl do jejich mysli pocit velikosti své milosti, plnost Krista a Jeho ochotu k záchraně…

 

Jejich radostné překvapení způsobilo, že jejich srdce jakoby poskočila, takže byli schopni propuknout ve smích, a často ve stejnou dobu počaly proudem téci slzy, které se mísily s hlasitým pláčem. Někdy nebyli schopni zadržet hlasitý pláč vyjadřující jejich velký obdiv.“ (Narrative s. 37-38)

 

„…někteří lidé měli takovou touhu po Kristu nebo byla tak vystupňována, že jakoby odebrala jejich tělesnou sílu. Někteří byli tak přemoženi pocitem lásky Krista, odhodlané i ke smrti, vůči tak chatrným nedostatečným a nehodným stvořením, že to až oslabilo jejich tělo.

 

Někteří lidé zakusili tak velký prožitek Boží slávy a dokonalosti Ježíše, že se zdálo, že se pod tím jejich přirozený život téměř vytrácí. Kdyby jim Bůh ukázal ještě trochu více sebe, pravděpodobně by to jejich pozemskou schránku zcela pohltilo… Tito lidé potom (když už zase mohli) hovořili o slávě Boží dokonalosti.“ (Narrative s. 45)

 

„Velmi často bylo možno shledat budovu plnou výkřiků, lidí ležících na zemi, záchvatů smíchu apod. spolu se zármutkem, a také obdivem a radostí.“ (The Great Awakening s. 550)

 

C. Následující zpráva je od ateistického „volnomyšlenkáře jménem James B. Finley, který navštívil Cane Ridge v Kentucky v době probuzení v r 1801: „Ten zvuk byl jako hukot Niagarských vodopádů. Široké moře lidských postav vypadalo, jako by bylo zmítáno bouří. Někteří řvali žalostným způsobem o milost, zatímco další hlučně křičeli. Zatímco jsem sledoval tyto výjevy, zmocnil se mne podivně zvláštní pocit, jaký jsem nikdy dříve nezažil. Mé srdce prudce bilo, třásla se mi kolena, chvěly se mé rty a cítil jsem se, jako bych měl spadnout na zem. Zvláštní nadpřirozená síla jakoby pronikala mysl všech, kteří zde byli. V jedné chvíli jsem uviděl přinejmenším 500 lidí zasažených v jediném momentu jakoby jednotkou s tisíci revolvery a pak bezprostředně následoval jekot a výkřiky, které jistě zasáhly nejvyšší nebesa… Potom jsem znovu utekl a litoval jsem, že jsem nezůstal doma“ (Převzato v When the Spirit Comes with Power, od Johna Whitea, s. 70)

 

III. Přehled projevů

 

Židovský a biblický model jednoty osobnosti vede k závěru, že duch ovlivňuje tělo. Občas je lidský duch tak ovlivněn Boží slávou, že lidské tělo není schopné pojmout intenzitu těchto duchovních setkání, a výsledkem je neobvyklé chování a jednání. Někdy, ačkoli samozřejmě ne vždy, jsou tělesné reakce reakcemi člověka na působení Ducha a nejsou přímým působením svatého Ducha. To však neznamená, že jsou proto tělesné a měly by být zakázány. Následuje výčet projevů, které v současnosti pozorujeme: třesení, škubání, ztráta tělesné síly, hluboké dýchání, chvění očních víček, třesení rtů, pocit oleje na těle, změny barvy kůže, pláč, smích, „opilost“, potácení se, porodní bolesti, tanec, padání, vize, akustické slyšení duchovního světa, inspirované projevy (tj. proroctví, jazyky, výklad) andělská navštívení a projevy, skákání, divoké kotrmelce, křik, vítr, teplo, pocit elektrizování, chlad, žaludeční nevolnost jako znak rozeznání zlého, čichové nebo chuťové vjemy přítomnosti dobrých či zlých bytostí, zvonění, bolest v těle při rozeznávání nemoci, pocit tíže nebo lehkosti, stav podobný vytržení, kdy je vidět a slyšet duchovní svět, neschopnost normálně mluvit, rozkol v přirozeném světě – např. přepálení elektrických obvodů.

