Říše dobrých nebo zlých snů?

Vidění

 

Když jsem se jednou v srpnu 1995 modlil, uviděl jsem před sebou pole. Jeho konec byl zahalen mlhou. Jen o několik kroků dále se nacházelo srázné skalisko. Jeho středem vedla úzká stezka, pokrytá stejnou zelení jako skála a tento zelený pás se vinul celým srázem dolů až na úpatí skály.

 

Většina těch, kdo šli touto mlhou, si úzké stezky nevšimla a zřítila se z okraje útesu. Někteří lidé přitom přišli o život, ale mnozí byli zachyceni sítěmi, nataženými na úpatí útesu. Tyto sítě každopádně nebyly na to, aby je zachránily, ale aby je pochytaly. Byli také lidé, kteří opatrně tápali mlhou vpřed; lezli po kolenou a hledali stezku, kterou prostě instinktivně očekávali. Většina z nich ji dokázala najít a opatrně po ní na kolenou klouzali dolů. Jen velmi málo lidí mělo padáky, na kterých z hrany útesu skočili do mlhy.

 

S úpatím útesu hraničil přístav, ve kterém byly čtyři typy lodí – galéry, křižníky, luxusní parníky a nemocniční lodě. Většina lodí byly galéry a křižníky. Pět nemocničních lodí kotvilo u mola uprostřed přístavu. Oba luxusní parníky byly připoutány k molu, jejich paluby téměř praskaly pod zásobami. Přesto se zdálo, že jsou, stejně jako mola, zchátralé. Křižníky nebyly zakotveny, ale neustále křižovaly přístavem sem a tam.

 

Všichni lidé, kteří spadli do sítí, byli deportováni na galéry. Většina těch, kdo slezli po příkré stezce, zamířili k nemocničním lodím, ale značná část z nich se usilovala dostat na luxusní parníky. Mnozí byli chyceni a odvezeni na galéry. Luxusní parníky byly přísně střeženy a zjevně byly pod kontrolou křižníků. Tyto křižníky braly někdy na palubu lidi z galér nebo luxusních parníků a jejich hrubému násilí se nikdo nemohl postavit na odpor.

 

Lidi z jiných lodí braly na paluby i nemocniční lodě. Jednalo se však jen o lidi velmi slabé, nebo tak nemocné či zraněné, že by neměli šanci na přežití. Posádkám nemocničních lodí byla prokazovaná úcta, protože nosily třpytivou zbroj, kterou byli zjevně všichni ostatní oslněni. Odvážní, kteří z útesu seskočili padákem, skončili bez výjimky na nemocničních lodích nebo na molu, ke kterému byly uvázány.

 

Jakmile byla nějaká galéra nacpaná otroky, zvedla kotvy a křižovala bezcílně přístavem sem a tam. Také křižníky se otáčely tak často, že nebylo možné předvídat, kam vlastně vede jejich cesta. Pokud jim při tomto manévrování zkřížila cestu jiná loď, narazily do ní a potopily ji. Když se vzájemně setkaly dva křižníky, zahájily palbu, dokud jeden z nich nešel ke dnu.

 

Ke srážkám a potápění lodí přispěla také mlha. Přístavní nádrž byla plná žraloků, kteří chňapali po každém, kdo spadl do vody. Stejně jako mlha, ležel na přístavu tíživě zmatek, zklamání a strach. Když mlha zhoustla, vzrostl i strach. Když mlha ustoupila, vyklíčila mezi lidmi naděje. Když se mlha konečně zvedla tak vysoko, že bylo vidět otevřené moře, lodě vypluly směrem na otevřené moře.

 

Nemocniční lodě byly jediné, které budily dojem, že ví, kam se pluje. Nezmateny chaosem mohly opustit přístav a vyplout na otevřené moře. Z pěti nemocničních lodí už byla jedna nebo dvě na cestě, zmizely za obzorem a teprve za delší dobu se vrátily zpět. Pak přišly na řadu další.

 

Můj pohled sledoval jednu z nich a najednou jsem si připadal, že stojím na kapitánském můstku lodi. Čím jsme byli dál, tím jasnější byla obloha. Brzy byla tak modrá, jak jsem to dosud zažil jen v letadle ve veliké výšce. Obloha mě natolik fascinovala, že jsem už vůbec nevěnoval pozornost moři. Když jsem opět očima hledal moře, zjistil jsem: Letíme! Letíme ve veliké výšce!

 

Myslel jsem že doletíme do vesmíru, ale opět jsme sestoupili níž a před očima se mi otevřel nový pohled. Vynořil se přede mnou řetěz ostrovů a každý ostrov byl osídlen jinou kulturou. Ranění byli z našeho plovoucího lazaretu dopraveni na ostrovy, každý na ten, který odpovídal jeho kulturnímu pozadí.

