Dobrou noc

Dobrou noc

aneb jak načerpat co největší požehnání ze spánku

Tomáš Korčák

 

Když budeme zkoumat Písmo, zjistíme, že Bůh nás stvořil tak, abychom ve spánku nabírali novou sílu, občerstvení, obnovu a zbudování. Jinými slovy: Je zcela Božím plánem, abychom strávili téměř třetinu svého života spánkem. Bůh nám v tomto čase spánku chce zcela specificky žehnat a budovat nás. Není to Bůh, kdo ničí člověka děsem a nespavostí, ale je to ďábel který přichází, aby kradl, ničil a zabíjel (viz J 10,10). Potřebujeme se naučit nedávat místa ďáblu (viz Ef 4,27), ale naopak žít v souladu s Bohem.

 

Šalomoun popisuje spánek jako projev Boží lásky a přízně: Bůh dává svému milému spánek. (Ž 127,2) Asaf, vedoucí chval z Davidova stánku, říká ve své modlitbě zásadní pravdu: Tobě patří den, tobě patří i noc. (Ž 74,16) Noc, stejně jako den, je čas, kdy Bůh chce jednat s člověkem.

 

Podle lékařů je význam spánku následující: Spánek zásadním způsobem regeneruje centrální nervový systém. [1] Slouží k obnovení funkce mozku a celého organismu: účastní se obnovy sil, tvorby paměti, v dětství a adolescenci podporuje růst, pozitivně působí na imunitní děje a má řadu dalších funkcí, z nichž řada není dosud přesně známa. [2]

 

Spánek je naprosto klíčový pro zdravý život každého člověka. Dlouhodobé zanedbávání spánku není rozhodně projevem duchovnosti, i když mohou být v našem životě určitá omezená období, kdy spánku mnoho času nedáme (např. narození dítěte atp.). I zde však Bůh chce dávat moudrost, jak si navzájem pomáhat, aby si člověk mohl odpočinout. Též mohou být období takzvaného nočního bdění s Pánem, kdy čas noci dáme Bohu k dispozici a hledáme jeho tvář (2K 6,4-5; 11,27; Mk 14,33-38; Ex 12,42).

 

V Písmu nacházíme mnoho konkrétních zaslíbení týkajících se odpočinku a našeho spánku, většina z nich má však také konkrétní podmínky. Ty musíme naplnit, aby Bůh mohl podle těchto zaslíbení udělat svou část.

 

Spánek pro odpočinek a občerstvení

 

První věcí, kterou má spánek v našem životě vypůsobit, je odpočinek. Ježíš nás uvádí do životního stylu odpočinku, který zahrnuje jak bdělý stav, tak i spánek. Jeho pozvání zní: Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi, a já vám dám odpočinek. Vezměte mé jho na sebe a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný v srdci; a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho je příjemné a mé břemeno je lehké. (Mt 11,28-30) Jaké zde nacházíš podmínky pro skutečný odpočinek? Už jsi je naplnil?

 

Když zde mluvím o odpočinku, nemyslím dnešní zábavu. Dnešní západní společnost je velmi unavená, přepracovaná a přetížená a přitom pracovní týden je mnohem kratší než kdy předtím. Je to způsobeno životním stylem, velkým množstvím vjemů a zábavním rozptýlením místo odpočinku. Je dobré vypnout, přijít na jiné myšlenky, smát se s přáteli, zahrát si dobrou hru s dětmi, sportovat, podívat se na dobrý film, zaposlouchat se do dobré hudby, přečíst si dobrou knihu atd. Skutečný odpočinek však nezískáme rozptýlením, ale zacílením na Krista. Hluboký uzdravující pokoj přichází do našeho ducha z důvěrného vztahu s naším Pánem Ježíšem Kristem, kdy mu nasloucháme při četbě Písma, kdy ho uctíváme a kdy mu vyléváme svoje srdce. Hledáme též jeho plán pro náš život a vstupujeme do něj.

 

Jeremjášovi Bůh dává v noci zaslíbení o obnově Izraele, které končí slovy: Vždyť napojím vyčerpanou duši a každou ochablou duši naplním. Jeremjáš pokračuje: Nato jsem se probudil a rozhlédl; můj spánek mi byl příjemný. (Jr 31,25-26) Příjemný, osvěžující a posilující spánek, který je Boží vůlí pro náš život, napojí a naplní vyčerpanou a ochablou duši.

 

Spánek pro vnitřní budování

 

Druhým hlavním, avšak méně známým, účelem spánku, je vnitřní budování. Je to darováno především znovuzrozeným lidem, kteří mají čisté srdce. Apoštol Pavel vybízí: ,Hněvejte se, a nehřešte;` slunce ať nezapadá nad vaším hněvem. Nedávejte místo Ďáblu. (Ef 4,26-27) Když jdeme spát s nevyřešeným hněvem, neodpuštěním a hříchem, má to vliv na náš spánek. Jak i říká Ozeáš: Vždyť jejich srdce jsou podpálena lstí jako pec, jejich hněv spí celou noc, ráno plane jako plápolající oheň. (Oz 7,6) Dáváme tím prostor nepříteli a bráníme Bohu, aby s námi v noci jednal.

