Studnice lásky k Pravdě (SDM 2009 – Betlémská kaple)

Betlémská kaple 31.5.2009

Betlémská kaple má úžasný duchovní náboj a symbolický význam. Byla postavena speciálně pro kázání Božího slova a právě víra v pravdu Božího slova na tomto místě uvolnila probuzení, které změnilo a ovlivnilo naše dějiny.

Malí i velcí, magistři i kluci byli lační po Pravdě a byli i ochotni pro pravdu Božího slova trpět. Jan Hus je pro nás mocným příkladem osoby proměněné pravdou Božího slova. Za to, čemu věřil, zaplatil i životem. Tato radikalita je i pro dnešní dobu naprosto klíčová. Co je pro nás hodnotné? Pro co chceme žít a pro co jsme ochotni i zemřít?

Kéž nám zní v uších Husova výzva: Protož, věrný křesťane, hledej pravdy, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdu až do smrti; neboť pravda tě vysvobodí od hříchu, od ďábla, od smrti duše a konečně od smrti věčné, jenž jest odloučení věčné od milosti Boží… [1]

Tři mládenci Martin, Stašek a Jan, kteří mají v Betlémské kapli pamětní desku, byli prvními mučedníky pro Husovo učení. Říkali, že odpustky jsou pouhý podvod. Král Václav IV. a páni radní si to nechtěli s Římem rozházet, proto vydali příkazy, na jejichž základě byli tito tři mládenci zajati a veřejně popraveni. Když biřic zvolal: „Kdoby se téhož dopustil, téhož se mu stane!“, mnozí se dali zajmout se slovy, že téhož budou činit a pro to trpěti hotovi jsou. V Betlémské kapli byli pak tři mládenci Janem Husem pohřbeni. Tato událost vyvolala mezi lidmi vlnu veliké smělosti, takže z obav před nepokoji konšelé všechny zajaté pro pravdu propustili. [2]

Láska k pravdě se stala charakteristickým rysem České reformace. Samotný papež Pius II. napsal po své návštěvě Čech, že mnoho českých venkovských žen zná Bibli lépe než jakýkoli italský kněz. [3] Po Bílé hoře napsal poslední biskup Jednoty bratrské Jan Ámos Komenský: „A toto všechno ti, lidé český, odkazuji a odevzdávám, zejména: nejprve lásku k Boží čisté pravdě, kterou nám před jinými národy začal Pán ukazovat službou Mistra Jana Husa. On ji zpečetil svou krví se svým pomocníkem (Jeronýmem Pražským) i jinými mnohými věrnými Čechy. Antikrist tě od ní odvedl tehdy svými chytrostmi na sněmu Basilejském a nyní válečnou ukrutnou mocí. Já se svými syny, kteří chtěli jít za světlem, jsem se jí až dosud hleděl přidržovat, je to tvé dědictví tobě dané před jinými národy, milá vlasti! Ujmi se zase svého práva jako svého, když ti Pán prokáže milosrdenství a své pravdě navrátí průchod Pán, tvůj slitovník.“ [4] Láska k Pravdě je naše dědictví, které Bůh dal našemu národu.

Apoštol Jan, který měl veliké zjevení Boží agapé lásky říká s velkým důrazem: Nemám větší radost, než když slyším, že mé děti chodí v pravdě. (3J 1,4)

Apoštol Pavel říká, že ďábelské antikristovské oklamání přijde do životů těch, kteří nepřijali lásku k Pravdě. Příchod Bezzákonného je podle působení Satana se vší mocí, znameními a zázraky lži a s veškerým klamem nepravosti pro ty, kteří hynou, protože nepřijali lásku Pravdy <nebo: lásku k Pravdě>, aby byli zachráněni. Proto na ně Bůh posílá mocné působení bludu, aby uvěřili lži a aby všichni, kdo neuvěřili Pravdě, ale nalezli zalíbení v nepravosti, byli tak odsouzeni. My pak jsme zavázáni, bratři milovaní od Pána, stále za vás vzdávat díky Bohu, že si vás vybral jako prvotinu k záchraně v posvěcení ducha a víře v pravdu. (2Te 2,9-13) Všimněte si, že lásku k Pravdě musíme přijmout, to znamená, že nám není vlastní. Stará padlá přirozenost nemiluje Pravdu. Jenom láska k Pravdě nás ochrání před bludy, jak i Ježíš řekl saduceům: Bloudíte, protože neznáte Písma ani Boží moc. (Mt 22,29)

Co to tedy je podle Písma Pravda?