 

IV. Důvody projevů

 

A. Bůh si často vybírá bláznivé věci, které doprovázejí jeho dílo (1K 1,27-28).Uráží mysl, aby vyzkoušel srdce. Při vylití Ducha o Letnicích ve Sk 2,12-13 byli někteří lidé překvapeni, jiní rozpačití a někteří se vysmívali. Tyto tři typy reakcí na dílo Ducha svatého můžeme vidět i dnes. Tento „Boží způsob“ provokuje naši nemístnou tendenci kontrolovat a láme naše neposvěcené zábrany a pýchu.

 

B. Demonstrace Boží moci skrze znamení a zázraky – znamení ukazují na Boha, který je za nimi; zázraky upoutávají zájem o tajemství Božích cest. Bůh chce, aby naše víra byla založena na jeho moci a ne na moudrosti lidských slov (1K 2,4-5).

 

C. Zkušenost důvěrného vztahu s Bohem. Znát Boha a být od něho poznán.

 

D. Milost a moc k překonání vnitřních pout – strachu, žádosti, pýchy, závisti, lakoty, podvádění, hořkosti, atd.

 

E. Předávání lásky, pokoje, radosti, bázně před Hospodinem atd.

 

F. Uzdravení – fyzické a emocionální.

 

G. Zážitky, které spojují s ostatními věřícími – když lidé společně zažívají přítomnost svatého Ducha.

 

H. Vystrojení pro službu ostatním – pomazání pro službu.

 

I. Uvolnění Božího slova – zvýšení prorocké citlivosti, kázání v moci.

 

J. Přímluva – pochopení efektivní, Duchem vedené modlitby.

 

K. Rozšíření a uvolnění duchovních kapacit.

 

L. Projevy jsou dány pro občerstvení, povzbuzení a uzdravení. To by mělo vést do hlubšího učednictví (růst ve víře, naději a lásce) a také k účinnému zvěstování evangelia a, doufejme, k plnému probuzení.

 

V. Přehled nesprávných vyrovnání se s projevy

 

A. „Tyto projevy Ducha bych zakusil, kdybych byl vydanější.“

 

Zakoušení těchto věcí nesouvisí s nadšením a pílí, ale je to dílo Boží milosti a prozřetelnosti.

 

B. „Mnoho lidí bylo viditelně dotčeno svatým Duchem. Je tu probuzení!“

 

Správné chápání probuzení jde ve skutečnosti do hlubších a dalekosáhlejších duchovních a praktických proměn jednotlivců, duchovních hnutí, geografických oblastí a celých národů. Pojmy jako „občerstvení“ a „obnovení“ jsou pro současné dílo Ducha mnohem vhodnější. Doufejme,že to vše k úplnému probuzení povede. Ale co více, modleme se za to i dále a věřme tomu!

 

C. „Lidé, které Bůh používá k předávání své moci, jsou opravdu zralí a citliví na Boha. Bůh je musí ve skutečnosti milovat mnohem více nežli mne. Budu-li dostatečně pilný, možná budu schopen dělat také takové věci.“

 

Lidé, kteří působí ve „službě mocí“, často neúmyslně vyvolali dojem, že dary moci jsou odznaky zásluh duchovnosti. To uvedlo mnoho vydaných a upřímných věřících pod odsouzení. Tyto dary a povolání jsou dary milosti a Bůh je dává různým členům Kristova těla, jak sám chce. V době duchovního navštívení je k tomu, aby sloužili v moci svatého Ducha, použito více křesťanů, než je obvyklé.