 

Šalomoun odhaluje zásadní skutečnost při našem spánku: Spím. Mé srdce ale bdí. (Pís 5,2) I když jsme v nevědomém stavu, náš duch a naše podvědomí je bdělé neustále. Lékaři to popisují následovně: I když navenek je spící člověk pasivní (nekomunikuje s okolím, výrazněji se nepohybuje), mozek je v době spánku aktivní tzn. „pracuje.“ [2]

 

Král David měl hluboké zjevení o spánku a noci, které pak rozvíjeli proroci v Davidově stánku. Říká: Budu dobrořečit Hospodinu, který mi radí. I v noci mě kázní mé svědomí. (Ž 16,7) Hebrejština používá velmi plastické neabstraktní výrazy pro duchovní pojmy. Doslova je zde použit výraz ledviny, což je obrazem našeho svědomí, které v nás neustále pracuje jako ledviny nezávisle na našem rozhodnutí. Nemůžeme se rozhodnout zastavit činnost našich ledvin. Tak je to i s naším svědomím, které pracuje neúprosně, ať už to chceme nebo nechceme. Jedině svojí dlouhodobou zlou životosprávou můžeme naše ledviny poničit, stejně jako můžeme otupit naše svědomí zůstáváním ve hříchu. Svědomí je podle Kennetha E. Hagina hlas našeho ducha a podle Dana Drápala naše vědomí s Bohem. [3]

 

V přeneseném smyslu jsou ledviny naším nitrem či srdcem. Renč překládá: Dobrořečím Pánu, že mi radí, že mi k srdci mluví za noci. Bůh chce tedy v noci v našem nitru jednat. Chce nás vnitřně budovat a vyučovat (B21: …i v noci mě učí mé svědomí) a chce nás káznit a napomínat (ČEP: … i v noci mě moje ledví napomíná).

 

V noci, když se utišíme a zklidníme, může Bůh konečně získat naši pozornost. Někdy to dělá skrze sny, jak i odhaluje Elíhú Jóbovi: Vždyť Bůh promluví jednou i podruhé, ale člověk to nezpozoruje. Ve snu, v nočním vidění, když hluboký spánek padne na lidi, v dřímotách na posteli. Tehdy to lidem dá na vědomí a zapečetí je v tom, o čem byli poučeni, aby odvrátil člověka od jeho špatného díla a vzdálil pýchu od muže. Chrání jeho duši před jámou, před tím, aby jeho život zašel oštěpem. Bolestí je kárán na své posteli… (Jb 33,14-19)

 

Například Pilátova žena byla ve snu varována před nespravedlivým soudem jejího muže. Když Pilát seděl na soudní stolici, poslala k němu se vzkazem: „Neměj nic s tím spravedlivým! Dnes jsem pro něho ve snu mnoho vytrpěla.“ (Mt 27,19)

 

Nejsou to však jen napomenutí ze hříchu, ale i povzbuzení a zjevení Božích plánů. Letniční naplnění Duchem svatým má mít vliv i na naši noc a spánek, jak ukazuje apoštol Petr: A bude v posledních dnech, praví Bůh, že vyleji ze svého Ducha na každé tělo; vaši synové a vaše dcery budou prorokovat, vaši mladíci budou vídat vidění a vaši starci budou mívat sny. (Sk 2,17; srov. Jl 3,1)

 

Nezapomeňme však, že do našich snů se mohou promítnout i touhy naší duše (viz Iz 29,8), přetíženost, stres a starosti (viz Kaz 5,2) a pak naše neposvěcenost (viz Jr 23,25-32), což nás má vést k moudrému rozsuzování a především střežení našeho srdce (viz Př 4,23). Svévolným a nenapomenutelným lidem Bůh dokonce říká: Neposlouchejte své sny, které míváte. (Jr 29,8) Nesmíme být oklamáni naší duší, která dokáže být velmi lstivá a záludná. Nezapomeňme na Ježíšovo: Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha. (Mt 5,8)

 

U výkladu snů je potřeba dodržovat určité biblické zásady. Vždy nás to má vést do hlubšího společenství s Bohem, jeho Slovem a jeho lidem. Zkušený Josef řekl: Což vykládat sny není věc Boží? (Gn 40,8) a Daniel: Ale je Bůh v nebesích, který odhaluje tajemství. (Da 2,28) Pro základní porozumění výkladu zjevení a snů doporučuji studii Davida Dreilinga – Jak vykládat zjevení na www.juda.cz .