* Kristus (J 14,6: Já jsem ta Cesta, Pravda i Život.)

* Boží slovo (J 17,17: Tvé slovo je pravda.)

* Duch svatý (1J 5,6: Duch je pravda. Též: Duch pravdy v J 14,17; 15,26; 16,13)

* Apoštol Pavel dále mluví o pravdě ve smyslu naší upřímnosti (1K 5,8: Slavme tedy svátek ne se starým kvasem, ani s kvasem špatnosti a zloby, ale s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy.)

Pravda je Osoba – je to náš Bůh, který ve svém Slovu skrze Ducha svatého určuje, co je pravda a co je lež. Když máme upřímný důvěrný vztah s Bohem, stáváme se pravdivými.

Před nějakou dobou jsem byl u očního lékaře. Jaký údiv ve mně vyvolalo ostré vidění nápisů poté, co jsem si nasadil speciální brýle na určení dioptrií. Potřebujeme ostré vidění a k tomu slouží v církvi zvláště služba apoštolů, proroků a učitelů.

Alan Vincent popisuje jako první útok nepřítele na Boží lid útok na způsob myšlení: „Existuje způsob myšlení nazývaný teze a antiteze. Historicky to je filozofie židovsko-křesťanského světa. V podstatě říká, že existuje správné, a je-li to správné správné, musí existovat i špatné. Vše, co není správné, je špatné. Jinými slovy, existuje černé a bílé. Existuje pravda a vše, co není pravda, je lež. Existují absolutní kategorie dobra a zla. Je-li něco špatné pro jednoho člověka, je to špatné pro všechny. Toto se nazývá myšlení teze a antiteze.

Tento způsob myšlení přijímá jako fakt, že existuje absolutní pravda, a to, co není pravda, je nutně lež. Takto jsme byli zvyklí uvažovat. Byla to součást Božího daru naší kultuře, ale na konci století to noví myslitelé odmítli. Začalo to ve Francii a přes Německo to přišlo do Ameriky. Každá světská vzdělávací instituce dnes používá jiný způsob myšlení. Nazývá se syntetické myšlení a znamená to, že je třeba naslouchat každému, kdo má o nějaké věci rozumně upřímný názor. Pravda je směsice všech těchto rozdílných názorů. Nejsou již tedy žádné absolutní pravdy. Nemůžeš říci, že toto je správné a tamto je špatné, protože to není intelektuálně uspokojivé. Víš, co mám na mysli?

Máš-li jakékoli vzdělání, potom ses s tímto způsobem myšlení setkal. Děkuji Bohu, protože když mě zachránil, vysvobodil mě ze syntetického myšlení a začal jsem přemýšlet způsobem teze a antiteze. Jestliže Bůh řekl, že je něco pravda, je to tak. Jestliže to neřekl, potom to tak není. Je-li Ježíš cesta, potom neexistuje žádná jiná cesta. Neznamená to, že opouštím svůj intelekt, ale poprvé v životě přemýšlím přímo. Celkově však k invazi došlo, a máš-li o něčem konečné mínění, jsi považován za blázna. Jedním z důsledků je absence vedení. Nemáš-li jasný názor, nemáš proč žít nebo zemřít. Proto máme krizi vůdcovství. Zaregistroval jsi to?

