Zdravé stravování

Zdravé stravování

Tomáš Korčák

 

Pošetilcům se oškliví každý pokrm (Ž 107,17-18)

 

  • Jíst nesprávným způsobem vede do trápení, nemocí, hněvu a hoře. (Kaz 5,16)

Bludaři zakazují různé pokrmy (1Tm 4,1-3; 1K 10,25-26)

.

.

1.   Jez s vděčností (1Tm 4,4-5)

  • Jestliže přijímáme od Boha pokrm ve víře, je posvěcen. Nebudeme pokoušet Boha a vědomě jíst jedovaté, avšak také nebudeme otroky „zdravého“ stravování.
  • Vděčnost se projevuje v nevybírání si. (Př 30,21-22)
  • Pamatujme na chudé. „Hlad a chudoba si každý den vyžádají 25 tisíc lidských životů. 852 milionů lidí trpí nedostatkem jídla – to je více než celá populace Spojených států, Kanady a Evropské unie dohromady. Každých pět vteřin zemře hlady jedno dítě. Nedostatkem jídla trpí jeden člověk ze sedmi.“ (www.osn.cz) (Mk 14,7; L 14,13.21; Ga 2,10NBK)
  • Pokrm přijímáme jako dar. Jsme na Bohu zcela závislí. (Ž 145,15-16; Ž 104,27-28)
  • Vděčnost jde ruku v ruce se spokojeností. (1Tm 6,6-8)
  • Ježíš měl zvyk před jídlem požehnat a vzdát díky. (Mt 14,19; J 6,11.23; Mt 15,36; L 22,17-19; 1K 11,23-25; L 24,30)

 

2.   Jez k slávě Boží (1K 10,31)

  • Jídlo je zdrojem našich přirozených sil a protože zdrojem našeho jídla je sám Hospodin, pak své síly používáme k jeho službě a jeho slávě. „Skrze víru dokonce i naše denní jídlo získá povahu Bohoslužby, kterou jsme účastni Boží slávy.“ (Derek Prince: Žít vírou, Rončka 1992, str. 39)

 

3.   Jez z víry (Ř 14,2.17.23)

  • Náš životní styl má být prostoupen vírou. Víra je jediným základem pro spravedlivý život. (Ř 1,17) Rozumná bohoslužba začíná našimi těly. (Ř 12,1)
  • Víra je velice praktická a má vliv i na naše stravování – viz 14. kapitola. Pavel zde neříká, že je absolutně správné jíst zeleninu a špatné jíst maso, nebo naopak. Říká, že je špatné cokoli, co jíme pod odsouzením s pochybnostmi a správné jíst bez odsouzení na základě víry. Máme tedy jíst z víry. Pokoj, radost a spravedlnost je základem zdravého stravování!

 

4.   Jez s radostí (Sk 2,46-47; Kaz 9,7)

  • První křesťané jedli takovým způsobem, že tím byli nevěřící lidé v jejich okolí získáváni pro Pána. Stolovali s radostí, vděčností a chválou.
  • „Jeden můj přítel vyrůstal v rodině, kde vládl hněv. U jídla se buď mlčelo, nebo padaly sarkastické poznámky. O několik čísel dál stál starý dům s velkou verandou, kde bydlela jedna šťastná rodina. Můj přítel mi vyprávěl, že když mu bylo asi tak deset, začal odcházet od večeře, co mohl nejdříve, aniž by na něho začali křičet, a pokaždé zamířil do toho starého domu v jejich ulici. Když tam přišel v době jídla, zalezl pod verandu a jen tam seděl a poslouchal jejich smích. Když mi o tom řekl, požádal jsem ho, aby si představil, jaké by to bylo, kdyby se otec v tom domě nějak dozvěděl, že se krčí pod verandou, a poslal by pro něho svého syna. Požádal jsem ho, aby si představil, co by pro něho znamenalo, kdyby to pozvání přijal, posadil by se u nich ke stolu, nešťastnou náhodou by převrhl svou sklenici vody a otec by jen se smíchem radostně nařídil: „Dolejte mu vodu! A dejte mu suchou košili. Chci, aby mu u nás chutnalo!“ Potřebujeme slyšet, jak se náš otec směje. Změna závisí na tom, do jaké míry prožíváme Boží charakter.“ (Larry Crabb: Umění přiblížit se, Návrat domů 2000, str. 29)
  • Též sám Pán chce s námi stolovat. (Zj 3,20; Ž 23,5; Iz 25,6)
  • V čem by měli být rodiče ve stravování pro své děti příkladem?

Celé vyučování si můžete poslechnout zde…

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Vítězný život křesťana, Výchova dětí, manželství a rodina se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.