 

Synové Kórachovi z Davidova stánku zpívali: Ve dne Hospodin přikazuje svému milosrdenství a v noci je se mnou jeho píseň, modlitba k Bohu mého života. (Ž 42,9) Píseň Hospodinova je vyjádření písně, která je inspirovaná samotným Hospodinem. Je to prorocká píseň, kterou Bůh vkládá do našeho nitra skrze Ducha svatého. Hospodin tedy jako projev svého milosrdenství přikazuje své písni, aby byla s námi v noci. Možná jste již zažili, jak se ráno probouzíte a zní vám v srdci duchovní píseň – ať je to píseň známá nebo zcela nová. Apoštol Pavel nás vybízí, abychom v milosti zpívali Bohu srdcem (viz Ko 3,16), což zahrnuje naše vědomé jednání, které však má vliv i na naše jednání podvědomé při spánku v noci. Několikrát jsem již zažil, jak člověk čerstvě naplněný Duchem svatým, v noci ze spaní mluvil v jiných jazycích a oslavoval Pána.

 

Jaké jsou tedy podmínky pro kvalitní Božský odpočinek a budující pokojný spánek?

 

1.      Smíření s Bohem a život v důvěrném vztahu s ním

 

Skrze víru v Ježíše Krista jsme získali pokoj s Bohem, což znamená, že jsme byli s ním smířeni (viz Ř 5,1). Bůh se na nás již nehněvá. Všechny naše hříchy byly vloženy na Ježíše a odstraněny. Boží Duch na nás odpočívá (viz 1P 4,14 KP). Již jsme si ukazovali, že odpočinek a chození v neustálém odpočinutí získáme u Ježíše, když se mu poddáváme a když se od něho učíme pokoře a závislosti na nebeském Otci (viz Mt 11,28-30).

 

Zásadní důležitost důvěrného vztahu s Bohem pro obnovující odpočinek ukazuje ze své zkušenosti David: Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. Dává mi uléhat (n.: odpočívat) na travnatých pastvinách, přivádí mě k vodě na místech odpočinku. Obnovuje mou duši… (Ž 23,1-3) Odpočinek je u pramene živých vod a občerstvující voda je na místech odpočinku. Renč překládá: Na tiché, svěží pastviny mě vodí, k pramenům, kde si mohu odpočinout. Mé duši dává svěžest

 

Apoštol Pavel vyznává: Neboť vy všichni jste synové světla a synové dne. Nepatříme noci ani tmě. Neboť Bůh nás nepostavil k hněvu, nýbrž k získání spasení skrze našeho Pána Ježíše Krista, který za nás zemřel, abychom my, ať bdíme nebo spíme, žili spolu s ním. (1Te 5,5.9-10)

 

2.      Smíření s lidmi a život v odpuštění a milosti

 

Pro život v pokoji a odpočinku je zásadní, abychom se smířili s druhými lidmi. Apoštol Pavel vybízí: Je-li možno, pokud to záleží na vás, mějte pokoj se všemi lidmi. (Ř 12,18) A dále: A tak usilujme o to, co vede k pokoji, a o to, co slouží k společnému budování. (Ř 14,19) Také jsme si již ukazovali, že neodpuštění, hořkost a hněv musí být vyřešen ještě než půjdeme spát, jinak dáváme ve svém spánku místo démonům (viz Ef 4,26-27). Nemusíte před spaním vyřešit každý konflikt, ale musíte jít spát v milosti a odpuštění. Jestli my neodpouštíme, ani nám nemůže být odpuštěno (viz Mk 11,25.26), chodíme pak ve svých hříších se špatným svědomím a noc a spánek pro nás zákonitě musí být místem neklidu a nepokojného přemítání.

 

David vyznává: Zkoumal jsi mé srdce, navštěvovals v noci, tříbils mě, nic jsi nenalezl. záměry nepředcházejí má ústa. ale spatřím tvou tvář v spravedlnosti; až procitnu, budu nasycen tvým zjevem (B21: … nasycen budu tvou podobou, až se probudím). (Ž 17,3.15) Čisté, přímé a ryzí srdce nás uvádí do prožívání Boží přítomnosti i při spánku.

 

3.      Život v poslušnosti Božích příkazů

 

Hospodin nám zaslibuje skrze Mojžíše bezpečný a pokojný spánek: …budete bydlet ve své zemi v bezpečí. Dám v zemi pokoj, ulehnete a nikdo vás nevyděsí. Způsobím, že zmizí ze země divá zvěř a meč nebude procházet vaší zemí. (Lv 26,5-6) Jaké jsou však podmínky tohoto úžasného zaslíbení: Nedělejte si nicotnosti ani tesané modly, nestavte si posvátné sloupy ani si nepokládejte ve své zemi kamenné obrazy, abyste se jim klaněli. Neboť já Hospodin jsem váš Bůh. Zachovávejte mé soboty a mějte v úctě mou svatyni. Já jsem Hospodin. Jestliže budete žít podle mých ustanovení, zachovávat mé příkazy a plnit je… (Lv 26,1-3)

 

Když to shrneme a převedeme do dnešní novozákonní doby, nacházíme zde následující výzvy, které mají vliv na náš spánek:

·        Radikálně se oddělte od jakékoliv formy modlářství – to vytváří smluvní nárok pro démony, kteří pak mohou člověka trápit. Oddělte se též od ďábelských, zlých a okultních filmů, hororů, hudby atp. Skrze pokání zlomte všechny okultní vazby. Pak vás nikdo nebude děsit, když budete spát.