Další útok pak je veden na důvěryhodnost Písma. Jakmile lidé uvažují synteticky, je pro ně snadné zpochybňovat Písmo. Jakmile je přiměješ zpochybňovat Písmo, můžeš tam podstrčit jakýkoli nesmysl budeš chtít. Můžeš křesťanství změnit k nepoznání. Můžeš do něj vnést všechny možné „-ismy“, až je nakonec uctívání Satana přijatelné jako cokoliv jiného.“ [5]

Asi před dvěma měsíci jsem byl zde v Betlémské kapli, modlil se za toto shromáždění a hledal Boha, co mi chce říci. Velmi jasně mi celou dobu zněla otázka Pána Ježíše: Jestliže sůl ztratí chuť, čím bude osolena? (Mt 5,13)

Mlha, mrákota, otupělost (viz Iz 29,9-14; Ř 11,8) a rozostření přichází především skrze kompromisy vůči pravdě. Potřebujeme vyměnit humanistické myšlení, kde centrem a měřítkem všech hodnot je člověk, za Kristocentrické myšlení, kde centrem našich životů je Kristus a měřítkem všech hodnot Boží slovo. Například Husovy teze o šesti bludích (které jsou vypsány na zdi Betlémské kaple) jsou provokativní i v dnešní době. My však pravdu oslabíme skrze kompromisní ekumenismus, ve kterém se cílem a středem stává jednota a ne Ježíš, který má jméno Slovo Boží (viz Zj 19,13).

Boží láska agapé je vždy spojená s pravdou, není to humanistický pocit „lásky“. Církvím v Galatské oblasti, které byly skrze tělesnost a zákonictví očarovány, aby nedůvěřovaly pravdě a neměly ve svém středu živého Krista jako Pána, říká apoštol Pavel: Takže jsem se stal vaším nepřítelem, když vám říkám pravdu? (Ga 4,16) A na jiném místě vyzývá křesťany, aby byli pravdiví v lásce (Ef 4,15).

Chci nyní záměrně některé otázky vyhrotit. Proč ve 30. letech minulého století většina Němců šla za Hitlerem? A proč u nás po válce vyhráli komunisté a většina obyvatelstva je volila. Účast v 7 volbách v letech 1954 – 1986 byla vždy téměř 100% [6]. Proč například v politickém procesu s Miladou Horákovou v roce 1950 statisíce Čechů podepisovalo petice, kde pro ni žádalo trest smrti? Musíme z toho činit pokání!

Nedávno jsem četl autobiografické zápisky Rudolfa Hösse, který byl velitelem vyhlazovacího tábora v Osvětimi a měl na svědomí asi milion zavražděných, převážně Židů. Po válce byl zatčen a ve vězení důsledně popsal svůj životní příběh. Poté byl za své zločiny v Osvětimi popraven. Nejvíce mne oslovilo, že žádnou zálibu v násilí neměl a zvláště na počátku působení v SS mu některá násilná jednání nesedla. Byl to však strach z lidí, strach ze ztrát výhod a postavení, strach z konfliktů, který ho vedl do potlačování svědomí. Kdyby se na počátku vzepřel, stal by se z něho obyčejný pěšák poslaný na frontu. Ztratil by přátele, kteří mu dávali přece takový pocit sounáležitosti a bezpečí. Po cestě, která začala drobnými kompromisy, se na konci stává jednou z hlavních součástek ďábelského stroje, který vyvraždil šest milionů Židů. [7]

Židovský psycholog Viktor E. Frankl, který jako vězeň prošel koncentračním táborem v Osvětimi a prožil jeho hrůzy, kladl veliký důraz na smysl a zodpovědnost správně se rozhodovat v jakékoliv situaci. Po válce velmi odmítal kolektivní vinu a při jednom proslovu prohlásil, že v určitém smyslu je holokaustu schopen v zásadě každý národ. [8]

Jestli chceš „pohodu, klídek a tabáček“, tak jdi cestou kompromisů vůči Pravdě a potlačování svého svědomí. Pokud však chceš, aby přišlo Boží království, pak přijmi lásku k Pravdě!

V tomto světě musíme někdy jít proti proudu – a proti strachu a pohodlnosti. Zástupy jednou křičí „Hosanna!“ a za chvíli „Ukřižuj!“ Strach z člověka je naprosto nepřijatelný pro Kristova učedníka. Apoštol Pavel řekl: Kdybych se chtěl ještě líbit lidem, nebyl bych Kristův otrok. (Ga 1,10) Dokážu si velmi lehce představit, jak davy půjdou za Antikristem a mezi nimi bude i množství zbabělých a pohodlných křesťanů (a to dokonce i z našich evangelikálních a charismatických církví). Společným rysem těchto lidí bude, že nepřijali lásku k Pravdě.