 

Na ostrovech byl hluboký pokoj. Navzájem byly propojeny nádhernými bílými mosty, na kterých panoval čilý provoz v obou směrech. Všude se stavělo a na každém ostrově vznikala velká města.

 

Každý ostrov byl jedinečný a všechny se zásadně lišily od každého místa, které jsem dosud poznal. Přesto jsem se na každém ostrově okamžitě cítil jako doma. Každý z nich byl rájem. Zdálo se, že každý z nich je jiný svět a přesto jsem věděl, že každý se nějakým způsobem podobá těm, které jsem právě opustil.

 

Výklad

 

Tímto viděním se mi ujasnilo: konec pole ukazuje na to, že se blíží konec našeho hospodářského blahobytu. Co jsem viděl na konci, bylo mnohem horší, než jsem se vůbec obával. Jsou před námi temné časy, ale současně před námi vzniká úplně nový svět, který je krásnější, než si vůbec dokážeme představit. Než to dojde tak daleko, máme čas na přípravu. Postavme svoji důvěru a naději na jediném, co je neotřesitelné: na Božím království!

 

Všichni lidé, kteří se prostě mlhou hnali dál, jako před tím na volném poli, aniž vzali na vědomí nebo uznali změněnou situaci, zahynuli nebo upadli do otroctví. Těm, kdo šli okamžitě na kolena, se podařilo najít bezpečnou cestu dolů – ale cesta stejně vedla dolů. Celou cestu dolů museli zůstat na kolenou. Na stezce vedoucí strmým srázem dolů nemohl nikdo vstát, protože stezka byla příliš příkrá a úzká. Padnout na kolena znamená modlitbu. Jakmile uvidíme mlhu, musíme se modlit za každý svůj budoucí krok.

 

Okolnost, že nikdo nešplhal vzhůru, ale všichni sestupovali, dokud se nedostali úplně dolů, mi ukázala: ekonomika celého světa upadá. To, co je před námi, mnozí přežijí, ale ne na své současné úrovni. Náš současný životní standart je z velké části financován úvěry. Vzali jsme si půjčku na budoucnost a ta budoucnost je teď tady. Šílenou rychlostí se blížíme k času splatnosti závazků a to znamená drastické omezení našeho současného způsobu života.

 

Cítil jsem: Galéry představují banky. O pověstném černém pátku (Černý pátek: Krach na Newyorské burze v pátek 25.10.1929 /ve skutečnosti ve čtvrtek 24.10, v pátek krize zasáhla Evropu/. Jedním z hlavních důvodů byl nákup akcií na úvěr a jejich následný prodej. Nabídka velmi převýšila poptávku a investoři podlehli panice. Následovala nová vlna prodejů akcií, v té chvíli již za jakoukoli cenu. Černý pátek spustil Velkou hospodářskou krizi. /Poznámka překladatele zpracována podle Wikipedie/) banky finančně tak riskovaly, že některé z nich zkrachovaly. Vzaly si z toho poučení. Dnes jsou natolik pojištěny, že příští krizi mohou nejen přežít, ale jsou schopny na sobě udělat úplně závislými všechny, kdo jim dluží peníze.

 

Křižníky byly různě velké a cítil jsem, že představují rozmanité mocnosti. Jejich úsilí nebylo vzájemně sladěno. Zdálo se, že si počínají stejně jako ostatní a také to vypadalo, že mezi sebou vedou válku. Žily z toho, že drancovaly jiné lodě nebo sebe navzájem. Myslím, že v nadcházejících časech vzplanou bez zvláštního důvodu téměř všude malé války. Každý, kdo zkříží cestu lidem, kteří oblékají mocenské pozice, bude mít problémy.

 

Luxusní parníky byly tak znečištěny, že téměř nic neznamenalo, jestli se člověk nacházel na nich, na galéře nebo na křižníku. V budoucnosti už luxus zjevně nebude znamenat totéž, co dnes. Kromě toho byly luxusní parníky stále znovu a znovu drancovány křižníky, tak že pobyt na nich se stal téměř nesnesitelným. Jen zdání luxusu bude určitě stačit k tomu, aby z nás udělalo terče.

 

Bylo mi jasné, že nemocniční lodě jsou symbolem církve. Bíle se leskly a nesly červené kříže. Byly tak zářivé a čisté, že se tím vymykaly rámci mého vidění. Bílá představuje čistotu a červené kříže mi signalizovaly: Vzaly na sebe svůj kříž. Červená je také barva oběti. Tyto lodě byly tak krásné, že při pohledu na ně musel každý spontánně reagovat: „Na takové lodi bych se chtěl také plavit!“ Církev se stane nejžádanějším místem na celém světě. Jakmile na sebe vezme svůj kříž a zaváže se k obětavému životu, stane se čistou nádobou – k čemuž je povolána. V nadcházející době bude obětavost a postoj „jsem-zde-pro-druhé“ nejžádanějším životním stylem na světě.