Jestliže máš neklidná spaní, hledej Hospodina a vcházej do jeho světla. David v jedné své písni zpívá: Ty, Hospodine, rozsvěcíš mou lampu. Můj Bůh prozařuje mou temnotu. (Ž 18,29) Pros Boha, aby ti ukázal, máš-li něco ve svém životě změnit. Není potřeba vyznat ještě nějaký hřích nebo rozvázat okultní vazbu? Není potřeba ve jménu Ježíše Krista vyhnat zlého ducha?

·        Pilně pracujte, avšak každý týden si oddělte den na odpočinek. Bůh nás stvořil pro tento rytmus.

·        Mějte v úctě svatyni z živých kamenů – církev. Buďte součástí konkrétní místní církve, kde máte svoje závazné místo. Důraz apoštolů byl na to, že Bůh nebydlí ve svatyních udělaných lidskýma rukama, ale v lidských srdcích (viz Sk 7,48-50; 17,24-25). Na jiném místě Bůh říká o Sijónu (což je dnes obraz novozákonní církve): Toto je místo mého odpočinku až navěky, tady budu sídlit, neboť po něm toužím. (Ž 132,14)

·        Poslušnost Božích přikázání a ustanovení má zásadní vliv i pro náš noční život. Boha posloucháme z víry a lásky. Duch svatý nás uschopňuje a uvádí do všeho, co Bůh pro nás připravil. Nemáme být pouze nábožnými posluchači, ale zbožnými činiteli Slova.

 

4.      Život ve víře a svobodě od strachu

 

David měl klidné a občerstvující spaní i uprostřed zoufalých okolností, protože měl silný a důvěrný vztah se svým Bohem, zcela mu důvěřoval a nebál se svých protivníků. V době, když utíkal před svým synem Abšalómem, zpívá své vyznání: Ulehl jsem a usnul. A probudím se, neboť Hospodin mě podepírá. Nebojím se desetitisíců lidu, které se kladou kolem mě. (Ž 3,6-7) Je možné pokojně spát, i když jdou proti tobě desetitisíce nepřátel. Je to možně jedině skrze dětskou víru v mocného Boha.

 

Této důvěře se naučil ještě v době, kdy se musel skrývat před Saulem, který ho chtěl zabít. David měl zpočátku v důsledku svých nepřátel bezesné noci plné trápení. Avšak naučil se skrze upřímné vylévání svého srdce vstupovat do oblasti víry, pokoje a odpočinku. Na modlitbách se promodlil do průlomu a byl zalit Boží přítomností:

 

Odpověz, když volám, Bože, spravedlnosti má! Uprostřed úzkosti dej mi úlevu, smiluj se nade mnou, slyš mou modlitbu! Jak dlouho, lidé, budete mou slávou pohrdat, marnost milovat a lží se zabývat? Vězte, že Hospodin svého věrného vyvolil, Hospodin vyslyší moje volání! Ve svém rozčilení nehřešte, na lůžku přemítejte a zmlkněte. Spravedlivé oběti přineste, s důvěrou v Hospodinu spočiňte. Mnozí říkají: „Kdo nám dá štěstí okusit? Svou tvář nad námi, Hospodine, rozjasni!“ Mé srdce plníš větší radostí, než když sklízejí zrní a víno v hojnosti. Pokojně uléhám, pokojně spím – ty sám, Hospodine, mě chráníš v bezpečí. (Ž 4,2-9 B21)

 

Doslova je zde řečeno: Chvějte se (tj. hněvem nebo strachem; řecká Septuaginta překládá: hněvejte se – což cituje apoštol Pavel v Ef 4,26), ale nehřešte. Přemýšlejte o tom v srdci, na svém lůžku, a utište se! Obětujte spravedlivé oběti a důvěřujte Hospodinu.V pokoji budu uléhat i spát. Hospodine, ty sám mi připravuješ bezpečné bydlení. (Ž 4,5-6.9)

 

Někdy musel jednat skrze duchovní boj proti skutečným nepřátelům (duchovním mocnostem), kteří stáli za určitými lidmi: Jsem vyčerpán svým vzdycháním. Každé noci promáčím své lůžko, slzami svou postel rozmočím. Trápením mi slábne zrak, ochabl kvůli všem mým nepřátelům. Odstupte ode mě, všichni činitelé nepravosti! Hospodin slyšel můj pláč. Hospodin vyslyšel mou úpěnlivou prosbu, Hospodin přijal mou modlitbu. Všichni mí nepřátelé se budou stydět a třást, náhle se obrátí a zastydí. (Ž 6,7-11) Ke komu David v noci hovořil? Zcela jistě ho žádní lidští nepřátelé neslyšeli. Mluvil k démonickým silám, které ho chtěly zastrašit, ochromit a zničit. Podobně se modlil jiný žalmista: Odstupte ode mě, zlovolníci! Budu dodržovat příkazy svého Boha. (Ž 119,115) Modli se tuto modlitbu ve víře pravidelně každý den a za několik týdnů uvidíš mocné výsledky!