Bůh chce v této době obnovovat staré duchovní studnice, které byly zasypány nebo znečištěny. Přikladem je nám v tom Izák, který obnovoval staré studny, jež vykopal jeho otec Abraham. Izák se nenechal odradit odporem nepřátel a znovu kopal studně, které pojmenoval stejně jako jeho otec. Bůh nás volá, abychom vstupovali do nových věcí, ale také abychom znovu kopali prachem zasypané studny, které vykopali naši otcové. Bůh povolává novou generaci Izáků, kteří skrze víru a vytrvalost obnovují staré Boží zdroje. Vrací nás k tomu, co kázali naši otcové v Pánu a pro co i pokládali své životy. Krev Kristova a krev tisíců mučedníků pro Krista v minulosti naší země je tím, co zde zničí satanovo království. Jsme ochotni v dnešní humanistické a na osobní požitek soustředěné společnosti pro Krista i trpět a nést jeho pohanění? [9]

V naší zemi je tou největší a nejmocnější duchovní studnou láska k Pravdě. V únoru 2008 jsem měl při modlitbách vidění, jak stojím v Betlémské kapli a mluvím k duchovní Studnici lásky k Pravdě. Nyní toto vidění můžeme naplnit. Je to velmi symbolické – na místě nekompromisního kázání Božího slova je zde skutečná studna, ke které si v Husově době přes den chodili měšťané pro vodu. Věřím, že je zde i duchovní studna v Kristu, která má být znovu obnovena pro tento národ.

Vyznání:

Bože Otče, přijímám od Tebe lásku k Pravdě.

Ježíši, Tebe a Tvé Slovo budu milovat nade vše.

Duchu svatý, uváděj mne do veškeré pravdy.

Budu upřímný před Bohem i před lidmi.

Budu pravdivý v lásce ke svým bližním.

Budu hledat pravdu,

budu naslouchat pravdě,

budu se učit pravdě,

budu milovat pravdu,

budu říkat pravdu,

budu držet pravdu,

budu bránit pravdu až do smrti.

[1] Jan Hus, Výklad viery, 1412

[2] viz František Palacký, Dějiny národu českého, kniha XI., rok 1412

[3] viz David Loula, České studny, 1. kap., Samuel 2007

[4] Jan Amos Komenský, Kšaft umírající matky Jednoty bratrské, oddíl 19

[5] Alan Vincent, Pět dimenzí kříže, Nakladatelství KMS 2008, str. 90

[6] viz: http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/t/CD003EAADE/$File/422008k03.pdf

[7] viz Rudolf Höss, Velitelem v Osvětimi, Academia 2006

[8] Viktor E. Frankl: A přesto říci životu ano, Karmelitánské nakladatelství 2006, str. 170

[9] Tomáš Korčák, Studnice uzdravení, Vydavatelství Juda 2008, str. 26

Vůně vod (Jób 14,7-9)

(Tomáš Korčák 2007) e G a D

Stromu zbývá aspoň naděje,

je-li vyťat, může zas vyrašit,

jeho odnože neuschnou,

výhonky růst nepřestanou.

Ref: Mám naději – už to raší,

cítím vodu – vše znovu pučí.

Byť odumřel jeho kořen v zemi,

na prach ztrouchnivěl jeho pařez,

jak ucítí vodu, pučí znovu,

rozvětví se jako mladý stromek.

Strom vypučí znovu od vůně vod,

staré studny budou obnoveny,

kameny překážek odstraněny,

silnice k lidem vyrovnány.

Piju ze studnice proměny,

z moci Kristova vzkříšení.

Piju obřezaným srdcem,

vírou v duchovní studnice.

Piju – proměnu,

piju – z Krista,

piju – svým srdcem,

piju – vírou.

Vytryskni Studnice lásky k Pravdě

Příspěvek byl publikován v rubrice Analýzy, trendy, společnost, Nezařazeno, Proroctví se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.