 

D. „Stačí být otevřený a citlivý na Ducha svatého a On se tě také dotkne.“

 

Kdyby toto byl způsob, jak vše probíhá, bylo by to mnohem méně komplikované, ale není tomu tak. Ačkoliv lidé mohou mít emocionální překážky, které dílu Ducha brání, bylo svatým Duchem mocně a viditelně dotčeno mnoho skeptických a cynických lidí. Ostatní, kteří jsou velice otevření a hladoví po doteku Ducha, nejsou tak mocně zasaženi, nanejvýš zevně. Musíme se zdržet posuzování toho, kdo je „otevřený“ a kdo je „uzavřený“. Nedomnívejme se, že to může přispět nebo zabránit člověku od Boha přijímat. Jestliže si myslíte, že možná máte nějakou překážku, proste Boha, aby vám zjevil její podstatu. On je věrný a ve svůj čas na takovou prosbu odpoví. Do té doby se však nedomnívejte, že to, co vám brání od Boha přijímat, musí být nějaká zábrana.

 

E. „Kdyby to, co se dotýká a pohybuje těmito lidmi, byl opravdu svatý Duch, pak by v jejich životech muselo být okamžité nebo trvalé ovoce.“

 

Ve skutečnosti se Bůh dotýká a uchází o mnoho lidí, kteří ovoce, jež skrze tato navštívení své milosti zamýšlel, nikdy nepřinesou. Nejsou žádné záruky, že z těchto „svatých navštívení“ bude ovoce. Lidé mají svobodu přijímat zcela, částečně nebo dokonce takové duchovní příležitosti ignorovat.

 

F. „Jestli je na těchto lidech skutečně moc svatého Ducha, pak by nad svými reakcemi a chováním neměli mít žádnou kontrolu.“

 

Existují určité „nekontrolovatelné“ zkušenosti se svatým Duchem, jsou však mnohem méně běžné, než si většina lidí myslí. V díle svatého Ducha existuje tajemné spojení Božské a lidské síly. Petr měl chodit a měl k tomu potřebnou moc, když ho Ježíš vyzval vstoupit na vodu. Nadpřirozená část této události byla, že se při chůzi nepotopil. V úvodní části pozvání Ducha, aby projevil svoji přítomnost, máme při reakci na jeho činnost k dispozici více kontroly. Při zkušenosti se svatým Duchem, která je pro nás vítanou, je typické méně kontroly na straně člověka, ale přesto zůstává možnost tuto zkušenost prodloužit, jestliže cítíte potřebu nebo touhu. Existují vyjímky k tomuto obecnému pravidlu a musíme se naučit je rozeznávat. „Všechno má svůj čas,“ řekl Šalomoun. Svatý Duch to ví (On to napsal), a není proto nutně uhašován, když ti, kteří mají v církvi nebo na určitém shromáždění autoritu, rozeznají, že např. Nastal čas se ztišit, pozorně naslouchat kázání z Písma, a když proto požádají shromáždění, aby reagovalo odpovídajícím způsobem.

 

To nemusí být automaticky považováno za projev „ducha kontroly“! Společenství v lásce přináší různá omezení. Absolutní svoboda je absolutní nesmysl!

 

VI. Přehled nebezpečí při projevech Ducha

 

A. Možnost rozdělení a souzení v Kristově těle – za každou cenu se musíme hledět vyvarovat mentality „takto to má (nebo nemá) vypadat“. To jistě svatého Ducha zarmucuje (viz Ř 14 a 1K 12-14). Láska k Bohu a k sourozencům musí v našem společenství zůstat převažující hodnotou.

 

B. Fanatismus – ve svém nadšení se lidé mohou nechat dovést k přehnanému chování a počínat si podivným a nebiblickým způsobem. Jakmile se tento problém objeví, musí se o něm mluvit. Měli bychom se snažit to udělat citlivě, a to ať už mezi čtyřma očima, tak (v případě potřeby) veřejně. Je to velmi citlivá záležitost, protože oheň Ducha svatého bude vždy doprovázen určitou mírou „planého ohně“, projevujícího se tělesnými prvky, které jsou v nedokonalých věřících ještě přítomny.