 

Asafovo prožívání pokojné noci přišlo z jeho hlubokého zápasu, kdy úpěnlivě volal k Bohu, připomínal si jeho zaslíbení i mocné činy a nenechal se lacině a povrchně potěšit od lidí: V den svého soužení se dotazuji Panovníka, v noci k němu vztahuji své ruce bez umdlení, má duše se utěšit nedá. (Ž 77,3) Nic jiného nechtěl, než průlom od samotného Hospodina, kdy prožívá nadpřirozený pokoj jeho přítomnosti.

 

Když se David skrýval v Judské pustině, promodlil se do oblasti víry a uctívání: Má duše se sytí tukem, tučnou stravou. A rty? Radostným křikem chválí má ústa, když si tě připomínám na svém loži. O tobě rozjímám za nočních hlídek, jak jsi mi býval ku pomoci. Budu jásat ve stínu tvých křídel… (Ž 63,6-8) David si střežil svoji mysl, chválil Boha a připomínal si Boží zaslíbení a zkušenosti, která s Bohem již prožil.

 

Podobně vyznává žalmista: Ten, kdo přebývá v úkrytu Nejvyššího, přečká noc ve stínu Všemohoucího. … Nebudeš se bát nočního děsu … (Ž 91,1.5) A jiné vyznání víry: Hospodin je tvůj strážce, Hospodin je ti stínem po pravici. Ve dne tě nebude bít slunce, ani měsíc v noci. Hospodin tě bude chránit ode všeho zlého, bude chránit tvou duši. (Ž 121,5-7)

 

Ježíš je nám dobrým příkladem jak pokojně spát uprostřed jakýchkoli nepokojných bouří. Po namáhavém dnu Ježíš večer s učedníky odplouvá od velkého zástupu na jiné místo u moře. Čteme o tom: Toho dne, když nastal večer, jim říká: „Přejděme na druhou stranu.“ Opustili zástup a vzali ho v té lodi, v níž byl; byly s ním také jiné lodě. Tu nastala veliká větrná bouře a vlny se přelévaly do lodě, takže se již loď naplňovala. A on spal na zádi na podušce. Budí ho a říkají mu: „Mistře, nezajímá tě, že hyneme?“ Probudil se, pokáral vítr a řekl moři: „Mlč, buď zticha!“ A vítr přestal a nastalo veliké utišení. Řekl jim: Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte víru? Padla na ně veliká bázeň a říkali jeden druhému: „Kdo to tedy je, že i vítr i moře ho poslouchají?“ (Mk 4,35-41; srov. Mt 8,23-27; L 8,22-25)

 

Ježíšovy otázky na zoufalé a rozčílené učedníky nám ukazují na jádro problému a na hlavní klíč k hlubokému a sytému spánku: Proč jste ustrašení? Ještě nemáte víru? (Mk 4,40) Vy malověrní? (Mt 8,26) Kde je vaše víra? (L 8,25) Ježíš vyjadřuje svůj údiv nad nevěrou či malou vírou svých učedníků. Už viděli tolik z Ježíšova života, ale ještě stejnou víru ve svém životě neuplatňují. Právě ve zkouškách různých bouří jsme vyzýváni k aplikaci jednoduché víry v Pánovu ochranu vyjádřenou v jeho zaslíbeních. Skrze víru v ochranu a moc našeho Pána a skrze uplatňování naší autority ve jménu Ježíše Krista, můžeme zakoušet vítězství nad strachem, skutečný odpočinek a sytý spánek.

 

Angela Bolerová ve svém vyučování „Dobrodružství s Pánem v noci“ k tomu dodává: Ježíš uprostřed bouře neměl v sobě žádnou bouři, proto měl pravomoc přikázat bouři, aby se utišila. Odpočíval totiž v přítomnosti svého nebeského Otce. Uvnitř učedníků však byla také velká bouře strachů, obav a úzkostí, proto neměli žádnou pravomoc bouři přikázat. [4] Je to zcela podle Hospodinova slova: V obrácení a ztišení bude vaše spása, v klidu a důvěře vaše vítězství. (Iz 30,15 ČEP)

 

Nezapomeňme též, že Izraelci nemohli vejít do odpočinutí pro nevěru (viz Heb 3,19). Do skutečného odpočinutí (a to i ve spánku) vstupujeme skrze víru.