 

Posádky nemocničních lodí nosily bez výjimky stříbřitě lesklou zbroj. Také ony vzbuzovaly všude kde se vynořily velkou pozornost a v každém budily veliký respekt. Dokonce i námořníci z křižníků jim projevovali úctu. Byl to pro mě jasný důkaz: Když se křesťané naučí oblékat svoji zbroj, budou na celém světě respektováni a také tím získají autoritu.

 

Mola nemocničních lodí byla rovněž lesklá a byla přeplněna hojností zásob. Byla zde mnohem větší hojnost než na luxusních parnících. Jenže byla shromážděná ke službě a ne za účelem přepychu. Posádky ve své zbroji, stejně jako nemocniční lodě, budily nesmírný respekt, tak že se nikdo neodvážil vyplenit jejich zásoby, i když každému padly do oka.

 

Jakmile se nemocniční loď mohla vtlačit mezi dva vzájemně bojující křižníky, oba zastavily bojové operace a předaly jí své raněné. K nejvznešenějším úkolům nemocničních lodí zjevně patřilo co nejdříve ukončovat bojové operace.

 

V kontextu zmatku, jaký zde panoval, bylo o to nápadnější, s jakou důstojností, rozhodností a cílevědomostí osazovali křesťané své lodě. Když loď opustila přístav a já stál na kapitánském můstku, přemohl mě pocit nespoutané svobody. Když jsme vypluli na širé moře a mlhu nechali za sebou, vystoupali jsme do nebeských krajin. Když jsme znovu sestoupili, vraceli jsme se ke zdánlivě nové zemi, i když jsem tušil, že znovu přistanu na svém výchozím bodu.

 

Skutečnost, že tento pocit nespoutané svobody se dostavil zrovna na nemocniční lodi říká: Svůj pokoj nalezneme, když na sebe vezmeme svůj kříž a sloužíme druhým. Když to děláme, začneme přebývat v nebeských krajinách. Pak uvidíme zemi novýma očima, protože se budeme dívat na to, co Bůh právě dělá. Skutečně se mi zdálo, že tyto rajské ostrovy se už mezi námi mohou vyskytovat, i když jsou našim pohledům ještě skryty.

 

V prorocké symbolice moře často představuje lidské moře. Skutečnost, že na úpatí skaliska moře běsnilo v děsivém chaosu, ukazuje na to, co čeká bohaté tohoto světa. Ostrovy ukazují, že navzdory všemu Pán mezi námi zakládá své Království. Protože jsem viděl, že ostrovy pokoje nebyly daleko od místa, kde zuřilo moře, byl jsem plný důvěry: to, co Pán právě na zemi buduje, leží v našem dosahu.

 

Právě tehdy, kdy se svět ponoří do děsivého chaosu – a začne to možná chaosem v ekonomice – Pán bude stavět mosty mezi národy a tím položí základ šťastné budoucnosti. S koncem tohoto věku nastane nový čas, ve kterém Ježíš nastoupí svoji vládu. Ve Zjevení 17,15 je nám řečeno: Vody, které jsi viděl, kde ta smilnice sedí, jsou lidé a zástupy, národy a jazyky.

 

Právě v našich dnech budou stavěny mosty mezi národy. Mosty jsou symbolem výměny a měl jsem jako na dlani, že každý ostrov buduje něco nádherného, jako by chtěl vyprodukovat to nejlepší ze své kultury, aby se o to mohl podělit s ostatními ostrovy. Zakládání nových měst symbolizuje nový začátek pro zemi. Co bude dnes vybudováno pro Pána a jeho Království, bude trvanlivé a vytvoří základ pro časy, které přicházejí.

 

Rick Joyner: Prorocký náhled na 21. století; 2. díl: Křesťan 21. století; přeložil Petr Dvořák z německé verze: Eine Prophetische Vision für 21. Jahrhundert; anglický originál vyšel v roce 1999

 

Pět vzorců jednání lidí, kteří něčím skutečně pohnuli

 

V Bibli čteme o lidech, kteří ve své generaci realizovali Boží záměry. Můžeme u nich rozeznat pět jednoznačných vzorců jednání

 

  1. Jasně věděli, k čemu jsou povoláni.
  2. Zůstali zaměření na cíl.
  3. Měli moudrost a sílu k průlomu, aby získali prostředky nebo vzdělání potřebné k naplnění svého povolání.
  4. Obklopovali se lidmi orientovanými na řešení problémů, ne na problémy.
  5. Nenechali se zastavit překážkami nebo útoky. S rozhodností vytrvali na cestě za svým povoláním a nenechali z ní odvést zklamáními nebo zvraty.

 Rick Joyner: Prorocký náhled na 21.století / 2. díl: Křesťan 21. století / Kapitola 5. Znát a utvářet své povolání

Příspěvek byl publikován v rubrice Proroctví se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.