 

C. Zanedbávání méně opojných a méně viditelných stránek naší víry – jde např. o každodenní vydanost, skrytý modlitební život, službu v pokoře, pomoc chudým, prokazování milosrdenství, milování nepřátel, trpělivost v souženích, úcta k rodičům a ostatním autoritám, zdrženlivost od žádostí, výchova dětí, dodržování pracovní doby, úklid a vyřizování různých záležitostí, placení desátků, účtů a daní, řešení příbuzenských konfliktů a o to, být věrným a spolehlivým přítelem.

 

D. Odložení všech omezení a kázně ve jménu „svobody Ducha“. Určité napětí mezi svobodou a omezením musí být přijato celou církví. Nebudeme vždy souhlasit s tím, jak se s tímto napětím vyrovnávají jednotliví členové Těla. Buďme raději připraveni „spolknout nějaké komáry“, abychom se vyhnuli „polykání velbloudů“!

 

E. Když se v nevhodnou dobu začne odvracet pozornost od soustředění se na Boha a různých aktuálních cílů (např. nadšení pro Ježíše, domácí skupinky, společenství, přímluva, evangelizace), tzn. když se obdiv a pozornost dává projevům samotným.

 

F. Upadnutí do pýchy z milosti – neexistuje odpornější forma pýchy, než arogantní chvástání či jemná sebespravedlnost lidí, kteří jsou požehnáni od svatého Ducha. Tyto formy milosti jsou udíleny proto, aby rozhojnily Boží milost a milosrdenství a vedly nás k vděčnosti a k pokoře. Jestliže se nepokoříme sami, Bůh nám ve své lásce v nějakém bodě umožní, abychom byli pokořeni.

 

G. Šíření pomluv a dezinformací – částečně se tomu nevyhneme, při dobré komunikaci a správných měřítkách mohou být tyto náležitosti zredukovány. Nenacházejte v tom potěšení a pracujte na vyvrácení špatných zpráv.

 

H. Vyzdvihování vnějších projevů oproti vnitřní a skryté práci Ducha v lidských srdcích. Konečným cílem díla svatého Ducha je postupná vnitřní proměna do podoby Ježíše.

 

I. Povyšování slabých lidských nástrojů, které Bůh zvláště používá jako katalyzátory v díle Ducha – musíme se ve svých srdcích vyvarovat jakéhokoliv „uctívání hrdinů“. Boží armáda „bez tváří“ však neznamená, že nebudou žádní viditelní vedoucí nebo přední členové ve veřejné službě v těle. Vztahuje se to na postoj pokory, poddanosti a úcty, který všechny ovečky a vedoucí mají ve svých srdcích.

 

VII. Správné reakce na projevy Ducha

 

A. Zaujmout raději postoj „učedníků“ než „odborníků“ ve službě Ducha.

 

B. Být milostivý, laskavý a trpělivý, když jsou ve společenství věřících rozdílné pohledy.

 

C. Dávat náležitou svobodu a vytvářet odpovídající podmínky, aby se svatý Duch mohl projevit.

 

D. Podporovat vhodná omezení – voláme po citlivosti na situaci a kontext. Jak v této konkrétní situaci vypadá láska? Co vyžaduje? Pro pokoj a jednotu se podřizuje těm, kteří mají autoritu. Jestliže se směrem, který dali nebo dávají Tělu, nesouhlasíte, obraťte se na ně v soukromí.

 

E. Buďte otevření a ochotní od Boha bohatě přijímat.

 

F. Neusilujte o to, aby se za každou cenu „něco dělo“.

 

G. Vyjadřujte vděčnost za přítomnost Boží milosti.

 

H. Dávejte prostor očekávání a buďte při službě trpěliví.

 

I. Zkoumejte Písma.

 

M. Bickle je pastorem sboru Kansas Vineyard Fellowship v Kansas City v Kansasu (USA).

M. Sullivant je jeho spolupracovníkem ze sboru. (M. Sullivant kázal v r. 1993 ve sboru KS v Praze.)

Vyšlo v Životě víry 1995/11 s povolením autorů. Přeložila Renata Korčáková. Redakce překladu Život víry.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazeno, Novozákonní církev se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.