 

5.      Zůstávání ve Slovu

 

Hospodin vyzval Jozua po Mojžíšově smrti: Kniha tohoto zákona se nevzdálí od tvých úst. Budeš o něm přemítat ve dne i v noci, abys zachovával a konal všechno, co je v něm zapsáno, protože tehdy dosáhneš na své cestě úspěchu a tehdy budeš rozumně jednat. (Joz 1,8) Jinými slovy: Tvůj život, tvůj úspěch a tvoje moudré jednání v Božím povolání je určeno tvým vztahem k Božímu Slovu. V Božím slovu máš zůstávat, to znamená rozjímat o něm, vyznávat ho, modlit se ho a především činit ho. Když zůstáváme v Božím Slovu, přichází Duch svatý a uschopňuje nás ke všemu, co od nás Bůh požaduje (viz Iz 59,21). O Božím Slovu máme přemítat nejen ve dne, ale i v noci. Prakticky to může vypadat tak, že si před spaním připomeneš Boží výroky – třeba ty, které tě právě toho dne oslovily. A když se v noci probudíš, zase si můžeš Boží slovo připomenout. Žalmista vyznává: V noci si připomínám tvé jméno, Hospodine, a zachovávám tvůj zákon. (Ž 119,55)

 

Ve stejném duchu vyučuje Šalomoun i svého syna: Můj synu, ať (poučení, příkazy, moudrost a rozumnost) nesejdou z tvých očí; střež obezřetnost a rozvahu a budou životem pro tvou duši a ozdobou pro tvůj krk. Tehdy půjdeš bezpečně svou cestou a tvoje noha neklopýtne. Když ulehneš, nebudeš se strachovat; lehneš si, a tvůj spánek bude příjemný (n.: budeš sladce spát). Neboj se náhlého strachu, ani když přijde ničivá bouře na ničemy. Neboť Hospodin ti bude po boku a bude chránit tvou nohu před polapením. (Př 3,21-26)

 

Dále pokračuje: Můj synu, střež příkaz svého otce, nezavrhuj poučení své matky. Přivaž si je nastálo ke svému srdci, připoutej si je ke krku. Když budeš chodit, povede tě; když budeš ležet, bude tě chránit a když se probudíš, zaujme tvou pozornost (n.: bude k tobě promlouvat). Vždyť příkaz je lampou, poučení světlem, pokárání a naučení cestou života. (Př 6,20-23)

 

6.      Smysluplná práce v Božím záměru

 

Izajáš odhaluje další předpoklad pro kvalitní spánek: Dojde pokoje, odpočine na svém loži ten, kdo žije správně. (Iz 57,2) Jsme zde doslova vyzváni, abychom chodili přímo či rovně – tzn. přímou cestou ve své přímosti. Přímé jednání jistě odstraní a zastaví mnohé přemítání, které by jinak zatížilo náš spánek. Přímá cesta pro naše kroky také znamená, že vstupujeme do Bohem připravených skutků (viz Ef 2,10) a naplňujeme Boží poslání pro náš život.

 

Pilná smysluplná práce v Božím záměru je něčím, co přináší doslova sladký spánek. Šalomoun to popisuje slovy: Sladký spánek ten, kdo pracuje, ať bude jíst málo nebo mnoho. Hojnost nedopřává bohatému, aby se vyspal. (Kaz 5,11) Pracovitý pilný člověk má požehnaný odpočinek oproti člověku línému a bezcílnému, který se neustále převaluje, do ničeho se mu nechce a vlastně ani neví, co by měl dělat. Některým lidem nedopouští spát strach a starosti o svůj majetek a jiným zase přesycenost všeho a znuděnost.

 

Musíme si uvědomit, že protikladem lenosti je pilná práce a odpočinek! Odpočinek dovršuje pilnou práci. Boží práce byla dokončena v odpočinku (Gn 2,1-3; Mk 2,27). Jsi dobře stvořen a to takovým způsobem, že potřebuješ sedmý den odpočívat. Vůbec to nesouvisí s dodržováním nějakých „sobotních“ či „nedělních“ předpisů, ale s naším vztahem ke Kristu (viz Ko 2,16-17)! Přestat konat práci a odpočívat je umění, kterému nás Pán chce naučit a je k němu nutné sebeovládání (Ga 5,23).

 

Gordon Mac Donald říká: „Věřím, že odpočinek sabatu může znamenat jeden den týdně. Můžeme ho však zakusit kdykoli, ve větších či menších dávkách, když se rozhodneme oddělit si hodinu nebo víc pro pěstování důvěrného vtahu s Bohem. Rád bych však zároveň zdůraznil, že tento odpočinek by měl mít v našich časových plánech pevné místo. Neodpočíváme proto, že máme hotovo; odpočíváme, protože to Bůh přikázal a protože nás s potřebou odpočinku stvořil.“ [5]

 

Rick Joyner prorokuje: „Téma dne odpočinku se bude nejen stále více objevovat ve vyučování a kázání, ale stane se skutečností. Když Pán vejde do svého chrámu, do církve, rostoucí vroucnost našeho vztahu k němu přinese pokoj, který uklidní rozbouřené vlny lidstva. Tato doba bude tak bouřlivá, že každý zdánlivý, falešný pokoj zanikne. Musíme být sjednoceni s Pánem sabatu.“ [6]

 

A jinde Joyner dává do souvislosti naše umění skutečného odpočinku a trvání duchovního probuzení: „Ačkoli většina největších probuzení v historii měla krátké trvání, o kolik úspěšnější mohla být, kdyby byla trvala déle? Zdá se, že všechna mohla trvat mnohem déle, kdyby nebyl býval porušen jeden ze základních duchovních a fyzických zákonů – máme tyto pozemské nádoby, které byly stvořeny s potřebou hodně odpočívat. I Hospodin si po šesti dnech práce oddechl a my se opravdu potřebujeme naučit zákonu sabatu. Neříkám, že musíme zavést striktní starozákonní ustanovení, ale existuje zákon shůry, jako např. fyzický zákon o tom, že naše těla potřebují pravidelný odpočinek. Často můžete poukázat na specifické problémy, které probuzení ukončily nebo odsunuly stranou, ale vedení bylo těmto problémům otevřeno nejspíš proto, že uprostřed žáru probuzení zanedbávalo odpočinek, který nutně potřebujeme – a v němž nám šel sám Bůh příkladem. … Jedním z nejzákladnějších a nejdůležitějších prvků vedení probuzení může být to, naučit se odpočívat v Pánu a poskytovat odpočinek také našemu tělu.“ [7]

 

7.      Touha a hledání Hospodina v noci

 

Izajáš vyznával: Toužím po tobě v noci celou svou duší, hledám tě v svém nitru celým svým duchem. Vždyť když se dějí tvé soudy na zemi, obyvatelé světa se učí spravedlnosti. (Iz 26,9) Touha po Bohu a usilovné hledání jeho tváře nás také uvádí do Božského spánku a mnohých nočních dobrodružství s Bohem. Je to nasměrování naší osobnosti – duše a ducha – na živého Boha. Tato touha se projevuje v usilovném hledání. V hebrejštině stejný výraz (ešaharechá) znamená jak usilovně hledat, tak i hledat za úsvitu.

 

Jaké je tvoje nasměrování, jestliže se v noci (nebo k ránu) probudíš? Co když chce Bůh k tobě hovořit? Zeptej se Ducha svatého, jestli ti nechce něco říci a naslouchej mu. Možná potřebuješ na chvíli odejít z ložnice do vedlejšího pokoje, abys měl soukromí. Měj připravené Písmo a zápisník. Buď připraven, když Hospodin bude chtít k tobě v noci mluvit. Slyš, můj lide, budu mluvit… (Ž 50,7)

 

Takovéto časy s Bohem, kdy nasloucháme jeho hlasu dají perspektivu našemu životu a porozumění různým souvislostem. Bůh nás bude učit své spravedlnosti a porozumíme též jeho soudům.

 

Uzdravující spánek

 

V dnešní hektické, uspěchané a rozptýlené době jsou poruchy spánku (jako např. nespavost, noční děsy…) častým problémem. Nespavost je lékařsky definována jako stav, kdy pacient obtížně usíná, spí přerušovaně, krátce a necítí se následně dostatečně „vyspalý.“ Nespavostí trpí dle různých studií přibližně 1/3 populace. [2]

 

Snad již ani nemusím zdůrazňovat vliv a význam spánku na naše fyzické a duševní zdraví. Tak to i určil Hospodin ve svém stvoření. Písmo hovoří i o nedobrovolném odpočívání (viz Lv 25,1-2; 26,33-35; 2Pa 36,20-21), kdy se všechna dlouhodobá zanedbání našeho odpočinku nashromáždí, a tělo či duše onemocní a hledá svůj klid a odpočinek. Je lepší si odpočinout dobrovolně, než k tomu být přinucen. Biblické zásady podporující a uvádějící do spánku, který občerstvuje, jsou tedy i cestou do zdravého životního stylu a Božského zdraví.

 

Nedávno mne velice zaujal článek s titulkem: Víte, že? Spánek je dobrým spojencem v boji proti rakovině. Cituji výběr: Podle poznatků amerických vědců je spánek účinným prostředkem v boji s rakovinou. Spánek udržuje hormonální rovnováhu v těle. Cyklus spánku a bdění totiž uvádí do plynulého oběhu především dva hormony – melatonin a kortisol.

 

Melatonin vzniká v mozku při spánku. Patří k takzvaným antioxidačním látkám a v těle působí jako houba vůči zdraví škodlivým molekulám označovaným jako volné radikály. Ty útočí na dědičnou informaci v DNA tělesných buněk a mohou tak vyvolat rakovinotvornou mutaci. Melatonin navíc brzdí produkci hormonu estrogenu ve vaječnících. Existují náznaky, že estrogen může za určitých okolností rakovinné bujení podporovat. U žen pracujících v noci je podle vědců produkce melatoninu v mozku omezena. Bez melatoninové „brzdy“ by vaječníky vylučovaly škodlivý estrogen bez omezení, což by mohlo ohrozit zejména ženy s už bující rakovinou prsu a vaječníku.

 

Druhou spojitost mezi rakovinou a nedostatkem spánku vidí vědci v kortisolu. Tento hormon reguluje obranyschopnost těla, zejména povzbuzujícím vlivem na činnost molekul známých jako „přirozeně usmrcující buňky“. Kortisol je vylučován zejména brzy ráno a jeho produkce během dne postupně klesá. Narušením tohoto cyklu by tělo přišlo o schopnost bránit se proti zhoubným nádorům. [8]

 

Před několika lety jsem si povídal s Victorem Lorenzem, Božím mužem, který byl u proměn čtyř měst v Argentině skrze moc evangelia a kterého si Bůh použil k mnoha nadpřirozeným zázrakům. Hovořili jsme o službě uzdravování. Ptal jsem se ho na jeho zkušenosti, jak následně jednat, aby lidé Božské uzdravení, které přijali, zase po nějaké době neztratili. Jak si udržet uzdravení, které jsem přijal skrze víru? Jeho odpověď byla pro mne zčásti velmi překvapivá a týká se také naší studie. Aby sis udržel Boží uzdravení, musíš ho dávat dále. Co máš, to máš dát dále a kdo dává, tomu bude dáno. A druhou zásadní věcí pro udržení uzdravení je nechodit spát s nepřítelem, což není tvůj partner, ale ďábel.

 

Cituji Victora: Před několika lety mi Bůh během modlitební chvíle řekl něco zvláštního: „Tvůj vědomý život určí to, co se bude dít ve tvém podvědomém životě.“ Tehdy jsem nerozuměl, co mi Bůh chce říci a proto jsem ho prosil, aby mi to objasnil. Řekl mi: „Co je první věcí, kterou děláš každé ráno? A co je poslední věcí, kterou děláš?“ Každé ráno se probudíš a večer usneš. Probudíš se k vědomému životu, prožiješ ten den, pak jdeš spát a nastane čas nevědomí. Rozdíl mezi tím je ten, že když jsi při vědomí, používáš svou vůli, ale když jsi v nevědomí, svou vůli nepoužíváš. Bůh mi tedy řekl: „Během dne používáš svou vůli, děláš rozhodnutí a to ovlivní, co se s tebou bude dít i v čase nevědomí, když spíš.“

 

Začal jsem hledat a zkoumat v Písmu pasáže, které se týkají této věci. Vzpomněl jsem si na verš z Písma, který visel v pokoji mých rodičů nad jejich postelí. Bylo to místo z Žalmu 4,9: Pokojně uléhám, pokojně spím, neboť ty sám, Hospodine, v bezpečí mi dáváš bydlet. Pán mi řekl: „Ten způsob, jakým uléháš, určí to, jak budeš spát. Pokud uzavřeš ten den v pokoji, budeš spát v pokoji. Pokud jdeš spát s jinými emocemi, tak to určí, jak budeš spát.“

 

Zjistil jsem, že naše těla nám říkají něco o tom, jak jsme spali. Vypovídají o tom, s kým jsme v noci spali (myslím to duchovně). Protože pokud spíš s Bohem, má pak prostor ve tvém životě. Dostaneš obnovu a bude na tobě spočívat pokoj. Když dáš prostor nepříteli, bude tě trápit, budeš v napětí a nenechá tě odpočívat. Bůh chce, abys spal v pokoji, abys jednal s problémy dne a aby sis byl zcela vědom svých rozhodnutí.

 

Mnohokrát si křesťanství zbytečně komplikujeme. Ve skutečnosti je jednoduché. Spočívá v tom, že najdeš každé ráno moc od Pána Boha pro ten den a to tě tím celým dnem provede. Bůh nechce, abys přemýšlel o minulosti a žil v pocitech viny. Bůh nechce, aby ses trápil budoucností a byl v úzkosti. Chce, aby ses úplně soustředil na to, jak žít teď. Své základní celoživotní vítězství buduješ tím, že žiješ vítězně v současném dni.

 

Doporučuji přečíst (a to i několikrát) přepis celého vyučování Victora Lorenza – Nechoď spát s nepřítelem, který najdete na www.juda.cz . Na těchto stránkách najdete i audionahrávku [4].

 

Na závěr vám chci popřát „Dobrou noc!“

 

Odkazy:

[1] http://www.dobry-spanek.cz/spanek

[2] http://www.neurol.cz/info/epipaccz.htm

[3] Dan Drápal, Hledání a jistota, Život víry 1990, str.10

[4] Viz: http://www.juda.cz – kolonka: Audio

[5] Gordon Mac Donald, Uspořádej svůj svět, Návrat domů 2003, str. 173-174

[6] Rick Joyner, Vize o velké žni, Život víry 3/1994

[7] The Morning Star 2/2009, str. 35-36

[8] Zdroj: Idnes.cz; Bulletin Mamma Help 4/2009 duben

Příspěvek byl publikován v rubrice Uzdravování a vysvobozování, Vítězný život křesťana se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.